[go: nahoru, domu]
Wikipedie

Roudnice nad Labem

město v okrese Litoměřice v Ústeckém kraji

Roudnice nad Labem (německy Raudnitz an der Elbe) je město ležící na levém břehu řeky Labe v okrese Litoměřice. Podle statistických údajů trvale žije na území města přibližně 13 tisíc[1] obyvatel. Roudnice se rozkládá na ploše 16,67 km² a patří k ní vesnice Podlusky. Historické jádro města a okolní zástavba jsou chráněny jako městská památková zóna.[4]

Roudnice nad Labem
Zámek z Karlova náměstí
Zámek z Karlova náměstí
Znak města Roudnice nad LabemVlajka města Roudnice nad Labem
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecRoudnice nad Labem
Obec s rozšířenou působnostíRoudnice nad Labem
(správní obvod)
OkresLitoměřice
KrajÚstecký
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°25′31″ s. š., 14°15′43″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel12 823 (2024)[1]
Rozloha16,67 km²[2]
Nadmořská výška195 m n. m.
PSČ413 01
Počet domů2 471 (2021)[3]
Počet částí obce2
Počet k. ú.2
Počet ZSJ21
Kontakt
Adresa městského úřaduKarlovo náměstí 21
413 01 Roudnice nad Labem
mesto@roudnicenl.cz
StarostaIng. František Padělek
Oficiální web: www.roudnicenl.cz
Roudnice nad Labem na mapě
Roudnice nad Labem
Roudnice nad Labem
Další údaje
Kód obce565555
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat
 
Rudný pramen zvaný Rudník či Rúdnice pod klášterem augustiniánů dal jméno celému městu

Archeologické nálezy dokládají pravěké osídlení v okolí brodu přes řeku Labe. Jedná se o jedno z nejstarších českých měst, původní název Rúdník či Rúdnica odvozen od vyvěrajícího rudného pramene. První písemné zprávy o Roudnici nad Labem pocházejí z poměrně pozdní doby, z let 1167 a 1176, městská práva získalo již ve 13. století. Na konci dvanáctého století zde byl vystavěn kamenný románský hrad, který byl druhou kamennou světskou stavbou v Čechách.[zdroj⁠?!] Stavbu hradu v této pro dvanácté století strategicky významné lokalitě zahájil Jindřich Břetislav, synovec krále Vladislava I., který byl biskupem pražským a kterého císař později jmenoval panovníkem českého knížectví. Tomu odpovídá i letopočet 1189/90 získaný dendrochronologicky ze zbytků výdřev křížových kleneb v přízemí románské části. Původní románský hrad měl obdélníkový půdorys a sedm bašt.

 
Kopie znaku biskupa Jana z Dražic, zakladatele zdejšího augustiniánského kláštera. Znak byl nalezen v Labi při stavbě nového mostu na počátku 20. století.

Ve 13. a 14. století výstavba pokračovala, biskup Jan IV. z Dražic (kolem 1260–1343) nechal v letech 1333–1340 vybudovat třetí nejstarší kamenný most v Čechách a první přes Labe.[5] S největší pravděpodobností zde byl na kněze vysvěcen také Mistr Jan Hus. Na hradě pobýval i císař Karel IV., na jeho příkaz zde byl internován tribun římského povstání Cola di Rienzo. Koncem 14. století bylo vystavěno Nové Město roudnické (dnes nám. Jana z Dražic a Husovo nám.) a spolu se starým městem obehnáno hradbami. V 15. století město několikrát dobyli a vyplenili husité (1421 Jan Žižka, 1425 Jan Roháč z Dubé, 1428 Václav Carda z Petrovic).

Po husitských válkách město i hrad několikrát změnilo majitele (1431 Jan Smiřický, 1453 Zdeněk Konopišťský ze Šternberka, od roku 1467 byla Roudnice královské město. V roce 1577 je získal Vilém z Rožmberka, který započal s přestavbou a rozšířením roudnického hradu a zároveň zde měl své alchymistické dílny. O rozkvět města se přičinil i Jakub Krčín, který zde za jeho vlády působil. Po Vilémově smrti získala celý jeho majetek jeho poslední manželka Polyxena z Pernštejna, která se v roce 1603 provdala za Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic. Ten pokračoval v rozšiřování a zvelebování roudnického panství.

