Adamité: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 27. 3. 2016, 10:45

Adamité je označení jak pro starověkou gnostickou sektu, tak pro křesťanské heretické hnutí v Nizozemsku (neo-adamity) i radikální část husitů. Všechny tyto proudy spolu souvisí jen málo, navenek se vyznačovaly jen podobnými znaky, jako bylo praktikování nahoty.

Užití slova

Samotné označení „adamité“ bývá často považováno za obecné označení gnostiků či z gnóze vycházejících herezí. Podobně jako označení „katar“ (kacíř) později znamenalo jakéhokoli heretika, zdá se, že označení adamita znamenalo původně gnostika, později prostě „extrémní“ herezi, jejíž příslušníci se vymykali obecně přijímaným morálním standardům své doby.

Starověcí adamité

Samotné označení adamité je ale mnohem starší, takto pojmenovaná sekta je zmiňována některými autory už v prvním tisíciletí. Někdo považuje za nejstarší doloženou komunitu adamitů komunitu karpokratovských gnostiků. Nicméně s určitou nejistotou se lze domnívat, že jejich vyznání patrně vzdáleně vycházelo z díla některého z gnostických autorů prvních staletí po Kristu.

O věrouce adamitů víme velmi málo, jakékoli zmínky o nich pocházejí od jejich kritiků a k tomu z druhé ruky, proto je i velmi obtížné je věrohodně spojit s některou jinou středověkou herezí.

Pozdní vlivy

Později mohlo ovlivnit i taková hnutí, jako byli valdenští a albigenští (kataři)^[zdroj?], nešlo-li dokonce jen o jiné pojmenování stejných náboženských komunit^[zdroj?].

Středověcí neo-adamité

Nizozemští adamité

Jednalo se o členy heretického hnutí Bratří a sester svobodného ducha.

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Čeští adamité

Čeští adamité představovali radikální část husitů. Adamité prosazovali v mezilidských vztazích duchovní i sexuální čistotu a chodili zásadně nazí. Adamité údajně souložili každý s každým. Stačilo k tomu, aby zašli za svým vůdcem Adamem a požádali ho o svolení. Tento Adam se nazýval synem božím. Ve skutečnosti to byl belgický francouzský pikart, kněz Adam Rohan z Pikardie, který si získal důvěru skupiny žen, mužů i dětí a usadil se s nimi na neznámém ostrově obtékaném Nežárkou.

V Klokotech u Tábora se postupem času adamitské hnutí odklonilo od původní verze „čisté orgie“ (muži a ženy mezi sebou) a pod vedením Petra Kániše a Burjana Strause se v Klokotech prosadila homosexualita. Jan Žižka v roce 1421 asi 70 adamitů nechal v klokotské faře upálit. V trávníku návsi v dnešní městské části Tábor-Klokoty se nachází památník husitské netolerance - velký kámen s nápisem Táborští pikarti 1421-1996. Stejně jako s ostatními názorově odlišnými skupinami husitů se i s Adamity Žižka vypořádal. K rozhodujícímu střetu došlo roku 1421 na Ostrově na Hamru. Ačkoliv se statečně bránili (všichni nazí!), husitskému vojsku podlehli a 40 jich bylo zajato a zahubeno. Ponechán byl údajně jen jeden, aby táborským kněžím vypověděl všechny skutky svých druhů.

Původ českých adamitů je také nejasný. Zdá se, že tímto označením bývají kromě výše zmíněné skupiny označováni příslušníci různých skupin valdenských a albigenských heretiků, kteří se v jižních Čechách usadili za relativně tolerantní vlády posledních Přemyslovců v průběhu 13. století. Tito imigranti, svým způsobem běženci, pocházeli nejčastěji z blízkého Rakouska, ale podle některých autorů mezi nimi byly i skupiny (vesnice) z Burgundska a Okcitánie. Do konfliktu s vládní mocí ovšem přišli už před husitskými válkami, rozsáhlé „vymítací“ akce proti nim organizoval už Karel IV., ještě jako zemský správce v době nepřítomnosti svého otce Jana Lucemburského.

Literatura

ČORNEJ, Petr: Adamité - tabu 15. i 19. století, in Sex a tabu v české kultuře 19. století, ed. V. Petrbok, Praha 1999, s. 142 - 159

ČORNEJ, Petr: Potíže s adamity. Marginalia Historica, 1997, 2, s. 33 - 54

ČORNEJ, Petr: Ráj na ostrově aneb prostor pro adamity. Táborský archiv (TA), XIII., 2007, s. 37nn

DOBROVSKÝ, Josef: Dějiny českých pikhartů a adamitů, Odeon, Praha 1978

JUKL, Jakub Jiří: Adamité. Historie a vyhubení husitských naháčů, Dokořán, Praha 2014

KOLÁŘ, Martin: Adamité v Čechách, in Jihočeský sborník historický (JSH), XXI., 1952

Externí odkazy

Encyklopedické heslo Adamité v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Adamité ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.