[go: nahoru, domu]
Přeskočit na obsah

Intersexualita: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
úpravy po přesunu
m →Společnost a intersexualita: zjevný omyl (překlep?)
Řádek 50:
 
== Společnost a intersexualita ==
Intersex se od druhé dekády 2021. století přidává do zkratky zastupující tzv. sexuální menšiny - [[LGBT]]IAQ, a to i přes to, že podobně jako u [[Transgender|trans]]* ([[transsexualita]]) nebo [[queer]] lidí nejde o sexuální preferenci (a sexuální chování), ale primárně o nesoulad biologického pohlaví s normami a představami o tom, jaký by měl být správný muž a správná žena (tedy s [[Gender|genderem]]), resp. v případě intersex lidí především s představami jak by mělo správně vypadat tělo muže a ženy.<ref name=":3" /> Důvodem zahrnutí je podobné vystavení intersex jedinců diskiminaci v různých oblastech života.
 
Častým problémem je odsouzení interesex jedince na základě neznalosti daného tématu, tedy stigmatizace a diskriminace. Dále je to tlak na (administrativní) přidělení pohlaví, což vychází především z toho, že se jedinec potřebuje socializovat a začlenit se do společnosti,<ref>Intersexion. Jeden svět [online]. Praha: Člověk v tísni, 2013 [cit. 2015-12-10]. Dostupné z: http://www.jedensvet.cz/2013/filmy-a-z/22242-intersexion</ref> která je silně genderově polarizovaná (buď muž nebo žena).<ref>{{Citace monografie

Verze z 1. 12. 2022, 19:34

Intersexualita (také intersex) je stav, kdy se člověk narodí s variací pohlavních znaků, která není považována za lékařskou normu typickou pro muže či pro ženu.[1] Můžeme se také setkat s definicemi formulující intersex jako situaci, kdy vnitřní nebo vnější pohlavní orgány jsou odlišné od typicky mužských či ženských.[2] Takový jedinec může mít navenek pohlavní orgány jednoho pohlaví, avšak jeho vnitřní orgány mohou být pohlaví opačného.[3] Jedná se tedy o jedince s biologickou kombinací mužských a ženských pohlavních orgánů.[4][5] Moderní medicína se často setkává s případem, kdy určení genitálií není jednoznačné. Nejde ovšem pouze o variace v podobě vnitřních a vnějších pohlavních orgánů (genitálií), ale řadíme sem i tzv. chromozomální mozaiky. V posledních dvaceti letech mnoho nadnárodních organizací zabývajících se základními a lidskými právy vydaly svá stanoviska a doporučení k situaci intersex lidí, jelikož nejde pouze o problém čistě lékařský, ale má také zásadní právní, psychické a sociální souvislosti a důsledky. V USA a západní Evropě můžeme od začátku třetího tisíciletí pozorovat vznik skupin a organizací zabývajících se zlepšením života intersex lidí.

Pojmosloví

Dříve se pro určité podoby intersexuality používal pojem hermafrodit(ismus), který je již celosvětově nepřijímaným a nepoužívaným pojmem. V medicíně se používá často označení DSD (disorder of sex development) tedy porucha pohlavního vývoje. Jelikož slovo "porucha" odkazuje k nemoci vyžadující léčbu, což není případ všech podob intersexuality a je to stigmatizující, někteří aktvisté navrhují nahradit slovo porucha (disorder) slovem variace (divergence) nebo odlišnost (difference) při zachování zkratky DSD. Jiní navrhují používat pojem "intersex". Toto označení je používáno v textech mezinárodních organizací (OSN, Rada Evropy, EU). Autoři českých studií o sociálních a právních aspektech života intersex lidí v Česku z roku 2021 navrhují používání označení lidé s variacemi pohlavních znaků.[6]

Medicína a intersexualita / DSD

Pro přesnější odlišení intersexuality existuje čtyřtypová klasifikace. Intersexuálové jsou pomocí této klasifikace rozděleni podle typu a počtu chromozomů jedince a také podle zastoupení jednoho nebo obou typů gonád.

