[go: nahoru, domu]

Přeskočit na obsah

Chorvatské knížectví: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
znak Byzance
m odebrána Kategorie:Dějiny Chorvatska; přidána Kategorie:Zaniklé státy Chorvatska za použití HotCat
 
(Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox - zaniklý stát
{{Infobox - zaniklý stát
| název = Knížectví Chorvatů
| název = Chorvatské knížectví
| originální název = Kneževina Hrvatska<br />Ducatus Chroatorum<br />&nbsp;''Χρωβατία''&nbsp;
| originální název = Kneževina Hrvatska<br />Ducatus Chroatorum<br />''Χρωβατία''
| rok vzniku = [[7. století]]
| rok vzniku = [[7. století]]
| rok zániku = [[925]]
| rok zániku = [[925]]
Řádek 7: Řádek 7:
| před 1 vlajka = Byzantine Calvary cross potent.png
| před 1 vlajka = Byzantine Calvary cross potent.png
| před 2 = Avarský kaganát
| před 2 = Avarský kaganát
| před 2 vlajka =
| před 2 vlajka = No flag.svg
| po 1 = Chorvatské království (925–1102)
| po 1 = Chorvatské království (925–1102)
| po 1 vlajka = Flag of the Kingdom of Croatia (925).svg
| po 1 vlajka = Crown of Zvonimir (Croatia).svg
| po 2 =
| po 2 =
| po 2 vlajka =
| po 2 vlajka =
Řádek 16: Řádek 16:
| článek o vlajce = Chorvatská vlajka
| článek o vlajce = Chorvatská vlajka
| znak =
| znak =
| velikost znaku = 83px
| velikost znaku =
| článek o znaku =
| článek o znaku =
| mapa = Balkans850.png
| mapa = Balkans850.png
| velikost mapy = 290px
| velikost mapy = 290px
| mapa poznámka = [[Balkánský poloostrov]] kolem roku [[850]], Chorvatské knížectví (růžově)
| mapa poznámka = [[Balkán|Balkánský poloostrov]] kolem roku [[850]], Chorvatské knížectví (růžově)
| hlavní město = bez stálého města,<br />[[Nin]], [[Klis]], [[Bijaći]], [[Solin]], [[Knin]]
| hlavní město = bez stálého města,<br />[[Nin]], [[Klis]], [[Bijaći]], [[Solin]], [[Knin]]
| rozloha =
| rozloha =
Řádek 28: Řádek 28:
| počet obyvatel =
| počet obyvatel =
| počet obyvatel poznámka =
| počet obyvatel poznámka =
| jazyky = stará [[chorvatština]], [[latina]]
| jazyky = staro[[chorvatština]], [[latina]]
| národnostní složení = [[Chorvati]]
| národnostní složení = [[Chorvati]]
| náboženství = [[Slovanské náboženství|slovanské pohanství]],<br />od roku [[879]] [[Římskokatolická církev|latinské křesťanství]] a<br />[[Slovanská liturgie|slovanské křesťanství]]
| náboženství = [[Slovanské náboženství|staroslovanské (pohanské)]],<br />od roku [[879]] [[Římskokatolická církev|katolické]] a [[Slovanská liturgie|slovanské&nbsp;křesťanství]]
| měna =
| měna =
| státní zřízení = [[monarchie]]
| státní zřízení = [[monarchie]]
Řádek 38: Řádek 38:
'''Chorvatské knížectví''' ([[Chorvatština|chorvatsky]] ''Kneževina Hrvatska'') neboli '''Knížectví Chorvatů''' ([[Chorvatština|chorvatsky]] ''Kneževina Hrvata'', [[Latina|latinsky]] ''Ducatus Chroatorum'', [[Řečtina|řecky]] Χρωβατία) byl nezávislý státní útvar zformovaný během [[7. století]] n. l. příchodem slovanského kmene Chorvatů na území [[Byzantská říše|Byzantské říše]].
'''Chorvatské knížectví''' ([[Chorvatština|chorvatsky]] ''Kneževina Hrvatska'') neboli '''Knížectví Chorvatů''' ([[Chorvatština|chorvatsky]] ''Kneževina Hrvata'', [[Latina|latinsky]] ''Ducatus Chroatorum'', [[Řečtina|řecky]] Χρωβατία) byl nezávislý státní útvar zformovaný během [[7. století]] n. l. příchodem slovanského kmene Chorvatů na území [[Byzantská říše|Byzantské říše]].


