[go: nahoru, domu]

PK (kulomet)

sovětský kulomet

Kulomet PK (rusky: Пулемёт Калашникова, Pulemjot Kalašnikova) je lehký kulomet sovětské výroby, který byl zkonstruován po druhé světové válce.

PK
Typkulomet
Místo původuSovětský svaz SSSR
Historie služby
Ve službě1961–dosud
Historie výroby
KonstruktérMichail Kalašnikov
Navrženo60. léta 20. století
Vyrobeno kusůpřes 1 milion
VariantyPK, PKT, PKM, PKP, UKM-2000
Základní údaje
Hmotnost8,99 kg (s dvojnožkou)
16,48 kg (s trojnožkou)
Délka1 173 mm
Délka hlavně658 mm
Typ náboje7,62 × 54mmR
KadencePK, PKM: 650–750 ran/min.
PKT: 800 ran/min
Úsťová rychlost825 m/s
Účinný dostřel100–1 500 m
Zásobování municínábojový pás po 100, 200 nebo 250 nábojích
Irácký policista střílející z PKM

Historie

editovat

V roce 1961 Kalašnikov zkonstruoval sérii zbraní PK. Roku 1964 byl zaveden do výzbroje kulomet PK a v roce 1969 představil Kalašnikov modernizovanou zbraň s názvem PKM (Пулемет Калашникова Модернизированный, Pulemjot Kalašnikova Modernizirovannyj). Zbraň PKM byla lehčí, účinnější a přesnější než její předchůdci. Kulomet využívá modifikovaného systému Kalašnikov s originálním nabíjecím mechanizmem.

Brzy po svém zavedení do výzbroje se začal dovážet do států Varšavské smlouvy a spojeneckých zemí celého světa. Severovietnamská armáda jej používala za vietnamské války. Kulomet PK je určen jako podpůrná zbraň roty. Je to odolná a spolehlivá zbraň srovnatelné třídy jako FN MAG používající puškový náboj ráže 7,62 mm.

Varianty

editovat
  • PK – základní verze s dvojnožkou
  • PKM – vylepšená odlehčená základní verze s dvojnožkou
  • PKN/PKMN – verze PK nebo PKM s lištou na levé straně zbraně pro noční zaměřovače
  • PKS/PKMS – verze na trojnožce
  • PKSN/PKMSN – verze PKS nebo PKMS s lištou na levé straně zbraně pro noční zaměřovače
  • PKT/PKMT – tanková verze užívaná také jako spřažený kulomet
  • PKB/PKMB – verze montovaná na obrněná vozidla

Literatura

editovat
  • BISHOP, Chris. Příruční encyklopedie pěchotních střelných zbraní. Brno: Books, s. r. o., 1998. ISBN 80-7217-064-3. S. 83. 

Externí odkazy

editovat