Rainbow Warrior: Porovnání verzí
m →Film: typo |
|||
| Řádek 12: | Řádek 12: | ||
[[Nový Zéland|Novozélandské]] úřady při následném vyšetřování prokázaly potopení lodi dvojici, která se nejprve vydávala za manžele Turengesovy ze [[Švýcarsko|Švýcarska]] a jakýkoliv podíl na zničení lodi odmítala. Po dlouhém vyšetřování se však ukázalo, že se jedná o agenty francouzské tajné služby ([[DGSE]]) - [[major]]a Alaina Mafarta a [[Kapitán (vojenství)|kapitánku]] Dominique Prieur.{{Fakt/dne|20091002225337}} Teprve [[11. září]] [[1985]] připustil francouzský [[Předseda vlády|premiér]] [[Laurent Fabius]], že loď skutečně potopili agenti francouzské tajné služby, kteří plnili rozkazy.[Evening Mail - Monday 23 September 1985] Řádně vyšetřit celou záležitost ale nebylo možné, protože se materiály o této akci z archívů DGSE „ztratily“.{{Fakt/dne|20091002225337}} |
[[Nový Zéland|Novozélandské]] úřady při následném vyšetřování prokázaly potopení lodi dvojici, která se nejprve vydávala za manžele Turengesovy ze [[Švýcarsko|Švýcarska]] a jakýkoliv podíl na zničení lodi odmítala. Po dlouhém vyšetřování se však ukázalo, že se jedná o agenty francouzské tajné služby ([[DGSE]]) - [[major]]a Alaina Mafarta a [[Kapitán (vojenství)|kapitánku]] Dominique Prieur.{{Fakt/dne|20091002225337}} Teprve [[11. září]] [[1985]] připustil francouzský [[Předseda vlády|premiér]] [[Laurent Fabius]], že loď skutečně potopili agenti francouzské tajné služby, kteří plnili rozkazy.[Evening Mail - Monday 23 September 1985] Řádně vyšetřit celou záležitost ale nebylo možné, protože se materiály o této akci z archívů DGSE „ztratily“.{{Fakt/dne|20091002225337}} |
||
Oba agenti byli na Novém Zélandu odsouzeni za neúmyslné zabití a poškození cizího majetku na 10 let vězení.<ref>[[Miroslav Šuta]]: [http://blisty.cz/art/24075.html 20 let od útoku na Rainbow Warrior, Francouzští atentátníci zůstali ve vězení jen 2 roky], 11.7.2005</ref> Po hrubém nátlaku Francie je Nový Zéland vydal k převezení obou |
Oba agenti byli na Novém Zélandu odsouzeni za neúmyslné zabití a poškození cizího majetku na 10 let vězení.<ref>[[Miroslav Šuta]]: [http://blisty.cz/art/24075.html 20 let od útoku na Rainbow Warrior, Francouzští atentátníci zůstali ve vězení jen 2 roky], 11.7.2005</ref> Po hrubém nátlaku Francie je Nový Zéland vydal k převezení obou hrdinů na francouzskou vojenskou základnu na ostrově Hao pod podmínkou, že jejich [[předčasné propuštění]] bude vyžadovat souhlas Nového Zélandu. Francie je však propustila již po dvou letech, aniž by vůbec novozélandskou vládu oficiálně informovala.<ref>[[Miroslav Šuta]]: [http://blisty.cz/art/24075.html 20 let od útoku na Rainbow Warrior, Francouzští atentátníci zůstali ve vězení jen 2 roky ], 11.7.2005</ref> |
||
== Rainbow Warrior II == |
== Rainbow Warrior II == |
||
Verze z 30. 10. 2011, 14:18
Rainbow Warrior (Duhový válečník, původním jménem Sir William Hardy) byla loď, kterou roku 1978 zakoupila organizace Greenpeace. Jejím úkolem byla účast na kampani proti vybíjení velryb, pokusným atomovým výbuchům, zakládání skládek nebezpečných odpadů na dně moře či oceánu a na dalších podobných akcích.
Bombový útok
10. července 1985 ji v přístavu Auckland za pomoci výbušniny potopili agenti francouzské tajné služby, aby znemožnili organizaci připravované akce proti francouzským zkouškám jaderných zbraní na atolu Mururoa. Na potopené lodi zahynul člen posádky, fotograf Fernando Pereira.
Rainbow Warrior byl vyzdvižen, ale jeho oprava se ukázala jako nerentabilní - proto byl znovu potopen 2. prosince 1987 v zátoce Matauri, kde se stal umělým základem pro útes a „rybí svatostánek“.
Vyšetřování
Novozélandské úřady při následném vyšetřování prokázaly potopení lodi dvojici, která se nejprve vydávala za manžele Turengesovy ze Švýcarska a jakýkoliv podíl na zničení lodi odmítala. Po dlouhém vyšetřování se však ukázalo, že se jedná o agenty francouzské tajné služby (DGSE) - majora Alaina Mafarta a kapitánku Dominique Prieur.[zdroj?!] Teprve 11. září 1985 připustil francouzský premiér Laurent Fabius, že loď skutečně potopili agenti francouzské tajné služby, kteří plnili rozkazy.[Evening Mail - Monday 23 September 1985] Řádně vyšetřit celou záležitost ale nebylo možné, protože se materiály o této akci z archívů DGSE „ztratily“.[zdroj?!]
Oba agenti byli na Novém Zélandu odsouzeni za neúmyslné zabití a poškození cizího majetku na 10 let vězení.[1] Po hrubém nátlaku Francie je Nový Zéland vydal k převezení obou hrdinů na francouzskou vojenskou základnu na ostrově Hao pod podmínkou, že jejich předčasné propuštění bude vyžadovat souhlas Nového Zélandu. Francie je však propustila již po dvou letech, aniž by vůbec novozélandskou vládu oficiálně informovala.[2]
Rainbow Warrior II
Organizace Greenpeace 2. září 1987 uspěla v mezinárodní arbitráži proti Francii a obdržela od ní 8,16 miliónů dolarů, za které nakoupila loď Grampian Fame, kterou pojmenovala Rainbow Warrior II (poprvé pod tímto jménem vyplula 10. července 1989). V roce 2011 byl vyřazen z flotily Greenpeace a slouží organizaci Friendship jako nemocniční loď, který zajišťuje zdravotní péče v Bengálském zálivu při pobřeží Bangladéše.[3]
Rainbow Warrior III
14. října 2011 byl v Německu spuštěn na vodu Rainbow Warrior III. [4]
Film
V roce 1992 natočil režisér Michael Tuchner celovečerní film Potopení lodě Rainbow Warrior s Jonem Voightem v hlavní roli.
Reference
- ↑ Miroslav Šuta: 20 let od útoku na Rainbow Warrior, Francouzští atentátníci zůstali ve vězení jen 2 roky, 11.7.2005
- ↑ Miroslav Šuta: 20 let od útoku na Rainbow Warrior, Francouzští atentátníci zůstali ve vězení jen 2 roky , 11.7.2005
- ↑ Nová vlajková loď Greenpeace je na vodě!
- ↑ Greenpeace launches Rainbow Warrior III
Externí odkazy
- (česky) Miroslav Šuta: 20 let od útoku na Rainbow Warrior - Francouzští atentátníci zůstali ve vězení jen 2 roky, Britské listy, 11. července 2005
- (anglicky) The Rainbow Warrior stránka Greenpeace International
- (anglicky) Death of a Rainbow Warrior - článek připomínají smrt Fernanda Pereiry