== Dějiny ==
== Historie ==
=== Vznik ===
=== Vznik ===
{{Podrobně|Dějiny Chorvatska}}
{{Podrobně|Dějiny Chorvatska}}
[[Soubor:Eglise Sainte Croix de Nin.JPG|náhled|vlevo|upright=0.9|[[Kostel sv. Kříže]] z [[9. století]] ve městě [[Nin]] je nejmenší katedrála na světě]]
[[Chorvati|Chorvaté]] osídlili nejprve byzantské území při [[Jaderské moře|jadranském]] pobřeží ([[Dalmácie|Dalmatské]] Chorvatsko), a později, po pádu avarské říše, také Dolní [[Panonie|Panonii]] (Panonské Chorvatsko). Přestože do těchto oblastí i nadále zasahovaly mocenské zájmy východního císařství, nebyli Chorvaté vystaveni tak silnému byzantskému vlivu jako sousední [[Srbové]]. O to větší zájem jevila o jejich území od 8. století [[franská říše]]. Pod její svrchovanost se v [[9. století]] dočasně dostali vládcové Panonského i Dalmatského Chorvatska. Současně se Chorvaté prosazovali ve vlastní Dalmácii, kde řada měst uznala jejich nadvládu. O jadranské pobřeží a ostrovy měly zájem také [[Benátky]] a Byzanc.
[[Chorvati|Chorvaté]] osídlili nejprve byzantské území při [[Jaderské moře|jadranském]] pobřeží ([[Dalmácie|Dalmatské]] Chorvatsko), a později, po pádu avarské říše, také Dolní [[Panonie|Panonii]] (Panonské Chorvatsko). Přestože do těchto oblastí i nadále zasahovaly mocenské zájmy východního císařství, nebyli Chorvaté vystaveni tak silnému byzantskému vlivu jako sousední [[Srbové]]. O to větší zájem jevila o jejich území od 8. století [[franská říše]]. Pod její svrchovanost se v [[9. století]] dočasně dostali vládcové Panonského i Dalmatského Chorvatska. Současně se Chorvaté prosazovali ve vlastní Dalmácii, kde řada měst uznala jejich nadvládu. O jadranské pobřeží a ostrovy měly zájem také [[Benátky]] a Byzanc.


Řádek 47: Řádek 48:
=== Chorvatsko pod vládou Trpimírovců ===
=== Chorvatsko pod vládou Trpimírovců ===
{{Podrobně|Trpimírovci}}
{{Podrobně|Trpimírovci}}
[[Soubor:Delegation of Croats and Serbs to Emperor Basil I, Skylitzes.jpg|náhled|vlevo|upright=0.9|Delegace Chorvatů a Srbů u [[Byzantská říše|byzantského]] císaře [[Basileios I.|Basileia I.]], ''Madrid Skylitzes'']]

V roce [[845]] se vlády nad chorvatskem zmocnil kníže [[Trpimír I.]] zakladatel dynastie [[Trpimírovci|Trpimírovců]]. Z církevního hlediska podléhalo Chorvatsko více římskému papežství, i když některá biskupství patřila stále pod svrchovanost konstantinopolského patriarchátu. Tak bylo například ve Splitu obnoveno starší salonské biskupství a také Římem založené biskupství v [[Nin]]u navázalo na starší tradici. Zřízením ninské [[diecéze]] v sídle chorvatských vládců dosáhl kníže [[Trpimír]] roku [[864]] vzniku samostatné chorvatské církevní organizace, o niž usiloval. V Ninu působilo později několik Metodějových žáků, kteří zde pěstovali slovanskou liturgii a písemnictví. Panonské Chorvatsko přijalo slovanskou [[liturgie|liturgii]] již dříve, neboť se na výzvu papeže [[Jan VIII.|Jana VIII.]] stalo roku [[873]] součástí moravsko-panonské arcidiecéze, v jejímž čele stál arcibiskup [[Metoděj]].
V roce [[845]] se vlády nad chorvatskem zmocnil kníže [[Trpimír I.]] zakladatel dynastie [[Trpimírovci|Trpimírovců]]. Z církevního hlediska podléhalo Chorvatsko více římskému papežství, i když některá biskupství patřila stále pod svrchovanost konstantinopolského patriarchátu. Tak bylo například ve Splitu obnoveno starší salonské biskupství a také Římem založené biskupství v [[Nin]]u navázalo na starší tradici. Zřízením ninské [[diecéze]] v sídle chorvatských vládců dosáhl kníže [[Trpimír]] roku [[864]] vzniku samostatné chorvatské církevní organizace, o niž usiloval. V Ninu působilo později několik Metodějových žáků, kteří zde pěstovali slovanskou liturgii a písemnictví. Panonské Chorvatsko přijalo slovanskou [[liturgie|liturgii]] již dříve, neboť se na výzvu papeže [[Jan VIII.|Jana VIII.]] stalo roku [[873]] součástí moravsko-panonské arcidiecéze, v jejímž čele stál arcibiskup [[Metoděj]].


