[go: nahoru, domu]
Přeskočit na obsah

Josef II.: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnání
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
RibotBOT (diskuse | příspěvky)
25 590 editací
m robot změnil: uk:Йосип ІІ
verze 23861255 uživatele 77.236.218.6 (diskuse) zrušena - zpět odstraněné reference
značka: vrácení zpět
 
(Není zobrazeno 650 mezilehlých verzí od více než 100 uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox panovník
{{Různé významy}}{{Infobox - panovník
| jméno =Josef II.
| jméno = Josef II.
| titul =Císař Svaté říše římské, král český, uherský a chorvatský, arcivévoda rakouský etc.
| titul = Císař Svaté říše římské, král český, uherský a chorvatský, arcivévoda rakouský atd.
| obrázek =[[Soubor:Joseph II.jpg|200px]]
| obrázek = Carl von Sales Bildnis Joseph II posthum 1823.jpg
| popisek =Josef II. na dobovém obrazu.
| popisek = Josef II.
| vláda =[[1780]] – [[1790]] (římskoněmeckým císařem od r. 1765)
| vláda = [[1780]]–[[1790]] (římskoněmeckým císařem od r. 1765)
| korunovace =
| datum korunovace =
| tituly =
| tituly =
| celé jméno =
| celé jméno =
| předchůdce =[[František I. Štěpán Lotrinský]]<br />[[Marie Terezie]]
| předchůdce = [[František I. Štěpán Lotrinský]]<br />[[Marie Terezie]]
| následník =[[Leopold II.]]
| následník = [[Leopold II.]]
| partner1 =I. [[Isabella Parmská]] (1760-2)
| choť = I. [[Isabela Parmská|Isabella Parmská]]
| partner2 =II. [[Marie Josefa Bavorská]] (1764-7)
| choť2 = II. [[Marie Josefa Bavorská]]
| choť3 =
| partner3 =
| potomstvo = [[Marie Terezie Habsbursko-Lotrinská|Marie Terezie]] (1762–1770)<br />[[Marie Kristýna Habsbursko-Lotrinská (1763)|Marie Kristýna]] (1763)
| potomstvo =
| dynastie =[[Habsbursko-Lotrinská dynastie|Habsbursko-Lotrinská]]
| dynastie = [[Habsbursko-lotrinská dynastie|Habsbursko-Lotrinská]]
| hymna =
| hymna =
| motto =
| motto = ''Virtute et exemplo''/<br />Ctností a příkladem
| otec =[[František I. Štěpán Lotrinský]]
| otec = [[František I. Štěpán Lotrinský]]
| matka =[[Marie Terezie]]
| matka = [[Marie Terezie]]
| místo narození = [[Vídeň]] <br> {{Vlajka a název|Habsburská monarchie}}
| narozen =[[13. březen|13. března]] [[1741]]
| místo narození =[[Vídeň]]
| místo úmrtí = [[Vídeň]] <br> {{Vlajka a název|Habsburská monarchie}}
| datum pohřbení =
| úmrtí =[[20. únor]]a [[1790]] (48 let)
| místo úmrtí =[[Vídeň]]
| místo pohřbení = [[Císařská hrobka ve Vídni]]
}}
| pochován =
[[Soubor:Greater Coat of Arms of Joseph II, Holy Roman Emperor.svg|náhled|Velký osobní znak císaře Josefa II.]]
| místo pochování =[[Císařská hrobka ve Vídni]]
'''Josef II.''' ([[13. březen|13. března]] [[1741]] [[Vídeň]] – [[20. únor]]a [[1790]] Vídeň) byl v&nbsp;letech 1765 až 1790 císař [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]] a v&nbsp;letech 1780 až 1790 [[Uherský král|král uherský]] a (nekorunovaný) [[Český král|král český]], [[Seznam vládců Moravy|markrabě moravský]] a [[Seznam rakouských arcivévodů a císařů|arcivévoda rakouský]]. Byl jedním z&nbsp;nejvýznamnějších panovnických představitelů evropského [[osvícenství]], prosadil řadu osvícenských reforem. V&nbsp;českých zemích se těšil obzvláštní oblibě, např. častý výskyt jména Josef je odrazem jeho obliby mezi lidem, jehož postavení podstatně zlepšil. Díky jeho oblibě u&nbsp;sedláků mu začal prostý lid přezdívat „selský panovník“.
|}}
'''Josef II.''' ([[13. březen|13. března]] [[1741]], [[Vídeň]] – [[20. únor]]a [[1790]], [[Vídeň]]), v letech [[1765]] až [[1790]] [[císař]] [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]], v letech [[1780]] až [[1790]] král uherský a (nekorunovaný) král český a arcivévoda rakouský. Je jedním z nejdůležitějších panovnických představitelů [[Evropa|evropského]] [[osvícenství]], prosadil řadu [[osvícenství|osvícenských]] [[reforma|reforem]]. V českých zemích se těšil obzvláštní oblibě, např. častý výskyt jména Josef je odrazem jeho obliby mezi lidem, jehož postavení podstatně zlepšil.


Jeho sochy byly po rozpadu Rakouska-Uherska v&nbsp;roce [[1918]], případně po roce [[1945]] z&nbsp;českých ulic jako symbol habsburského mocnářství a [[germanizace]] odstraněny, nebo alespoň přemístěny do ústraní<ref>http://blanensky.denik.cz/serialy/sochy-cisare-josefa-ii-byly-v-monarchii-zadane.html, 18. ledna 2012.</ref> (např. roku 1919 v&nbsp;[[Brno|Brně]]<ref>http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_objektu&load=651, 17. srpna 2016.</ref> nebo roku 1920 v&nbsp;[[Teplice|Teplicích]]<ref>http://iteplice.cz/stare-teplice_pomnik_cisare_josefa_ii..html {{Wayback|url=http://iteplice.cz/stare-teplice_pomnik_cisare_josefa_ii..html |date=20160827135952 }}, 17. srpna 2016.</ref>). V&nbsp;Praze byla roku [[2014]] instalována jeho socha na nádvoří [[Všeobecná fakultní nemocnice v Praze|Všeobecné fakultní nemocnice]].<ref>http://www.praha.eu/jnp/cz/co_delat_v_praze/o_praze/cisar_josef_ii_se_usidlil_v_nemocnici.html, 17. srpna 2016.</ref> Další [[Seznam pomníků Josefa II.|sochy Josefa II.]] je možné opět vidět v&nbsp;některých městech a obcích, např. v&nbsp;[[Trutnov]]ě, [[Kadaň|Kadani]], [[Uničov]]ě, [[Kunratice u Cvikova|Kunraticích u&nbsp;Cvikova]] atd. Socha ze [[Pomník Josefa II. (Brno)|zaniklého pomníku v&nbsp;Brně]] je umístěna v&nbsp;areálu [[Psychiatrická nemocnice Brno|psychiatrické nemocnice v&nbsp;Brně-Černovicích]].
Jeho jméno se lišilo podle jazyka národů, kterým vládl: německy '''Joseph II.''', holandsky '''Jozef II.''', italsky '''Giuseppe II''', česky '''Josef II.''', slovensky '''Jozef II.''', slovinsky '''Jožef II.''' rumunsky '''Iosif al II-lea''', maďarsky '''II. József''', chorvatsky '''Josip II.''', polsky '''Józef II.'''


==Rodina==
== Rodina ==
[[Soubor:Isabella of Parma by Mengs.jpg|náhled|vlevo|[[Isabela Parmská]], první manželka Josefa II.]]
Josef II. byl nejstarším synem rakouské, české a uherské panovnice [[Marie Terezie]] a císaře Svaté říše římské národa německého [[František I. Štěpán Lotrinský|Františka I.]] Mezi jeho početné sourozence patřili např. [[Leopold II.]] či Marie Antonie provdaná za francouzského dauphina, budoucího krále Ludvíka XVI., která je známější pod jménem [[Marie Antoinetta]].
Josef II. se narodil jako ''arcivévoda Josef Habsbursko-Lotrinský'', nejstarší syn rakouské, české a uherské panovnice [[Marie Terezie]] a [[Seznam panovníků Svaté říše římské|císaře Svaté říše římské národa německého]] [[František I. Štěpán Lotrinský|Františka I.]] a ještě téhož dne byl pokřtěn jako ''Josephus Benedictus Joannes Antonius Michael Adamus''. Mezi jeho početné sourozence patřili např. pozdější císař [[Leopold II.]] či [[Marie Antoinetta|Marie Antonie]] provdaná za francouzského dauphina, budoucího krále [[Ludvík XVI.|Ludvíka XVI.]], známější spíše pod jménem [[Marie Antoinetta]].
[[Soubor:Georges Desmarées Portrait einer bayerischen Prinzessin.jpg|náhled|Druhá Josefova manželka, [[Marie Josefa Bavorská]], ve svých 28 letech podlehla epidemii [[Pravé neštovice|neštovic]], podobně jako první Josefova manželka Isabela. Neštovicím, které tehdy sužovaly [[Evropa|Evropu]], padly za oběť tisíce lidí.]]
Josef byl prvním panovníkem pocházejícím z&nbsp;[[Habsbursko-lotrinská dynastie|habsbursko-lotrinské dynastie]]. Byl dvakrát ženatý. Poprvé s&nbsp;[[Isabela Parmská|Isabelou Parmskou]] (1760 až 1763), kterou hluboce miloval, ale ona jeho city neopětovala. S&nbsp;Isabelou měl dvě dcery: [[Marie Terezie Habsbursko-Lotrinská|Marii Terezii]], která ve svých sedmi letech ([[24. leden|24. ledna]] [[1770]]) zemřela na zápal plic, a Kristýnu (která zemřela druhý den po porodu). Po předčasné smrti své první manželky již nebyl schopen navázat bližší citový vztah k&nbsp;jiné ženě, a to ani ke své druhé choti, kterou byla jeho [[Seznam členů rodiny|sestřenice druhého stupně]], dcera císaře [[Karel VII. Bavorský|Karla VII. Bavorského]] a [[Marie Amálie Habsburská|Marie Amálie Habsburské]], [[Marie Josefa Bavorská]] (1764–1767). K&nbsp;tomuto druhému sňatku donutila Josefa jeho matka, císařovna Marie Terezie, manželství však patrně nebylo ani [[Pohlavní styk|konzumováno]].


== Vláda ==
Josef byl prvním panovníkem pocházejícím z Habsbursko-Lotrinská dynastie. Byl dvakrát ženat. Poprvé s [[Isabella Parmská|Isabellou Parmskou]] (1760 až 1762), kterou hluboce miloval, ale která jeho city neopětovala. S Isabellou měl dvě dcery. Po její předčasné smrti už nebyl schopen navázat žádný užší citový vztah k jiné ženě, ani ke své druhé choti; k druhému sňatku ho donutila Marie Terezie.
[[Soubor:Crown of Joseph II.jpg|vlevo|náhled|Dobová symbolická replika rakouského [[arcivévoda|arcivévodského klobouku]], použitá při císařské korunovaci Josefa II. ve [[Frankfurt nad Mohanem|Frankfurtu]]. Tato replika z&nbsp;pozlaceného stříbra byla vyrobena roku [[1764]] ve Vídni a je uložena v&nbsp;''[[Císařská klenotnice ve Vídni|Schatzkammer]]'' tamtéž. Dochován jen skelet, perly a drahé kameny byly v průběhu let ztraceny. Originální arcivévodský klobouk je uchován v&nbsp;klášteře [[Klosterneuburg]].]] Již od mládí se Josef II. zajímal o&nbsp;správní otázky matčiny říše. Inkognito (pod jménem hrabě von Falkenstein) podnikl řadu cest po korunních državách.