  • XX,46 intersexuál byl původně označován jako ženský pseudohermafrodit. Jedinci v této skupině mají v buňce soubor chromozomů XX, jsou tedy genetickými ženami. Spolu s tím mají vyvinutou dělohu i vaječníky, avšak jejich genitálie jsou nejednoznačné nebo převážně mužské.[7]
  • XY,46 intersexuál, původně označován jako mužský pseudohermafrodit, je jedinec, jehož karyotyp se skládá z chromozomů XY, jsou tedy genetickými muži. Jejich vnější genitálie jsou buďto čistě ženské nebo nejednoznačné – v určitém stupni mezi mužskými a ženskými. Ojediněle může nastat případ, kdy varlata jedince nejsou dostatečně vyvinutá nebo nejsou přítomna vůbec.[8]
  • Ovotestikulátní intersexuál byl dříve známý pod názvem pravý hermafrodit, je jedinec, jehož pohlavní žlázy nejsou jednotné. Jeho vnější genitálie mohou vypadat typicky žensky, typicky mužsky nebo také nejednoznačně. Jedinec se však liší tím, že může mít kombinaci jednoho varlete a jednoho vaječníku nebo jeho pohlavní žlázy tvoří jedno varle a tzv. ovotestis, což je kombinace varlete a vaječníku, popř. jeden vaječník a ovotestis.[9]
  • Komplexní intersexuál bývá také označován jako chromozomální intersexuál, je jedinec, u kterého se nevyskytuje karyotyp XX ani XY. U komplexních intersexuálů nastává situace, kdy má jedinec o jeden chromozom navíc (např. XXY) nebo naopak o jeden méně (X0). Tato skupina intersexuálů se od předchozích tří liší v tom, že zde není rozpor mezi vnitřními a vnějšími pohlavními orgány člověka, avšak nadbytečný či chybějící chromozom může mít vliv na hladinu hormonů a pohlavní vývin jedince. V ojedinělém případě nastává situace, kdy se člověk klasifikovaný jako komplexní intersexuál rodí s různými chromozomy v jednotlivých buňkách v těle.[10]

Mezi nejčastější intersex stavy (diagnózy) jsou řazeny kongenitální adrenální hyperplazie (CAH), syndrom testikulární feminizace (syndrom úplné androgenní rezistence, CAIS či AIS), dále tzv. chimérismus a mozaicismus (zde typicky Turnerův (X0) a Klinefeletrův syndrom (XXY)).

Záznamy o intersexuálech pochází z konce 19. století, od té doby se objevilo už mnoho klasifikací, ty se však neustále s postupující dobou mění. V dřívějších letech bylo obvyklé, že doktoři pacientu intersexuálovi po provedení operace zatajili jeho pravou intersexuální identitu z důvodu, že ho nechtěli vystavovat přílišnému stresu.[11] Tento jev je patrný i dnes, kdy existuje skupina doktorů, kteří podporují myšlenku utajení intersexuality před pacientem. Při narození dítěte jsou lékaři oprávněni posoudit jaké pohlaví je pro novorozeně nejvhodnější. V potaz berou jak typ pohlavních žláz, tak i vzhled vnějších pohlavních orgánů.[12] Častěji se lze setkat s operací zkrácení klitorisu a umělému vytvoření vagíny, jelikož pro lékaře je to jednodušší než vytvořit funkční penis. Tyto operace však často nejsou pouze jednorázovou záležitostí, ale je jich potřeba víc. Někteří lékaři stále zastávají názor, že operace by se měla uskutečnit co nejdříve po narození, aby byl jedinec „normální“. Tento postup je ale dle ostatních neadekvátní. Pohlavní identita člověka se neprojevuje od narození. Proto může po zákroku, kdy chirurgové vytvoří orgán, který nepřísluší skutečnému pohlaví, docházet u jedince k depresi, úzkosti a dokonce k sebevražedným tendencím.[13] Přesto je v ojedinělých případech, pokud je ohrožen život dítěte, operace potřebná, ta však nijak nezahrnuje úpravu především pohlavních orgánů. Od roku 2005 by se lékařská praxe měla řídit postupy definovanými na mezinárodní pediatrické konferenci v Chicagu, tzv. Chicagským konsenzem.[14]

