[go: nahoru, domu]
Přeskočit na obsah

Šlechtický titul: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
mBez shrnutí editace
Řádek 15: Řádek 15:
V českých zemích do roku 1848 mohl pouze šlechtic zasedat na [[Český zemský sněm|zemském sněmu]], vlastnit deskový statek či mohl vykonávat určité úřady. [[Zrušení poddanství v Rakouském císařství|Poddanství a robotní povinnosti vůči šlechtě]] byly zrušeny 7. září 1848 císařem [[Ferdinand I. Dobrotivý|Ferdinandem I.]] na návrh [[Kroměřížský sněm|říšského sněmu]].
V českých zemích do roku 1848 mohl pouze šlechtic zasedat na [[Český zemský sněm|zemském sněmu]], vlastnit deskový statek či mohl vykonávat určité úřady. [[Zrušení poddanství v Rakouském císařství|Poddanství a robotní povinnosti vůči šlechtě]] byly zrušeny 7. září 1848 císařem [[Ferdinand I. Dobrotivý|Ferdinandem I.]] na návrh [[Kroměřížský sněm|říšského sněmu]].


Po vzniku Československa byly šlechtictví a veškerá z něj plynoucí práva zrušeny [[s:Zákon ze dne 10. prosince 1918, jímž zrušují se šlechtictví, řády a tituly|zákonem č. 61/1918 Sb.]] z 10. prosince 1918. Bývalým šlechticům bylo zapovězeno, aby užívali svého rodného jména s přídomkem nebo dodatkem, vyznačujícím šlechtictví. Zákon je stále v platnosti. Protektorátní úřady jej sice v roce 1939 zrušily,<ref>https://www.aspi.cz/products/lawText/1/8085/0/2/vladni-narizeni-c-220-1939-sb-kterym-se-meni-zakon-ze-dne-10-prosince-1918-c-61-sb-z-a-n-jimz-se-zrusuji-slechtictvi-rady-a-tituly-ve-zneni-zakona-ze-dne-21-rijna-1936-c-268-sb-z-a-n-o-radech-a-titulech</ref> ale předpisy vydané v době okupace nebyly po válce uznány (byly prohlášeny za neplatné).<ref>https://www.aspi.cz/products/lawText/1/11788/1/2?timeslice=31.12.9999</ref>
Po vzniku Československa byly šlechtictví a veškerá z něj plynoucí práva zrušeny [[Zákon, jímž zrušují se šlechtictví, řády a tituly|zákonem č. 61/1918 Sb.]] z 10. prosince 1918. Bývalým šlechticům bylo zapovězeno, aby užívali svého rodného jména s přídomkem nebo dodatkem, vyznačujícím šlechtictví. Zákon je stále v platnosti. Protektorátní úřady jej sice v roce 1939 zrušily,<ref>https://www.aspi.cz/products/lawText/1/8085/0/2/vladni-narizeni-c-220-1939-sb-kterym-se-meni-zakon-ze-dne-10-prosince-1918-c-61-sb-z-a-n-jimz-se-zrusuji-slechtictvi-rady-a-tituly-ve-zneni-zakona-ze-dne-21-rijna-1936-c-268-sb-z-a-n-o-radech-a-titulech</ref> ale předpisy vydané v době okupace nebyly po válce uznány (byly prohlášeny za neplatné).<ref>https://www.aspi.cz/products/lawText/1/11788/1/2?timeslice=31.12.9999</ref>