[[Soubor:Johann Dallinger von Dalling - Entrance of the Emperor Franz I. Stephan and his son Joseph (II.) into Frankfurt on March 29, 1764 - Google Art Project.jpg|náhled|Korunovační průvod ve [[Frankfurt nad Mohanem|Frankfurtu]] během korunovace Josefa II. na císaře Svaté říše římské]]
Jeho druhou manželkou byla sestřenice druhého stupně, dcera císaře Karla VII. Bavorského a Marie Amálie Habsburské - [[Marie Josefa Bavorská]] (1764 až 1767). Manželství zřejmě ani nebylo konzumováno.
V&nbsp;roce 1764 proběhla ve [[Frankfurt nad Mohanem|Frankfurtu]] Josefova korunovace na římského krále. Po smrti svého otce [[František I. Štěpán Lotrinský|Františka I. Štěpána Lotrinského]] se roku 1765 stává [[císař]]em [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]] a vládne po boku [[Marie Terezie]]. Jako dvorního skladatele si zvolil [[Antonio Salieri|Antonia Salieriho]] (zde stojí za zmínění, že mezi jeho hudební oblíbence patřil i [[Wolfgang Amadeus Mozart|Mozart]]). Faktickou moc však v&nbsp;rukou stále třímala [[Marie Terezie]]. V&nbsp;tomto období se se svou matkou často dostával do ostrých konfliktů. Zatímco Josef II. přistupoval k&nbsp;reformě říše jako [[osvícenství|osvícenský]] panovník, [[Marie Terezie]] tento myšlenkový proud nikdy plně nepřijala a dala se více vést svou hlubokou katolickou zbožností.


7. dubna 1766 císař Josef II. otevřel ve Vídni bývalý lovecký revír pro veřejnost. Od tohoto jeho vyhlášení směl být [[Prátr (park)|Prátr]] využíván ve všech ročních obdobích bez rozdílu pro každého.
Jeho jediná přeživší dcera s Isabellou, Marie Terezie, zemřela v lednu 1770 na zápal plic.


V roce 1770 postihl Čechy [[Hladomor v českých zemích 1770–1772|velký hladomor]]. Josef po návštěvě Čech roku 1771 napsal své matce: „Čechy se málem položily. Hlad ničí zemi, a bude tuto zemi ničit ještě více, protože nikdo neví, co podniknout.“<ref name="Rozhlas-Josef">{{Citace elektronického periodika
==Vláda==
| titul = Hladomor
[[Soubor:Crown of Joseph II.jpg|left|thumb|Koruna Josefa II. je uložena ve ''[[Schatzkammer]]'' ve Vídni. Je z pozlaceného stříbra a byla vyrobena r. 1764 ve Vídni.]]
| periodikum = Český rozhlas
Již od mládí se Josef zajímal o správní otázky matčiny říše. Inkognito (pod jménem hrabě Falkenstein) podnikl řadu cest po korunních državách.
| datum_vydání = 22. prosinec 2012
| url = https://dvojka.rozhlas.cz/575-schuzka-hladomor-7940037
}}</ref> Společně s kancléřem [[Václav Antonín z Kounic-Rietbergu|Kounicem]] prosadil proti Marii Terezii [[Dělení Polska|první dělení Polska]], při kterém Rakousko získalo [[Halič]].<ref name="Rozhlas-Josef" /> Podporoval náboženskou toleranci a v době náboženských nepokojů na [[Valašsko|Valašsku]], které vypukly v roce 1777, napsal, že „Poznat pravé náboženství je vzácný dar boží. Toho však nelze dosáhnout násilnými prostředky.“<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Přítel kacířství veškerého
| periodikum = Český rozhlas
| datum_vydání = 27. duben 2013
| url = https://dvojka.rozhlas.cz/593-schuzka-pritel-kacirstvi-veskereho-7940203
}}</ref>


Od smrti své matky v&nbsp;roce [[1780]] vládl sám a byl zvolen i králem českým a uherským. V&nbsp;této době také prosadil své hlavní reformy. Pracoval dvanáct až osmnáct hodin denně. Během své vlády vydal přes 6000 výnosů (v&nbsp;průměru téměř 2 denně).<ref>{{Citace elektronického periodika
Od roku 1764 vládl po boku své matky [[Marie Terezie]], když byl ve [[Frankfurt nad Mohanem|Frankfurtu]] zvolen [[císař]]em [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]]. Faktickou moc však v rukou stále třímala [[Marie Terezie]]. V tomto období se se svou matkou často dostával do ostrých konfliktů. Zatímco Josef II. přistupoval k reformě říše jako [[osvícenství|osvícenský]] panovník, [[Marie Terezie]] tento myšlenkový proud nikdy plně nepřijala a dala se více vést svou hlubokou katolickou zbožností.
| titul = Šest tisíc výnosů majitele pravdy
| periodikum = Český rozhlas
| datum_vydání = 6. duben 2013
| url = https://dvojka.rozhlas.cz/590-schuzka-sest-tisic-vynosu-majitele-pravdy-7940176
}}</ref> Za nejdůležitější z&nbsp;nich lze považovat zrušení [[cenzura|cenzury]] (později ji znovu obnovil, ale podstatně omezenou), [[toleranční patent]] a zrušení [[nevolnictví]] (všechny tři vydány roku 1781).


Mezi další důležité změny patřilo: zlepšení postavení Židů, srovnání daní a možností provozovat řemesla, změna doplňování vojska, zpřesnění katastru půdy a domů ([[josefínský katastr]]), reforma trestního práva (mj. v&nbsp;podstatě zrušen [[trest smrti]]), zavedení nových úřadů a úředních hodin, tajná policie, zřízení sítě nemocnic, porodnic, nalezinců, blázinec, reformy školství, reformy ovlivňující katolickou církev. Některé šly proti církvi, jako například zrušení [[klášter]]ů, které se nezabývaly vzděláváním, zdravotnictvím nebo vědou<ref>Josef HANZAL, Od baroka k romantismu, Praha 1987, s. 116-118.</ref> (téměř polovina). Některé však mohly katolické církvi dlouhodobě prospět. Např. možnost odchodu do důchodu pro staré kněze. Stát rovněž převzal výuku kněží (později zrušeno).
Od smrti své matky v roce [[1780]] vládl sám a byl zvolen i králem českým a uherským. V této době také prosadil své hlavní [[reforma|reformy]]. Během své vlády vydal přes 6000 výnosů (v průměru téměř 2 denně). Za nejdůležitější z nich lze považovat zrušení [[cenzura|cenzury]] (později ji znovu obnovil, ale podstatně omezenou), [[toleranční patent]] a zrušení [[nevolnictví]] (všechny 3 vydány roku 1781).


Mnoho reforem se v&nbsp;praxi ovšem ukázalo jako nepřínosných nebo dokonce nepřijatelných. Některé byly zrušeny ještě za Josefova života, například zákaz pohřbívání v&nbsp;rakvích, které mělo být nahrazeno pohřbíváním v&nbsp;plátěných pytlích do hrobů vysypaných vápnem, aby se ušetřilo dřevo a stromy<ref>TRETERA, Rajmund Jiří. Stát a církve v&nbsp;České republice. Vyd v&nbsp;KN 1. [[Kostelní Vydří]]: [[Karmelitánské nakladatelství]], 2002. 156 s (Právo) {{ISBN|80-7192-707-4}}, str. 20</ref>. Mnohé reformy byly zrušeny po jeho smrti, například radikální reforma daňového systému.
Byly ale i jiné změny: zlepšení postavení židů, srovnání daní a možností provozovat řemesla, změna doplňování vojska), zřízení katastru půdy a domů (josefínský katastr), reforma trestního práva (mj. v podstatě zrušen trest smrti), zavedení nových úřadů a úředních hodin, tajná policie, zřízení sítě nemocnic, porodnic, nalezinců, blázinec, reformy školství, reformy ovlivňující katolickou církev.


Podle některých pramenů mu ke konci života, kdy navíc i císařství bylo v&nbsp;těžké situaci, úředníci podstrkovali k&nbsp;podpisu nařízení rušící řadu reforem, přičemž Josef už možná ani nevěděl, co podepisuje. {{doplňte zdroj}} Díky jeho rozhodnému a nekompromisnímu postupu v&nbsp;předchozích letech však řada reforem už odvolat nešla.
Řada reforem byla namířena proti [[římskokatolická církev|církvi]] (například zrušení [[klášter]]ů, které se nezabývaly vzděláváním, zdravotnictvím nebo vědou – téměř poloviny). Některé však katolické církvi mohly dlouhodobě i prospět (možnost odchodu do důchodu pro staré kněze). Stát rovněž převzal výuku kněží (později zrušeno). Mnoho reforem se v praxi ukázalo jako nepřínosné nebo nepřijatelné. Některé byly zrušeny už za Josefova života (například zákaz pohřbívání v rakvích, aby se ušetřilo dřevo a stromy, mělo být nahrazeno pohřbíváním v plátěných pytlích do hrobů vysypaných vápnem), mnohé po jeho smrti (například radikální reforma daňového systému).


Roku 1787 se Josef vypravil na návštěvu [[Krym]]u, kde měl spolu s ruskou carevnou [[Kateřina II. Veliká|Kateřinou Velikou]] dohodnout válku proti [[Osmanská říše|Osmanské říši]].<ref name="rozhlas">[http://www.rozhlas.cz/toulky/vysila_praha/_zprava/631-schuzka-valka-proti-turkovi--360106 Válka proti Turkovi]. Český rozhlas. 29. července 2007.</ref> Touto [[Rakousko-turecká válka (1787–1791)|válkou]]<ref name="rozhlas" /> však svou vnitropolitickou situaci ke konci své vlády ještě podstatně zhoršil. Situaci Rakouska nakonec zachránil generál [[Ernst Gideon von Laudon|Laudon]], který v říjnu roku 1789 dobyl [[Bělehrad]].
Podle některých pramenů mu ke konci života, kdy navíc i císařství bylo v těžké situaci, úředníci podstrkovali k podpisu nařízení rušící řadu reforem, přičemž Josef už možná ani nevěděl, co podepisuje. Díky jeho rozhodnému a nekompromisnímu postupu v předchozích letech však řada reforem už odvolat nešla.


Roku 1789 vypuklo povstání v [[Rakouské Nizozemí|Rakouském Nizozemí]] a bouřila se také uherská šlechta.<ref>[http://www.rozhlas.cz/toulky/vysila_praha/_zprava/635-schuzka-smrt-josefa-ii--1311709 Smrt Josefa II.]. Český rozhlas. 16. února 2014.</ref> Josef II. zemřel (částečně zřejmě i v&nbsp;důsledku přepracování) v&nbsp;roce [[1790]]. Na trůn po něm nastoupil jeho mladší bratr [[Leopold II.]]
===Osvícenský absolutismus===
[[Soubor:Josef II statue.jpg|thumb|Socha Josefa II. v Uničově]]
Josef II. je předním českým představitelem [[osvícenství|osvícenského]] [[absolutismus|absolutizmu]] a i v [[Evropa|evropském]] měřítku byl panovníkem nevšedního významu. Ve své snaze o reformu říše podnikl velkou řadu kroků, které byly prvotně zamýšleny k zefektivnění hospodářství a státní správy, ale ve výsledku přispěly k nebývalému zkvalitnění života jeho poddaných (Josef II. vycházel z jednoduchého předpokladu, že je-li poddaný relativně zdravý a spokojený, je říši prospěšnější, proto v tomto směru podnikl řadu regulací, např. v oblasti státní správy, [[náboženství]], hygieny a zdraví apod.).


