Sluňáky
Sluňáky jsou přírodní památka na jihovýchodním okraji vesnice Rokle v okrese Chomutov. Důvodem jejího vyhlášení je ochrana křemencových balvanů – sluňáků – s typickým zvětralým povrchem.
 Sluňáky | |
|---|---|
| IUCN kategorie III (Přírodní památka) | |
 Přírodní památka Sluňáky | |
| Základní informace | |
| Vyhlášení | 24. srpna 1966 |
| Vyhlásil | Okresní národní výbor Chomutov |
| Nadm. výška | 348–370 m n. m. |
| Rozloha | 3,19 ha[1] |
| Poloha | |
| Stát |  Česko |
| Okres | Chomutov |
| Umístění | Rokle |
| Souřadnice | 50°21′3,6″ s. š., 13°18′16,92″ v. d. |
  Sluňáky | |
| Další informace | |
| Kód | 399 |
 Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
editovatKřemencové balvany se v minulosti vyskytovaly v širším okolí Rokle a používaly se k výrobě dinasu – žáruvzdorného materiálu používaného při stavbě vysokých pecí.[2] Dochované balvany patří k posledním místům jejich výskytu v Česku. Chráněné území bylo poprvé vyhlášeno okresním národním výborem v Chomutově dne 24. srpna 1966 jako chráněný přírodní výtvor. Podruhé je ve stejné kategorii vyhlásil chomutovský okresní národní výbor 27. dubna 1990. Přírodní památka je v Ústředním seznamu ochrany přírody evidována pod číslem 399.[3]
Předmět ochrany
editovatDůvodem ochrany jsou křemencové balvany s typickým zvětralým povrchem – jeden z posledních výskytů křemenců roztroušených volně na povrchu a mělce pod povrchem.[3] Balvany jsou pozůstatkem původně souvislé vrstvy třetihorních křemenných pískovců mocné 0,5–2,5 metru, která na počátku paleogénu vznikla v mělkých sníženinách mírně zvlněného reliéfu.[4] Během pozdější fáze paleogénu byly tyto pískovce zpevněny křemitými roztoky,[4] které vzlínaly z podložních hornin a na povrchu se vysrážely.[5] Podle některých hypotéz je možné, že křemencová vrstva vznikla již ve druhohorách.[2][5] Spojitost výskytu křemenců a blízkých ložisek kaolinu je dávána do souvislosti s výskytem kyselého, sezóně vlhkého a teplého subtropického podnebí.[4] Do stávající polohy se balvany dostaly rozvlečením působením krátkého soliflukčního proudu.[2]
Přírodní poměry
editovatLokalita se nachází v severovýchodní části Doupovských hor poblíž jejich hranice s Mosteckou pánví.[6] Její geologické podloží tvoří ruly oherského krystalinika,[5] které jsou v širším okolí překryté třetihorními vulkanoklastiky bazaltových hornin. Z geomorfologického hlediska Sluňáky leží v okrsku Rohozecká vrchovina charakteristického krajinnou mozaikou strukturních hřbetů, malých tabulových vrchů, vulkanických kup a kuželů.[7]
Území odvodňuje Úhošťanský potok.[6] V rámci Quittovy klasifikace podnebí Sluňáky leží v mírně teplé oblasti MT11,[3] pro kterou jsou typické průměrné teploty −2 až −3 °C v lednu a 17–18 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 550–650 milimetrů.[8] Půdní pokryv tvoří regozemě.[6] Zvířena ani květena na lokalitě není významná a nebyla blíže zkoumána.[2]
Přístup
editovatLokalita se nachází přímo na okraji vesnice. Podél západní hranice chráněného území vede silnice II/224, po které je značená cyklotrasa č. 6 z Kadaně do Žatce.[9]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Digitální registr Ústředního seznamu ochrany přírody. Dostupné online. [cit. 2024-06-14].
- ↑ a b c d Chráněná území ČR. Ústecko. Příprava vydání Peter Mackovčin. Svazek I.. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 1999. 352 s. ISBN 80-86064-37-9. Kapitola Sluňáky, s. 100.
- ↑ a b c PP Sluňáky [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2019-04-27]. Dostupné online.
- ↑ a b c Doupovské hory. Příprava vydání Jan Matějů, Petr Hradecký, Vladimír Melichar. 1. vyd. Praha: Česká geologická služba ve spolupráci s Muzeem Karlovy Vary, 2016. 548 s. ISBN 978-80-7075-909-7, ISBN 978-80-87458-11-2. S. 21.
- ↑ a b c HRADECKÝ, Petr. Sluňáky u Rokle [online]. Česká geologická služba, 1994-11-07, rev. 2009-09-15 [cit. 2019-04-27]. Dostupné online.
- ↑ a b c CENIA. Katastrální mapy, geomorfologická mapa, geologická a půdní mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2019-04-28]. Dostupné online.
- ↑ BÍNA, Jan; DEMEK, Jaromír. Z nížin do hor. Geomorfologické jednotky České republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2012. 344 s. ISBN 978-80-200-2026-0. Kapitola IIIB-4 Doupovské hory, s. 124.
- ↑ VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. S. 427. Journal of Maps [PDF online]. Katedra geoinformatiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, 2013-05-13 [cit. 2020-07-22]. Čís. 3, s. 427. Dostupné online. DOI 10.1080/17445647.2013.800827. (anglicky)
- ↑ Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2019-04-27]. Dostupné online.
Související články
editovatExterní odkazy
editovatObrázky, zvuky či videa k tématu Sluňáky na Wikimedia Commons