Welver
| Welver | |
|---|---|
 Kostely sv. Albana a Cyriaka, a sv. Bernarda | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 51°37′ s. š., 7°57′30″ v. d. |
| Nadmořská výška | 83 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
| Stát |  Německo |
| Spolková země | Severní Porýní-Vestfálsko |
| Vládní obvod | Arnsberg |
| Zemský okres | Soest |
  Welver | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 85,84 km² |
| Počet obyvatel | 11 966 (k 31,12,2022) |
| Hustota zalidnění | 140 obyv./km² |
| Správa | |
| Status | město |
| starosta | Camillo Garzen (od 2020) |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | +49-02384 a 02921 |
| PSČ | 59514 |
| Označení vozidel | SO |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Welver (dříve také Kirchwelver) je německé město ve vládním obvodu Arnsberg a v zemském okrese Soest ve spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko. Město leží 12 km jihozápadně od Hammu a 12 km severozápadně od Soestu. V roce 2022 zde žilo téměř 12 tisíc obyvatel.
Administrativní členění
Město od roku 1969 sestává z 20 připojených obcí, statků a usedlostí:
- Balksen
- Berwicke
- Blumroth
- Borgeln
- Dinker
- Dorfwelver
- Ehningsen
- Eilmsen
- Einecke
- Eineckerholsen
- Flerke
- Illingen
- Klotingen
- Meyerich
- Merklingsen
- Nateln
- Recklingsen
- Scheidingen
- Schwefe
- Stocklarn
- Vellinghausen
Historie
Oblast byla osídlena v pravěku i v době starověku. Název „Welver“ je poprvé zmíněn pro ves se dvěma dvory v listině kolínského arcibiskupa Filipa I. z Heinsbergu, vydané 12. dubna 1179 v Soestu. Hrad pánů z Welveru, zvaný „Welvereburg“, byl situován v prostoru pozdějšího dvora a zahrady kláštera, dochovaly se jeho příkopy a rybník. Posledním mužským představitelem šlechtického rodu von Welverů byl Wikbold s manželkou, synem a dcerou (mezi lety 1185 a 1240) Wikboldova dcera se provdala za Eberharda (1178–1210), fojta ze Soestu. Jejich dědictví získal fojt Walter s manželkou Sofií a prodal je klášteru cisterciaček, k němuž položil v roce 1240 základní kámen. Klášter byl osazen sestrami z mateřského kláštera Marienborn v Coesfeldu, jehož abatyše Mechtilda vládla oběma klášterům. Klášteru patřily dva kostely, menší románský kostel s hranolovou věží, zasvěcený svatým Albanovi a Cyriakovi, a větší gotický kostel sv. Bernarda. Klášterní budovy byly v provozu do roku 1803 [1] nebo 1809, kdy byly v Prusku zrušeny všechny kláštery. Ke zboření budov došlo mezi léty 1906-1945, pouze domek abatyše slouží jako farní.
Druhý hrad stál na panství Meyerich a narodil se v něm Walter z Plettenbergu.
V Sedmileté válce 12. července 1761 se u Vellinghausenu odehrála bitva francouzského vojska s vítězným pruským vojskem, jemuž velel generál princ Ferdinand Brunšvicko-Wolfenbüttelský.
Památky
- Kostel sv. Albana a Cyriaka bývalého kláštera cisterciaček (činného v letech 1240-1809), s románskou hranolovou věží; jeho vybavení se nezachovalo a v současnosti jej užívá evangelická církev
- Kostel sv. Bernarda - jednolodní gotický, kolem roku 1701 zbarokovaný, barokní věž opravena po roce 1761; pozdně gotická kamenná křtitelnice a barokní oltáře se dochovaly, kostel užívá církev římskokatolická. Oba kostely byly vně rekonstruované po roce 1945. Klášterní budovy byly zbořeny mezi léty 1906-1945.
- Kostel sv. Severina, Schwefe - římskokatolický; středověký, založen roku 1261.
Rodáci
- Walter z Plettenbergu (asi 1450-1535) - zemský velmistr Řádu německých rytířů v Litvě, narodil se na hradě Meyerich
Reference
- ↑ Die Cistercienser. Geschichte. Geist. Kunst. Adam Wienand (editor). 3. rozšířené vydání. Köln, Wienand Verlag, 1986, ISBN 3-87909-132-3, s.726
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kloster Welver na německé Wikipedii. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Welver na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Welver na Wikimedia Commons
- (německy) Oficiální stránky