== Reformy ==
Zásadní změnu života habsburských državách však přinesly tzv. Toleranční patent a Patent o zrušení nevolnictví.
{{Podrobně|Josefinismus}}


=== Osvícenský absolutismus ===
====[[Toleranční patent]]====
[[Soubor:Joseph2pflug 1799.jpg|náhled|vlevo|Josef II. na poli u&nbsp;[[Slavíkovice (Rousínov)|Slavíkovic]]]]
První z velkých patentů byl tzv. Toleranční patent, jako datum jeho vydání se udává [[13. říjen|13. října]] [[1781]], ve skutečnosti však šlo spíš o sérii nařízení upravujících problematiku tolerance různě pro různé země monarchie. Důvodem vydání patentu byla snaha vyjít vstříc osvíceneckému evropskému trendu a současně se kultivovaným způsobem vyrovnat se zbytky zejména evangelického podzemí. Toleranční patent tuto menšinu vyvedl z ilegality a tím zviditelnil, takže na ni mohlo být působeno cíleně ideologicky, politicky i ekonomicky.
Josef II. je předním představitelem [[osvícenství|osvícenského]] [[absolutismus|absolutismu]] a i v&nbsp;[[Evropa|evropském]] měřítku byl panovníkem nevšedního významu. Hospodářství [[Habsburská monarchie|Habsburské monarchie]] zaostávalo oproti Nizozemsku, Anglii či Francii nejméně o půl století.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Toulky českou minulostí
| periodikum = web.archive.org
| url = http://m.rozhlas.cz/toulky/vysila_praha/_zprava/150608
| datum vydání = 2018-11-24
| datum přístupu = 2022-12-22
| url archivu = https://web.archive.org/web/20181124003724/http://m.rozhlas.cz/toulky/vysila_praha/_zprava/150608
| datum archivace = 2018-11-24
}}</ref> Ideový monopol [[Katolická církev|katolické církve]] a s ním související trvalý odliv obyvatelstva brzdil rozvoj státu.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Melmuková
| jméno = Eva
| odkaz na autora = Eva Melmuková
| titul = Patent zvaný toleranční
| url =
| vydání = 1
| vydavatel = Mladá fronta
| místo = Praha
| rok vydání = 1999
| počet stran = 238 pages, 8 unnumbered pages of plates
| strany = 15–17
| isbn = 80-204-0741-3
| isbn2 = 978-80-204-0741-2
| oclc = 42020288
}}</ref> Josef II. obdivoval pruského krále [[Fridrich II. Veliký|Fridricha II.]], dlouhodobého nepřítele své matky. Dne 29. června 1766 navštívil se svou družinou [[Herrnhut|Ochranov]], tehdy proslulé středisko [[Exulanti|exulantů]], a na vlastní oči se přesvědčil, jak vysoký podíl nesou exulanti na prosperitě země, jež je přijala.<ref name=":0">{{Citace monografie
| příjmení = Štěříková
| jméno = Edita
| odkaz na autora = Edita Štěříková
| titul = Stručně o pobělohorských exulantech
| url =
| vydání = 1
| vydavatel = Kalich
| místo = Praha
| rok vydání = 2005
| počet stran = 143 pages
| strany = 31
| isbn = 80-7017-022-0
| isbn2 = 978-80-7017-022-9
| oclc = 67292942
}}</ref> Josef II. ve své snaze o&nbsp;reformu říše podnikl velkou řadu kroků, které byly prvotně zamýšleny ke zvýšení účinnosti hospodářství a státní správy, ale ve výsledku přispěly k&nbsp;nebývalému zkvalitnění života jeho poddaných (Josef II. vycházel z&nbsp;jednoduchého předpokladu, že je-li poddaný relativně zdravý a spokojený, je říši prospěšnější, proto v&nbsp;tomto směru podnikl řadu regulací, např. v&nbsp;oblasti státní správy, [[náboženství]], hygieny a zdraví apod.).


Zásadní změnu života v&nbsp;habsburských državách přinesly tzv. [[Toleranční patent]]y a [[Patent o&nbsp;zrušení nevolnictví|Patenty o zrušení nevolnictví]] v Praze.
Toleranční patent rušil církevní monopol katolické církve v rakouských korunních zemích a dovoloval vedle katolického vyznání také luteránské, kalvínské a ortodoxní křesťanství. Nejednalo se o zrovnoprávnění, ale o „toleranci“, jakési trpění, nekatolická vyznání podléhala řadě znevýhodňujících nařízení, přesto se jednalo o zásadní čin v otázce svobody vyznání.


=== Toleranční patent ===
Od roku [[1782]] byla podobným způsobem víc tolerována i židovská víra. Židé se od té doby mohli věnovat většině běžných povolání, studovat na univerzitách, v některých oblastech dokonce mohli vlastnit půdu. Bylo zrušeno potupné označování žlutým kolečkem, někde mohli být oslovováni „pane“ místo „žide“. Nadále např. nesměli vstupovat do státních služeb. Zrušil tzv. „židovské mýto“ (židé ho museli platit u městských bran), zakázal tzv. „křty z nouze“ (židovské dítě, někým zpravidla proti vůli rodičů pokřtěné muselo být v důsledku toho odebráno rodičům, protože už se nemohlo stát Židem).
{{Podrobně|Toleranční patent}}
Prvním z&nbsp;velkých [[Patent (diplomatika)|patentů]] byl tzv. [[toleranční patent]], jako datum jeho vydání se udává [[13. říjen|13. října]] [[1781]], ve skutečnosti však šlo spíš o&nbsp;sérii nařízení upravujících problematiku tolerance různě pro různé země monarchie. Důvodem vydání patentu bylo zastavit emigraci vlastního obyvatelstva do početných [[Exulanti|exulantských]] kolonií v sousedních zemích, dále pak snaha vyjít vstříc osvícenskému evropskému trendu a současně se kultivovaným způsobem vyrovnat se zbytky zejména [[Evangelická církev v Rakousku (1781–1918)|evangelického]] podzemí. Toleranční patent tuto menšinu vyvedl z&nbsp;ilegality, a tím zviditelnil, takže na ni mohlo být působeno cíleně ideologicky, politicky i ekonomicky. Ale i po vydání tolerančního patentu byly až do roku 1783 skupiny nežádoucích osob „[[Transmigrace (Habsburská monarchie)|transmigrovány]]“.


Toleranční patent rušil církevní monopol [[Katolicismus|katolické]] církve v&nbsp;[[Korunní země|rakouských korunních zemích]] a dovoloval vedle katolického vyznání také [[Luteránství|luteránské]], [[Kalvinismus|kalvínské]] a [[pravoslaví]]. Nešlo o&nbsp;zrovnoprávnění, ale o&nbsp;„toleranci“, jakési trpění nekatolických vyznání, která byla vystavena řadě znevýhodňujících nařízení. Přesto šlo o&nbsp;zásadní čin v&nbsp;otázce svobody vyznání v císařství.
Byla ovšem zároveň zrušena rabínská soudní pravomoc, hebrejština a jidiš už pro židy neplatily jako úřední řeč, každý žid musel převzít německé jméno.


Podobným způsobem byla víc tolerována i [[Judaismus|židovská]] víra. V&nbsp;roce 1783 byl totiž uveden v&nbsp;platnost patent [[Systematica Gentis Judaicae Regulatio]].<ref>{{Citace monografie|jméno=Katarína|příjmení=Körtvélyessy|odkaz na autora=Katarína Körtvélyessy|titul=Židovská ortodoxná synagóga|místo=Prešov|rok=2003|vydavatel=Fotopress|isbn=80-968972-1-7|stránky=4}}</ref> Židé se od té doby mohli věnovat většině běžných povolání, studovat na univerzitách, v&nbsp;některých oblastech dokonce mohli vlastnit půdu. Bylo zrušeno potupné označování žlutým kolečkem, někde mohli být oslovováni „pane“ místo „žide“. Nadále např. nesměli vstupovat do státních služeb. Zrušil tzv. „židovské mýto“ (Židé ho museli platit u&nbsp;městských bran), zakázal tzv. „křty z&nbsp;nouze“ (židovské dítě, někým zpravidla proti vůli rodičů pokřtěné, muselo být v&nbsp;důsledku toho odebráno rodičům, protože už se nemohlo stát židem).
====Patent o zrušení nevolnictví====


Byla ovšem zároveň zrušena rabínská soudní pravomoc, [[hebrejština]] a [[jidiš]] už pro Židy neplatily jako úřední řeč, každý Žid musel přijmout německé jméno.
Dne [[1. listopad]]u [[1781]] byl vydán tzv. Patent o zrušení [[nevolnictví]], jímž bylo [[nevolnictví]] zrušeno a nahrazeno mírnějším [[poddanství]]m a nadále byla zachována [[robota]] (až do roku [[1848]]), čímž byli poddaní vyvázáni z přímé závislosti na své vrchnosti, ať šlechtické či církevní. Tato změna mj. znamenala, že poddaní nepotřebovali souhlas vrchnosti, když se chtěli odstěhovat z panství (např. do města, nebo na panství jiné vrchnosti), když chtěli uzavřít sňatek s osobou žijící mimo panství, když chtěli dát své děti vyučit řemeslu či studovat, což dřív bez souhlasu vrchnosti učinit nesměli. Z poddanství rovněž bylo možné se vykoupit.


=== Sekularizace ===
Nepřímým důsledkem patentu byl nárůst vzdělanosti (víc lidí mohlo svobodně studovat) a podnikatelské činnosti (rolníci mohli odejít do měst, kde byli zaměstnáni v továrnách), což výrazně podpořilo [[Industrializace|průmyslovou revoluci]] v [[Čechy|Čechách]]. Možnost stěhování do měst podpořilo i český živel ve městech.
12. ledna [[1782]] císař vydal také [[Sekularizační dekret Josefa II.|sekularizační dekret]], jímž zrušil některé církevní [[Řád (církev)|řeholní řády]] a kláštery. To se týkalo všech, které neposkytovaly vzdělávání, zdravotnické služby nebo nevykazovaly vědeckou činnost. Tak bylo zrušeno na 140 klášterů – téměř polovina všech v zemi. Toto nařízení se týkalo řádů [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuitů]], [[Kamaldulové|kamaldulů]], [[Řád menších bratří kapucínů|kapucínů]], [[Řád karmelitánů|karmelitánů]], [[Kartuziánský řád|kartuziánů]], [[Chudé sestry svaté Kláry|klarisek]], [[Řád svatého Benedikta|benediktinů]], [[Cisterciácký řád|cisterciáků]], [[Řád bratří kazatelů|dominikánů]] (řád bratří kazatelů), [[Františkáni|františkánů]], [[Řád svatého Pavla Prvního Poustevníka|paulínů]] a [[Řád premonstrátských řeholních kanovníků|premonstrátů]] a v nich žijících 1484 mnichů a 190 jeptišek (nebyly však zrušeny všechny kláštery těchto řádů). Majetek těchto řádů byl převeden do [[Náboženská matice|náboženského fondu]].


Jeho [[Antiklerikalismus|antiklerikální]] a liberální inovace přiměly papeže [[Pius VI.|Pia VI.]] k návštěvě Vídně. Josef svatého otce v březnu 1782 přijal se vší úctou a prezentoval se jako dobrý [[Katolicismus|katolík]], ve svém konání se však nenechal ovlivnit.
===Další reformy===
[[Soubor:Josef II Decin.jpg|thumb|Pamětní deska Josefa II. v Městském muzeu v [[Děčín]]ě]]
Mezi další Josefovy kroky patřilo zrušení těch klášterů, které se nevěnovaly veřejně prospěšným činnostem (špitály nebo školy).