Zákonem č. 243/1920 Sb. byly za porušování zákazu užívání šlechtických titulů a označování se za šlechtice, ač bylo šlechtictví zrušeno, doplněny sankce. Peněžitým trestem nebo krátkým vězením měl být potrestán každý, ''kdo úmyslně a veřejně užívá šlechtických titulů, erbů, řádů, vyznamenání, jež byly zákonem zrušeny, nebo kdo takovým způsobem hledí naznačiti své bývalé šlechtictví'' a ''kdo v tisku někomu dává zákonem zrušený titul šlechtický.''<ref>https://www.aspi.cz/products/lawText/1/1824/1/2/zakon-c-243-1920-sb-kterym-se-meni-zakon-o-zruseni-slechtictvi-radu-a-titulu?timeslice=23.10.1936</ref> Tato úprava byla převzata do zákona č. 268/1936 Sb., který navíc stanovil, že se zákaz vztahuje i československé občany v zahraničí. Tento zákon byl v roce 1949 zrušen a nahrazen zákonem č. 247/1949 Sb., který již sankční ustanovení za porušování zákona č. 61/1918 Sb. neobsahoval; v současnosti tak jeho porušení nezakládá přestupek ani trestný čin.
Zákonem č. 243/1920 Sb. byly za porušování zákazu užívání šlechtických titulů a označování se za šlechtice, ač bylo šlechtictví zrušeno, doplněny sankce. Peněžitým trestem nebo krátkým vězením měl být potrestán každý, ''kdo úmyslně a veřejně užívá šlechtických titulů, erbů, řádů, vyznamenání, jež byly zákonem zrušeny, nebo kdo takovým způsobem hledí naznačiti své bývalé šlechtictví'' a ''kdo v tisku někomu dává zákonem zrušený titul šlechtický.''<ref>https://www.aspi.cz/products/lawText/1/1824/1/2/zakon-c-243-1920-sb-kterym-se-meni-zakon-o-zruseni-slechtictvi-radu-a-titulu?timeslice=23.10.1936</ref> Tato úprava byla převzata do zákona č. 268/1936 Sb., který navíc stanovil, že se zákaz vztahuje i československé občany v zahraničí. Tento zákon byl v roce 1949 zrušen a nahrazen zákonem č. 247/1949 Sb., který již sankční ustanovení za porušování zákona č. 61/1918 Sb. neobsahoval; v současnosti tak jeho porušení nezakládá přestupek ani trestný čin.

Verze z 16. 6. 2023, 20:19

Ludvík August se stal vévodou z Maine díky Ludvíku XIV. a jeho právu fons honorum

Šlechtický titul a hodnost byly udělovány zejména v monarchiích panovníkem, který je fons honorum.[1] Udělením šlechtické hodnosti se osoba, a zpravidla i její potomci, stávají členy aristokracie. S udělením šlechtické hodnosti souvisí i její správné titulování: např. titulem šlechtické hodnosti krále je Veličenstvo, titulem hodnosti knížete je Jasnost, titulem hodnosti hraběte je hraběcí Milost atd. Šlechtická hodnost bývala spojená se zvláštní výsadou, například jako je právo nosit erb, právo pečetit červeným či zeleným voskem a účast na správě státu.

Šlechtické tituly v českých zemích

Související informace naleznete také v článku Česká šlechta.

V českých zemích do roku 1848 mohl pouze šlechtic zasedat na zemském sněmu, vlastnit deskový statek či mohl vykonávat určité úřady. Poddanství a robotní povinnosti vůči šlechtě byly zrušeny 7. září 1848 císařem Ferdinandem I. na návrh říšského sněmu.

Po vzniku Československa byly šlechtictví a veškerá z něj plynoucí práva zrušeny zákonem č. 61/1918 Sb. z 10. prosince 1918. Bývalým šlechticům bylo zapovězeno, aby užívali svého rodného jména s přídomkem nebo dodatkem, vyznačujícím šlechtictví. Zákon je stále v platnosti. Protektorátní úřady jej sice v roce 1939 zrušily,[2] ale předpisy vydané v době okupace nebyly po válce uznány (byly prohlášeny za neplatné).[3]

