[go: nahoru, domu]

Přeskočit na obsah

Epitaf: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
citáty>ace
mBez shrnutí editace
 
(Není zobrazeno 13 mezilehlých verzí od 12 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
{{Různé významy}}
{{Různé významy}}
[[Soubor:Velichovky_CZ_Transfiguration_church_epitaph_of_Jan_Pacalt_9x.jpg|náhled|Epitaf Jana Pacalta, [[kostel Proměnění Páně (Velichovky)]]]]
[[Soubor:Velichovky_CZ_Transfiguration_church_epitaph_of_Jan_Pacalt_9x.jpg|náhled|Epitaf Jana Pacalta (†1793), [[kostel Proměnění Páně (Velichovky)]]]]
'''Epitaf''' ([[Řečtina|řec.]] ''epitafios'', náhrobní nápis) je krátký text, který informuje o [[Smrt|zesnulé]] osobě, shrnuje její život a tematicky se vztahuje k mrtvému.
'''Epitaf''' ([[Řečtina|řec.]] ''epitafios'', náhrobní nápis) je krátký text, který informuje o [[Smrt|zesnulé]] osobě, shrnuje její život a tematicky se vztahuje k mrtvému.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Epitafija. Primery epitafii [Epitaf, příklady epitafu]
| periodikum = Veles
| url = https://velesritual.com.ua//epitafiya.html
| jazyk = rusky
| datum vydání = ©2023
| datum přístupu = 16. 9. 2023
}}</ref>


Nemusí jít přímo o nápis umístěný na [[hrob]]u, naopak ''epitaf'' může mít kromě vlastního textu také význam památníku, který není [[Náhrobek|náhrobkem]], neboť se za ním nenachází hrob. Lze se s ním setkat zejména v období [[renesance (historická epocha)|renesance]], bývá umístěn na stěně [[kostel]]a. Základní význam má architektonicky rámovaná [[reliéf (sochařství)|reliéfní]] deska se jménem zemřelého a datem jeho smrti. Na epitafu je zesnulý zpravidla zobrazen jako klečící před křížem, často s již zemřelými členy rodiny – dětmi, jednou nebo více manželkami.
Nemusí jít přímo o nápis umístěný na [[hrob]]u, naopak ''epitaf'' může mít kromě vlastního textu také význam památníku, který není [[Náhrobek|náhrobkem]], neboť se za ním nenachází hrob. Lze se s ním setkat zejména v období [[renesance]], bývá umístěn na stěně [[kostel]]a. Základní význam má architektonicky rámovaná [[reliéf (sochařství)|reliéfní]] deska se jménem zemřelého a datem jeho smrti. Na epitafu je zesnulý zpravidla zobrazen jako klečící před křížem, často s již zemřelými členy rodiny – dětmi, jednou nebo více manželkami.


== Příklady ==
== Příklady vlastních epitafů ==
Příkladem je epitaf [[Jiří Wolker|Jiřího Wolkera]], který si napsal sám krátce před svou smrtí.
Epitaf [[Jiří Wolker|Jiřího Wolkera]], který si napsal sám krátce před svou smrtí:
{{Citace|Zde leží Jiří Wolker, básník jenž miloval svět a pro spravedlnost jeho šel se bít.
{{Citát v rámečku|Zde leží Jiří Wolker, básník jenž miloval svět
a pro spravedlnost jeho šel se bít.
Dřív než mohl srdce své k boji vytasit, zemřel mlád dvaceti čtyř let.}}


Dřív než moh srdce své k boji vytasit,
Dalším příkladem sobě napsaného epitafu je od [[Egon Bondy|Egona Bondyho]] (vl. jménem Zbyněk Fišer):
zemřel, mlád dvacet čtyři let.|Jiří Wolker}}
{{Citace|Na život a smrt se vyser, tady leží Zbyněk Fišer.}}