=== Zrušení nevolnictví ===
Velké bouře a brzké zrušení vyvolaly tzv. Josefínský katastr a Berní a urbariální reforma (patent). Josefínský katastr byl soupis veškeré půdy říše, poddanské i panské bez rozdílu a zaváděl její rovné zdanění (rušil tak dřívější mnohé daňové úlevy vrchnosti). Berní a urbariální patent mj. rušil povinnost roboty a nahrazoval ji peněžními dávkami, v přechodném 1ročním období měli poddaní robotovat za mzdu, daňové zatížení poddanských usedlostí nemělo překročit 30 % výnosu pozemku. Oba byly zrušeny ještě za Josefova života.
{{Podrobně|Patent o zrušení nevolnictví}}
[[Soubor:Uničov, Josef II statue.jpg|náhled|Socha Josefa II. v&nbsp;[[Uničov]]ě]]
Dne [[1. listopad]]u [[1781]] byl vydán tzv. Patent o&nbsp;zrušení [[nevolnictví]], jímž bylo nevolnictví zrušeno a nahrazeno mírnějším [[poddanství]]m, a nadále byla zachována [[robota]] (až do roku [[1848]]), čímž byli poddaní vyvázáni z&nbsp;přímé závislosti na vrchnosti, ať šlechtické či církevní. Tato změna mj. znamenala, že poddaní nepotřebovali souhlas vrchnosti, když se chtěli odstěhovat z&nbsp;panství (např. do města nebo na panství jiné vrchnosti), když chtěli uzavřít sňatek s&nbsp;osobou žijící mimo panství, když chtěli dát své děti vyučit řemeslu či studovat, což dřív bez souhlasu vrchnosti nesměli. Z&nbsp;poddanství bylo rovněž možné se vykoupit.


Patent umožnil nárůst vzdělanosti, protože víc lidí mohlo svobodně studovat, a zároveň podnikatelské činnosti, protože rolníci (sedláci) mohli odejít do měst, kde byli zaměstnáni v&nbsp;továrnách, což výrazně podpořilo [[Industrializace|průmyslovou revoluci]] v&nbsp;[[Čechy|Čechách]]. Možnost stěhování do měst podpořila i český živel ve městech.
Josef II. se snažil o centralizaci své říše. Z toho důvodu chtěl jako jediný a jednotící jazyk prosadit [[němčina|němčinu]]. Tím (a zrušením nevolnictví, které umožnilo stěhování do měst) zavdal nechtěně jeden z impulzů k započetí boje za obranu národních jazyků, který je v [[Česko|Česku]] znám jako [[národní obrození]]. Přitom byl jedním z mála vládnoucích Habsburků, kteří uměli česky.


[[Soubor:Josef II Decin.jpg|náhled|Pamětní deska Josefa II. v&nbsp;Městském muzeu v&nbsp;[[Děčín]]ě]]
Svou vnitropolitickou situaci ke konci své vlády podstatně zhoršil válkou s Tureckem, v níž situaci Rakouska nakonec zachránil generál [[Ernst Gideon von Laudon|Laudon]]. Josef II. zemřel (částečně zřejmě i v důsledku přepracování) v roce [[1790]]. Na trůn po něm nastoupil jeho mladší bratr [[Leopold II.]]


=== Berní a urbariální reforma ===
==Pozoruhodnost==
Velké bouře a brzké zrušení vyvolaly tzv. [[Josefínský katastr]] a Berní a urbariální reforma (patent). Josefínský katastr byl soupis veškeré půdy říše, poddanské i panské bez rozdílu a zaváděl její rovné zdanění (rušil tak dřívější mnohé daňové úlevy vrchnosti). [[Berní a urbariální patent]] mj. rušil povinnost [[robota|roboty]] a nahrazoval ji peněžními dávkami, v&nbsp;přechodném jednoročním období měli poddaní robotovat za mzdu, daňové zatížení poddanských usedlostí nemělo překročit 30 % výnosu pozemku. Oba byly zrušeny ještě za Josefova života.<ref>Na josefinský katastr jako základní geodetický podklad se ovšem navazuje dosud a leckde se nahrazuje v&nbsp;rámci digitalizace katastrálních map až nyní.</ref>
*Josef II. vstoupil do české literatury mj. v díle ''[[Babička]]'' [[Božena Němcová|Boženy Němcové]], jako „pán s trubičkou“ (tj. dalekohledem), viz citáty.
*Jeho asi nejznámější filmovou podobu vytvořil [[Jeffrey Jones]] ve filmu ''[[Amadeus (film)|Amadeus]]'' [[Miloš Forman|Miloše Formana]], kde byl představen jako laický milovník hudby.


=== Poněmčování ===
== Související články ==
Josef II. se snažil o centralizaci říše. Z&nbsp;toho důvodu chtěl jako jediný a jednotící jazyk prosadit [[němčina|němčinu]] oproti dosavadnímu respektu k zemským jazykům. Tím a zrušením nevolnictví, které umožnilo stěhování do měst, ale zavdal nechtěně jeden z&nbsp;impulzů k&nbsp;hnutí za obranu národních jazyků, který je v&nbsp;[[Česko|Česku]] znám jako [[národní obrození]]. Přitom byl jedním z&nbsp;panujících [[Habsburkové|Habsburků]], kteří uměli česky. Na druhou stranu dominance němčiny také později vedla k&nbsp;[[Maďarská revoluce 1848–1849|uherské revoluci 1848]] a nakonec k&nbsp;[[rakousko-uherské vyrovnání|rakousko-uherskému vyrovnání 1867]].
{{wikicitáty}}
{{commons|Joseph II, Holy Roman Emperor}}
*[[Seznam panovníků Svaté říše římské]]
*[[Seznam hlav českého státu]]
*[[Habsburkové]]
*[[Habsbursko-Lotrinská dynastie]]


==Literatura==
=== Příjmení ===
Císař Josef II. vydal patent, kterým byla uložena povinnost používat '''neměnná''' [[příjmení]]. Příjmení do té doby bylo jménem druhořadým (doplňovalo jméno křestní). Člověk mohl během života příjmení několikrát změnit.
* {{Citace monografie | příjmení = Bělina | jméno = Pavel | odkaz na autora = Pavel Bělina | příjmení2 = Kaše | jméno2 = Jiří | odkaz na autora2 = Jiří Kaše | příjmení3 = Kučera | jméno3 = Jan Pavel | odkaz na autora3 = Jan Pavel Kučera | spoluautoři = | titul = Velké dějiny zemí Koruny české X. 1740-1792 | vydavatel = Paseka | místo = Praha | rok = 2001 | počet stran = 768 | isbn = 80-7185-384-4}}

*Bělina P., ''Teoretické kořeny a státní praxe osvícenského absolutismu v habsburské monarchii''. Československý časopis historický 29, 1981, s. 879-905.
== Zajímavosti ==
*Gutkas, K., ''Kaiser Joseph II. Eine Biographie''. Zsolnay, Wien, 1989.
* Lidové vrstvy seznamoval s&nbsp;osobností a reformami Josefa II. [[Václav Matěj Kramerius]] v&nbsp;díle zvaném ''Kniha Josefova'', kterou sepsal podle německé předlohy v&nbsp;roce [[1784]].<ref>Kniha Josefova. Evropský literární klub, Praha 1941. Ed. Miloslav Novotný. S. 215</ref>
* Josef II. vstoupil do české literatury mj. v&nbsp;díle ''[[Babička (kniha)|Babička]]'' [[Božena Němcová|Boženy Němcové]], jako „pán s trubičkou“ (tj. dalekohledem).
* Jeho asi nejznámější filmovou podobu vytvořil [[Jeffrey Jones]] ve filmu ''[[Amadeus (film)|Amadeus]]'' [[Miloš Forman|Miloše Formana]], kde byl vyobrazen jako laický milovník hudby.
* Do [[Herrnhut|Herrnhutu]] se „pozval sám“ (červen 1766). Navštívil tam tiskárnu, lékárnu, továrny na tabák a vosk, nakoupil u sedláře a řemenáře, zadal si výrobu uniformy a bot, prohlédl si chlapecký ústav, dům vdov a dům svobodných sester a zúčastnil se bohoslužby. Pobyt svůj i celé své družiny hradil sám, ubytováni bylo v hostinci, jenž byl narychlo vyklizen a pro císařovy potřeby upraven.<ref name=":0" />
* Josefova první manželka [[Isabela Parmská]] byla až do konce jeho života jediná žena, kterou kdy hluboce miloval. Poté, co zemřela na [[Pravé neštovice|neštovice]], zdrcený Josef napsal: ''„Doma jsem se radoval z blahodárného klidu. Kdykoli jsem musel odjet, jak jsem se těšil, až se vrátím! Dělili jsme se spravedlivě o strasti i radosti, a tak jsme spolu prožili nejšťastnější dny. O to všechno jsem byl oloupen. Žádná princezna, žádná žena nebyla jako ona. Byl jsem to já, kdo vlastnil ten poklad, o který jsem ve dvaadvaceti letech přišel.“''<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Ty, šťastné Rakousko, se zasnubuj
| periodikum = Český rozhlas
| datum_vydání = 1. září 2012
| url = https://dvojka.rozhlas.cz/559-schuzka-ty-stastne-rakousko-se-zasnubuj-7939435
}}</ref>

=== Josef II. ve filmu ===
{{Obsazení začátek}}
{{Obsazení herec|[[František Smolík]]|ve filmu ''[[Babička (film, 1921)|Babička]]'' z roku 1921}}
{{Obsazení herec|[[Otakar Brousek starší]]|v seriálu ''[[F. L. Věk (seriál)|F. L. Věk]]'' z roku 1971}}
{{Obsazení herec|[[Jeffrey Jones]]|ve filmu ''[[Amadeus (film)|Amadeus]]'' z roku 1984}}
{{Obsazení herec|[[Aaron Friesz]]|v seriálu ''[[Marie Terezie (seriál)|Marie Terezie]]'' z let 2017–2021}}
{{Obsazení herec|[[Jonas Bloquet]]|v seriálu ''[[Marie Antoinetta (seriál, 2022)|Marie Antoinetta]]'' z roku 2022}}
{{Obsazení konec}}

== Vývod z předků ==
{{Předkové5
|style=font-size: 90%; line-height: 110%;
|border=1
|boxstyle=padding-top: 0; padding-bottom: 0;
|boxstyle_1=background-color: #fcc;
|boxstyle_2=background-color: #fb9;
|boxstyle_3=background-color: #ffc;
|boxstyle_4=background-color: #bfc;
|boxstyle_5=background-color: #9fe;
|1 = Josef II.
|2 = [[František I. Štěpán Lotrinský]]
|3 = [[Marie Terezie]]
|4 = [[Leopold Josef Lotrinský]]
|5 = [[Alžběta Charlotta Orleánská]]
|6 = [[Karel VI. Habsburský]]
|7 = [[Alžběta Kristýna Brunšvicko-Wolfenbüttelská]]
|8 = [[Karel V. Lotrinský]]
|9 = [[Eleonora Marie Josefa Habsburská]]
|10 = [[Filip I. Orleánský]]
|11 = [[Alžběta Šarlota Falcká (1652–1722)|Alžběta Šarlota Falcká]]
|12 = [[Leopold I.]]
|13 = [[Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská]]
|14 = [[Ludvík Rudolf Brunšvicko-Wolfenbüttelský]]
|15 = [[Kristýna Luisa Öttingenská]]

|16 = [[Mikuláš František Lotrinský]]
|17 = [[Klaudie Lotrinská]]
|18 = [[Ferdinand III. Habsburský]]
|19 = [[Eleonora Magdalena Gonzagová]]
|20 = [[Ludvík XIII.]]
|21 = [[Anna Rakouská]]
|22 = [[Karel I. Ludvík Falcký]]
|23 = [[Šarlota Hesensko-Kasselská]]
|24 = [[Ferdinand III. Habsburský]]
|25 = [[Marie Anna Španělská (1606–1646)|Marie Anna Španělská]]
|26 = [[Filip Vilém Falcký]]
|27 = [[Alžběta Amálie Hesensko-Darmstadtská]]
|28 = [[Anton Ulrich Brunšvicko-Wolfenbüttelský]]
|29 = [[Alžběta Juliana Šlesvicko-Holštýnsko-Sonderbursko-Norburská]]
|30 = [[Albrecht Arnošt I. Öttingenský]]
|31 = [[Kristýna Frederika Württemberská]]
}}

