Marie Tereza Luisa Savojská: Porovnání verzí

Marie Tereza Luisa Savojská
Marie Tereza Luisa Savojská
Narození	8. září 1749; Palazzo Carignano
Úmrtí	3. září 1792 (ve věku 42 let); Paříž
Příčina úmrtí	lynčování
Povolání	dvorní dáma
Choť	Ludvík Alexandr Bourbonský (od 1767)
Rodiče	Ludvík Viktor Savojský a Kristýna Hesensko-Rotenburská
Rod	Savojští
Příbuzní	Leopoldina Savojská, Evžen z Villafrancy, Viktor Amadeus II. Savojsko-Carignanský a Catherine of Savoy-Carignan (sourozenci)
Funkce	Surintendante de la Maison de la Reine (1775–1791)
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 6. 10. 2023, 09:41

Marie Tereza Luisa Savojská (často psaná jen Marie Luisa; 8. září 1749, Turín - 3. září 1792, Paříž) byla francouzská šlechtična italského původu a důvěrnice královny Marie Antoinetty, zavražděná během zářijových masakrů za francouzské revoluce. Narodila se jako savojská princezna (její rodné italské jméno bylo Maria Teresa Luisa di Savoia-Carignano) a sňatkem s bourbonským princem se stala kněžnou z Lamballe (francouzsky princesse de Lamballe; česky překládáno také kněžna z Lamballe) a členkou francouzské královské rodiny. Jako dvorní dáma a superintendantka domácnosti královny Marie Antoinetty byla její nejbližší důvěrnicí, dobrovolně ji následovala do zajetí a byla zabita pařížskou lůzou poté, co odmítla složit přísahu proti monarchii.

Život

Marie Luisa Savojská byla čtvrtou dcerou Ludvíka Viktora Savojského, prince z Carignana, praděda krále Karla Alberta, a Kristýny Jindřišky Hessensko-Rheinfelsko-Rothenburské.

V roce 1767 se provdala za Ludvíka Alexandra Bourbonského, prince de Lamballe (1747–1768), syna vévody Ludvíka Bourbonského, vnuka hraběte z Toulouse a pravnuka Ludvíka XIV. Když její manžel o rok později zemřel, ona a její tchán se odstěhovali na zámek Rambouillet. Tam žila až do sňatku dauphina Ludvíka Augusta (budoucího Ludvíka XVI.), a poté se vrátila ke dvoru ve Versailles.

Královna Marie Antoinetta si kněžnu de Lamballe vybrala jako svou nejbližší společnici a důvěrnici. Kněžna byla velmi nestálá a nervózní, ale také mimořádně loajální. Podle současných poznatků zřejmě trpěla mírnou formou epilepsie, jež byla příčinou toho, že bývala i po několik hodin v bezvědomí. Po svém nástupu na trůn ji Marie Antoinetta jmenovala i proti odporu krále superintendantkou (ředitelkou) královské domácnosti. V letech 1776 až 1785 se podařilo ji odstavit madame de Polignac, když však královnu unavila chamtivost rodiny Polignaců, znovu se obrátila k madame de Lamballe. Od roku 1785 až do francouzské revoluce byla kněžna de Lamballe nejbližší přítelkyní Marie Antoinetty.

*Zářijové masakry v Paříži*, dobová rytina, vražda kněžny de Lamballe je uprostřed obrázku s číslem 2

Dne 6. října 1789, v tzv. den poissardů, převezli ozbrojenci povstalecké Národní gardy královskou rodinu z Versailles do revoluční Paříže. V Tuilerijském paláci sloužil kněžnin salon jako místo setkání královny a členů Národního shromáždění. Tato setkání se konala jednou za měsíc a byla jedinou významnou společenskou událostí, které se královna účastnila. Kněžna de Lamballe v roce 1791 odcestovala do Anglie, kde se snažila získat pomoc pro královskou rodinu, a po návratu pokračovala ve službách královně až do 10. srpna 1792, dne útoku na Tuileries. Poté byli dvořané uvězněni v Tour du Temple, bývalém hradu templářských rytířů. Povstalci měli podezření, že madam de Lamballe je osobou, od níž pocházejí všechny intriky proti revolučnímu hnutí v Paříži.

Dne 19. srpna 1792 byla kněžna převezena do vězení La Force. Nebyla jediná z dvořanů, která byla toho dne oddělena od královské rodiny; uvězněny byly také madame de Tourzel, vychovatelka následníka trůnu, a její dcera Pauline. Předpokládá se však, že hrabě Mirabeau dokázal madame de Tourzel a její dceru z vězení dostat pomocí velkého úplatku. Snažil se osvobodit také paní de Lamballe, ale žádná z jím nabízených částek nebyla dost vysoká.