Epitaf [[Egon Bondy|Egona Bondyho]] (vl. jménem Zbyněk Fišer), který napsal ve své knize ''Invalidní sourozenci'' (1974):
Jiným příkladem je poezie [[František Gellner|Františka Gellnera]]:
{{Citát v rámečku|Na život a smrt se vyser, tady leží Zbyněk Fišer.}}
{{Citace|Nezahynu od práce, nezemru já bídou, nezalknu se v oprátce, zemru syfilidou.}}


Epitaf [[Josef Váchal|Josefa Váchala]] (''Šumava umírající a romantická''):
== Literatura ==
{{Citát v rámečku|Zde leží J. Váchal pod drnem.<br>
* {{Citace sborníku | příjmení sestavitele = Jakubec | jméno sestavitele = Ondřej | sestavitel = Ondřej Jakubec a kol. | sborník = Ku věčné památce. Malované renesanční epitafy v českých zemích | vydavatel = Muzeum umění Olomouc | místo = Olomouc | rok vydání = 2007 | isbn = 978-80-85227-88-8 | strany = 174}}
Devět znal řemesel úhrnem…}}


== Související články ==
== Odkazy ==
=== Reference ===
* [[Epitaf pražského zlatníka Mikuláše Müllera]]
<references />

=== Literatura ===
* [[Antonín Breitenbacher|BREITENBACHER, Antonín]]. Epitaf olomouckého biskupa Marka Kuena (1553–1565). ''Časopis vlasteneckého spolku musejního v Olomouci.'' 1927, roč. 38, s. 98–101.
* HANÁČKOVÁ, Milada. ''Komparace obsahových a grafických složek v díle Josefa Váchala.'' Brno 2013, s. 22–23. Magisterská diplomová práce. Ved. práce prof. PhDr. Jaroslav Střítecký, CSc. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy.
* HANDLEY, Mark A. ''Death, society, and culture: inscriptions and epitaphs in Gaul and Spain, AD 300-750.'' Oxford: Archaeopress, 2003. 244 s. BAR. International series, [no.] 1135. ISBN 1-84171-508-5.
* HLOBIL, Ivo. Raněrenesanční epitaf Johanna Eibenstocka v Olomouci. ''Vlastivědný věstník moravský.'' 1974, roč. 26, s. 307–311. ISSN 0323-2581.
* JAKUBEC, Ondřej, ed. a kol. ''Ku věčné památce: malované renesanční epitafy v českých zemích: [Muzeum umění Olomouc – Arcidiecézní muzeum Olomouc, Galerie, 17. května – 26. srpna 2007: katalog.'' Olomouc: Muzeum umění Olomouc, 2007. 175 s. ISBN 978-80-85227-88-8.
* MÍCHALOVÁ, Zdeňka, ed. ''Epitaf rodiny Jana Hodějovského z Hodějova v Českém Rudolci.'' Pardubice: Univerzita Pardubice, 2021. 125 s. ISBN 978-80-7560-401-9.
* NIMMRICHTER, Johann. ''Bunte Steine: das Epitaf des Hanns Rechwein von Honigstorf.'' Wien: Bundesdenkmalamt, 2014. 12 nečísl. s. Wiederhergestellt, [no.] 31.
* ''Śląska sztuka średniowieczna. XI, Pejzaż niderlandzki w epitafium z Głogowa.'' Wrocław: Muzeum Narodowe, [1974]. ca 16 s.
* SPRANGER, Bartholomeus. ''Epitaf pražského zlatníka Mikuláše Müllera = Epitaph of the Prague goldsmith Nicolas Müllera: kolem 1590, olej, plátno'' [grafika]. Praha: Národní galerie, [2000]. 1 pohlednice.
* ULMAN, Richard. ''Epitaf – nenápadná ozdoba hřbitova.'' V Praze: vl. nákl. autora, 2020. 77 s. ISBN 978-80-270-7281-1.
* ŠÁROVCOVÁ Martina. „Wartenberga domus, quare tua lumina manant?“ Pohnutý příběh vartenberského epitafu. Neznámá iluminace s epitafem svatovítského probošta Jana z Vartenberka († 1508). ''Knihy a dějiny.'' 2013, roč. 20, s. 6–30. ISSN 1210-8510. Dostupné také z: https://kramerius.lib.cas.cz/search/nimg/IMG_FULL/uuid:ec87b1a8-2ba6-4d40-9538-fa89bfdcb6d9
* VÁCHAL, Josef a MINAŘÍK, Miloš, ed. ''Šumava umírající a romantická.'' 2., vyd., samostatného textu 1. vyd. V Českých Budějovicích: Jihočeská vědecká knihovna, 2007, s. 145. 155 s. ISBN 978-80-86964-01-0.
* ZELENKOVÁ, Petra. Alegorický dvojportrét Bartholomea Sprangera a jeho zesnulé choti Christiny Müllerové. In: VOLRÁBOVÁ, Alena, ed. a KUBÍKOVÁ, Blanka, ed. ''Rudolf II. a mistři grafického umění.'' V Praze: Národní galerie, 2012, s. 48–49. ISBN 978-80-7035-515-2.

