Nový zákon: Porovnání verzí

Nový zákon
	Papyrový zlomek Nového zákona ; (2Kor 11,33–12,9, kolem roku 200)
Původní název	Καινή Διαθήκη
Jazyk	biblická řečtina
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Aktuální verze z 19. 4. 2024, 09:32

Nový zákon je soubor 27 knih, které tvoří druhou část křesťanské Bible. Jejich obsahem je působení a kázání Ježíše z Nazareta a počátky křesťanství jakožto víry v Ježíše Krista. Jednotlivé spisy Nového zákona vznikly mezi léty 50 a maximálně 120 našeho letopočtu. Podle Johna A. T. Robinsona, Dana Wallace, a Williama F. Albrighta byly všechny knihy Nového zákona dokončeny dokonce před rokem 70 našeho letopočtu. Spisy Nového zákona byly napsány řecky a shromážděny jako závazný soubor (kánon) ve 2. až 4. století. V té době už byly přeloženy do několika jazyků a rozšířeny po celém území tehdejší Římské říše.

Název

Název Nový zákon (řecky hé kainé diathéké, latinsky Novum testamentum) jej na jedné straně odlišuje od židovské Bible, v křesťanském pojetí Starého zákona, na druhé straně na něj zřejmě navazuje už užitím pojmu „zákon“. Toto slovo však mělo ve staré češtině posunutý význam a původně znamenalo něco jako „odkaz“, což odpovídá latinskému Novum testamentum i ruskému Novyj zavět. Hebrejské berit, jež se slovy diathéké a testamentum překládalo, může však znamenat také „smlouva“.^[1]

V původním chápání tak název Nového zákona naznačoval, že jde o závaznou smlouvu (německy Der neue Bund, také Český studijní překlad překládá „Nová smlouva“), její strany však nejsou rovnoprávné, nýbrž iniciativa vychází jednoznačně od Hospodina. Tím se biblický zákon podobá odkazu. Proto se hovoří o „Zjevení Božím“, toto zjevení však člověka zároveň zavazuje jako zákon.

Složení a původ

Nový zákon tvoří:

Čtyři evangelia, která líčí kázání a působení Ježíše z Nazareta, jeho umučení a vzkříšení.
- Evangelia podle Matouše, Marka a Lukáše, která jsou si obsahem i líčením bližší, se nazývají synoptická a vznikla pravděpodobně v letech 65 až 80 na základě staršího podání.^[2]
- Čtvrté evangelium podle Jana se obvykle považuje za nejmladší, vzniklé krátce před rokem 100. Ovšem o dataci novozákonních knih se vedou debaty a názory nejsou jednotné.^[3]
Skutky apoštolů popisují vznik křesťanské Církve v Jeruzalémě a počátky jejího šíření ve Středomoří, zejména misijní činnost apoštola Pavla.
Soubor 21 dopisů (epištol) a kratších textů z první křesťanské doby, jež se dělí na
- 13 listů apoštola Pavla jednotlivým církevním obcím a jejich představeným, jež vznikly mezi lety 51 až 100.
- 8 listů či kázání, připisovaných apoštolům Pavlovi, Petrovi, Jakubovi a Janovi, jež nemají určitého adresáta a nazývají se někdy obecné či katolické. Pocházejí patrně z konce 1. nebo začátku 2. století.
Knihu Zjevení Janova či Apokalypsu, která v symbolických obrazech kritizuje a napomíná jednotlivé křesťanské obce a předjímá budoucnost křesťanů i celého světa. Knihu je obtížné datovat, už od 2. století se však zmiňuje v jiných textech.

Podstatným krokem při vzniku Nového zákona byl výběr a sestavení závazného souboru (kánonu) z jednotlivě vzniklých textů. Evangelia a Pavlovy listy se už ve 2. století citují v jiných křesťanských spisech jako nepochybné autority, kolem roku 200 vznikl nejstarší zachovaný soupis knih vznikajícího Nového zákona (Zlomek Muratoriho), kdežto o postavení některých obecných listů a Apokalypsy se diskutovalo až do 4. století. Naopak v některých církevních obcích se četly a uznávaly i další spisy, které se nakonec nestaly součástí Nového zákona. Kromě toho vznikla v této době řada dalších spisů, které se sice také odvolávaly na autoritu apoštolů, nikdy však nedosáhly obecného uznání (List Laodicejským, Evangelium Tomášovo atd.). Obvykle se označují jako (novozákonní) apokryfy; některé z nich byly objeveny až v 19. století.

Autorství

Stará křesťanská tradice připisuje jednotlivé knihy Nového zákona známým postavám, apoštolům a jejich žákům. Autorství se ovšem tehdy chápalo méně výlučně – ostatně starozákonní knihy, známé jako „Mojžíšovy“, líčí také Mojžíšovu smrt. Ve starých rukopisech mají evangelia nadpisy jako „Podle Matouše“, „Podle Jana“, což nemusí znamenat přímé autorství.^[4]

Textová a literární kritika dnes soudí, že první tři evangelia vznikla v letech 70–90. Tři první (tzv. synoptická) evangelia jsou zřetelně redakce, závislé na starších sbírkách výroků, příběhů a podobenství. Pokud se i v odborné diskusi hovoří o „Markovi“ nebo „Lukášovi“, míní se tím původce (redaktor) současného textu. Evangelista Jan napsal svůj spis kolem roku 100.^[5]

Markovo evangelium bylo sepsáno nejdříve, pravděpodobně okolo roku 70. Autorem Markova evangelia je podle tradice Jan Marek, který vystupuje v knize Skutků (Sk 12, 12.25 atd.) a také čtyřech novozákonních epištolách (např. Ko 4,10). Tento „Jan, zvaný též Marek“ doprovázel Pavla a Barnabáše až do Pamfylie v Malé Asii na jejich první misijní cestě (Sk 13,5.13). Nebyl očitým svědkem Ježíše Krista, ale informace o životě Ježíše Krista měl zejména od apoštola Petra, který byl jedním ze 3 nejbližších Ježíšových učedníků. Že by však skutečně tento Marek napsal text Evangelia podle Marka nelze doložit.^[6]

Kniha Skutků pochází od téhož autora, který napsal i Evangelium podle Lukáše. Z listů, připisovaných apoštolu Pavlovi, je u 7 nepochybným autorem (1Te, Ga, 1K, 2K, Ř, Fp a Fm), u zbývajících 6 byl možná jen učitelem a inspirátorem nějakého žáka. Listy Janovy, První list Petrův a List Židům vznikly patrně kolem roku 100. List Judův a 2. list Petrův možná ještě později, a pocházejí pravděpodobně od apoštolských žáků.^[5]

Textová tradice

Stránka Vatikánského kodexu (B, 4. stol.)

Spisy Nového zákona se zachovaly v mimořádně velkém počtu starých opisů, překladů, zlomků a citátů, takže jsou zdaleka nejlépe zajištěnými starověkými texty.