== Odkazy ==

=== Reference ===
<references />

=== Literatura ===
* Adamová, K., Lojek, A.: Ohňové patenty (protipožární opatření Marie Terezie a Josefa II.). In: Bubelová, K. (ed.), Pocta Eduardu Vlčkovi k 70. narozeninám, Olomouc 2010, s. 9–13. ({{ISBN|978-80-244-2491-0}})
* {{Citace monografie | příjmení = Bělina | jméno = Pavel | odkaz na autora = Pavel Bělina | příjmení2 = Kaše | jméno2 = Jiří | odkaz na autora2 = Jiří Kaše | příjmení3 = Kučera | jméno3 = Jan Pavel | odkaz na autora3 = Jan P. Kučera | spoluautoři = | titul = Velké dějiny zemí Koruny české X. 1740–1792 | vydavatel = Paseka | místo = Praha | rok = 2001 | počet stran = 768 | isbn = 80-7185-384-4}}
* Bělina P., ''Teoretické kořeny a státní praxe osvícenského absolutismu v&nbsp;habsburské monarchii''. Československý časopis historický 29, 1981, s. 879–905.
* {{Citace sborníku | příjmení = Cerman | jméno = Ivo | odkaz na autora = | titul = Josef II | odkaz na titul = | příjmení sestavitele = Ryantová | jméno sestavitele = Marie | odkaz na sestavitele = Marie Ryantová | příjmení sestavitele2 = Vorel | jméno sestavitele2 = Petr | odkaz na sestavitele2 = Petr Vorel | sborník = Čeští králové | odkaz na sborník = | vydavatel = Paseka | odkaz na vydavatele = Nakladatelství Paseka | místo = Praha ; Litomyšl | rok vydání = 2008 | isbn = 978-80-7185-940-6 | strany = 487–497}}
* {{Citace monografie | příjmení = Čornejová | jméno = Ivana | odkaz na autora = Ivana Čornejová | příjmení2 = Rak | jméno2 = Jiří | odkaz na autora2 = Jiří Rak | příjmení3 = Vlnas | jméno3 = Vít | odkaz na autora3 = Vít Vlnas | spoluautoři = | titul = Ve stínu tvých křídel. Habsburkové v&nbsp;českých dějinách | vydavatel = Grafoprint-Neubert | místo = Praha | rok = 1995 | počet stran = 289 | isbn = 80-85785-20-X}}
* {{Citace monografie | příjmení = Frais | jméno = Josef | odkaz na autora = Josef Frais | titul = Reformy Marie Terezie a Josefa II. (nejen v&nbsp;českých a moravských zemích) | vydavatel = Akcent | místo = Třebíč | rok = 2005 | počet stran = 156 | isbn = 80-7268-337-3}}
* Gutkas, K., ''Kaiser Joseph II. Eine Biographie''. Zsolnay, Wien, 1989.
* {{Citace monografie | příjmení = Hamannová | jméno = Brigitte | odkaz na autora = Brigitte Hamannová | titul = Habsburkové. Životopisná encyklopedie | vydavatel = Brána ; Knižní klub | místo = Praha | rok = 1996 | počet stran = 408 | isbn = 80-85946-19-X}}
* {{Citace monografie | příjmení = Hamannová | jméno = Brigitte | odkaz na autora = Brigitte Hamannová | titul = Habsburkové. Životopisná encyklopedie | vydavatel = Brána ; Knižní klub | místo = Praha | rok = 1996 | počet stran = 408 | isbn = 80-85946-19-X}}
*Magenschab, H., ''Josef II. : revolucionář z boží milosti''. Praha, 1999.
* Magenschab, Hans, ''Josef II. Revolucionář z&nbsp;boží milosti''. Praha, 1999.
* Magenschab, Hans, ''Josef II. Cesta Rakouska do moderní doby'', Ikar, Praha 2008, {{ISBN|978-80-249-1001-7}}
*Melmuková, E., ''Patent zvaný toleranční'', Praha, 1999.
*Reinalter, H., ''Am Hofe Josephs II.'', Leipzig, 1991.
* Reinalter, H., ''Am Hofe Josephs II.'', Leipzig, 1991.
* Taraba, Luboš, ''Josef II.'', Praha 1999, ISBN 80-902129-7-2
*Winter, E., ''Der Josefinismus. Die Geschichte des österreichischen Reformkatolizismus 1740-1848''. Berlin 1962.
* {{Citace monografie | příjmení = Vondra | jméno = Roman | odkaz na autora = | titul = České země v&nbsp;letech 1705–1792 : doba absolutismu, osvícenství, paruk a třírohých klobouků | vydavatel = Libri | místo = Praha | rok = 2010 | počet stran = 384 | isbn = 978-80-7277-448-7}}
* VONDRA, Roman. Josef II. (1741–1790). ''Historický obzor'', 2010, 21 (3/4), s. 84–86. ISSN 1210-6097.
* {{Citace monografie | příjmení = Weissensteiner | jméno = Friedrich | odkaz na autora = | titul = Synové Marie Terezie | vydavatel = Ikar | místo = Praha | rok = 2005 | počet stran = 158 | isbn = 80-249-0594-9}}
* Winter, E., ''Der Josefinismus. Die Geschichte des österreichischen Reformkatolizismus 1740–1848''. Berlin 1962.


=== Související články ===
* [[Josefinismus]]
* [[Josefinismus|Josefinské reformy]]
* [[První vojenské mapování|Josefinské vojenské mapování]]
* [[Josefínský katastr]]
* [[Kameralismus]]
* [[Josefov (Praha)]]
* [[Pomník Josefa II.]]
* [[Habsbursko-lotrinská dynastie|Habsbursko-Lotrinská dynastie]]
* [[Seznam panovníků Svaté říše římské]]
* [[Seznam představitelů českého státu|Seznam hlav českého státu]]
* [[Mozart a neštovice]]


=== Externí odkazy ===
{{Císař SŘŘ|funkce=Císař Svaté říše římské|kdy=[[1765]] – [[1790]]|pred=[[František I. Štěpán Lotrinský]]|po=[[Leopold II.]]}}
* {{Commonscat|Joseph II, Holy Roman Emperor}}
{{Český král|funkce=Český král
* {{Commons|Iosephus II Imperator Romanus Sacer}}
|kdy=[[1780]]–[[1790]]
* {{Otto|heslo=Josef}}
|pred=[[Marie Terezie]]
|po=[[Leopold II.]]}}
* {{Wikicitáty|osoba=Josef II.}}
* {{Wikizdroje|autor=Josef II.}}
{{Uherský král|funkce=Uherský král
* {{NK ČR|jn20000700830}}
|kdy=[[1780]]–[[1790]]
* {{BDČZ|uuid=7a42f765-4d85-4d5f-b4bf-1a149e21129d|popisek=Seznam prací o Josefu II. Habsbursko-Lotrinském}}
|pred=[[Marie Terezie]]
* sbírka nařízení Josefa II. ''[http://digitalna.kniznica.info/s/BmcZjCdsVs][http://digitalna.kniznica.info/s/BmcZjCdsVs Collectio ordinationum imperatoris Josephi II-i et repraesentationum diversorum regni Hungariae comitatuum]'' – dostupné v&nbsp;[[Digitální knihovna Univerzitní knihovny v Bratislavě|Digitální knihovně UKB]]
|po=[[Leopold II.]]}}
* [http://digitalna.kniznica.info/s/Z9Y2dQJD1B ''Constituta regia quae regnante August, Imperatore et rege Apostol. Josepho II. politicorum Pars 1., 2. (1.) De publicorum negotiorum administratione, (2.) De Politia ...'']. Viennae: Kurzbek, 1788. 397 s. – dostupné v&nbsp;[[Digitální knihovna Univerzitní knihovny v Bratislavě|Digitální knihovně UKB]]
{{Chorvatský panovník|funkce=Chorvatský král
|kdy=[[1780]]–[[1790]]
|pred=[[Marie Terezie]]
|po=[[Leopold II.]]}}
{{Panovník||co=[[Seznam rakouských arcivévodů a císařů|Rakouský arcivévoda]]|kdy=[[1780]]–[[1790]]
|pred=[[Marie Terezie]]
|po=[[Leopold II.]]|soubor=Austria coat of arms simple.svg}}
{{Panovník||co=[[Seznam lucemburských panovníků|Lucemburský vévoda]]|kdy=[[1765]]–[[1790]]
|pred=[[Marie Terezie]]|po=[[Leopold II.]]|soubor=Armoiries Comtes de Luxembourg.svg}}
{{Panovník||kdy=[[1780]]–[[1790]]
|pred=[[Marie Terezie]]
|po=[[Leopold II.]]|co=[[Seznam milánských vládců|Milánský vévoda]]|soubor=Visconti2.png}}
{{Panovník|co=[[Habsbursko-Lotrinská dynastie|Hlava dynastie]]|pred=-|po=[[Leopold II.]]|kdy=[[1765]] - [[1790]]|soubor=Wappen Kaisertum Österreich 1815 (Klein).png}}


{{Císař SŘŘ| titul =Císař Svaté říše římské|kdy=[[1765]]–[[1790]]| předchůdce =[[František I. Štěpán Lotrinský]]| nástupce =[[Leopold II.]]}}
{{Český král| titul =Český král|kdy=[[1780]]–[[1790]]| předchůdce =[[Marie Terezie]]| nástupce =[[Leopold II.]]}}
{{Uherský král| titul =Uherský král|kdy=[[1780]]–[[1790]]| předchůdce =[[Marie Terezie]]| nástupce =[[Leopold II.]]}}
{{Chorvatský panovník| titul =Chorvatský král|kdy=[[1780]]–[[1790]]| předchůdce =[[Marie Terezie]]| nástupce =[[Leopold II.]]}}
{{Panovník|| titul =[[Seznam rakouských arcivévodů a císařů|Rakouský arcivévoda]]|kdy=[[1780]]–[[1790]]| předchůdce =[[Marie Terezie]]
| nástupce =[[Leopold II.]]| obrázek =Austria coat of arms simple.svg}}
{{Panovník|| titul =[[Seznam lucemburských panovníků|Lucemburský vévoda]]|kdy=[[1765]]–[[1790]]| předchůdce =[[Marie Terezie]]| nástupce =[[Leopold II.]]| obrázek =Arms of the Count of Luxembourg.svg}}
{{Panovník||kdy=[[1780]]–[[1790]]| předchůdce =[[Marie Terezie]]| nástupce =[[Leopold II.]]| titul =[[Seznam milánských vládců|Milánský vévoda]]| obrázek =Coat of arms of the House of Visconti (1395).svg}}
{{Panovník| titul =[[Seznam těšínských knížat|Těšínský kníže]]|kdy=[[1765]]–[[1766]]| předchůdce =[[František I. Štěpán Lotrinský|František Štěpán Lotrinský]]| nástupce =[[Marie Kristina Habsbursko-Lotrinská]]| obrázek =POL powiat cieszyński COA.svg| velikost obrázku =55px}}
{{Panovník| titul =[[Habsbursko-lotrinská dynastie|Hlava dynastie]]| předchůdce =-| nástupce =[[Leopold II.]]|kdy=[[1765]]–[[1790]]| obrázek =Imperial Coat of Arms of the Empire of Austria (1815).svg}}


{{Čeští panovníci}}
{{Rakouští panovníci}}
{{Rakouští arcivévodové}}
{{Toskánští velkovévodové a princové}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Česko|Lidé|Maďarsko|Novověk|Rakousko}}


[[Kategorie:Narození 1741]]
[[Kategorie:Josef II.| ]]
[[Kategorie:Úmrtí 1790]]
[[Kategorie:Habsbursko-lotrinská dynastie]]
[[Kategorie:Habsbursko-Lotrinská dynastie]]
[[Kategorie:Uherští králové]]
[[Kategorie:Čeští králové]]
[[Kategorie:Chorvatští králové]]
[[Kategorie:Arcivévodové]]
[[Kategorie:Arcivévodové]]
[[Kategorie:Císaři Svaté říše římské]]
[[Kategorie:Císaři Svaté říše římské]]
[[Kategorie:Čeští králové]]
[[Kategorie:Uherští králové]]
[[Kategorie:Chorvatští králové]]
[[Kategorie:Lucemburští vévodové]]
[[Kategorie:Lucemburští vévodové]]
[[Kategorie:Milánští vévodové]]
[[Kategorie:Milánští vévodové]]
[[Kategorie:Rytíři Řádu zlatého rouna]]
[[Kategorie:Těšínská knížata]]
[[Kategorie:Toskánští princové]]