Společnost a intersexualita

Intersex se od druhé dekády 21. století přidává do zkratky zastupující tzv. sexuální menšiny - LGBTIAQ, a to i přes to, že podobně jako u trans* (transsexualita) nebo queer lidí nejde o sexuální preferenci (a sexuální chování), ale primárně o nesoulad biologického pohlaví s normami a představami o tom, jaký by měl být správný muž a správná žena (tedy s genderem), resp. v případě intersex lidí především s představami jak by mělo správně vypadat tělo muže a ženy.[6] Důvodem zahrnutí je podobné vystavení intersex jedinců diskiminaci v různých oblastech života.

Častým problémem je odsouzení interesex jedince na základě neznalosti daného tématu, tedy stigmatizace a diskriminace. Dále je to tlak na (administrativní) přidělení pohlaví, což vychází především z toho, že se jedinec potřebuje socializovat a začlenit se do společnosti,[15] která je silně genderově polarizovaná (buď muž nebo žena).[16] Příkladem může být nutnost vyplněného pohlaví na rodném listu, na formulářích či přidělení genderovaného jména dítěte.[2] V mnoha případech ale dochází k tomu, že se osoba s intersexuální identitou v dospělosti necítí ani ženou, ani mužem. V těchto případech je možné hovořit o „třetím pohlaví“, případně o pohlaví neurčeném.[17] Mnoho studií si všímá nevhodného zacházení nebo neznalosti lékařů a lékařek, neustálenosti lékařské praxe často necitlivé vůči přáním a potřebám intersex lidí obzvláště pokud jsou v dětském věku, ale také problematické pozice rodičů při rozhodování, nebo absence podpůrných skupin a veřejných vzorů.[18]

Sociálním fenoménem je vznik sociálního hnutí za práva a zlepšení situace intersex osob. Vznikají různé národní (např. v Austrálii, Nizozemí, USA a dalších zemích) a mezinárodní organizace jako je např. OII nebo (od roku 2008 neaktivní severoamerická) ISNA.

Svá doporučení k právním a sociálním otázkám vydaly také nadnárodní organizace zabývající se základními a lidskými právy jako Rada Evropy, OSN nebo Evropská unie (mj. ve své LGBTIQ strategii). Doporučení směřují do oblastí práv na sebeurčení, informovaný souhlas, tělesnou integritu, ochranu dětí atd. směřující především k zamezení nepotřebných a nevratných lékařských zákroků, zamezení diskriminace a stigmatizace nebo na volbu vlastní identity.[19]

Psychologický dopad

Zákrok upravující vzhled a funkci pohlavních orgánů je stále tématem diskuzí. S novým tisíciletím přišel i nový pohled na odlišnosti jednotlivých osob a jedinci postiženi tímto jevem začali o intersexualitě a operacích otevřeně hovořit. Protože k běžné praxi v dřívějších letech patřilo neinformovat dítě o jeho odlišnosti a místo toho rychle udělat zákrok, velké množství intersexuálů uvedlo, že v nich toto zacházení zanechalo trauma, které jim brání v normálním životě. Popisují pocity úzkosti, strachu, vzteku a ponížení.[13] Morgan Holmes, socioložka a intersexuálka, vzpomíná na to, že s ní bylo zacházeno jako s majetkem rodičů. Souhlas otce stačil k tomu, aby byla provedena operace, která z ní měla udělat „normálního“ jedince. Místo toho ale až do dospělosti cítila odpor ke svému upravenému tělu.[11] Další jedinci udávají, že jejich tělesná odlišnost, která nebyla operativně upravena, způsobuje stejné pocity. Tvrdí, že jejich intersexualita nezpůsobovala depresi pouze jim, ale i jejich rodině, která se styděla za svého potomka.[13]