Nejstarší zachované zlomky na papyru pocházejí z Egypta, a to už od 2. století; nejstarší z nich, papyrus Rylands 457 (P52) s několika verši Janova evangelia, vznikl kolem roku 140.
Od 2. století vznikaly i první překlady novozákonních knih do latiny, do syrských a egyptských dialektů; z téže doby pocházejí i nejstarší citáty v dílech raně křesťanských autorů (Kléméns Alexandrijský, Órigenés, Ireneus aj.), kteří se na ně už odkazují jako na autoritu.
Ze 4. století pocházejí i nejstarší a víceméně úplné rukopisy celé řecké Bible, Starého i Nového zákona, pergamenové kodexy Vatikánský (označován jako B), Sinajský (Alef), Alexandrijský (A) a další. Na rozdíl od starší formy svitků, které se opisovaly jednotlivě, vyžadoval právě kodex (vázaná kniha) jednoznačné stanovení rozsahu kánonu, tj. rozhodnutí o tom, které knihy do něho patří a které nikoli.^[7]

Překlady

Od 4. století se těžiště křesťanství přesunulo na západ a zároveň latina nahradila řečtinu jako „světový“ jazyk Římské říše. Pro další historii Nového zákona a jeho působení byly tedy rozhodující překlady, zejména latinské. Nejstarší latinské překlady (vetus latina) vznikaly od 2. století patrně v Severní Africe, koncem 4. století pověřil papež Damasus učence Jeronýma (Hieronymus), aby je opravil a sjednotil. Jeroným se usadil v Palestině a tam vznikl kvalitní latinský překlad celé Bible z původních hebrejských a řeckých textů, který se pak pod názvem Vulgata užíval na západě po celý středověk a byl také základem prvních překladů do národních jazyků.

Už v pozdní antice a raném středověku vznikla řada překladů do národních jazyků (gótský překlad Wulfilův kolem 380, arménský, syrský, koptský a gruzínský překlad kolem 500, slovanský překlad sv. Metoděje kolem 870), a části Nového zákona byly už ve středověku přeloženy do řady jazyků. Teprve po roce 1350 se však objevily překlady celého Nového zákona (případně celé Bible) do češtiny (kolem 1360), do němčiny, francouzštiny, angličtiny a dalších evropských jazyků. Mezi prvními tištěnými knihami byl Nový zákon a Bible v latině (1455), italštině, němčině, češtině (1475), francouzštině, katalánštině a dalších.

Stránka první tištěné Bible v latině (J. Gutenberg, 1455)

Teprve koncem středověku se na západě rozšířila znalost řečtiny a od roku 1500 vycházejí tiskem nová vydání řecké Bible i nové překlady z původních jazyků. V letech 1514–1520 vyšlo na podnět kardinála Jimeneze v Alcalá de Henares (Complutum) paralelní vydání Bible v hebrejštině, řečtině a latině Polyglotta complutensis, 1516 vyšel Erasmův řecký Nový zákon. Pod vlivem knihtisku i reformace se šířila potřeba soukromé četby Bible a vznikaly nové, velice významné překlady Nového zákona. Patří sem český překlad Jana Blahoslava (1564), převzatý pak do Bible kralické, anglický překlad Tyndalův (1527) a Bible krále Jakuba (1611), francouzský překlad Lefevra d'Etaples (1530), Lutherův překlad celé Bible (1534) a další. Všechny tyto překlady měly hluboký vliv na další utváření národních jazyků a dlouho tvořily i jazykovou normu. Jejich předlohy byly však málo spolehlivé a Erasmus dokonce chybějící část Apokalypsy přeložil sám z latiny do řečtiny.

Na to reagovalo soustavné kritické zkoumání a porovnávání biblických textů, které začíná v 17. století (Jean Astruc) a vyvrcholilo v kritických vydáních 19. století. Rozvoj misií a později koloniálních říší kromě toho vyvolal zájem o překlady Bible do dalších i mimoevropských jazyků. Počátkem 19. století vznikly biblické společnosti (anglická 1804), které se starají o překládání a vydávání Bible. Podle jejích údajů byly aspoň části Bible přeloženy do 2900 jazyků a pro 98 % světové populace je Bible jazykově dostupná.

Kritická vydání Nového zákona

Zejména během 19. století se vědcům podařilo shromáždit a porovnat stovky starých rukopisů a překladů, tisíce citátů a zlomků biblického textu. Na základě rozdílů mezi řeckými a latinskými texty se často podařilo uspořádat rukopisy do „rodokmenů“ a jednotlivým verzím přiřadit poměrně spolehlivé váhy. V celém textu Nového zákona je registrováno asi sto tisíc odchylek, většinou zřejmých písařských chyb, pokusů odstranit rozdíly mezi líčením 4 evangelií a podobně.

Současná kritická vydání původních textů, jež jsou základem pro moderní překlady, registrují tisíce drobných a několik významnějších odchylek, jež se uvádějí v poznámkách. Mezi významné odchylky patří například úryvek o cizoložné ženě^[8] nebo výrok o člověku, který v sobotu pracuje,^[9] jež chybí v nejstarších a nejlepších rukopisech. Naopak v několika starých rukopisech chybí část Mk 16,9–20^[10] a je nahrazena stručnějším zněním.

Kulturní význam Nového zákona

Nový zákon jako nejčastěji používaná část Bible měl a má pro evropskou i českou kulturu nesmírný význam. Biblické překlady patřily v řadě evropských jazyků k prvním psaným textům vůbec, takže silně ovlivnily vznik spisovných jazyků. Druhou vlnu tohoto jazykového vlivu způsobily překlady reformační, například Bible kralická, která i pro české národní obrození představovala téměř normu.

Při překladech se do národních jazyků dostala řada slov, slovních spojení, úsloví a podobně, které dnes patří k běžnému jazykovému fondu. Nejenom biblická jména (Alžběta, Anna, Jakub, Jan, Josef, Marie, Pavel, Petr, Tomáš aj.) dodnes patří mezi nejčastější, ale i slova jako „farizej“, „talent“, „pokušení“, „kříž“ nebo obraty jako „ztracený syn“ nebo „kdo nepracuje, ať nejí“ pocházejí z biblického jazyka. Podobně velký byl i vliv novozákonních metafor nebo podobenství a je tomu tak i v současné české poezii.^[11]

Odkazy

Reference

↑ Sokol, Člověk a náboženství. Praha 2003, str. 113 nn.
↑ Podle A. Novotného vzniklo nejstarší, tj. Markovo evangelium před rokem 70: Biblický slovník, heslo Evangelia, str. 161.
↑ Např. H. Haug (Hsg.), Bibellexikon. Einsiedeln: Benziger 1968. Sl. 446n.
↑ Viz Ř 16, 22 (Kral, ČEP); 1Kor 16, 21 (Kral, ČEP); Ga 6, 11 (Kral, ČEP) aj.
↑ ^a ^b POKORNÝ, Petr; HECKEL, Ulrich; POKORNÝ, Petr. Úvod do Nového zákona: přehled literatury a teologie. Vyd. 1. vyd. Praha: Vyšehrad 835 s. (Edice Teologie). ISBN 978-80-7429-186-9.
↑ POKORNÝ, Petr. Evangelium podle Marka. 1. vyd. Praha: Centrum biblických studií Akademie věd a Univerzity Karlovy, 2016. 346 s. ISBN 978-80-7545-007-4.
↑ Pokorný, Úvod do Nového zákona. Praha 1999, kap. VI. a VII.
↑ J 7, 53 – 8, 11 (Kral, ČEP)
↑ Lk 6, 5 (Kral, ČEP)
↑ Mk 16, 9–20 (Kral, ČEP)
↑ Balabán – Nytrová, Biblický třpyt v české poezii 20. století. Praha 2007.