[[Kategorie:Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna]]
[[ar:جوزيف الثاني]]
[[Kategorie:Katoličtí panovníci]]
[[bg:Йозеф II (Свещена Римска империя)]]
[[Kategorie:Narození v roce 1741]]
[[bs:Josip II, car Svetog Rimskog Carstva]]
[[Kategorie:Narození 13. března]]
[[ca:Josep II del Sacre Imperi Romanogermànic]]
[[Kategorie:Narození ve Vídni]]
[[da:Josef 2. (Tysk-romerske rige)]]
[[Kategorie:Úmrtí v roce 1790]]
[[de:Joseph II. (HRR)]]
[[Kategorie:Úmrtí 20. února]]
[[el:Ιωσήφ Β΄ των Αψβούργων]]
[[Kategorie:Úmrtí ve Vídni]]
[[en:Joseph II, Holy Roman Emperor]]
[[Kategorie:Pohřbení v císařské hrobce ve Vídni]]
[[eo:Jozefo la 2-a]]
[[Kategorie:Muži]]
[[es:José II de Habsburgo]]
[[et:Joseph II (Saksa-Rooma keiser)]]
[[fi:Joosef II]]
[[fr:Joseph II d'Autriche]]
[[hr:Josip II., car Svetog Rimskog Carstva]]
[[hu:II. József]]
[[id:Joseph II, Kaisar Romawi Suci]]
[[it:Giuseppe II del Sacro Romano Impero]]
[[ja:ヨーゼフ2世 (神聖ローマ皇帝)]]
[[ko:요제프 2세]]
[[la:Iosephus II]]
[[lb:Joseph II. (HRR)]]
[[lt:Imperatorius Juozapas II]]
[[lv:Jozefs II]]
[[nl:Jozef II van het Heilige Roomse Rijk]]
[[no:Josef II av Det tysk-romerske rike]]
[[pl:Józef II Habsburg]]
[[pt:José II, Sacro Imperador Romano-Germânico]]
[[ro:Iosif al II-lea, Împărat Roman]]
[[ru:Иосиф II (император Священной Римской империи)]]
[[sk:Jozef II. Habsburský]]
[[sl:Jožef II. Habsburško-Lotarinški]]
[[sr:Јозеф II Хабзбуршки]]
[[sv:Josef II (tysk-romersk kejsare)]]
[[tr:II. Joseph (Kutsal Roma İmparatoru)]]
[[uk:Йосип ІІ]]
[[zh:约瑟夫二世 (神圣罗马帝国)]]

Aktuální verze z 28. 4. 2024, 14:21

Další významy jsou uvedeny na stránce Josef II. (rozcestník).
Josef II.
Císař Svaté říše římské, král český, uherský a chorvatský, arcivévoda rakouský atd.
Portrét
Josef II.
Doba vlády1780–1790 (římskoněmeckým císařem od r. 1765)
Narození13. března 1741
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí20. února 1790 (ve věku 48 let)
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
PohřbenCísařská hrobka ve Vídni
PředchůdceFrantišek I. Štěpán Lotrinský
Marie Terezie
NástupceLeopold II.
ManželkyI. Isabella Parmská
II. Marie Josefa Bavorská
PotomciMarie Terezie (1762–1770)
Marie Kristýna (1763)
DynastieHabsbursko-Lotrinská
MottoVirtute et exemplo/
Ctností a příkladem
OtecFrantišek I. Štěpán Lotrinský
MatkaMarie Terezie
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Velký osobní znak císaře Josefa II.

Josef II. (13. března 1741 Vídeň – 20. února 1790 Vídeň) byl v letech 1765 až 1790 císař Svaté říše římské a v letech 1780 až 1790 král uherský a (nekorunovaný) král český, markrabě moravský a arcivévoda rakouský. Byl jedním z nejvýznamnějších panovnických představitelů evropského osvícenství, prosadil řadu osvícenských reforem. V českých zemích se těšil obzvláštní oblibě, např. častý výskyt jména Josef je odrazem jeho obliby mezi lidem, jehož postavení podstatně zlepšil. Díky jeho oblibě u sedláků mu začal prostý lid přezdívat „selský panovník“.

Jeho sochy byly po rozpadu Rakouska-Uherska v roce 1918, případně po roce 1945 z českých ulic jako symbol habsburského mocnářství a germanizace odstraněny, nebo alespoň přemístěny do ústraní[1] (např. roku 1919 v Brně[2] nebo roku 1920 v Teplicích[3]). V Praze byla roku 2014 instalována jeho socha na nádvoří Všeobecné fakultní nemocnice.[4] Další sochy Josefa II. je možné opět vidět v některých městech a obcích, např. v Trutnově, Kadani, Uničově, Kunraticích u Cvikova atd. Socha ze zaniklého pomníku v Brně je umístěna v areálu psychiatrické nemocnice v Brně-Černovicích.

Rodina

[editovat | editovat zdroj]
Isabela Parmská, první manželka Josefa II.

Josef II. se narodil jako arcivévoda Josef Habsbursko-Lotrinský, nejstarší syn rakouské, české a uherské panovnice Marie Terezie a císaře Svaté říše římské národa německého Františka I. a ještě téhož dne byl pokřtěn jako Josephus Benedictus Joannes Antonius Michael Adamus. Mezi jeho početné sourozence patřili např. pozdější císař Leopold II. či Marie Antonie provdaná za francouzského dauphina, budoucího krále Ludvíka XVI., známější spíše pod jménem Marie Antoinetta.

Druhá Josefova manželka, Marie Josefa Bavorská, ve svých 28 letech podlehla epidemii neštovic, podobně jako první Josefova manželka Isabela. Neštovicím, které tehdy sužovaly Evropu, padly za oběť tisíce lidí.

Josef byl prvním panovníkem pocházejícím z habsbursko-lotrinské dynastie. Byl dvakrát ženatý. Poprvé s Isabelou Parmskou (1760 až 1763), kterou hluboce miloval, ale ona jeho city neopětovala. S Isabelou měl dvě dcery: Marii Terezii, která ve svých sedmi letech (24. ledna 1770) zemřela na zápal plic, a Kristýnu (která zemřela druhý den po porodu). Po předčasné smrti své první manželky již nebyl schopen navázat bližší citový vztah k jiné ženě, a to ani ke své druhé choti, kterou byla jeho sestřenice druhého stupně, dcera císaře Karla VII. Bavorského a Marie Amálie Habsburské, Marie Josefa Bavorská (1764–1767). K tomuto druhému sňatku donutila Josefa jeho matka, císařovna Marie Terezie, manželství však patrně nebylo ani konzumováno.

Vláda

[editovat | editovat zdroj]
Dobová symbolická replika rakouského arcivévodského klobouku, použitá při císařské korunovaci Josefa II. ve Frankfurtu. Tato replika z pozlaceného stříbra byla vyrobena roku 1764 ve Vídni a je uložena v Schatzkammer tamtéž. Dochován jen skelet, perly a drahé kameny byly v průběhu let ztraceny. Originální arcivévodský klobouk je uchován v klášteře Klosterneuburg.

Již od mládí se Josef II. zajímal o správní otázky matčiny říše. Inkognito (pod jménem hrabě von Falkenstein) podnikl řadu cest po korunních državách.

Korunovační průvod ve Frankfurtu během korunovace Josefa II. na císaře Svaté říše římské

V roce 1764 proběhla ve Frankfurtu Josefova korunovace na římského krále. Po smrti svého otce Františka I. Štěpána Lotrinského se roku 1765 stává císařem Svaté říše římské a vládne po boku Marie Terezie. Jako dvorního skladatele si zvolil Antonia Salieriho (zde stojí za zmínění, že mezi jeho hudební oblíbence patřil i Mozart). Faktickou moc však v rukou stále třímala Marie Terezie. V tomto období se se svou matkou často dostával do ostrých konfliktů. Zatímco Josef II. přistupoval k reformě říše jako osvícenský panovník, Marie Terezie tento myšlenkový proud nikdy plně nepřijala a dala se více vést svou hlubokou katolickou zbožností.

7. dubna 1766 císař Josef II. otevřel ve Vídni bývalý lovecký revír pro veřejnost. Od tohoto jeho vyhlášení směl být Prátr využíván ve všech ročních obdobích bez rozdílu pro každého.

V roce 1770 postihl Čechy velký hladomor. Josef po návštěvě Čech roku 1771 napsal své matce: „Čechy se málem položily. Hlad ničí zemi, a bude tuto zemi ničit ještě více, protože nikdo neví, co podniknout.“[5] Společně s kancléřem Kounicem prosadil proti Marii Terezii první dělení Polska, při kterém Rakousko získalo Halič.[5] Podporoval náboženskou toleranci a v době náboženských nepokojů na Valašsku, které vypukly v roce 1777, napsal, že „Poznat pravé náboženství je vzácný dar boží. Toho však nelze dosáhnout násilnými prostředky.“[6]

Od smrti své matky v roce 1780 vládl sám a byl zvolen i králem českým a uherským. V této době také prosadil své hlavní reformy. Pracoval dvanáct až osmnáct hodin denně. Během své vlády vydal přes 6000 výnosů (v průměru téměř 2 denně).[7] Za nejdůležitější z nich lze považovat zrušení cenzury (později ji znovu obnovil, ale podstatně omezenou), toleranční patent a zrušení nevolnictví (všechny tři vydány roku 1781).

Mezi další důležité změny patřilo: zlepšení postavení Židů, srovnání daní a možností provozovat řemesla, změna doplňování vojska, zpřesnění katastru půdy a domů (josefínský katastr), reforma trestního práva (mj. v podstatě zrušen trest smrti), zavedení nových úřadů a úředních hodin, tajná policie, zřízení sítě nemocnic, porodnic, nalezinců, blázinec, reformy školství, reformy ovlivňující katolickou církev. Některé šly proti církvi, jako například zrušení klášterů, které se nezabývaly vzděláváním, zdravotnictvím nebo vědou[8] (téměř polovina). Některé však mohly katolické církvi dlouhodobě prospět. Např. možnost odchodu do důchodu pro staré kněze. Stát rovněž převzal výuku kněží (později zrušeno).

Mnoho reforem se v praxi ovšem ukázalo jako nepřínosných nebo dokonce nepřijatelných. Některé byly zrušeny ještě za Josefova života, například zákaz pohřbívání v rakvích, které mělo být nahrazeno pohřbíváním v plátěných pytlích do hrobů vysypaných vápnem, aby se ušetřilo dřevo a stromy[9]. Mnohé reformy byly zrušeny po jeho smrti, například radikální reforma daňového systému.

Podle některých pramenů mu ke konci života, kdy navíc i císařství bylo v těžké situaci, úředníci podstrkovali k podpisu nařízení rušící řadu reforem, přičemž Josef už možná ani nevěděl, co podepisuje. [zdroj?] Díky jeho rozhodnému a nekompromisnímu postupu v předchozích letech však řada reforem už odvolat nešla.

Roku 1787 se Josef vypravil na návštěvu Krymu, kde měl spolu s ruskou carevnou Kateřinou Velikou dohodnout válku proti Osmanské říši.[10] Touto válkou[10] však svou vnitropolitickou situaci ke konci své vlády ještě podstatně zhoršil. Situaci Rakouska nakonec zachránil generál Laudon, který v říjnu roku 1789 dobyl Bělehrad.

