[go: nahoru, domu]

Přeskočit na obsah

Pesachový beránek: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Hrubá úprava, šabl. Upravit
Řádek 1: Řádek 1:
{{Upravit}}
{{Urgentně upravit/dne|{{{1|20071101220128}}}}}
'''Pesachový beránek''' (angl. ''Korban Pesach'') je, stejně jako celý [[Pesach]], připomínkou vyvedení Židů Mojžíšem z [[Egypt]]a.
'''Pesachový''' čili '''Velikonoční beránek ''' je pravidelná židovská oběť, přinášená o svátku [[Pesach]] ([[Velikonoce]]). Podle Ex 12 byla připomínkou vyvedení Židů z [[Egypt]]a [[Mojžíš]]em.


==Ustanovení oběti beránka==
==1.2. Pojem ==
Podle Ex 13,1 se snad původně jednalo o náhradní oběť za prvorozené - včetně dětí - jež byla v některých starých kulturách obvyklá. Podle Ex 12 měly v předvečer odchodu z Egypta a desáté egyptské rány (smrt prvorozených) všechny židovské rodiny obětovat beránka a jeho krví pomazat veřeje svých dveří; tak Boží anděl poznal, že v tom domě žijí Židé a rány je ušetřil. Zároveň Hospodin přikázal Mojžíšovi a Áronovi, aby Židé slavili tuto událost každý rok. "Tento měsíc bude počátkem měsíců" (tj. roku, Ex 12,2) a desátý den obětuje každá rodina beránka. Beránek musel být bez vady, asi jeden rok starý a musel být upečen celý i s končetinami a vnitřnostmi. Sněden musel být celý, s nekvašenými chleby a hořkými bylinami (maror-např. křen nebo ředkev), a pokud nějaké maso zbylo, muselo být ráno spáleno. Proto byli k jídlu případně přizváni i nejbližší sousedé, aby se beránek snědl. Z beránka nesměl jíst nikdo neobřezaný, žádný kus jeho masa nesměl být vynesen z domu a žádná z jeho kostí nesměla být zlomena.
Výraz korban (קרבן) znamená oběť a pochází ze slova karavקרב) ), což znamená přiblížení – obětí se tedy přiblížíme bohu.
Od 14. do 21. dne tohoto měsíce, po těchto sedm dní budou jíst chleby z nekvašeného těsta a v domě nesmí být nic kvašeného.


==Pesachový beránek v chrámě==
==1.3. Vznik pojmu a vývoj ==
Pozdější obětování beránka se provádělo pouze v Chrámu za přítomnosti kněží – ti celé „akci“ přihlíželi, ale beránka zabíjel každý sám, kněží pomáhali s likvidací krve. Beránek byl poté stažen z kůže a solí se odstranily i zbytky krve. Pak se upekl na rožni – z beránka se na pesach nejedlo nic vařeného ani syrového – a jedl se tak, jak už je uvedeno výše, celý, tak aby se mu nezlomila žádná kost, a s macesy (nekvašený chléb) a marorem (hořké byliny). Protože se oběť mohla vykonávat pouze v Chrámu, putovalo ročně do Jeruzaléma velké množství Židů, aby se mohli připojit. Podle Josefa Flavia bylo v této době ve městě až dva miliony lidí a podle dnešních výzkumů asi 150 000 lidí.
V předvečer odchodu z Egypta a desáté egyptské rány (smrt prvorozených) měli všechny židovské rodiny obětovat beránka a jeho krví pomazat veřeje svých dveří, tak bůh poznal, že v tom domě žijí Židé a rány je ušetřil. Zároveň přikázal Mojžíšovi a Áronovi, aby každý rok Židé slavili tuto událost. Toto potrvá od 14. dne tohoto měsíce a po těchto sedm dní nesmí jíst nic kvašeného – budou jíst chleby z nekvašeného těsta – a první den obětuje každá rodina znovu beránka. Beránek musel být bez vady, asi jeden rok starý a musel být upečen celý i s končetinami a vnitřnostmi. Sněden musel být celý, s nekvašenými chleby a hořkými bylinami (maror-např. křen nebo ředkev), a pokud nějaké maso zbylo, muselo být ráno spáleno. Proto byli k jídlu případně přizváni i nejbližší sousedé, aby se beránek snědl. Z beránka nesměl jíst nikdo neobřezaný, žádný kus jeho masa nesměl být vynesen z domu a žádná z jeho kostí nesměla být zlomena.