Literatura

CARSON, D. A; MOO, Douglas J. Úvod do Nového zákona. Praha: Návrat domů, 2008. 700 s. ISBN 978-80-7255-165-1.
DOUGLAS, J. D, a kol. Nový biblický slovník. 2. vyd. Praha: Návrat domů, 2009. 1243 s. ISBN 978-80-7255-193-4.
MOLONEY, Francis J. Evangelium podle Jana. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2009. 614 s. ISBN 978-80-7192-991-8.
POKORNÝ, Petr. Literární a teologický úvod do Nového zákona. Praha: Vyšehrad, 1993. 333 s. ISBN 80-7021-052-4.
POKORNÝ, Petr; HECKEL, Ulrich. Úvod do Nového zákona : přehled literatury a teologie. Praha: Vyšehrad, 2013. 835 s. ISBN 978-80-7429-186-9.
PORSCH, Felix. Evangelium sv. Jana. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1998. 215 s. ISBN 80-7192-262-5.
G. Bessiere, Ježíš: nečekaný Bůh. Praha 1995. ISBN 80-85871-18-1
R. E. Brown, Ježíš v pohledu Nového zákona. Praha 1998. ISBN 80-7021-228-4
Wolfgang Kosack:Novum Testamentum Coptice. Neues Testament, Bohairisch, ediert von Wolfgang Kosack. Novum Testamentum, Bohairice, curavit Wolfgang Kosack. / Wolfgang Kosack. neue Ausgabe, Christoph Brunner, Basel 2014. ISBN 978-3-906206-04-2.
Dus – Pokorný (vyd.), Neznámá evangelia. Novozákonní apokryfy I. Praha: Vyšehrad 2001
Dus – Pokorný (vyd.), Novozákonní apokryfy II. Příběhy apoštolů. Praha: Vyšehrad 2003
Dus – Pokorný (vyd.), Proroctví a apokalypsy. Novozákonní apokryfy III. Praha: Vyšehrad 2007
H. Haug (Hsg.), Bibellexikon. Einsiedeln: Benziger 1968.
J. Musset, Kniha o Bibli: Nový zákon. Praha 1992. ISBN 80-00-00345-7
NOVOTNÝ, Adolf. Biblický slovník. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1956. 2 svazky. (Kalich). Dostupné online.
Robinson, J. A. T. Redating the New Testament. Oregon, USA: Wipf & Stock, 1976. ISBN 9781579105273.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Nový zákon na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo Nový zákon ve Wikislovníku
Téma Nový zákon ve Wikicitátech
Ekumenický překlad (1979), ke stažení jako .txt nebo .doc
Bible, překlad 21. století – nový český překlad Písma
Vyhledávání v Bibli česky i v dalších jazycích
ČESKÝ STUDIJNÍ PŘEKLAD Archivováno 16. 2. 2008 na Wayback Machine.
Nová Bible kralická (Nový zákon – audio; načetl J. Somr ad.) – zdarma ke stažení
Český ekumenický překlad

Anglicky

Řecky

Řecká Bible na Wikisource
New Testament Byzantine Greek Original Nový zákon řecky, anglicky a rusky s komentáři a obrázky
New Testament, Greek Polytonic Text according to Ecumenical Patriarchate
Greek New Testament text (pouze hledání a slovníkové pomůcky)
Greek New Testament
Greek-English interlinear of the Old & New Testaments - in PDF format.
Public Domain Česko-řecký Nový zákon v PDF.

Jiné jazyky

[1] Sokol, Člověk a náboženství. Praha 2003, str. 113 nn.

[2] Podle A. Novotného vzniklo nejstarší, tj. Markovo evangelium před rokem 70: Biblický slovník, heslo Evangelia, str. 161.

[3] Např. H. Haug (Hsg.), Bibellexikon. Einsiedeln: Benziger 1968. Sl. 446n.

[4] Viz Ř 16, 22 (Kral, ČEP); 1Kor 16, 21 (Kral, ČEP); Ga 6, 11 (Kral, ČEP) aj.

[:0-5] POKORNÝ, Petr; HECKEL, Ulrich; POKORNÝ, Petr. Úvod do Nového zákona: přehled literatury a teologie. Vyd. 1. vyd. Praha: Vyšehrad 835 s. (Edice Teologie). ISBN 978-80-7429-186-9.

[6] POKORNÝ, Petr. Evangelium podle Marka. 1. vyd. Praha: Centrum biblických studií Akademie věd a Univerzity Karlovy, 2016. 346 s. ISBN 978-80-7545-007-4.

[7] Pokorný, Úvod do Nového zákona. Praha 1999, kap. VI. a VII.

[8] J 7, 53 – 8, 11 (Kral, ČEP)

[9] Lk 6, 5 (Kral, ČEP)

[10] Mk 16, 9–20 (Kral, ČEP)