Roku 1789 vypuklo povstání v Rakouském Nizozemí a bouřila se také uherská šlechta.[11] Josef II. zemřel (částečně zřejmě i v důsledku přepracování) v roce 1790. Na trůn po něm nastoupil jeho mladší bratr Leopold II.

Reformy

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Josefinismus.

Osvícenský absolutismus

[editovat | editovat zdroj]
Josef II. na poli u Slavíkovic

Josef II. je předním představitelem osvícenského absolutismu a i v evropském měřítku byl panovníkem nevšedního významu. Hospodářství Habsburské monarchie zaostávalo oproti Nizozemsku, Anglii či Francii nejméně o půl století.[12] Ideový monopol katolické církve a s ním související trvalý odliv obyvatelstva brzdil rozvoj státu.[13] Josef II. obdivoval pruského krále Fridricha II., dlouhodobého nepřítele své matky. Dne 29. června 1766 navštívil se svou družinou Ochranov, tehdy proslulé středisko exulantů, a na vlastní oči se přesvědčil, jak vysoký podíl nesou exulanti na prosperitě země, jež je přijala.[14] Josef II. ve své snaze o reformu říše podnikl velkou řadu kroků, které byly prvotně zamýšleny ke zvýšení účinnosti hospodářství a státní správy, ale ve výsledku přispěly k nebývalému zkvalitnění života jeho poddaných (Josef II. vycházel z jednoduchého předpokladu, že je-li poddaný relativně zdravý a spokojený, je říši prospěšnější, proto v tomto směru podnikl řadu regulací, např. v oblasti státní správy, náboženství, hygieny a zdraví apod.).

Zásadní změnu života v habsburských državách přinesly tzv. Toleranční patenty a Patenty o zrušení nevolnictví v Praze.

Toleranční patent

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Toleranční patent.

Prvním z velkých patentů byl tzv. toleranční patent, jako datum jeho vydání se udává 13. října 1781, ve skutečnosti však šlo spíš o sérii nařízení upravujících problematiku tolerance různě pro různé země monarchie. Důvodem vydání patentu bylo zastavit emigraci vlastního obyvatelstva do početných exulantských kolonií v sousedních zemích, dále pak snaha vyjít vstříc osvícenskému evropskému trendu a současně se kultivovaným způsobem vyrovnat se zbytky zejména evangelického podzemí. Toleranční patent tuto menšinu vyvedl z ilegality, a tím zviditelnil, takže na ni mohlo být působeno cíleně ideologicky, politicky i ekonomicky. Ale i po vydání tolerančního patentu byly až do roku 1783 skupiny nežádoucích osob „transmigrovány“.

Toleranční patent rušil církevní monopol katolické církve v rakouských korunních zemích a dovoloval vedle katolického vyznání také luteránské, kalvínské a pravoslaví. Nešlo o zrovnoprávnění, ale o „toleranci“, jakési trpění nekatolických vyznání, která byla vystavena řadě znevýhodňujících nařízení. Přesto šlo o zásadní čin v otázce svobody vyznání v císařství.

Podobným způsobem byla víc tolerována i židovská víra. V roce 1783 byl totiž uveden v platnost patent Systematica Gentis Judaicae Regulatio.[15] Židé se od té doby mohli věnovat většině běžných povolání, studovat na univerzitách, v některých oblastech dokonce mohli vlastnit půdu. Bylo zrušeno potupné označování žlutým kolečkem, někde mohli být oslovováni „pane“ místo „žide“. Nadále např. nesměli vstupovat do státních služeb. Zrušil tzv. „židovské mýto“ (Židé ho museli platit u městských bran), zakázal tzv. „křty z nouze“ (židovské dítě, někým zpravidla proti vůli rodičů pokřtěné, muselo být v důsledku toho odebráno rodičům, protože už se nemohlo stát židem).

Byla ovšem zároveň zrušena rabínská soudní pravomoc, hebrejština a jidiš už pro Židy neplatily jako úřední řeč, každý Žid musel přijmout německé jméno.

Sekularizace

[editovat | editovat zdroj]

12. ledna 1782 císař vydal také sekularizační dekret, jímž zrušil některé církevní řeholní řády a kláštery. To se týkalo všech, které neposkytovaly vzdělávání, zdravotnické služby nebo nevykazovaly vědeckou činnost. Tak bylo zrušeno na 140 klášterů – téměř polovina všech v zemi. Toto nařízení se týkalo řádů jezuitů, kamaldulů, kapucínů, karmelitánů, kartuziánů, klarisek, benediktinů, cisterciáků, dominikánů (řád bratří kazatelů), františkánů, paulínů a premonstrátů a v nich žijících 1484 mnichů a 190 jeptišek (nebyly však zrušeny všechny kláštery těchto řádů). Majetek těchto řádů byl převeden do náboženského fondu.

Jeho antiklerikální a liberální inovace přiměly papeže Pia VI. k návštěvě Vídně. Josef svatého otce v březnu 1782 přijal se vší úctou a prezentoval se jako dobrý katolík, ve svém konání se však nenechal ovlivnit.

Zrušení nevolnictví

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Patent o zrušení nevolnictví.
Socha Josefa II. v Uničově

Dne 1. listopadu 1781 byl vydán tzv. Patent o zrušení nevolnictví, jímž bylo nevolnictví zrušeno a nahrazeno mírnějším poddanstvím, a nadále byla zachována robota (až do roku 1848), čímž byli poddaní vyvázáni z přímé závislosti na vrchnosti, ať šlechtické či církevní. Tato změna mj. znamenala, že poddaní nepotřebovali souhlas vrchnosti, když se chtěli odstěhovat z panství (např. do města nebo na panství jiné vrchnosti), když chtěli uzavřít sňatek s osobou žijící mimo panství, když chtěli dát své děti vyučit řemeslu či studovat, což dřív bez souhlasu vrchnosti nesměli. Z poddanství bylo rovněž možné se vykoupit.

Patent umožnil nárůst vzdělanosti, protože víc lidí mohlo svobodně studovat, a zároveň podnikatelské činnosti, protože rolníci (sedláci) mohli odejít do měst, kde byli zaměstnáni v továrnách, což výrazně podpořilo průmyslovou revoluci v Čechách. Možnost stěhování do měst podpořila i český živel ve městech.

Pamětní deska Josefa II. v Městském muzeu v Děčíně

Berní a urbariální reforma

[editovat | editovat zdroj]

Velké bouře a brzké zrušení vyvolaly tzv. Josefínský katastr a Berní a urbariální reforma (patent). Josefínský katastr byl soupis veškeré půdy říše, poddanské i panské bez rozdílu a zaváděl její rovné zdanění (rušil tak dřívější mnohé daňové úlevy vrchnosti). Berní a urbariální patent mj. rušil povinnost roboty a nahrazoval ji peněžními dávkami, v přechodném jednoročním období měli poddaní robotovat za mzdu, daňové zatížení poddanských usedlostí nemělo překročit 30 % výnosu pozemku. Oba byly zrušeny ještě za Josefova života.[16]

Poněmčování

[editovat | editovat zdroj]

Josef II. se snažil o centralizaci říše. Z toho důvodu chtěl jako jediný a jednotící jazyk prosadit němčinu oproti dosavadnímu respektu k zemským jazykům. Tím a zrušením nevolnictví, které umožnilo stěhování do měst, ale zavdal nechtěně jeden z impulzů k hnutí za obranu národních jazyků, který je v Česku znám jako národní obrození. Přitom byl jedním z panujících Habsburků, kteří uměli česky. Na druhou stranu dominance němčiny také později vedla k uherské revoluci 1848 a nakonec k rakousko-uherskému vyrovnání 1867.

Příjmení

[editovat | editovat zdroj]

Císař Josef II. vydal patent, kterým byla uložena povinnost používat neměnná příjmení. Příjmení do té doby bylo jménem druhořadým (doplňovalo jméno křestní). Člověk mohl během života příjmení několikrát změnit.

Zajímavosti

[editovat | editovat zdroj]
  • Lidové vrstvy seznamoval s osobností a reformami Josefa II. Václav Matěj Kramerius v díle zvaném Kniha Josefova, kterou sepsal podle německé předlohy v roce 1784.[17]
  • Josef II. vstoupil do české literatury mj. v díle Babička Boženy Němcové, jako „pán s trubičkou“ (tj. dalekohledem).
  • Jeho asi nejznámější filmovou podobu vytvořil Jeffrey Jones ve filmu Amadeus Miloše Formana, kde byl vyobrazen jako laický milovník hudby.
  • Do Herrnhutu se „pozval sám“ (červen 1766). Navštívil tam tiskárnu, lékárnu, továrny na tabák a vosk, nakoupil u sedláře a řemenáře, zadal si výrobu uniformy a bot, prohlédl si chlapecký ústav, dům vdov a dům svobodných sester a zúčastnil se bohoslužby. Pobyt svůj i celé své družiny hradil sám, ubytováni bylo v hostinci, jenž byl narychlo vyklizen a pro císařovy potřeby upraven.[14]
  • Josefova první manželka Isabela Parmská byla až do konce jeho života jediná žena, kterou kdy hluboce miloval. Poté, co zemřela na neštovice, zdrcený Josef napsal: „Doma jsem se radoval z blahodárného klidu. Kdykoli jsem musel odjet, jak jsem se těšil, až se vrátím! Dělili jsme se spravedlivě o strasti i radosti, a tak jsme spolu prožili nejšťastnější dny. O to všechno jsem byl oloupen. Žádná princezna, žádná žena nebyla jako ona. Byl jsem to já, kdo vlastnil ten poklad, o který jsem ve dvaadvaceti letech přišel.“[18]

Josef II. ve filmu

[editovat | editovat zdroj]
František Smolík ve filmu Babička z roku 1921
Otakar Brousek starší v seriálu F. L. Věk z roku 1971
Jeffrey Jones ve filmu Amadeus z roku 1984
Aaron Friesz v seriálu Marie Terezie z let 2017–2021
Jonas Bloquet v seriálu Marie Antoinetta z roku 2022

Vývod z předků

[editovat | editovat zdroj]
 
 
 
 
 
 Mikuláš František Lotrinský
 
 
 Karel V. Lotrinský
 
 
 
 
 
 
 Klaudie Lotrinská
 
 
 Leopold Josef Lotrinský
 
 
 
 
 
 
 Ferdinand III. Habsburský
 
 
 Eleonora Marie Josefa Habsburská
 
 
 
 
 
 
 Eleonora Magdalena Gonzagová
 
 
 František I. Štěpán Lotrinský
 
 
 
 
 
 
 Ludvík XIII.
 
 
 Filip I. Orleánský
 
 
 
 
 
 
 Anna Rakouská
 
 
 Alžběta Charlotta Orleánská
 
 
 
 
 
 
 Karel I. Ludvík Falcký
 
 
 Alžběta Šarlota Falcká
 
 
 
 
 
 
 Šarlota Hesensko-Kasselská
 
Josef II.
 
 
 
 
 
 Ferdinand III. Habsburský
 
 
 Leopold I.
 