Když kněžna de Lamballe odmítla u soudu složit přísahu proti monarchii, byla 3. září 1792 předána davu pařížské lůzy. Následovalo týrání a vražda. Její hlavu poté nabodli na kopí a odnesli před okna vězení Marie Antoinetty.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marie-Louise von Savoyen-Carignan na německé Wikipedii.

↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07].

Literatura

Elisabeth Guénard: Mémoires historiques de Marie-Thérèse-Louise de Carignan, Princesse de Lamballe, une des principales victimes des Journées des 2 et 3 Septembre 1792. 2 Bände, Lerouge, Paris 1815 (1: [1]; 2: [2]).
Mathurin F. de Lescure: La Princesse de Lamballe Marie-Thérèse-Louise de Savoie-Carignan. Sa vie, sa mort (1749–1792); d'après des documents inédits. Plon, Paris 1864 [3]).
Georges Bertin: Madame de Lamballe. 3. Auflage. Paul, Paris 1903 (Nachdruck der Ausgaber von 1888).
Francis Montefiore: The Princesse de Lamballe. A sketch. Richard Dentley Press, London 1896.
Catherine Hyde, marquise de Gouvion Broglie Scolari (Hrsg.): Secret Memoirs of Princess Lamballe: Being Her Journals, Letters, and Conversations During Her Confidential Relations with Marie Antoinette. M. Walter Dunne, New York/London 1901 ([4]).
Lucien Lambeau: Essais sur la mort de madame la princesse de Lamballe. Lefebvre-Ducrocq, Lille 1902.
Blanche C. Hardy: Princesse de Lamballe. A biography. Constable, London 1908.
Michel de Decker: La Princesse de Lamballe. Mourir pour la reine. Pygmalion, Paris 1999, ISBN 2-85704-585-9.
Alain Vircondelet: La Princesse de Lamballe. L’Ange de Marie-Antoinette; biographie. 2. Auflage. Flammarion, Paris 2005, ISBN 2-08-068909-6.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Marie Tereza Luisa Savojská na Wikimedia Commons

[094bbe493d03cd830ee0f1e2a6b764d091bfcd25-1] Dostupné online. [cit. 2020-08-07].

[1]