Řádek 53: Řádek 54:


=== Kníže Tomislav I. králem ===
=== Kníže Tomislav I. králem ===
[[Soubor:Klis Fortress - a view from south-west.jpg|náhled|vlevo|upright=0.9|[[Klis]] dnes]]
[[Soubor:Oton Ivekovic, Krunidba kralja Tomislava.jpg|náhled|220px|vpravo|Korunovace Tomislava I. Ottou Ivekovicem]]
[[Soubor:Oton Ivekovic, Krunidba kralja Tomislava.jpg|náhled|220px|vpravo|Korunovace Tomislava I. Ottou Ivekovicem]]
Významným chorvatským vládcem byl kníže [[Tomislav I.]] z rodu [[Trpimírovci|Trpimírovců]], pravděpodobně vnuk knížete [[Trpimír I.|Trpimíra I]]. Brzy po nástupu na trůn v roce [[910]] se mu podařilo připojit větší část Panonského Chorvatska, které bylo po roce [[907]] obsazeno maďarskými kočovníky. Toto území nese od [[10. století]] název ''Sclavonia'' – [[Slavonie]]. Orientace chorvatského vládnoucího rodu [[Trpimírovci|Trpimírovců]] na papežství přinesla [[Tomislav I.|Tomislavovi]] významný zisk v podobě královského titulu (de facto i dědičného)) ([[924]] nebo [[925]]). Po smrti krále [[Tomislav I.|Tomislava I.]] nastoupil na trůn v roce [[928]] jeho mladší bratr [[Trpimír II.]], po jeho smrti se na chorvatském trůny vystřídala řada králů z dynastie [[Trpimírovci|Trpimírovců]]. Posledním králem této dynastie byl [[Štěpán II. Chorvatský|Štěpán II.]], po jeho smrti v roce [[1090]] rod [[Trpimírovci|Trpimírovců]] vymřel.
Významným chorvatským vládcem byl kníže [[Tomislav I.]] z rodu [[Trpimírovci|Trpimírovců]], pravděpodobně vnuk knížete [[Trpimír I.|Trpimíra I]]. Brzy po nástupu na trůn v roce [[910]] se mu podařilo připojit větší část Panonského Chorvatska, které bylo po roce [[907]] obsazeno maďarskými kočovníky. Toto území nese od [[10. století]] název ''Sclavonia'' – [[Slavonie]]. Orientace chorvatského vládnoucího rodu [[Trpimírovci|Trpimírovců]] na papežství přinesla [[Tomislav I.|Tomislavovi]] významný zisk v podobě královského titulu (de facto i dědičného)) ([[924]] nebo [[925]]). Po smrti krále [[Tomislav I.|Tomislava I.]] nastoupil na trůn v roce [[928]] jeho mladší bratr [[Trpimír II.]], po jeho smrti se na chorvatském trůny vystřídala řada králů z dynastie [[Trpimírovci|Trpimírovců]]. Posledním králem této dynastie byl [[Štěpán II. Chorvatský|Štěpán II.]], po jeho smrti v roce [[1090]] rod [[Trpimírovci|Trpimírovců]] vymřel.
Řádek 71: Řádek 73:
{{Portály|Středověk|Chorvatsko}}
{{Portály|Středověk|Chorvatsko}}


[[Kategorie:Dějiny Chorvatska]]
[[Kategorie:Zaniklé státy Chorvatska]]
[[Kategorie:Zaniklé státy na Balkánském poloostrově]]
[[Kategorie:Zaniklé státy na Balkánském poloostrově]]

Aktuální verze z 10. 9. 2022, 08:58

Chorvatské knížectví
Kneževina Hrvatska
Ducatus Chroatorum
Χρωβατία
 Byzantská říše
 Avarský kaganát
7. století925 Chorvatské království (925–1102) 
Geografie
Mapa
Balkánský poloostrov kolem roku 850, Chorvatské knížectví (růžově)
bez stálého města,
Nin, Klis, Bijaći, Solin, Knin
Obyvatelstvo
Státní útvar
Vznik
Zánik
925 – kníže Tomislav I. korunován králem
Státní útvary a území
Předcházející
Byzantská říše Byzantská říše
Avarský kaganát Avarský kaganát
Následující
Chorvatské království (925–1102) Chorvatské království (925–1102)

Chorvatské knížectví (chorvatsky Kneževina Hrvatska) neboli Knížectví Chorvatů (chorvatsky Kneževina Hrvata, latinsky Ducatus Chroatorum, řecky Χρωβατία) byl nezávislý státní útvar zformovaný během 7. století n. l. příchodem slovanského kmene Chorvatů na území Byzantské říše.

