Epitaf: Porovnání verzí
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy |
m odebrána Kategorie:Literatura za použití HotCat |
||
| Řádek 28: | Řádek 28: | ||
{{Autoritní data}} |
{{Autoritní data}} |
||
[[Kategorie:Literatura]] |
|||
[[Kategorie:Smrt]] |
[[Kategorie:Smrt]] |
||
[[Kategorie:Architektonické prvky]] |
[[Kategorie:Architektonické prvky]] |
||
Verze z 7. 3. 2018, 14:32
Epitaf (řec. epitafios, náhrobní nápis) je krátký text, který informuje o zesnulé osobě, shrnuje její život a tematicky se vztahuje k mrtvému.
Nemusí jít přímo o nápis umístěný na hrobu, naopak epitaf může mít kromě vlastního textu také význam památníku, který není náhrobkem, neboť se za ním nenachází hrob. Lze se s ním setkat zejména v období renesance, bývá umístěn na stěně kostela. Základní význam má architektonicky rámovaná reliéfní deska se jménem zemřelého a datem jeho smrti. Na epitafu je zesnulý zpravidla zobrazen jako klečící před křížem, často s již zemřelými členy rodiny – dětmi, jednou nebo více manželkami.
Příklady
Příkladem je epitaf Jiřího Wolkera, který si napsal sám krátce před svou smrtí.
| „ | Zde leží Jiří Wolker, básník jenž miloval svět a pro spravedlnost jeho šel se bít.
Dřív než mohl srdce své k boji vytasit, zemřel mlád dvaceti čtyř let. |
“ |
Dalším příkladem sobě napsaného epitafu je od Egona Bondyho (vl. jménem Zbyněk Fišer):
| „ | Na život a smrt se vyser, tady leží Zbyněk Fišer. | “ |
Jiným příkladem je poezie Františka Gellnera:
| „ | Nezahynu od práce, nezemru já bídou, nezalknu se v oprátce, zemru syfilidou. | “ |
Literatura
- In: Ondřej Jakubec a kol. Ku věčné památce. Malované renesanční epitafy v českých zemích. Olomouc: Muzeum umění Olomouc, 2007. ISBN 978-80-85227-88-8. S. 174.