@@ Řádek 6: / Řádek 6: @@
 Marie Luisa Savojská byla čtvrtou dcerou [[Ludvík Viktor Savojský|Ludvíka Viktora Savojského, prince z Carignana]], praděda krále [[Karel Albert Sardinský|Karla Alberta]], a [[Kristýna Hesensko-Rotenburská|Kristýny Jindřišky Hessensko-Rheinfelsko-Rothenburské]].
-V roce 1767 se provdala za [[Ludvík Alexandr Bourbonský, princ de Lamballe|Ludvíka Alexandra Bourbonského, prince de Lamballe]] (1747–1768), syna [[Ludvík Jan Maria Bourbonský|vévody Ludvíka Bourboského]], vnuka [[Ludvík Alexandr Bourbon, hrabě z Toulouse|hraběte z Toulouse]] a pravnuka [[Ludvík XIV.|Ludvíka XIV.]] Když její manžel o rok později zemřel, ona a její tchán se odstěhovali na [[zámek Rambouillet]]. Tam žila až do sňatku [[dauphin]]a [[Ludvík XVI.|Ludvíka Augusta]] (budoucího Ludvíka XVI.), a poté se vrátila ke dvoru ve [[Versailles (zámek)|Versailles]].
+V roce 1767 se provdala za [[Ludvík Alexandr Bourbonský, princ de Lamballe|Ludvíka Alexandra Bourbonského, prince de Lamballe]] (1747–1768), syna [[Ludvík Jan Maria Bourbonský|vévody Ludvíka Bourbonského]], vnuka [[Ludvík Alexandr Bourbon, hrabě z Toulouse|hraběte z Toulouse]] a pravnuka [[Ludvík XIV.|Ludvíka XIV.]] Když její manžel o rok později zemřel, ona a její tchán se odstěhovali na [[zámek Rambouillet]]. Tam žila až do sňatku [[dauphin]]a [[Ludvík XVI.|Ludvíka Augusta]] (budoucího Ludvíka XVI.), a poté se vrátila ke dvoru ve [[Versailles (zámek)|Versailles]].
-Královna [[Marie Antoinetta]] si kněžnu de Lamballe vybrala jako svou nejbližší společnici a důvěrnici. Kněžna byla velmi nestálá a nervózní, ale také mimořádně loajální. Podle současných poznatků zřejmě trpěla mírnou formou [[epilepsie]], což vedlo k tomu, že bývala i po několik hodin v bezvědomí. Po svém nástupu na trůn ji Marie Antoinetta jmenovala proti odporu krále [[Surintendante de la Maison de la Reine|superintendantkou (ředitelkou) královské domácnosti]]. V letech 1776 až 1785 se [[Gabriela de Polastron|madame de Polignac]] podařilo ji odstavit. Ale když královnu unavila chamtivost rodiny [[Polignacové|Polignaců]], znovu se obrátila k madame de Lamballe. Od roku 1785 až do [[Velká francouzská revoluce|francouzské revoluce]] byla kněžna de Lamballe nejbližší přítelkyní Marie Antoinetty.
+Královna [[Marie Antoinetta]] si kněžnu de Lamballe vybrala jako svou nejbližší společnici a důvěrnici. Kněžna byla velmi nestálá a nervózní, ale také mimořádně loajální. Podle současných poznatků zřejmě trpěla mírnou formou [[epilepsie]], jež byla příčinou toho, že bývala i po několik hodin v bezvědomí. Po svém nástupu na trůn ji Marie Antoinetta jmenovala i proti odporu krále [[Surintendante de la Maison de la Reine|superintendantkou (ředitelkou) královské domácnosti]]. V letech 1776 až 1785 se podařilo ji odstavit [[Gabriela de Polastron|madame de Polignac]], když však královnu unavila chamtivost rodiny [[Polignacové|Polignaců]], znovu se obrátila k madame de Lamballe. Od roku 1785 až do [[Velká francouzská revoluce|francouzské revoluce]] byla kněžna de Lamballe nejbližší přítelkyní Marie Antoinetty.
 [[Soubor:MassacrePrincessLamballe.jpg|upright 2.1|náhled|''Zářijové masakry v Paříži'', dobová rytina, vražda kněžny de Lamballe je uprostřed obrázku s číslem 2|vlevo]]
-Dne 6.&nbsp;října&nbsp;1789, v tzv. [[den poissardů]], převezli ozbrojenci povstalecké [[Národní garda (Francie)|Národní gardy]] královskou rodinu z [[Versailles (zámek)|Versailles]] do revoluční [[Paříž]]e. V [[Palais des Tuileries|Tuilerijském paláci]] sloužil kněžnin [[Salon (místnost)|salon]] jako místo setkání královny a členů [[Národní shromáždění (Francie)|Národního shromáždění]]. Tato setkání se konala jednou za měsíc a byla jedinou významnou společenskou událostí, které se královna zúčastnila. Kněžna de Lamballe v roce 1791 odcestovala do Anglie, kde se snažila získat pomoc pro královskou rodinu, a po návratu pokračovala ve službách královně až do 10.&nbsp;srpna&nbsp;1792, dne [[Útok na Tuilerijský palác|útoku na Tuileries]]. Pak byli dvořané uvězněni v [[Templ v Paříži|Tour du Temple]], bývalém hradu [[Řád templářů|templářských rytířů]]. Povstalci měli podezření, že madam de Lamballe je osobou, od níž pocházejí všechny intriky proti revolučnímu hnutí v Paříži.
+Dne 6.&nbsp;října&nbsp;1789, v tzv. [[den poissardů]], převezli ozbrojenci povstalecké [[Národní garda (Francie)|Národní gardy]] královskou rodinu z [[Versailles (zámek)|Versailles]] do revoluční [[Paříž]]e. V [[Palais des Tuileries|Tuilerijském paláci]] sloužil kněžnin [[Salon (místnost)|salon]] jako místo setkání královny a členů [[Národní shromáždění (Francie)|Národního shromáždění]]. Tato setkání se konala jednou za měsíc a byla jedinou významnou společenskou událostí, které se královna účastnila. Kněžna de Lamballe v roce 1791 odcestovala do Anglie, kde se snažila získat pomoc pro královskou rodinu, a po návratu pokračovala ve službách královně až do 10.&nbsp;srpna&nbsp;1792, dne [[Útok na Tuilerijský palác|útoku na Tuileries]]. Poté byli dvořané uvězněni v [[Templ v Paříži|Tour du Temple]], bývalém hradu [[Řád templářů|templářských rytířů]]. Povstalci měli podezření, že madam de Lamballe je osobou, od níž pocházejí všechny intriky proti revolučnímu hnutí v Paříži.
 Dne 19.&nbsp;srpna 1792 byla kněžna převezena do [[vězení La Force]]. Nebyla jediná z dvořanů, která byla toho dne oddělena od královské rodiny; uvězněny byly také madame de Tourzel, vychovatelka následníka trůnu, a její dcera Pauline. Předpokládá se však, že [[Honoré Gabriel Riqueti de Mirabeau|hrabě Mirabeau]] dokázal madame de Tourzel a její dceru z vězení dostat pomocí velkého úplatku. Snažil se osvobodit také paní de Lamballe, ale žádná z jím nabízených částek nebyla dost vysoká.