=== Související články ===
* [[Alegorický dvojportrét Bartholomea Sprangera a jeho zesnulé choti Christiny]]
* [[Epitaf Jindřicha Vachtla z Pantenova]]
* [[Epitaf Jindřicha Vachtla z Pantenova]]
* [[Epitaf pražského zlatníka Mikuláše Müllera]]
* [[Epitaf Rafaela Podmanického]]
* [[Epitaf Rafaela Podmanického]]

=== Externí odkazy ===
* [http://www.dokumentyslaska.pl/epitafia/miejscowosci/glogow%20brzeg.html Brzeg Głogowski, epitafy]
* {{Commonscat}}


{{pahýl}}
{{pahýl}}
{{Portály|Literatura}}
{{Autoritní data}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Literatura|Umění}}


[[Kategorie:Smrt]]
[[Kategorie:Smrt]]
[[Kategorie:Architektonické prvky]]
[[Kategorie:Architektonické prvky]]
[[Kategorie:Epitafy| ]]
[[Kategorie:Epitafy| ]]
[[Kategorie:Řecká slova a fráze]]

Aktuální verze z 27. 2. 2024, 18:13

Další významy jsou uvedeny na stránce Epitaf (rozcestník).
Epitaf Jana Pacalta (†1793), kostel Proměnění Páně (Velichovky)

Epitaf (řec. epitafios, náhrobní nápis) je krátký text, který informuje o zesnulé osobě, shrnuje její život a tematicky se vztahuje k mrtvému.[1]

Nemusí jít přímo o nápis umístěný na hrobu, naopak epitaf může mít kromě vlastního textu také význam památníku, který není náhrobkem, neboť se za ním nenachází hrob. Lze se s ním setkat zejména v období renesance, bývá umístěn na stěně kostela. Základní význam má architektonicky rámovaná reliéfní deska se jménem zemřelého a datem jeho smrti. Na epitafu je zesnulý zpravidla zobrazen jako klečící před křížem, často s již zemřelými členy rodiny – dětmi, jednou nebo více manželkami.

Příklady vlastních epitafů

[editovat | editovat zdroj]

Epitaf Jiřího Wolkera, který si napsal sám krátce před svou smrtí:

Zde leží Jiří Wolker, básník jenž miloval svět

a pro spravedlnost jeho šel se bít.

Dřív než moh srdce své k boji vytasit,

zemřel, mlád dvacet čtyři let.

Jiří Wolker

Epitaf Egona Bondyho (vl. jménem Zbyněk Fišer), který napsal ve své knize Invalidní sourozenci (1974):

Na život a smrt se vyser, tady leží Zbyněk Fišer.