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Chorvatska.
Kostel sv. Kříže z 9. století ve městě Nin je nejmenší katedrála na světě

Chorvaté osídlili nejprve byzantské území při jadranském pobřeží (Dalmatské Chorvatsko), a později, po pádu avarské říše, také Dolní Panonii (Panonské Chorvatsko). Přestože do těchto oblastí i nadále zasahovaly mocenské zájmy východního císařství, nebyli Chorvaté vystaveni tak silnému byzantskému vlivu jako sousední Srbové. O to větší zájem jevila o jejich území od 8. století franská říše. Pod její svrchovanost se v 9. století dočasně dostali vládcové Panonského i Dalmatského Chorvatska. Současně se Chorvaté prosazovali ve vlastní Dalmácii, kde řada měst uznala jejich nadvládu. O jadranské pobřeží a ostrovy měly zájem také Benátky a Byzanc.

V roce 867 se Basileovi podařilo osvobodit z arabského obležení významné přístavní město Ragusu (Dubrovnik) a poté zrestaurovat byzantské panství na jadranském pobřeží Balkánu, kde vzniklo thema Dalmácie. Podle císařova příkazu odváděla významná dalmatská města jako Split, Trogir nebo Zadar, který byl střediskem thematu, poplatky chorvatskému panovníkovi. Šlo zřejmě o tributum pacis – poplatek za svobodnou plavbu byzantských lodí po Jadranu.

Chorvatsko pod vládou Trpimírovců

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Trpimírovci.
Delegace Chorvatů a Srbů u byzantského císaře Basileia I., Madrid Skylitzes

V roce 845 se vlády nad chorvatskem zmocnil kníže Trpimír I. zakladatel dynastie Trpimírovců. Z církevního hlediska podléhalo Chorvatsko více římskému papežství, i když některá biskupství patřila stále pod svrchovanost konstantinopolského patriarchátu. Tak bylo například ve Splitu obnoveno starší salonské biskupství a také Římem založené biskupství v Ninu navázalo na starší tradici. Zřízením ninské diecéze v sídle chorvatských vládců dosáhl kníže Trpimír roku 864 vzniku samostatné chorvatské církevní organizace, o niž usiloval. V Ninu působilo později několik Metodějových žáků, kteří zde pěstovali slovanskou liturgii a písemnictví. Panonské Chorvatsko přijalo slovanskou liturgii již dříve, neboť se na výzvu papeže Jana VIII. stalo roku 873 součástí moravsko-panonské arcidiecéze, v jejímž čele stál arcibiskup Metoděj.

Po zřízení thematu Dalmácie došlo k druhé christianizaci Chorvatů a k prvním christianizačním misiím u Srbů. Z Dalmácie pronikali do slovanského vnitrozemí řečtí misionáři a šířili zde byzantský vliv. Významnějších úspěchů na církevním poli bylo v tomto prostoru dosaženo po roce 886, kdy sem přišli žáci moravsko-panonského arcibiskupa Metoděje.

Kníže Tomislav I. králem

[editovat | editovat zdroj]
Klis dnes
Korunovace Tomislava I. Ottou Ivekovicem

Významným chorvatským vládcem byl kníže Tomislav I. z rodu Trpimírovců, pravděpodobně vnuk knížete Trpimíra I. Brzy po nástupu na trůn v roce 910 se mu podařilo připojit větší část Panonského Chorvatska, které bylo po roce 907 obsazeno maďarskými kočovníky. Toto území nese od 10. století název SclavoniaSlavonie. Orientace chorvatského vládnoucího rodu Trpimírovců na papežství přinesla Tomislavovi významný zisk v podobě královského titulu (de facto i dědičného)) (924 nebo 925). Po smrti krále Tomislava I. nastoupil na trůn v roce 928 jeho mladší bratr Trpimír II., po jeho smrti se na chorvatském trůny vystřídala řada králů z dynastie Trpimírovců. Posledním králem této dynastie byl Štěpán II., po jeho smrti v roce 1090 rod Trpimírovců vymřel.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ŠESTÁK, Miroslav, a kol. Dějiny jihoslovanských zemí. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 758 s. ISBN 978-80-7106-375-9. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]