[11] Balabán – Nytrová, Biblický třpyt v české poezii 20. století. Praha 2007.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
+{{infobox - kniha
-[[Soubor:P46.jpg |náhled|250px|Papyrový zlomek Nového zákona <br />(2Kor 11,33–12,9, kolem roku 200)]]
+ | obrázek = P46.jpg
-'''Nový zákon''' je soubor 27 knih, které tvoří druhou část křesťanské [[Bible]]. Jejich obsahem je působení a kázání Ježíše z Nazareta a počátky [[křesťanství]] jakožto víry v [[Ježíš Kristus|Ježíše Krista]]. Jednotlivé spisy Nového zákona vznikly mezi léty 50 a maximálně 120 našeho letopočtu. Podle Johna A. T. Robinsona, Dana Wallace, a Williama F. Albrighta byly všechny knihy Nového zákona dokončeny dokonce před rokem 70 našeho letopočtu. Spisy Nového zákona byly napsány řecky a shromážděny jako závazný soubor ([[biblický kánon|kánon]]) ve 2. až 4. století. V té době už byly přeloženy do několika jazyků a rozšířeny po celém území tehdejší [[Starověký Řím|Římské říše]]. Nový zákon je podle mnoha historiků vůbec historicky nejdůvěryhodnějším dokumentem starověku.{{Zdroj?}}
+ | popisek = Papyrový zlomek Nového zákona <br />(2Kor 11,33–12,9, kolem roku 200)
+}}
+'''Nový zákon''' je soubor 27 knih, které tvoří druhou část křesťanské [[Bible]]. Jejich obsahem je působení a kázání Ježíše z&nbsp;Nazareta a počátky [[křesťanství]] jakožto víry v&nbsp;[[Ježíš Kristus|Ježíše Krista]]. Jednotlivé spisy Nového zákona vznikly mezi léty 50 a maximálně 120 našeho letopočtu. Podle Johna A. T. Robinsona, Dana Wallace, a Williama F. Albrighta byly všechny knihy Nového zákona dokončeny dokonce před rokem 70 našeho letopočtu. Spisy Nového zákona byly napsány řecky a shromážděny jako závazný soubor ([[biblický kánon|kánon]]) ve 2. až 4. století. V&nbsp;té době už byly přeloženy do několika jazyků a rozšířeny po celém území tehdejší [[Starověký Řím|Římské říše]].
 == Název ==
-Název Nový zákon, řecky ''hé kainé diathéké'', latinsky ''Novum testamentum'', jej na jedné straně odlišuje od židovské Bible, v křesťanském pojetí [[Starý zákon|Starého zákona]], na druhé straně na něj zřejmě navazuje už užitím pojmu "zákon". Toto slovo však mělo ve staré češtině posunutý význam a původně znamenalo něco jako "odkaz", což odpovídá latinskému ''Novum testamentum'' i ruskému ''Novyj zavět''. Hebrejské ''berit'', jež se slovy ''diathéké'' a ''testamentum'' překládalo, může však znamenat také "smlouva".<ref>Sokol, ''Člověk a náboženství''. Praha 2003, str. 113 nn.</ref>
+Název Nový zákon ({{vjazyce2|el|''hé kainé diathéké''}}, {{vjazyce2|la|''Novum testamentum''}}) jej na jedné straně odlišuje od židovské Bible, v&nbsp;křesťanském pojetí [[Starý zákon|Starého zákona]], na druhé straně na něj zřejmě navazuje už užitím pojmu „zákon“. Toto slovo však mělo ve staré češtině posunutý význam a původně znamenalo něco jako „odkaz“, což odpovídá latinskému ''Novum testamentum'' i ruskému ''Novyj zavět''. Hebrejské ''berit'', jež se slovy ''diathéké'' a ''testamentum'' překládalo, může však znamenat také „smlouva“.<ref>Sokol, ''Člověk a náboženství''. Praha 2003, str. 113 nn.</ref>
-V původním chápání tak název Nového zákona naznačoval, že jde o závaznou smlouvu (německy ''Der neue Bund'', také [[Český studijní překlad]] překládá "Nová smlouva"), její strany však nejsou rovnoprávné, nýbrž iniciativa vychází jednoznačně od Hospodina. Tím se biblický zákon podobá odkazu. Proto se hovoří o "Zjevení Božím", toto zjevení však člověka zároveň zavazuje jako zákon.
+V původním chápání tak název Nového zákona naznačoval, že jde o&nbsp;závaznou smlouvu ({{vjazyce2|de|''Der neue Bund''}}, také [[Český studijní překlad]] překládá „Nová smlouva“), její strany však nejsou rovnoprávné, nýbrž iniciativa vychází jednoznačně od Hospodina. Tím se biblický zákon podobá odkazu. Proto se hovoří o&nbsp;„Zjevení Božím“, toto zjevení však člověka zároveň zavazuje jako zákon.
 == Složení a původ ==
 Nový zákon tvoří:
 * Čtyři [[evangelium|evangelia]], která líčí kázání a působení Ježíše z Nazareta, jeho umučení a vzkříšení.
-** Evangelia podle [[Evangelium podle Matouše|Matouše]], [[Evangelium podle Marka|Marka]] a [[Evangelium podle Lukáše|Lukáše]], která jsou si obsahem i líčením bližší, se nazývají synoptická a vznikla pravděpodobně v letech 65 až 80 na základě staršího podání.<ref>Podle A. Novotného vzniklo nejstarší, tj. Markovo evangelium před rokem 70: ''Biblický slovník'', heslo Evangelia, str. 161.</ref>
+** Evangelia podle [[Evangelium podle Matouše|Matouše]], [[Evangelium podle Marka|Marka]] a [[Evangelium podle Lukáše|Lukáše]], která jsou si obsahem i líčením bližší, se nazývají synoptická a vznikla pravděpodobně v&nbsp;letech 65 až 80 na základě staršího podání.<ref>Podle A. Novotného vzniklo nejstarší, tj. Markovo evangelium před rokem 70: ''Biblický slovník'', heslo Evangelia, str. 161.</ref>
-** Čtvrté evangelium podle [[Evangelium podle Jana|Jana]] se obvykle považuje za nejmladší, vzniklé krátce před rokem 100. Ovšem o dataci novozákonních knih se vedou debaty a názory nejsou jednotné.<ref>Např. H. Haug (Hsg.), ''Bibellexikon''. Einsiedeln: Benziger 1968. Sl. 446n.</ref>
+** Čtvrté evangelium podle [[Evangelium podle Jana|Jana]] se obvykle považuje za nejmladší, vzniklé krátce před rokem 100. Ovšem o&nbsp;dataci novozákonních knih se vedou debaty a názory nejsou jednotné.<ref>Např. H. Haug (Hsg.), ''Bibellexikon''. Einsiedeln: Benziger 1968. Sl. 446n.</ref>
-* [[Skutky apoštolů]] popisují vznik křesťanské [[Církev|Církve]] v Jeruzalémě a počátky jejího šíření ve Středomoří, zejména misijní činnost apoštola [[Pavel z Tarsu|Pavla]].
+* [[Skutky apoštolů]] popisují vznik křesťanské [[Církev|Církve]] v&nbsp;Jeruzalémě a počátky jejího šíření ve Středomoří, zejména misijní činnost apoštola [[Pavel z Tarsu|Pavla]].