Je tedy těžké určit, zda je zákrok vhodné provést v útlém věku nebo až později, kdy je dítě připraveno rozhodnout se samo. Pomoci by ale mohlo oficiální uznávání třetího pohlaví, kdy by se osoba nemusela cítit pod tlakem vybrat si jedno nebo druhé pohlaví. K zemím uznávajícím třetí pohlaví patří například Indie, Austrálie nebo Německo.[20][21]

Intersex lidé v Česku

Tématu intersexuality se v Česku dosud příliš pozornosti nevěnovalo. Jedním z prvních odborných textů je od sociologa Martina Fafejty z roku 2009[22] a dále od právničky a politoložky Andrey Baršové z roku 2014[23]. Právní[19] a sociologická[18] studie komplexněji mapující situaci v Česku byly vytvořeny v rámci projektu aplikovaného výzkumu na Univerzitě Palackého v Olomouci mezi lety 2020 a 2021. V rámci tohoto projektu vzniklo i doporučení Veřejného ochránce práv směřující vůči ministerstvu zdravotnictví, práce a sociálních věcí a vůči lékařské odborné společnosti. Tematizuje informovaný souhlas u zákroků prováděných u dětí, přístup k informacím intersex lidem a jejich rodinám, vzdělávání odborníků a všeobecnou osvětu o intersex problematice a potřebu sběru dat a mapování stávajícípraxe.[24] Dále vznikl informační web obsahující slovníček základních pojmů, představení vztahu pohlaví a identity, nebo vztahu zdraví a podpory pro intersex lidi. Součástí webu jsou také doporučení pro intersex lidi samotné, pro jejich rodiče a blízké, pro lékaře a lékařky a pro státní a jiné instituce. Vedle tohoto informačního webu je možné v češtině také nalézt (vedle lékařských textů) i informace a rozcestník na webu organizace Trans*parent Praha. K dispozici je také překlad příručky organizace IGLYO a OII Podpořte své intersex dítě.