Projekt na barokní přestavbu hradu vypracovali nejpřednější stavitelé a architekti své doby Pietro de Colombo, Francesco Caratti, Carlo Orsolini a Carlo Lurago. Za třicetileté války bylo město v roce 1634 a 1639 vypáleno a pobořeno švédskými vojsky. Stavbu zámku dokončil v roce 1684, za vlády Václava Eusebia z Lobkovic, stavitel Antonio della Porta. Václav Eusebius také ustanovil Roudnici jako hlavní a nedělitelný rodový majetek (tzv. fideikomis), což platilo až do roku 1945.

V 19. století se Roudnice stala průmyslovým a hospodářským centrem Podřipska, k čemuž přispělo několik velkých strojírenských továren (též od roku 1920 „BEKAR“, Bratři Klementové, továrna na dětské vozíky, proutěné koše a kovové zboží)[6][7] a železnice. V roce 1910 byl na místě původního, zbořeného gotického mostu postaven nový železný most přes řeku Labe. Roku 1936 se Roudnice dostala několikrát do centra zájmu novinářů kvůli Svatoslavu Štěpánkovi, což byl několikanásobný vrah, žijící v Roudnici. V roce 1945 byl roudnický zámek zestátněn, jeho cenný depozitář (především knihovna a Lobkowiczká obrazárna) byl zničen nebo umístěn do jiných zámků či muzeí v ČR. Od roku 1957 do roku 2008 na zámku sídlila Vojenská hudební škola Víta Nejedlého.

Zámek byl veřejnosti zpřístupněn roku 2012. V bývalé zámecké jízdárně je zřízena Galerie moderního umění 19. a 20. století, k nejcennějším vystavovaným autorům patří Antonín Slavíček. V městě je také možno navštívit Podřipské muzeum nebo galerii ve věži Hláska.[zdroj⁠?!] Roku 2018 Roudnice získala díky výsadbě vinice u zámku statut vinařské obce.[8]

Přírodní poměry

editovat

Město leží ve svažitém terénu řeky Labe na jeho levém břehu, nedaleko hory Říp a asi 35 kilometrů severozápadně od Prahy.

Obyvatelstvo

editovat

Nejvíce obyvatel měla Roudnice nad Labem v srpnu 1986, kdy přesáhla hranici 14 tisíc obyvatel (přesněji 14 067). V roce 1990 počet klesl na 13 tisíc a v roce 1991 na 12 tisíc.

Vývoj počtu obyvatel a domů místní části Roudnice nad Labem[9][10][11]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Obyvatelé 4 937 5 942 6 615 7 986 9 249 8 905 9 261 8 499 9 655 10 361 13 244 12 869 12 253 11 989 11 446
Domy 542 607 646 814 907 980 1 297 1 568 1 549 1 610 1 762 1 953 1 957 2 038 2 087
Tabulka zahrnuje údaje částí Bezděkov, Hracholusky a Židovské Město. Nejsou zahrnuty Podlusky
  • Věková struktura obyvatel obce Roudnice nad Labem roku 2011 
    Věková struktura obyvatel obce Roudnice nad Labem roku 2011
  • Rodinný stav obyvatel obce Roudnice nad Labem roku 2011 
    Rodinný stav obyvatel obce Roudnice nad Labem roku 2011
  • Vzdělání obyvatel obce Roudnice nad Labem roku 2011 
    Vzdělání obyvatel obce Roudnice nad Labem roku 2011

Židovská komunita

editovat
 
Starý židovský hřbitov v Třebízského ulici
Podrobnější informace naleznete v článku Židovská komunita v Roudnici nad Labem.

Roudnická židovská komunita byla významná a poměrně početná, svého času jednou z nejpočetnějších židovských komunit v Čechách.[12] V 19. století zde sídlil krajský rabín a židovská náboženská obec fungovala nepřetržitě až do druhé světové války.[12]

Ve městě historicky existovaly postupně dvě židovské čtvrti, tři synagogy a tři hřbitovy. První čtvrť se nacházela jihovýchodně od zámku, na východním okraji městského jádra, kde stávala první synagoga a zaniklý hřbitov. V letech 1613 až 1614 se z ní židé museli kvůli výstavbě kapucínského kláštera vystěhovat.[13]

Nová čtvrť od města původně oddělená branou vznikla na nábřeží západně od mostu přes Labe v dnešní Havlíčkově ulici.[14] Postupně se čtvrť rozrůstala a v roce 1718 zde bylo 51 domů. V následujících staletích však byly části ghetta rušeny a domy zbourány v 19. století včetně zdejší synagogy z roku 1619 v důsledku výstavby železnice. V reakci na to byla v letech 1852 až 1853 postavena třetí synagoga, a to částečně na místě nedávno zbořené synagogy. Stavba v novorománském slohu sloužila svému účelu do druhé světové války. Po válce byla přestavěna na středoškolský internát a stavebně upravena. Další část byla zbourána po roce 1970, většina (zejména v jižní části Havlíčkovy ulice) se však v různých přestavbách dochovala do současnosti.[14]