-* Soubor 21 dopisů ([[epištola|epištol]]) a kratších textů z první křesťanské doby, jež se dělí na
+* Soubor 21 dopisů ([[epištola|epištol]]) a kratších textů z&nbsp;první křesťanské doby, jež se dělí na
 ** 13 listů [[apoštol]]a [[Pavel z Tarsu|Pavla]] jednotlivým církevním obcím a jejich představeným, jež vznikly mezi lety 51 až 100.
-** 8 listů či kázání, připisovaných apoštolům Pavlovi, [[Petr (apoštol)|Petrovi]], [[Jakub Větší|Jakubovi]] a [[Jan Evangelista|Janovi]], jež nemají určitého adresáta a nazývají se někdy obecné či katolické. Pocházejí patrně z konce 1. nebo začátku 2. století.
+** 8 listů či kázání, připisovaných apoštolům Pavlovi, [[Petr (apoštol)|Petrovi]], [[Jakub Větší|Jakubovi]] a [[Jan Evangelista|Janovi]], jež nemají určitého adresáta a nazývají se někdy obecné či katolické. Pocházejí patrně z&nbsp;konce 1. nebo začátku 2. století.
-* Knihu [[Zjevení Janovo|Zjevení Janova]] či [[Apokalypsa|Apokalypsu]], která v symbolických obrazech kritizuje jednotlivé křesťanské obce a předjímá budoucnost křesťanství. Knihu je obtížné datovat, už od 2. století se však zmiňuje v jiných textech.
+* Knihu [[Zjevení Janovo|Zjevení Janova]] či [[Apokalypsa|Apokalypsu]], která v symbolických obrazech kritizuje a napomíná jednotlivé křesťanské obce a předjímá '''budoucnost křesťanů i celého světa'''. Knihu je obtížné datovat, už od 2. století se však zmiňuje v jiných textech.
-Podstatným krokem při vzniku Nového zákona byl výběr a sestavení závazného souboru ([[biblický kánon|kánonu]]) z jednotlivě vzniklých textů. Evangelia a Pavlovy listy se už ve 2. století citují v jiných křesťanských spisech jako nepochybné autority, kolem roku 200 vznikl nejstarší zachovaný soupis knih vznikajícího Nového zákona ([[Zlomek Muratoriho]]), kdežto o postavení některých obecných listů a Apokalypsy se diskutovalo až do 4. století. Naopak v některých církevních obcích se četly a uznávaly i další spisy, které se nakonec nestaly součástí Nového zákona. Kromě toho vznikla v této době řada dalších spisů, které se sice také odvolávaly na autoritu apoštolů, nikdy však nedosáhly obecného uznání (List Laodicejským, Evangelium Tomášovo atd.). Obvykle se označují jako (novozákonní) [[apokryf]]y; některé z nich byly objeveny až v 19. století.
+Podstatným krokem při vzniku Nového zákona byl výběr a sestavení závazného souboru ([[biblický kánon|kánonu]]) z&nbsp;jednotlivě vzniklých textů. Evangelia a Pavlovy listy se už ve 2. století citují v jiných křesťanských spisech jako nepochybné autority, kolem roku 200 vznikl nejstarší zachovaný soupis knih vznikajícího Nového zákona ([[Zlomek Muratoriho]]), kdežto o&nbsp;postavení některých obecných listů a Apokalypsy se diskutovalo až do 4.&nbsp;století. Naopak v&nbsp;některých církevních obcích se četly a uznávaly i další spisy, které se nakonec nestaly součástí Nového zákona. Kromě toho vznikla v&nbsp;této době řada dalších spisů, které se sice také odvolávaly na autoritu apoštolů, nikdy však nedosáhly obecného uznání (List Laodicejským, Evangelium Tomášovo atd.). Obvykle se označují jako (novozákonní) [[apokryf]]y; některé z&nbsp;nich byly objeveny až v&nbsp;19. století.
 == Autorství ==
 Stará křesťanská tradice připisuje jednotlivé knihy Nového zákona známým postavám, apoštolům a jejich žákům. Autorství se ovšem tehdy chápalo méně výlučně – ostatně starozákonní knihy, známé jako „Mojžíšovy“, líčí také Mojžíšovu smrt. Ve starých rukopisech mají evangelia nadpisy jako „Podle Matouše“, „Podle Jana“, což nemusí znamenat přímé autorství.<ref>Viz {{Citace bible|Ř|16|22}}; {{Citace bible|1Kor|16|21}}; {{Citace bible|Ga|6|11}} aj. </ref>
-Textová a literární kritika dnes soudí, že evangelia vznikla v letech 65–90 {{Doplňte zdroj}}, a mohla být napsána přímými Ježíšovými žáky. Tři první (synoptická) evangelia jsou však zřetelně redakce, závislé na starších sbírkách výroků, příběhů a podobenství. Pokud se i v odborné diskusi hovoří o „Markovi“ nebo „Lukášovi“, míní se tím původce (redaktor) současného textu.
+Textová a literární kritika dnes soudí, že první tři evangelia vznikla v letech 70–90. Tři první (tzv. synoptická) evangelia jsou zřetelně redakce, závislé na starších sbírkách výroků, příběhů a podobenství. Pokud se i v&nbsp;odborné diskusi hovoří o „Markovi“ nebo „Lukášovi“, míní se tím původce (redaktor) současného textu. Evangelista Jan napsal svůj spis kolem roku 100.<ref name=":0">{{Citace monografie
+| příjmení = Pokorný
+| jméno = Petr
+| příjmení2 = Heckel
+| jméno2 = Ulrich
+| příjmení3 = Pokorný
+| jméno3 = Petr
+| titul = Úvod do Nového zákona: přehled literatury a teologie
+| vydání = Vyd. 1
+| vydavatel = Vyšehrad
+| místo = Praha
+| počet stran = 835
+| edice = Edice Teologie
+| isbn = 978-80-7429-186-9
+}}</ref>
-Markovo evangelium bylo sepsáno nejdříve, pravděpodobně okolo roku 65 n. l., nejpozději však v sedmdesátých let n. l. Autorem Markova evangelia je s největší pravděpodobností Jan Marek, který vystupuje v knize Skutků (Sk 12, 12.25 atd.) a také čtyřech novozákonních epištolách (např. Ko 4,10). Tento „Jan, zvaný též Marek“ doprovázel Pavla a Barnabáše až do Pamfylie v Malé Asii na jejich první misijní cestě (Sk 13,5.13). Nebyl očitým svědkem Ježíše Krista, ale informace o životě Ježíše Krista měl zejména od apoštola Petra, který byl jedním ze tří nejbližších Ježíšových učedníků.
+Markovo evangelium bylo sepsáno nejdříve, pravděpodobně okolo roku 70. Autorem Markova evangelia je podle tradice Jan Marek, který vystupuje v&nbsp;knize Skutků (Sk 12, 12.25 atd.) a také čtyřech novozákonních epištolách (např. Ko 4,10). Tento „Jan, zvaný též Marek“ doprovázel Pavla a Barnabáše až do Pamfylie v&nbsp;Malé Asii na jejich první misijní cestě (Sk 13,5.13). Nebyl očitým svědkem Ježíše Krista, ale informace o životě Ježíše Krista měl zejména od apoštola Petra, který byl jedním ze 3 nejbližších Ježíšových učedníků. Že by však skutečně tento Marek napsal text Evangelia podle Marka nelze doložit.<ref>{{Citace monografie