Reference

  1. ↑ UNIVERZITA PALACKÉHO. Poznáváme DSD. intersex-dsd.upol.cz [online]. Univerzita Palackého, 2021-09-01 [cit. 22-07-18]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Intersex [online]. United Nations, Office of the High Commissioner for Human Rights, 2015 [cit. 2015-12-10]. Dostupné z: https://unfe.org/system/unfe-65-Intersex_Factsheet_ENGLISH.pdf
  3. ↑ Velký sociologický slovník. 1. Praha: Karolinum, 1997. ISBN 8071843113.
  4. ↑ Intersexualita. Velký lékařský slovník [online]. Maxford, 2008 [cit. 2015-12-10]. Dostupné z: http://lekarske.slovniky.cz/pojem/intersexualita
  5. ↑ MONEY, John a Anke A. EHRHARDT. Man & Woman Boy & Girl: Differentiation and dimorphism of gender identity from conception to maturity. 1. USA: The Johns Hopkins University Press, 1972. ISBN 0-8018-1405-7.
  6. ↑ a b UNIVERZITA PALACKÉHO. Slovníček. Poznáváme intersex / DSD [online]. Univerzita Palackého, 2021-09-01 [cit. 2022-07-18]. Dostupné online. 
  7. ↑ Intersexuál: XX,46 Intersexuál. Intersexuál [online]. Bratislava: WordPress, 2014, 15. 2. 2015 [cit. 2015-12-10]. Dostupné z: http://intersexual.sk/podoby-intersexuality/xx46-intersexual/ Archivováno 28. 11. 2015 na Wayback Machine.
  8. ↑ Intersexuál: XY,46 Intersexuál. Intersexuál [online]. Bratislava: WordPress, 2014, 15. 2. 2015 [cit. 2015-12-10]. Dostupné z: http://intersexual.sk/podoby-intersexuality/xy46-intersexual/ Archivováno 28. 11. 2015 na Wayback Machine.
  9. ↑ Intersexuál: Ovotestikulárny Intersexuál. Intersexuál [online]. Bratislava: WordPress, 2014, 15. 2. 2015 [cit. 2015-12-10]. Dostupné z: http://intersexual.sk/podoby-intersexuality/ovotestikularny-intersexual/ Archivováno 27. 11. 2015 na Wayback Machine.
  10. ↑ Intersexuál: Komplexný Intersexuál. Intersexuál [online]. Bratislava: WordPress, 2014, 15. 2. 2015 [cit. 2015-12-10]. Dostupné z: http://intersexual.sk/podoby-intersexuality/komplexny-intersexual/ Archivováno 28. 11. 2015 na Wayback Machine.
  11. ↑ a b Is Frowing up in Silence Better Than Growing up Different?Intersex Society of North America [online]. North America: ISNA, 1993 [cit. 2015-12-10]. Dostupné z: www.isna.org
  12. ↑ FAUSTO-STERLING, Anne. Sexing the Body: Gender Politics and the Construction of sexuality. 1. New York: Basic Books, 2000. ISBN 0-465-07713-7
  13. ↑ a b c Creighton, Sarah, and Lih-Mei Liao. 2004. “Changing Attitudes To Sex Assignment In Intersex”. Bju International 2004 (5): 7. doi:10.1111/j.1464-410X.2003.04694.x.
  14. ↑ HUGHES, Ieuan A., et al. Consensus statement on management of intersex disorders. S. 554–563. Archives of Disease in Childhood [online]. 2006-04-19 [cit. 2022-07-18]. Roč. 91, čís. 7, s. 554–563. Dostupné online. DOI https://doi.org/10.1136/adc.2006.098319. 
  15. ↑ Intersexion. Jeden svět [online]. Praha: Člověk v tísni, 2013 [cit. 2015-12-10]. Dostupné z: http://www.jedensvet.cz/2013/filmy-a-z/22242-intersexion
  16. ↑ SLOBODA, Zdeněk. Dospívání, rodičovství a (homo)sexualita. Praha: Pasparta, 2016. ISBN 978-80-88163-09-1. 
  17. ↑ Herdt, Gilbert. 1993. Third Sex, Third Gender: Beyond Sexual Dimorphism In Culture And History. 3rd ed. New York: Zone Books.
  18. ↑ a b FAFEJTA, Martin; SLOBODA, Zdeněk. Sociální a právní aspekty života intersex lidí v Česku: Podkladová studie – sociální aspekty života intersex lidí v Česku [online]. Olomouc: Univerzita Palackého, 2021 [cit. 2022-07-18]. Dostupné online. 
  19. ↑ a b DUŠKOVÁ, Šárka. Sociální a právní aspekty života intersex lidí v Česku: Podkladová studie – právní aspekty života intersex lidí v Česku a v mezinárodním kontextu [online]. Olomouc: Univerzita Palackého, 2021 [cit. 2022-07-18]. Dostupné online. 
  20. ↑ Patel, Amisha R. 2010. “India's Hijras: The Case For Transgender Rights”. George Washington International Law Review 2010 (4): 28. doi:10.2307/2928520.
  21. ↑ Dow, Steve. “Neither A Man Nor Woman”. Online. In The Sydney Morning Herald. http://www.smh.com.au/nsw/neither-man-nor-woman-20100626-zaye.html.
  22. ↑ FAFEJTA, Martin. Kultura - Média - Komunikace Speciál 2/2009. Vyprávění – identita – diference. Vybraná témata kulturálních studií. Příprava vydání Martin Foret, Dan Topinka, Pavel Zahrádka. Olomouc: Univerzita Palackého, 2009. Kapitola Intersexualita jako zpochybnění systému dvou pohlaví a genderů. 
  23. ↑ BARŠOVÁ, Andrea. Jiné pohlaví. Časopis zdravotnického práva a bioetiky. 2014, roč. 4, čís. 1, s. 1–17. Dostupné online. 
  24. ↑ VEŘEJNÝ OCHRÁNCE PRÁV. Situace lidí s variacemi pohlavních znaků a jejich rodin: Doporučení veřejného ochránce práv [online]. Brno: Veřejný ochránce práv, 2021-08-27 [cit. 2022-07-18]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Intersexualita&oldid=22168054“