Epitaf Josefa Váchala (Šumava umírající a romantická):

Zde leží J. Váchal pod drnem.
Devět znal řemesel úhrnem…
  1. Epitafija. Primery epitafii [Epitaf, příklady epitafu]. Veles [online]. ©2023 [cit. 16.9.2023]. Dostupné online. (rusky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BREITENBACHER, Antonín. Epitaf olomouckého biskupa Marka Kuena (1553–1565). Časopis vlasteneckého spolku musejního v Olomouci. 1927, roč. 38, s. 98–101.
  • HANÁČKOVÁ, Milada. Komparace obsahových a grafických složek v díle Josefa Váchala. Brno 2013, s. 22–23. Magisterská diplomová práce. Ved. práce prof. PhDr. Jaroslav Střítecký, CSc. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy.
  • HANDLEY, Mark A. Death, society, and culture: inscriptions and epitaphs in Gaul and Spain, AD 300-750. Oxford: Archaeopress, 2003. 244 s. BAR. International series, [no.] 1135. ISBN 1-84171-508-5.
  • HLOBIL, Ivo. Raněrenesanční epitaf Johanna Eibenstocka v Olomouci. Vlastivědný věstník moravský. 1974, roč. 26, s. 307–311. ISSN 0323-2581.
  • JAKUBEC, Ondřej, ed. a kol. Ku věčné památce: malované renesanční epitafy v českých zemích: [Muzeum umění Olomouc – Arcidiecézní muzeum Olomouc, Galerie, 17. května – 26. srpna 2007: katalog. Olomouc: Muzeum umění Olomouc, 2007. 175 s. ISBN 978-80-85227-88-8.
  • MÍCHALOVÁ, Zdeňka, ed. Epitaf rodiny Jana Hodějovského z Hodějova v Českém Rudolci. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2021. 125 s. ISBN 978-80-7560-401-9.
  • NIMMRICHTER, Johann. Bunte Steine: das Epitaf des Hanns Rechwein von Honigstorf. Wien: Bundesdenkmalamt, 2014. 12 nečísl. s. Wiederhergestellt, [no.] 31.
  • Śląska sztuka średniowieczna. XI, Pejzaż niderlandzki w epitafium z Głogowa. Wrocław: Muzeum Narodowe, [1974]. ca 16 s.
  • SPRANGER, Bartholomeus. Epitaf pražského zlatníka Mikuláše Müllera = Epitaph of the Prague goldsmith Nicolas Müllera: kolem 1590, olej, plátno [grafika]. Praha: Národní galerie, [2000]. 1 pohlednice.
  • ULMAN, Richard. Epitaf – nenápadná ozdoba hřbitova. V Praze: vl. nákl. autora, 2020. 77 s. ISBN 978-80-270-7281-1.
  • ŠÁROVCOVÁ Martina. „Wartenberga domus, quare tua lumina manant?“ Pohnutý příběh vartenberského epitafu. Neznámá iluminace s epitafem svatovítského probošta Jana z Vartenberka († 1508). Knihy a dějiny. 2013, roč. 20, s. 6–30. ISSN 1210-8510. Dostupné také z: https://kramerius.lib.cas.cz/search/nimg/IMG_FULL/uuid:ec87b1a8-2ba6-4d40-9538-fa89bfdcb6d9
  • VÁCHAL, Josef a MINAŘÍK, Miloš, ed. Šumava umírající a romantická. 2., vyd., samostatného textu 1. vyd. V Českých Budějovicích: Jihočeská vědecká knihovna, 2007, s. 145. 155 s. ISBN 978-80-86964-01-0.
  • ZELENKOVÁ, Petra. Alegorický dvojportrét Bartholomea Sprangera a jeho zesnulé choti Christiny Müllerové. In: VOLRÁBOVÁ, Alena, ed. a KUBÍKOVÁ, Blanka, ed. Rudolf II. a mistři grafického umění. V Praze: Národní galerie, 2012, s. 48–49. ISBN 978-80-7035-515-2.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]