+| příjmení = Pokorný
+| jméno = Petr
+| titul = Evangelium podle Marka
+| vydání = 1
+| vydavatel = Centrum biblických studií Akademie věd a Univerzity Karlovy
+| místo = Praha
+| rok vydání = 2016
+| počet stran = 346
+| isbn = 978-80-7545-007-4
+}}</ref>
-Kniha Skutků pochází od téhož autora, který napsal i [[Evangelium podle Lukáše]]. Z listů, připisovaných apoštolu [[Pavel z Tarsu|Pavlovi]], je u sedmi nepochybným autorem (1Te, Ga, 1K, 2K, Ř, Fp a Fm), u zbývajících šesti byl možná jen učitelem a inspirátorem nějakého žáka. Listy Janovy, Petrovy a List Židům vznikly patrně kolem roku 100{{Doplňte zdroj}}, [[List Judův]] možná ještě později, a pocházejí pravděpodobně od apoštolských žáků.
+Kniha Skutků pochází od téhož autora, který napsal i [[Evangelium podle Lukáše]]. Z&nbsp;listů, připisovaných apoštolu [[Pavel z Tarsu|Pavlovi]], je u 7 nepochybným autorem (1Te, Ga, 1K, 2K, Ř, Fp a Fm), u zbývajících 6 byl možná jen učitelem a inspirátorem nějakého žáka. [[První list Janův|Listy Janovy]], [[První list Petrův]] a [[List Židům]] vznikly patrně kolem roku 100. [[List Judův]] a [[Druhý list Petrův|2. list Petrův]] možná ještě později, a pocházejí pravděpodobně od apoštolských žáků.<ref name=":0" />
 == Textová tradice ==
 [[Soubor:Codex Vaticanus B, 2Thess. 3,11-18, Hebr. 1,1-2,2.jpg|náhled|250 px|Stránka Vatikánského kodexu (B, 4. stol.)]]
-Spisy Nového zákona se zachovaly v mimořádně velkém počtu starých opisů, překladů, zlomků a citátů, takže jsou zdaleka nejlépe zajištěnými starověkými texty.
+Spisy Nového zákona se zachovaly v&nbsp;mimořádně velkém počtu starých opisů, překladů, zlomků a citátů, takže jsou zdaleka nejlépe zajištěnými starověkými texty.
-* Nejstarší zachované zlomky na papyru pocházejí z [[Egypt]]a, a to už od 2. století; nejstarší z nich, papyrus Rylands 457 (P52) s několika verši Janova evangelia, vznikl kolem roku 140.
+* Nejstarší zachované zlomky na papyru pocházejí z [[Egypt]]a, a to už od 2.&nbsp;století; nejstarší z&nbsp;nich, papyrus Rylands 457 (P52) s několika verši Janova evangelia, vznikl kolem roku 140.
-* Od druhého století vznikaly i první [[překlad]]y novozákonních knih do latiny, do syrských a egyptských dialektů, a z téže doby pocházejí i nejstarší citáty v dílech raně křesťanských autorů ([[Kléméns Alexandrijský]], [[Órigenés]], [[Ireneus]] aj.), kteří se na ně už odkazují jako na autoritu.
+* Od 2.&nbsp;století vznikaly i první [[překlad]]y novozákonních knih do latiny, do syrských a egyptských dialektů; z&nbsp;téže doby pocházejí i nejstarší citáty v&nbsp;dílech raně křesťanských autorů ([[Kléméns Alexandrijský]], [[Órigenés]], [[Ireneus]] aj.), kteří se na ně už odkazují jako na autoritu.
-* Ze 4. století pocházejí i nejstarší a více méně úplné rukopisy celé řecké Bible, Starého i Nového zákona, pergamenové kodexy Vatikánský (označován jako B), Sinajský (Alef), Alexandrijský (A) a další. Na rozdíl od starší formy [[svitek|svitků]], které se opisovaly jednotlivě, vyžadoval právě [[kodex]] (vázaná kniha) jednoznačné stanovení rozsahu kánonu, rozhodnutí o tom, které knihy do něho patří a které nikoli.<ref>Pokorný, ''Úvod do Nového zákona''. Praha 1999, kap. VI. a VII.</ref>
+* Ze 4.&nbsp;století pocházejí i nejstarší a víceméně úplné rukopisy celé řecké Bible, Starého i Nového zákona, pergamenové kodexy Vatikánský (označován jako B), Sinajský (Alef), Alexandrijský (A) a další. Na rozdíl od starší formy [[svitek|svitků]], které se opisovaly jednotlivě, vyžadoval právě [[kodex]] (vázaná kniha) jednoznačné stanovení rozsahu kánonu, tj. rozhodnutí o&nbsp;tom, které knihy do něho patří a které nikoli.<ref>Pokorný, ''Úvod do Nového zákona''. Praha 1999, kap. VI. a VII.</ref>
 == Překlady ==
-Od 4. století se těžiště křesťanství přesouvá na západ a zároveň latina nahrazuje řečtinu jako „světový“ jazyk Římské říše. Pro další historii Nového zákona a jeho působení jsou tedy rozhodující překlady, zejména latinské. Nejstarší latinské překlady (''vetus latina'') vznikaly od 2. století patrně v Severní Africe, koncem 4. století pověřil papež [[Damasus]] učence Jeronýma ([[Hieronymus]]), aby je opravil a sjednotil. Jeroným se usadil v Palestině a tam vznikl kvalitní latinský překlad celé Bible z původních hebrejských a řeckých textů, který se pak pod názvem [[Vulgata]] užíval na západě po celý středověk a byl také základem prvních překladů do národních jazyků.
+Od 4. století se těžiště křesťanství přesunulo na západ a zároveň latina nahradila řečtinu jako „světový“ jazyk Římské říše. Pro další historii Nového zákona a jeho působení byly tedy rozhodující překlady, zejména latinské. Nejstarší latinské překlady (''vetus latina'') vznikaly od 2.&nbsp;století patrně v&nbsp;Severní Africe, koncem 4. století pověřil papež [[Damasus]] učence Jeronýma ([[Hieronymus]]), aby je opravil a sjednotil. Jeroným se usadil v Palestině a tam vznikl kvalitní latinský překlad celé Bible z původních hebrejských a řeckých textů, který se pak pod názvem [[Vulgata]] užíval na západě po celý středověk a byl také základem prvních překladů do národních jazyků.
-Už v pozdní antice a raném středověku vznikla řada překladů do národních jazyků (gótský překlad [[Wulfila|Wulfilův]] kolem 380, arménský, syrský, koptský a gruzínský překlad kolem 500, slovanský překlad sv. Metoděje kolem 870), a části Nového zákona byly už ve středověku přeloženy do řady jazyků. Teprve po roce 1350 se však objevují překlady celého Nového zákona (případně celé Bible) do češtiny (kolem 1360), do němčiny, francouzštiny, angličtiny a dalších evropských jazyků. Mezi prvními tištěnými knihami byl Nový zákon a Bible v latině (1455), italštině, němčině, češtině (1475), francouzštině, katalánštině a dalších.
