Jeho prvním učitelem byl Aloys Schmitt a v deseti letech byl poslán k Hummelovi do Výmaru. Zde se věnoval kompozici a udělal velký pokrok ve hře na klavír. Počátkem roku 1827 jel s Hummelem do Vídně, kde navštívil umírajícího Beethovena.
Po krátkém pobytu doma odešel Hiller v roce 1829 do Paříže, kde zůstal do roku 1836. Do Frankfurtu se vrátil až po smrti otce. 8. ledna 1839 uvedl v Miláně svou operuLa Romilda a začal pracovat na oratoriu Die Zerstörung Jerusalems. Odešel za svým přítelem Mendelssohnen do Lipska, kde v letech 1843 až 1844 dirigoval v Gewandhausu řadu koncertů a uvedl své oratorium.
Po cestě do Itálie, kde studoval chrámovou hudbu byly provedeny další dvě opery: Der Traum a Konradin, 1845 a 1847 v Drážďanech. Jako dirigent působil v Düsseldorfu a Kolíně; v Paříži vedl v letech 1851 a 1852 Opéra Italien. Od roku 1853 byl dvanáctkrát ředitelem Dolnorýnského hudebního festivalu.
ABC-Buch für kleine und große Kinder / gezeichnet von Dresdner Künstlern. Mit Erzählungen und Liedern von R. Reinick und Singweisen von Ferdinand Hiller. Wigand, Lipsko 1845 Digitalizovaná verze
Düsseldorfer Lieder-Album : 6 Lieder mit Pianofortebegleitung. – Düsseldorf : Arnz, 1851. Digitalizovaná verze
Arthur F. Bussenius: Carl Wilhelm Taubert, Ferdinand Hiller (Die Componisten der neueren Zeit; 43). Verlag Balde, Kassel, 1857.
Russell Martin, Beethovens Locke. Eine wahre Geschichte , Piper: 2000, ISBN3-492-04276-7 (Hiller měl údajně odstřihnout mrtvému Beethovenovi loknu vlasů.)
Reinhold Sietz: Ferdinand Hiller und Moritz Hartmann; in: Ursula Eckart-Bäcker: Studien zur Musikgeschichte des Rheinlandes (III). FS Heinrich Hüschen zum 50. Geburtstag. Kolín: Arno Volk 1965.
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovnyObrázky, zvuky či videa k tématu Ferdinand Hiller na Wikimedia Commons