Nindža: Porovnání verzí

Nindža (také v anglickém přepisu ninja, japonsky 忍者) byl pro špionážní účely speciálně vycvičený jedinec ve feudálním Japonsku. První zprávy o nindžích se objevují od 6. století, tedy v období vlády císařovny Suiko.

Nindžové byli mistry v umění dříve zvaném šinobidžucu (šinobi - vkrádat se), dnes známém jako nindžucu. Toto umění v sobě zahrnovalo jak různé druhy boje (ať už se zbraněmi či holýma rukama), techniky nenápadného pohybování se v krajině, tak třeba různá řemesla, zpěv či tanec.

Nindžové ve fikci

Legendy (některé nepochybně rozšířeny samotnými nindži) a moderní filmy připisují nindžům až nadpřirozené schopnosti:

• Rychlost převyšující sledovací schopnost oka.
• Schopnost ukrást naprosto cokoliv (například nošené spodní prádlo) bez povšimnutí okradeného.
• Prorážení zdí rukou (i když v případě tenkých dřevěných zdí mohlo jít o skutečnou schopnost).
• Rovnováhu umožňující nejen běžet po provaze (nataženém mezi budovami) a stát na meči, ale také běžet po stěně budovy.
• Neuvěřitelně dlouhé skoky, připomínající létání, někdy i přímo létání.
• Někdy i neviditelnost.
• Chůze či běh po vodě také nejsou ničím výjimečným.

Ninjové byli vybaveni mnoha skrytými zbraněmi a nástroji. Za legendami o létání patrně stojí používání něčeho jako moderní rogalo (samozřejmě bezmotorová varianta). Používali rovněž jedy. Zbraně byly jen účelové, nedbali na krásu a propracovanost. Většinou měla jedna zbraň až 5 funkcí. Byli také vycvičeni v zacházení s ohněm, používali primitivní granáty a zápalné bomby.

Filmy

Je možné, že nindžové byly mistry bojových umění jujitsu a kenjutsu. Ve filmech ovšem používají i čínské kung-fu nebo modernější karate, judo a kendo.

Reference

• Jay Sensei: Tygří svitek nindžů z Koga, Fighters Publications, Praha 2004, ISBN 80-903079-3-0
• Stephen Turnbull: NINDŽA Kult japonského tajného boje bez příkras, Naše vojsko, Praha 2003, ISBN 80-900511-0-3

Související články

• Hwarangdo