Zákonem č. 243/1920 Sb. byly za porušování zákazu užívání šlechtických titulů a označování se za šlechtice, ač bylo šlechtictví zrušeno, doplněny sankce. Peněžitým trestem nebo krátkým vězením měl být potrestán každý, kdo úmyslně a veřejně užívá šlechtických titulů, erbů, řádů, vyznamenání, jež byly zákonem zrušeny, nebo kdo takovým způsobem hledí naznačiti své bývalé šlechtictví a kdo v tisku někomu dává zákonem zrušený titul šlechtický.[4] Tato úprava byla převzata do zákona č. 268/1936 Sb., který navíc stanovil, že se zákaz vztahuje i československé občany v zahraničí. Tento zákon byl v roce 1949 zrušen a nahrazen zákonem č. 247/1949 Sb., který již sankční ustanovení za porušování zákona č. 61/1918 Sb. neobsahoval; v současnosti tak jeho porušení nezakládá přestupek ani trestný čin.

Panovnické tituly

   

Vyšší šlechta (panstvo)

  • kníže, kněžna (knížecí stav)
  • hrabě, hraběnka (hraběcí stav)
  • svobodný pán, svobodná paní (stav svobodných pánů)
  • pán, paní (panský stav)
   

Nižší šlechta

Šlechtické tituly v dalších zemích

Šlechtictví bylo i s tituly v Rakousku zrušeno zákonem ze dne 3. dubna 1919, který je platný dodnes.[5] Tedy "z právního hlediska byla monarchie v Rakousku odstraněna velmi důsledně, šlechtické tituly a přídomky jsou zakázány zákonem".[6]

Západní Evropa

Panovnické tituly

   

Vyšší šlechta (panstvo)

Nižší šlechta

   

Následníci a děti panovníků

Východní a jihovýchodní Evropa

Následníci panovníků

Asie

   

Muslimský svět

Persie (Írán)

Etiopie

   

Indie

Čína

Japonsko

Aztécká říše

Starověký Egypt

Odkazy

Reference

  1. ↑ O řádech a neřádech [online]. historickaslechta.cz, autor: Petr Nohel [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. 
  2. ↑ https://www.aspi.cz/products/lawText/1/8085/0/2/vladni-narizeni-c-220-1939-sb-kterym-se-meni-zakon-ze-dne-10-prosince-1918-c-61-sb-z-a-n-jimz-se-zrusuji-slechtictvi-rady-a-tituly-ve-zneni-zakona-ze-dne-21-rijna-1936-c-268-sb-z-a-n-o-radech-a-titulech
  3. ↑ https://www.aspi.cz/products/lawText/1/11788/1/2?timeslice=31.12.9999
  4. ↑ https://www.aspi.cz/products/lawText/1/1824/1/2/zakon-c-243-1920-sb-kterym-se-meni-zakon-o-zruseni-slechtictvi-radu-a-titulu?timeslice=23.10.1936
  5. ↑ ATTLMAYR, Martin. Adelsaufhebung und das Gemeinschaftsrecht. Bemerkungen zum Vorlageverfahren VwGH 18.5.2009, EU 2009/0002 [online]. Jusportal.at, 2010 [cit. 2013-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-04-05. (německy) 
  6. ↑ http://zpravy.ihned.cz/c1-52320010-rakousko-se-promenilo-v-cisarstvi-pohrbivalo-sveho-naslednika-trunu - Rakousko se proměnilo v císařství, pohřbívalo svého následníka trůnu

Literatura

  • Bohumil Vykypěl: Studie k šlechtickým titulům v germánských, slovanských a baltských jazycích, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2011, ISBN 978-80-7422-110-1

Související články

Externí odkazy

Symboly a atributy světových monarchií
Hlavní tituly
Ostatní tituly
Duchovní a náboženské tituly
Vojenské a úřednické tituly
Atabeg • Bán • Falckrabě • Despota • Earl • Majordomus • Markrabě • Markýz • Paša • Purkrabí • Šugo • Vikomt • Vidam • Velmož (magnát) • Vezír • Vojevoda • Župan (išpán)
Ideologie a politika
Území a místa
Související pojmy
Výrazy, symboly a předměty
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Šlechtický_titul&oldid=22891969“