+Už v pozdní antice a raném středověku vznikla řada překladů do národních jazyků (gótský překlad [[Wulfila|Wulfilův]] kolem 380, arménský, syrský, koptský a gruzínský překlad kolem 500, slovanský překlad sv. Metoděje kolem 870), a části Nového zákona byly už ve středověku přeloženy do řady jazyků. Teprve po roce 1350 se však objevily překlady celého Nového zákona (případně celé Bible) do češtiny (kolem 1360), do němčiny, francouzštiny, angličtiny a dalších evropských jazyků. Mezi prvními tištěnými knihami byl Nový zákon a Bible v latině (1455), italštině, němčině, češtině (1475), francouzštině, katalánštině a dalších.
 [[Soubor: Gutenburg bible.jpg|náhled|200 px|vlevo|Stránka první tištěné Bible v latině (J. Gutenberg, 1455)]]
-Teprve koncem středověku se na západě rozšířila znalost řečtiny a od roku 1500 vycházejí tiskem nová vydání řecké Bible i nové překlady z původních jazyků. V letech [[1514]]–[[1520]] vyšlo na podnět kardinála Jimeneze v [[Alcalá]] paralelní vydání Bible v hebrejštině, řečtině a latině (''Polyglotta complutensis''), [[1516]] vyšel [[Erasmus Rotterdamský|Erasmův]] řecký Nový zákon. Pod vlivem knihtisku i reformace se šíří potřeba soukromé četby Bible a vznikají nové, velice významné překlady Nového zákona. Patří sem český překlad [[Jan Blahoslav|Jana Blahoslava]] ([[1564]]), převzatý pak do [[Bible kralická|Bible kralické]], anglický překlad Tyndalův ([[1527]]) a Bible krále Jakuba ([[1611]]), francouzský překlad Lefevra d´Etaples ([[1530]]), [[Luther]]ův překlad celé Bible ([[1534]]) a další. Všechny tyto překlady měly hluboký vliv na další utváření národních jazyků a dlouho tvořily i jazykovou normu. Jejich předlohy byly však málo spolehlivé a Erasmus dokonce chybějící část Apokalypsy přeložil sám z latiny do řečtiny.
+Teprve koncem středověku se na západě rozšířila znalost řečtiny a od roku 1500 vycházejí tiskem nová vydání řecké Bible i nové překlady z původních jazyků. V letech [[1514]]–[[1520]] vyšlo na podnět kardinála Jimeneze v [[Alcalá de Henares]] ''(Complutum)'' paralelní vydání Bible v hebrejštině, řečtině a latině ''Polyglotta complutensis'', [[1516]] vyšel [[Erasmus Rotterdamský|Erasmův]] řecký Nový zákon. Pod vlivem knihtisku i reformace se šířila potřeba soukromé četby Bible a vznikaly nové, velice významné překlady Nového zákona. Patří sem český překlad [[Jan Blahoslav|Jana Blahoslava]] ([[1564]]), převzatý pak do [[Bible kralická|Bible kralické]], anglický překlad Tyndalův ([[1527]]) a Bible krále Jakuba ([[1611]]), francouzský překlad Lefevra d'Etaples ([[1530]]), [[Martin Luther|Lutherův]] překlad celé Bible ([[1534]]) a další. Všechny tyto překlady měly hluboký vliv na další utváření národních jazyků a dlouho tvořily i jazykovou normu. Jejich předlohy byly však málo spolehlivé a Erasmus dokonce chybějící část Apokalypsy přeložil sám z latiny do řečtiny.
-Na to reagovalo soustavné kritické zkoumání a porovnávání biblických textů, které začíná v 17. století (Jean Astruc) a vrcholí v kritických vydáních 19. století. Rozvoj [[misie|misií]] a později koloniálních říší kromě toho vyvolal zájem o překlady Bible do dalších i mimoevropských jazyků. Počátkem 19. století vznikají [[Biblická společnost|Biblické společnosti]] (anglická 1804), které se starají o překládání a vydávání Bible Podle jejích údajů byly aspoň části Bible přeloženy do 2900 jazyků a pro 98 % světové populace je Bible jazykově dostupná.
+Na to reagovalo soustavné kritické zkoumání a porovnávání biblických textů, které začíná v 17. století (Jean Astruc) a vyvrcholilo v kritických vydáních 19. století. Rozvoj [[misie|misií]] a později koloniálních říší kromě toho vyvolal zájem o překlady Bible do dalších i mimoevropských jazyků. Počátkem 19. století vznikly [[Biblická společnost|biblické společnosti]] (anglická 1804), které se starají o překládání a vydávání Bible. Podle jejích údajů byly aspoň části Bible přeloženy do 2900 jazyků a pro 98 % světové populace je Bible jazykově dostupná.
 == Kritická vydání Nového zákona ==
-Zejména během 19. století se vědcům podařilo shromáždit a porovnat stovky starých rukopisů a překladů, tisíce citátů a zlomků biblického textu. Na základě rozdílů mezi řeckými a latinskými texty se často podařilo uspořádat rukopisy do „rodokmenů“ a jednotlivým verzím přiřadit poměrně spolehlivé váhy. V celém textu Nového zákona je registrováno asi sto tisíc odchylek, většinou zřejmých písařských chyb, pokusů odstranit rozdíly mezi líčením čtyř evangelií a podobně.
+Zejména během 19. století se vědcům podařilo shromáždit a porovnat stovky starých rukopisů a překladů, tisíce citátů a zlomků biblického textu. Na základě rozdílů mezi řeckými a latinskými texty se často podařilo uspořádat rukopisy do „rodokmenů“ a jednotlivým verzím přiřadit poměrně spolehlivé váhy. V&nbsp;celém textu Nového zákona je registrováno asi sto tisíc odchylek, většinou zřejmých písařských chyb, pokusů odstranit rozdíly mezi líčením 4 evangelií a podobně.
-Současná kritická vydání původních textů, jež jsou základem pro moderní překlady, registrují tisíce drobných a několik významnějších odchylek, jež se uvádějí v poznámkách. Mezi významné odchylky patří například úryvek o cizoložné ženě<ref>{{Citace bible|J|7|53|8|11}}</ref> nebo výrok o člověku, který v sobotu pracuje,<ref>{{Citace bible|Lk|6|5}}</ref> jež chybí v nejstarších a nejlepších rukopisech. Naopak v několika starých rukopisech chybí část Mk 16,9–20<ref>{{Citace bible|Mk|16|9||20}}</ref> a je nahrazena stručnějším zněním.