Nejstarší židovský hřbitov stával v první židovské čtvrti a zanikl v roce 1613. Několik náhrobků z něj bylo přeneseno na starý židovský hřbitov založený téhož roku.[12] Pohřbívalo se zde do roku 1896. V 90. letech 20. století byl hřbitov zrekonstruován a je chráněn jako kulturní památka.[15] Po vyčerpání kapacity starého hřbitova byl v roce 1890 na západním okraji města založen hřbitov nový. Pohřby se na něm konaly i po druhé světové válce.[16] Za komunistického režimu byl hřbitov zdevastován, náhrobky a zdivo byly rozkradeny jako stavební materiál. Po roce 1990 došlo k zabezpečení hřbitova a od roku 2002 probíhá jeho rekonstrukce.[17]

Městská správa

editovat

Části města

editovat

Městské symboly

editovat

Vlajka byla městu udělena rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 14. ledna 2000.[18]

Průmysl

editovat

Na pravém břehu Labe stojí malá vodní elektrárna se čtyřmi turbínami s dosažitelným výkonem 3,2 MW.[19] Ve městě funguje pobočka potravinářské firmy Vitana a firma Meva, která vyrábí kontejnery. Roudnické strojírny a slévárny (ROSS) se zabývají výrobou zemědělského nářadí a dílů.

Doprava

editovat
 
Železný most přes Labe v Roudnici nad Labem z roku 1910, pohled od zámku. Vlevo socha Čechie. Kamenný most stával ve stejných místech, ale v jiném úhlu
 
Ulice U Úlů ve městě Roudnice nad Labem

Přes město vede železniční trať Praha–Děčín, jejímuž vybudování padla za oběť cenná část městského centra a velká část městského pivovaru. Trať s nádražím Roudnice nad Labem na severní straně ohraničuje městské centrum. Roku 1900 byla zprovozněna odbočná trať Roudnice nad Labem – Zlonice, která stoupá serpentinou přes město z údolí Labe směrem na Slánsko. Na hlavní trati je v Roudnici jediné nádraží, na vedlejší trati jsou na jejím území ještě zastávky Roudnice nad Labem-Bezděkov (ve východní části města u místa rozdělení obou tratí), Roudnice nad Labem město (asi 300 metrů jižně od Karlova náměstí) a Roudnice nad Labem-Hracholusky (u průmyslového areálu v jižní části města). V turistické sezóně (od dubna do října) je možné k přepravě využít i historický Podřipský motoráček. Ten jezdí o víkendech a svátcích 2 páry spojů přes Mšené-lázně do Libochovic.

Přes město vedou tyto páteřní komunikace: silnice II/240 (Praha – Kralupy nad Vltavou – Velvary – Roudnice nad Labem), silnice II/246 (Louny – Libochovice – Roudnice nad Labem – Mělník) a kolem města dálnice D8 (Praha – Ústí nad Labem – Drážďany). V současné době je město velmi zatíženo automobilovou i nákladní dopravou (až 16 000 vozidel denně projede hlavní třídou). V září 2021 byla otevřena hlavní (jižní) část městského obchvatu, která propojila silnici II/246, vedoucí od sjezdu z dálnice D8, se silnicí III/24049, vedoucí do Štětí. V současnosti[kdy?] je plánována třetí etapa městského obchvatu, která povede západně od města a bude zahrnovat nové přemostění přes Labe. Lodní dopravu na Labi tvoří většinou nákladní lodě, ale pluje zde také turisticky oblíbená loď Porta Bohemica.

Městskou autobusovou dopravu tvoří linka 556001, kterou do roku 2010 provozoval Dopravní podnik Ústeckého kraje, od roku 2011 získala zakázku na pět let Veolia Transport Praha. Linka jezdí jen v pracovních dnech. Od začátku roku 2019 je linka 556001 nahrazena linkou 368, která spadá pod DÚK, a tak je MHD plně integrována[20]

Autobusové nádraží v Roudnici leží v centru města, na Karlově náměstí.[21] Regionální autobusovou dopravu v oblasti zajišťoval až do krize v roce 2006 dominantní krajský dopravce (v poslední fázi Dopravní podnik Ústeckého kraje), poté jej nahradila ČSAD Slaný. Tato společnost provozuje i nyní regionální spoje v rámci integrovaného systému Doprava Ústeckého kraje (DÚK) od roku 2015. V lednu 2017 došlo k zapojení Roudnice nad Labem též do systému Pražské integrované dopravy (PID) ve směru na Mělník a Prahu do Středočeského kraje a to včetně vlaků. Spoje linky na Mělník v PID provozuje ČSAD Česká Lípa. Spoj linky 550385 Praha – Roudnice nad Labem – Budyně nad Ohří provozuje soukromý dopravce BudosBus.

