[go: nahoru, domu]

Přeskočit na obsah

Šlechtický titul: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot: oprava ISBN; kosmetické úpravy
Narovnání přesměrování 3. dubna
Řádek 46: Řádek 46:


== Šlechtické tituly v dalších zemích ==
== Šlechtické tituly v dalších zemích ==
Šlechtictví bylo i s tituly v Rakousku zrušeno zákonem ze dne [[3. dubna]] [[1919]], který je platný dodnes.<ref>{{Citace elektronické monografie
Šlechtictví bylo i s tituly v Rakousku zrušeno zákonem ze dne [[3. duben|3. dubna]] [[1919]], který je platný dodnes.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Attlmayr
| příjmení = Attlmayr
| jméno = Martin
| jméno = Martin

Verze z 15. 5. 2021, 07:36

Ludvík August se stal vévodou z Maine díky Ludvíku XIV. a jeho právu fons honorum

Šlechtický titul je titul udělovaný zejména v monarchiích panovníkem, který je fons honorum.[1] Udělením šlechtického titulu se osoba, a zpravidla i její potomci, stávají členy aristokracie. S udělením šlechtického titulu bývala spojená privilegia, jako je právo nosit erb, právo pečetit červeným či zeleným voskem a účast na správě státu.

Šlechtické tituly v českých zemích

Související informace naleznete také v článku Česká šlechta.

V českých zemích do roku 1848 mohl pouze šlechtic zasedat na zemském sněmu, vlastnit deskový statek či mohl vykonávat určité úřady. Po vzniku Československa bylo šlechtictví s tituly zákonem č. 61/1918 Sb. z 10. prosince 1918 zrušeno, po novelizaci v roce 1920 byly zavedeny sankce za úmyslné a veřejné užívání titulu. Roku 1936 bylo novým zněním zákona zakázáno také užívání erbů a uvádění titulů v tisku. Během protektorátu bylo užívání titulů povoleno, od druhé světové války platí zrušení šlechtických titulů dodnes, neexistují však za porušení žádné sankce.[2]

Bylo však povoleno přijímání zahraničních aristokratických titulů.[zdroj⁠?!]

Panovnické tituly

  

Vyšší šlechta (panstvo)

  • kníže, kněžna (knížecí stav)
  • hrabě, hraběnka (hraběcí stav)
  • svobodný pán, svobodná paní (stav svobodných pánů)
  • pán, paní (panský stav)
  

Nižší šlechta

Šlechtické tituly v dalších zemích

Šlechtictví bylo i s tituly v Rakousku zrušeno zákonem ze dne 3. dubna 1919, který je platný dodnes.[3] Tedy "z právního hlediska byla monarchie v Rakousku odstraněna velmi důsledně, šlechtické tituly a přídomky jsou zakázány zákonem".[4]

Panovnické tituly

  

Vyšší šlechta (panstvo)

Nižší šlechta

  

Následníci a děti panovníků

Následníci panovníků

  

Persie (Írán)

Etiopie

  

Indie

Čína

Japonsko

Starověký Egypt

Odkazy

Reference

  1. O řádech a neřádech [online]. historickaslechta.cz, autor: Petr Nohel [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. 
  2. Zrušení šlechtických titulů patřilo mezi první právní normy Československa [online]. Ceskatelevize.cz, 2008-12-10 [cit. 2013-06-26]. Dostupné online. 
  3. ATTLMAYR, Martin. Adelsaufhebung und das Gemeinschaftsrecht. Bemerkungen zum Vorlageverfahren VwGH 18.5.2009, EU 2009/0002 [online]. Jusportal.at, 2010 [cit. 2013-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-04-05. (německy) 
  4. http://zpravy.ihned.cz/c1-52320010-rakousko-se-promenilo-v-cisarstvi-pohrbivalo-sveho-naslednika-trunu - Rakousko se proměnilo v císařství, pohřbívalo svého následníka trůnu

Literatura

  • Bohumil Vykypěl: Studie k šlechtickým titulům v germánských, slovanských a baltských jazycích, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2011, ISBN 978-80-7422-110-1

Související články

Externí odkazy