+Současná kritická vydání původních textů, jež jsou základem pro moderní překlady, registrují tisíce drobných a několik významnějších odchylek, jež se uvádějí v&nbsp;poznámkách. Mezi významné odchylky patří například úryvek o&nbsp;cizoložné ženě<ref>{{Citace bible|J|7|53|8|11}}</ref> nebo výrok o&nbsp;člověku, který v&nbsp;sobotu pracuje,<ref>{{Citace bible|Lk|6|5}}</ref> jež chybí v&nbsp;nejstarších a nejlepších rukopisech. Naopak v&nbsp;několika starých rukopisech chybí část Mk 16,9–20<ref>{{Citace bible|Mk|16|9||20}}</ref> a je nahrazena stručnějším zněním.
 == Kulturní význam Nového zákona ==
-Nový zákon jako nejčastěji používaná část Bible měl a má pro evropskou i českou kulturu nesmírný význam. Biblické překlady patřily v řadě evropských jazyků k prvním psaným textům vůbec, takže silně ovlivnily vznik spisovných jazyků. Druhou vlnu tohoto jazykového vlivu způsobily překlady reformační, například Bible kralická, která i pro české národní obrození představovala téměř normu.
+Nový zákon jako nejčastěji používaná část Bible měl a má pro evropskou i českou kulturu nesmírný význam. Biblické překlady patřily v&nbsp;řadě evropských jazyků k&nbsp;prvním psaným textům vůbec, takže silně ovlivnily vznik spisovných jazyků. Druhou vlnu tohoto jazykového vlivu způsobily překlady reformační, například Bible kralická, která i pro české národní obrození představovala téměř normu.
-Při překladech se do národních jazyků dostala řada slov, slovních spojení, úsloví a podobně, které dnes patří k běžnému jazykovému fondu. Nejenom biblická jména (Alžběta, Anna, Jakub, Jan, Josef, Marie, Pavel, Petr, Tomáš aj.), která dodnes patří mezi nejčastější, ale i slova jako "farizej", "talent", "pokušení", "kříž" nebo obraty jako "ztracený syn" nebo "kdo nepracuje, ať nejí" pocházejí z biblického jazyka. Podobně velký byl i vliv novozákonních metafor nebo podobenství a nedávná publikace ukazuje, že je tomu tak i v současné české poezii.<ref>Balabán – Nytrová, ''Biblický třpyt v české poezii 20. století''. Praha 2007.</ref>
+Při překladech se do národních jazyků dostala řada slov, slovních spojení, úsloví a podobně, které dnes patří k běžnému jazykovému fondu. Nejenom biblická jména (Alžběta, Anna, Jakub, Jan, Josef, Marie, Pavel, Petr, Tomáš aj.) dodnes patří mezi nejčastější, ale i slova jako „[[Farizeové|farizej]]“, „talent“, „pokušení“, „kříž“ nebo obraty jako „[[podobenství o marnotratném synu|ztracený syn]]“ nebo „[[Kdo nechce pracovat, ať nejí|kdo nepracuje, ať nejí]]“ pocházejí z biblického jazyka. Podobně velký byl i vliv novozákonních metafor nebo podobenství a je tomu tak i v&nbsp;současné české poezii.<ref>Balabán – Nytrová, ''Biblický třpyt v české poezii 20. století''. Praha 2007.</ref>
 == Odkazy ==
@@ Řádek 64: / Řádek 91: @@
 * {{Citace monografie | příjmení = Carson | jméno = D. A | odkaz na autora = | příjmení2 = Moo | jméno2 = Douglas J | odkaz na autora2 = | titul = Úvod do Nového zákona | vydavatel = Návrat domů | místo = Praha | rok = 2008 | počet stran = 700 | isbn = 978-80-7255-165-1}}
 * {{Citace monografie | příjmení = Douglas | jméno = J. D | odkaz na autora = | spoluautoři = a kol. | titul = Nový biblický slovník | vydavatel = Návrat domů | místo = Praha | rok = 2009 | vydání = 2 | počet stran = 1243 | isbn = 978-80-7255-193-4}}
-* {{Citace monografie | příjmení = Moloney | jméno = Francis J | odkaz na autora = | titul = Evangelium podle Jana | vydavatel = Karmelitánské nakladatelství | místo = Kostelní Vydří | rok = 2009 | počet stran = 614 | isbn = 978-80-7192-991-8}}
+* {{Citace monografie | příjmení = Moloney | jméno = Francis J | odkaz na autora = | titul = Evangelium podle Jana | vydavatel = [[Karmelitánské nakladatelství]] | místo = Kostelní Vydří | rok = 2009 | počet stran = 614 | isbn = 978-80-7192-991-8}}
-* {{Citace monografie | příjmení = Pokorný | jméno = Petr | odkaz na autora = Petr Pokorný (teolog) | titul = Literární a teologický úvod do Nového zákona | vydavatel = Vyšehrad | místo = Praha | rok = 1993 | počet stran = 333 | isbn = 80-7021-052-4}}
+* {{Citace monografie | příjmení = Pokorný | jméno = Petr | odkaz na autora = Petr Pokorný (teolog) | titul = Literární a teologický úvod do Nového zákona | vydavatel = [[Nakladatelství Vyšehrad|Vyšehrad]] | místo = Praha | rok = 1993 | počet stran = 333 | isbn = 80-7021-052-4}}
 * {{Citace monografie
 | příjmení = Pokorný
@@ Řádek 109: / Řádek 136: @@
 * [[Biblický kánon]]
 * [[České překlady Bible]]
+* [[Český ekumenický překlad]]
 * [[Moderní české překlady Bible]]
 * [[Evangelium]]
@@ Řádek 115: / Řádek 143: @@
 * {{Commonscat}}
 * {{Wikislovník|heslo=Nový zákon}}
-* {{Wikicitáty|dílo=Nový zákon}}
+* {{Wikicitáty|téma=Nový zákon}}
 * [http://bible.virt.cz/ Ekumenický překlad (1979), ke stažení jako .txt nebo .doc]
 * [http://www.bible21.cz/ Bible, překlad 21. století – nový český překlad Písma]
 * [https://web.archive.org/web/20180330085426/http://biblesever.com/ Vyhledávání v Bibli česky i v dalších jazycích]
-* [http://www.sweb.cz/preklad.bible/ ČESKÝ STUDIJNÍ PŘEKLAD]
+* [http://www.sweb.cz/preklad.bible/ ČESKÝ STUDIJNÍ PŘEKLAD] {{Wayback|url=http://www.sweb.cz/preklad.bible/ |date=20080216203638 }}
 * [http://www.play.cz/novinky/bible-novy-zakon Nová Bible kralická (Nový zákon – audio; načetl J. Somr ad.) – zdarma ke stažení]
 * [http://www.biblenet.cz/ Český ekumenický překlad]
@@ Řádek 129: / Řádek 157: @@
 * [http://www.vatican.va/archive/index.htm Vatican Resource Library – Vatican Library Archives]
 * [https://web.archive.org/web/20080201021124/http://www.onlinebibletalk.com/the-new-testament Complete Text of the New Testament, 1611 King James Version]
-* [http://bible.christianity.com/Lexicons/NewTestamentGreek/ Searchable New Testament Greek Lexicon]
+* [https://www.biblestudytools.com/lexicons/greek/ Searchable New Testament Greek Lexicon]
 ==== Řecky ====
@@ Řádek 146: / Řádek 174: @@
 {{Nový zákon}}
-{{Portály|Bible}}
 {{Autoritní data}}
+{{Portály|Bible}}
 [[Kategorie:Nový zákon| ]]