Roudnický most

editovat

Starý kamenný most v Roudnici byl třetím nejstarším kamenným mostem, který byl v Čechách postaven a první přes řeku Labe. Byl postaven péčí Jana IV. z Dražic v letech 1333–1340. Most přečkal několik povodní a zvyšoval význam města, až byl po skoro tři sta letech poničen vojsky během třicetileté války. Plány na obnovu mostu nebyly realizovány a most postupně chátral. Teprve v letech 1906–1910 byl postaven nový most a při té příležitosti odstraněny zbývající trosky středověkého mostu.[5] Při povodních v roce 2002 byl Roudnický most, jako jediný silniční most přes řeku Labe, otevřen.[zdroj?]

Společnost

editovat

Město má velmi dobrou občanskou vybavenost. Nachází se zde pošta, nemocnice s poliklinikou, tři základní školy, praktická základní škola, roudnické gymnázium, Střední odborná škola a odborné učiliště Neklanova, Vyšší odborná a střední odborná škola i základní umělecká škola. Dále několik supermarketů, lékárny, městská knihovna, kulturní dům s 3D kinem, plavecký bazén, zimní stadion, fotbalová hřiště, atd. Při jihozápadním okraji města se nachází letiště Roudnice, na němž se každé dva roky pravidelně koná oblíbená letecká přehlídka Memorial Air Show.

Pamětihodnosti

editovat
 
Kostel Narození Panny Marie je součástí nejstaršího augustiniánského kláštera v českých zemích
Podrobnější informace naleznete v článku Seznam kulturních památek v Roudnici nad Labem.

Roudnický hrad a zámek

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Roudnice nad Labem (zámek).

Mohutný zámek je dominantou Roudnice. Na skalnatém ostrohu nad řekou se však předtím tyčil hrad. Byl asi 40 metrů dlouhý a 15 metrů vysoký, jeho zdi byly silné dva metry a byly zpevněny na severní straně a na nárožích věžicemi. V přízemí stavby byl velký sál, nad ním zřejmě slavnostní síň. Komplex ještě obsahoval menší užitkové budovy na jih od paláce, obehnané hradbou s opevněnou bránou.

Tento hrad byl první český kamenný hrad, který nebyl postaven panovníkem.[zdroj?] Z původního hradu se dodnes dochovalo obvodové zdivo a velký přízemní sál, rozčleněný pozdějšími vestavbami. Hrad byl oblíbeným sídlem většiny pražských biskupů, měl zde být vysvěcen na kněze i Jan Hus.[zdroj?] Církev ho později prodala Janu Smiřickému, který jak se doba měnila, začal s přestavováním, doplňováním a upravováním. V polovině 16. století přibyla na jihovýchod od hradu nová obytná renesanční budova. Za ní pak přistavěli několik menších objektů spojených s hradem chodbou. Celá stavba byla poněkud nesourodá, takže ji pak Václav Eusebius z Lobkovic dal přestavět na dochovaný raně barokní zámek.

Klášter augustiniánů a kostel Narození Panny Marie

editovat
Podrobnější informace naleznete v článcích Augustiniánský klášter v Roudnici nad Labem a Kostel Narození Panny Marie (Roudnice nad Labem).

Kostel Narození Panny Marie, gotický kostel, založený pražským biskupem Janem IV. z Dražic roku 1333 jako součást augustiniánského kláštera. Vybudoval jej francouzský stavitel Vilém z Avignonu. Po smrti Jana z Dražic dokončení roudnického klášterního farního kostela podporoval arcibiskup Arnošt z Pardubic. V letech 1725–1750 kostel přestavěl český architekt italského původu Octavio Broggio ve slohu barokní gotiky. K jižní lodi kostela přiléhá gotická křížová chodba se zbytky fresek.

Klášter kapucínů s kostelem sv. Václava

editovat
Související informace naleznete také v článcích Klášter kapucínů v Roudnici nad Labem a Kostel svatého Václava (Roudnice nad Labem).
 