Obětování beránka se provádělo pouze v Chrámu za přítomnosti kněží – ti celé „akci“ přihlíželi, ale beránka zabíjel každý sám, kněží pomáhali s likvidací krve. Beránek byl poté stažen z kůže a solí se odstranily i zbytky krve. Pak se upekl na rožni – z beránka se na pesach nejedlo nic vařeného ani syrového – a jedl se tak, jak už je uvedeno výše, celý, tak aby se mu nezlomila žádná kost, a s macesy (nekvašený chléb) a marorem (hořké byliny). Protože se oběť mohla vykonávat pouze v Chrámu, putovalo ročně do Jeruzaléma velké množství Židů, aby se mohli připojit. Podle Josefa Flavia bylo v této době ve městě až dva miliony lidí a podle dnešních výzkumů asi 150 000 lidí.
Vzhledem k tomu, že Chrám byl v roce 70 n. l. zničen a už nebyl znovu obnoven, se přestalo s obětováním beránků a místo toho se na sederovém talíři symbolicky objevuje tzv. z’roa, což je opečená kost (s masem) některého z košer zvířat – nejčastěji kus kuřete – ale to se nejí. Na pesach se jí macesy, maror, vařená vejce, brambory a charoset (směs jablek, oříšků, skořice, zázvoru a červeného vína).
Vzhledem k tomu, že Chrám byl v roce 70 n. l. zničen a už nebyl znovu obnoven, se přestalo s obětováním beránků a místo toho se na sederovém talíři symbolicky objevuje tzv. z’roa, což je opečená kost (s masem) některého z košer zvířat – nejčastěji kus kuřete – ale to se nejí. Na pesach se jí macesy, maror, vařená vejce, brambory a charoset (směs jablek, oříšků, skořice, zázvoru a červeného vína).
Řádek 15: Řádek 14:
*Bible-ekumenický překlad
*Bible-ekumenický překlad
*[http://korbanpesach.org korbanpesach.org] (hebrejsky/anglicky)
*[http://korbanpesach.org korbanpesach.org] (hebrejsky/anglicky)
*www.jewishencyclopedia.com
*[http://www.jewishencyclopedia.com Jewish Encyclopedia, Heslo Passover - en]
*www.campsci.com


[[Kategorie:Bible]]
[[Kategorie:Starý zákon]]
[[Kategorie:Pesach]]
[[Kategorie:Pesach]]



Verze z 14. 11. 2007, 18:12

Pesachový čili Velikonoční beránek je pravidelná židovská oběť, přinášená o svátku Pesach (Velikonoce). Podle Ex 12 byla připomínkou vyvedení Židů z Egypta Mojžíšem.

Ustanovení oběti beránka

Podle Ex 13,1 se snad původně jednalo o náhradní oběť za prvorozené - včetně dětí - jež byla v některých starých kulturách obvyklá. Podle Ex 12 měly v předvečer odchodu z Egypta a desáté egyptské rány (smrt prvorozených) všechny židovské rodiny obětovat beránka a jeho krví pomazat veřeje svých dveří; tak Boží anděl poznal, že v tom domě žijí Židé a rány je ušetřil. Zároveň Hospodin přikázal Mojžíšovi a Áronovi, aby Židé slavili tuto událost každý rok. "Tento měsíc bude počátkem měsíců" (tj. roku, Ex 12,2) a desátý den obětuje každá rodina beránka. Beránek musel být bez vady, asi jeden rok starý a musel být upečen celý i s končetinami a vnitřnostmi. Sněden musel být celý, s nekvašenými chleby a hořkými bylinami (maror-např. křen nebo ředkev), a pokud nějaké maso zbylo, muselo být ráno spáleno. Proto byli k jídlu případně přizváni i nejbližší sousedé, aby se beránek snědl. Z beránka nesměl jíst nikdo neobřezaný, žádný kus jeho masa nesměl být vynesen z domu a žádná z jeho kostí nesměla být zlomena. Od 14. do 21. dne tohoto měsíce, po těchto sedm dní budou jíst chleby z nekvašeného těsta a v domě nesmí být nic kvašeného.

Pesachový beránek v chrámě

Pozdější obětování beránka se provádělo pouze v Chrámu za přítomnosti kněží – ti celé „akci“ přihlíželi, ale beránka zabíjel každý sám, kněží pomáhali s likvidací krve. Beránek byl poté stažen z kůže a solí se odstranily i zbytky krve. Pak se upekl na rožni – z beránka se na pesach nejedlo nic vařeného ani syrového – a jedl se tak, jak už je uvedeno výše, celý, tak aby se mu nezlomila žádná kost, a s macesy (nekvašený chléb) a marorem (hořké byliny). Protože se oběť mohla vykonávat pouze v Chrámu, putovalo ročně do Jeruzaléma velké množství Židů, aby se mohli připojit. Podle Josefa Flavia bylo v této době ve městě až dva miliony lidí a podle dnešních výzkumů asi 150 000 lidí.

Vzhledem k tomu, že Chrám byl v roce 70 n. l. zničen a už nebyl znovu obnoven, se přestalo s obětováním beránků a místo toho se na sederovém talíři symbolicky objevuje tzv. z’roa, což je opečená kost (s masem) některého z košer zvířat – nejčastěji kus kuřete – ale to se nejí. Na pesach se jí macesy, maror, vařená vejce, brambory a charoset (směs jablek, oříšků, skořice, zázvoru a červeného vína).

Zdroje