 
 
 
 
 
 Marie Anna Španělská
 
 
 Karel VI. Habsburský
 
 
 
 
 
 
 Filip Vilém Falcký
 
 
 Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská
 
 
 
 
 
 
 Alžběta Amálie Hesensko-Darmstadtská
 
 
 Marie Terezie
 
 
 
 
 
 
 Anton Ulrich Brunšvicko-Wolfenbüttelský
 
 
 Ludvík Rudolf Brunšvicko-Wolfenbüttelský
 
 
 
 
 
 
 Alžběta Juliana Šlesvicko-Holštýnsko-Sonderbursko-Norburská
 
 
 Alžběta Kristýna Brunšvicko-Wolfenbüttelská
 
 
 
 
 
 
 Albrecht Arnošt I. Öttingenský
 
 
 Kristýna Luisa Öttingenská
 
 
 
 
 
 
 Kristýna Frederika Württemberská
 

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ http://blanensky.denik.cz/serialy/sochy-cisare-josefa-ii-byly-v-monarchii-zadane.html, 18. ledna 2012.
  2. ↑ http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_objektu&load=651, 17. srpna 2016.
  3. ↑ http://iteplice.cz/stare-teplice_pomnik_cisare_josefa_ii..html Archivováno 27. 8. 2016 na Wayback Machine., 17. srpna 2016.
  4. ↑ http://www.praha.eu/jnp/cz/co_delat_v_praze/o_praze/cisar_josef_ii_se_usidlil_v_nemocnici.html, 17. srpna 2016.
  5. ↑ a b Hladomor. Český rozhlas [online]. 22. prosinec 2012. Dostupné online. 
  6. ↑ Přítel kacířství veškerého. Český rozhlas [online]. 27. duben 2013. Dostupné online. 
  7. ↑ Šest tisíc výnosů majitele pravdy. Český rozhlas [online]. 6. duben 2013. Dostupné online. 
  8. ↑ Josef HANZAL, Od baroka k romantismu, Praha 1987, s. 116-118.
  9. ↑ TRETERA, Rajmund Jiří. Stát a církve v České republice. Vyd v KN 1. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002. 156 s (Právo) ISBN 80-7192-707-4, str. 20
  10. ↑ a b Válka proti Turkovi. Český rozhlas. 29. července 2007.
  11. ↑ Smrt Josefa II.. Český rozhlas. 16. února 2014.
  12. ↑ Toulky českou minulostí. web.archive.org [online]. 2018-11-24 [cit. 2022-12-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-11-24. 
  13. ↑ MELMUKOVÁ, Eva. Patent zvaný toleranční. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1999. 238 pages, 8 unnumbered pages of plates s. ISBN 80-204-0741-3, ISBN 978-80-204-0741-2. OCLC 42020288 S. 15–17. 
  14. ↑ a b ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Stručně o pobělohorských exulantech. 1. vyd. Praha: Kalich, 2005. 143 pages s. ISBN 80-7017-022-0, ISBN 978-80-7017-022-9. OCLC 67292942 S. 31. 
  15. ↑ KÖRTVÉLYESSY, Katarína. Židovská ortodoxná synagóga. Prešov: Fotopress, 2003. ISBN 80-968972-1-7. S. 4. 
  16. ↑ Na josefinský katastr jako základní geodetický podklad se ovšem navazuje dosud a leckde se nahrazuje v rámci digitalizace katastrálních map až nyní.
  17. ↑ Kniha Josefova. Evropský literární klub, Praha 1941. Ed. Miloslav Novotný. S. 215
  18. ↑ Ty, šťastné Rakousko, se zasnubuj. Český rozhlas [online]. 1. září 2012. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Adamová, K., Lojek, A.: Ohňové patenty (protipožární opatření Marie Terezie a Josefa II.). In: Bubelová, K. (ed.), Pocta Eduardu Vlčkovi k 70. narozeninám, Olomouc 2010, s. 9–13. (ISBN 978-80-244-2491-0)
  • BĚLINA, Pavel; KAŠE, Jiří; KUČERA, Jan Pavel. Velké dějiny zemí Koruny české X. 1740–1792. Praha: Paseka, 2001. 768 s. ISBN 80-7185-384-4. 
  • Bělina P., Teoretické kořeny a státní praxe osvícenského absolutismu v habsburské monarchii. Československý časopis historický 29, 1981, s. 879–905.
  • CERMAN, Ivo. Josef II. In: RYANTOVÁ, Marie; VOREL, Petr. Čeští králové. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2008. ISBN 978-80-7185-940-6. S. 487–497.
  • ČORNEJOVÁ, Ivana; RAK, Jiří; VLNAS, Vít. Ve stínu tvých křídel. Habsburkové v českých dějinách. Praha: Grafoprint-Neubert, 1995. 289 s. ISBN 80-85785-20-X. 
  • FRAIS, Josef. Reformy Marie Terezie a Josefa II. (nejen v českých a moravských zemích). Třebíč: Akcent, 2005. 156 s. ISBN 80-7268-337-3. 
  • Gutkas, K., Kaiser Joseph II. Eine Biographie. Zsolnay, Wien, 1989.
  • HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. 
  • Magenschab, Hans, Josef II. Revolucionář z boží milosti. Praha, 1999.
  • Magenschab, Hans, Josef II. Cesta Rakouska do moderní doby, Ikar, Praha 2008, ISBN 978-80-249-1001-7
  • Reinalter, H., Am Hofe Josephs II., Leipzig, 1991.
  • Taraba, Luboš, Josef II., Praha 1999, ISBN 80-902129-7-2
  • VONDRA, Roman. České země v letech 1705–1792 : doba absolutismu, osvícenství, paruk a třírohých klobouků. Praha: Libri, 2010. 384 s. ISBN 978-80-7277-448-7. 
  • VONDRA, Roman. Josef II. (1741–1790). Historický obzor, 2010, 21 (3/4), s. 84–86. ISSN 1210-6097.
  • WEISSENSTEINER, Friedrich. Synové Marie Terezie. Praha: Ikar, 2005. 158 s. ISBN 80-249-0594-9. 
  • Winter, E., Der Josefinismus. Die Geschichte des österreichischen Reformkatolizismus 1740–1848. Berlin 1962.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Předchůdce:
Marie Terezie 		Znak z doby nástupu Český král
1780–1790 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
Leopold II.
Předchůdce:
Marie Terezie 		Znak z doby nástupu Uherský král
1780–1790 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
Leopold II.
Předchůdce:
- 		Znak z doby nástupu Hlava dynastie
1765–1790 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
Leopold II.
Čeští panovníci
Mytičtí panovníci
(do 9. století)
První mytičtí panovníci
Mytičtí Přemyslovci
Přemyslovci
(9. století–1306)
Bořivoj I. (872?–883?) • Strojmír (883?–885?) • Bořivoj I. (875?–889) • Spytihněv I. (894–915) • Vratislav I. (915–921) • svatý Václav (921–935) • Boleslav I. (935–972) • Boleslav II. (972–999) • Boleslav III. (999–1002) • Boleslav Chrabrý¹ (1003–1004) • Vladivoj? • Jaromír (1004–1012) • Oldřich (1012–1033) • Jaromír (1033–1034) • Břetislav I. (1034–1055) • Spytihněv II. (1055–1061) • Vratislav II. (1061–1092) • Konrád I. Brněnský (1092) • Břetislav II. (1092–1100) • Bořivoj II. (1100–1107) • Svatopluk Olomoucký (1107–1109) • Vladislav I. (1109–1117) • Bořivoj II. (1117–1120) • Vladislav I. (1120–1125) • Soběslav I. (1125–1140) • Vladislav II. (1140–1172) • Bedřich (1172–1173) • Soběslav II. (1173–1178) • Bedřich (1178–1189) • Konrád II. Ota (1189–1191) • Václav II. (1191–1192) • Přemysl Otakar I. (1192–1193) • Jindřich Břetislav (1193–1197) • Vladislav Jindřich (1197) • Přemysl Otakar I. (1198–1230) • Václav I. (1230–1253) • Přemysl Otakar II. (1253–1278) • Václav II. (1278–1305) • Václav III. (1305–1306)
Nedynastičtí
(1306–1310)
Jindřich Korutanský (1306) • Rudolf Habsburský (1306–1307) • Jindřich Korutanský (1307–1310)
Lucemburkové
(1310–1437)
Jan Lucemburský (1310–1346) • Karel IV. (1346–1378) • Václav IV. (1378–1419) • Zikmund Lucemburský (1419–1437)
Habsburkové
(1437–1457)
Albrecht II. Habsburský (1438–1439) • interregnum (1439–1453) • Ladislav Pohrobek (1453–1457)
Nedynastičtí
(1457–1471)
Jiří z Poděbrad (1458–1471) • Matyáš Korvín² (1458–1490)
Jagellonci
(1471–1526)
Vladislav Jagellonský (1471–1516) • Ludvík Jagellonský (1516–1526)
Habsburkové
(1526–1780)
Ferdinand I. Habsburský (1526–1564) • Maxmilián II. Habsburský (1564–1576) • Rudolf II. (1576–1611) • Matyáš Habsburský (1611–1619) • Ferdinand II. Habsburský (1619–1637) • Fridrich Falcký³ (1619–1620) • Ferdinand III. Habsburský (1637–1657) • Ferdinand IV. Habsburský • Leopold I. (1657–1705) • Josef I. Habsburský (1705–1711) • Karel VI. (1711–1740) • Marie Terezie (1740–1780) • Karel VII. Bavorský³ (1741–1743)
Habsburko-Lotrinkové
(1780–1918)
Josef II. (1780–1790) • Leopold II. (1790–1792) • František I. Rakouský (1792–1835) • Ferdinand I. Dobrotivý (1835–1848) • František Josef I. (1848–1916) • Karel I. (1916–1918)
¹ Piastovec, ² vládce vedlejších zemí Koruny české, ³ vzdorokrál z rodu Wittelsbachů
Rakouští panovníci
Markrabata
Malý znak Rakouska.
Malý znak Rakouska.
Babenberkové
Vévodové
Babenberkové
Přemyslovci
Zähringové
Habsburkové
Arcivévodové
Habsburkové
Habsbursko-lotrinská dynastie
Císařové
Habsbursko-lotrinská dynastie
rakouští princové, kteří byli titulární arcivévodové, jsou uvedeni v jiné šabloně
Rakouští arcivévodové
1. generace
Znak rakouské císařské rodiny
Znak rakouské císařské rodiny
2. generace
3. generace
4. generace
5. generace
6. generace
7. generace
8. generace
9. generace
10. generace
11. generace
12. generace
13. generace
14. generace
15. generace
16. generace
Habsburské
Toskánsko
Uhersko
Josef Arpád • Géza
17. generace
Potomci
Karla I.
Toskánští
Falčtí
18. generace
19. generace
S: také španělský infant
T: také toskánský princ
M: také modenský princ
P: také portugalský infant
B: také belgický princ
kurzívou jsou rakouští panovníci
Toskánští velkovévodové a princové
1. generace
2. generace
3. generace
Filip • Cosimo II. Medicejský • Francesco • Kardinál Karel • Filippino • Lorenzo
4. generace
5. generace
6. generace
1. generace
1. generace
2. generace
František I. Rakouský* • Ferdinand III. Toskánský* • Karel Ludvík* • Alexandr Leopold* • Albrecht Jan Josef* • Maxmilián Jan Josef* • Josef Antonín* • Antonín Viktor* • Jan* • Rainer Josef* • Ludvík* • Kardinál Rudolf*
3. generace
František Leopold* • Leopold II. Toskánský*
4. generace
5. generace
Leopold Ferdinand* • Josef Ferdinand** • Petr Ferdinand** • Jindřich Ferdinand* • Robert Ferdinand* • Leopold Salvátor* • František Salvátor* • Albrecht Salvátor* • Rainier Salvátor* • Ferdinand Salvátor*
6. generace
7. generace
Leopold František** • Guntram* • Radbot* • Jan* • Jiří* • Štěpán* • Dominik* • Fridrich Salvátor* • Ondřej Salvátor* • Markus* • Johann* • Michael* • František Salvátor* • Karel Salvátor*
8. generace
Zikmund Toskánský** • Jiří* • Guntram* • Leopold* • Alexander Salvátor* • Tadeáš Salvátor* • Kazimír Salvátor* • Matthias* • Jan* • Bernhard* • Benedikt*
9. generace
Leopold Amedeo* • Maxmilián* • Leopold* • Konstantin Salvátor* • Pavel Salvátor*
toskánští velkovévodové kurzívou, ** titulární toskánští velkovévodové, * rakouští arcivévodové; Ferdinand IV. Toskánský byl posledním skutečným toskánským arcivévodou, jeho nástupci již jen drží titul zaniklého státu
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_II.&oldid=23862291“