Kapucínský klášter s kostelem sv. Václava

V letech 1615–1628 nechala roudnická paní Polyxena z Lobkovic se svým manželem Václavem Eusebiem vystavět raně barokní klášter kapucínů s kostelem svatého Václava. Ten byl přestavěn roku 1729.

Kratochvílova rozhledna

editovat
 
Kratochvílova rozhledna

Kratochvílova rozhledna byla postavena roku 1935 Rolnickou záložnou podřipskou, která tehdy slavila šedesát let svého trvání. O projekt se potom postaral pražský architekt Štěpánek a o její stavbu provedli stavitelé Hádl a Hájek. Rozhledna má vzdušnou betonovou konstrukci s kruhovým půdorysem, nesenou osmi vnějšími a jedním středovým sloupem. Kolem něj se vine točité schodiště vedoucí ke kryté vyhlídkové plošině ve výšce třináct metrů.

U paty věže je žulová pamětní deska věnovaná Václavu Kratochvílovi (1820–1893), rodáku z nedalekých Mlčechvost. Rolnická záložna tím uctila památku svého zakladatele a prvního předsedy. Na přelomu roku 2004 prošla rozhledna rekonstrukcí.

Ostatní pamětihodnosti

editovat
 
Chrám svatého Josefa Snoubence

Osobnosti

editovat

Rodáci

editovat

Ostatní

editovat

Partnerská města

editovat

Galerie

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ Památkový katalog: Roudnice nad Labem - městská památková zóna [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2021-01-17]. Popis a plánek městské památkové zóny. Dostupné online. 
  5. ↑ a b CIHLA, Michal; PANÁČEK, Michal. Středověký most v Roudnici nad Labem. Průzkumy památek. 2006, roč. XIII, čís. 2, s. 3–34. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-05-13. ISSN 1212-1487.  Archivováno 13. 5. 2018 na Wayback Machine.
  6. ↑ Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2019-05-24]. Dostupné online. 
  7. ↑ Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2019-05-24]. Dostupné online. 
  8. ↑ Roudnice nad Labem se stala vinařskou obcí [online]. Poslání rodiny Lobkowiczů [cit. 2018-08-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-08-04. 
  9. ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 388, 399.  Archivováno 16. 7. 2021 na Wayback Machine.
  10. ↑ Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 299.  Archivováno 18. 5. 2019 na Wayback Machine.
  11. ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b c VEČEŘOVÁ, Petra. Židovské památky v Čechách, na Moravě, ve Slezsku. Praha: Olympia, 2009. 293 s. ISBN 978-80-7376-142-4. S. 145–147. 
  13. ↑ FIEDLER, Jiří. Židovské památky v Čechách a na Moravě. Praha: Sefer, 1992. 200 s. ISBN 80-900895-1-8. S. 145–146. 
  14. ↑ a b ROZKOŠNÁ, Blanka; JAKUBEC, Pavel. Židovské památky Čech: historie a památky židovského osídlení Čech. Brno: Era, 2004. 480 s. ISBN 80-86517-64-0. S. 348–349. 
  15. ↑ a b Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2012-03-19]. Identifikátor záznamu 118433 : Židovský hřbitov. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  16. ↑ EHL, Petr; PAŘÍK, Arno; FIEDLER, Jiří. Staré židovské hřbitovy Čech a Moravy. Praha: Paseka, 1991. 173 s. ISBN 80-85192-10-1. S. 167. 
  17. ↑ Roudnice nad Labem – Nový židovský hřbitov [online]. Židovské památky Čech, Moravy a Slezska [cit. 2012-03-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. 
  18. ↑ Udělené symboly – Roudnice nad Labem [online]. 2000-01-14 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. 
  19. ↑ UDATNÁ, Veronika. Malá vodní elektrárna funguje v Roudnici rok [online]. VLTAVA-LABE-PRESS, 2014-10-29 [cit. 2016-04-23]. Dostupné online. 
  20. ↑ Veolia Transport. Veolia Transport Praha zahájí provoz MHD v Roudnici nad Labem [online]. MSBus.cz, 2010-12-15 [cit. 2016-04-23]. Dostupné online. 
  21. ↑ POKORNÝ, Tomáš. BUSmonitor: Roudnice: autobusové nádraží zprovozněno [online]. 2007-07-31. Dostupné online. [nedostupný zdroj]

Literatura

editovat
  • POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech: P/Š. Svazek III. Praha: Academia, 1980. 540 s. Heslo Roudnice nad Labem, s. 237–248. 
  • Ottův slovník naučný, heslo Roudnice. Sv. 21, str. 1021
  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Roudnice. Sv. 10, str. 759

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Roudnice_nad_Labem&oldid=24199294“