Theodor Tyron

Theodor Tyron
	svatý Theodor Tyron
velkomučedník
Narození	3. století; Amasya
Úmrtí	17. únor 306; Amasea, Turecko
Příčina úmrtí	vhozen do ohně
Svátek	pravoslavná církev: 17. únor a první velkopostní sobota; katolická církev: 9. listopad
Období	Římská říše
Místo pohřbení	Brindisi; Gaeta
Státní občanství	starověký Řím
Etnikum	Řek
Vyznání	pravoslavné
Významné zasvěcené kostely	kostel sv.Theodora Tyrona a Theodora Stratelata, Serres, Řecko
Atributy	oblečený jako voják, někdy ve dvorním oděvu, s emblémy jako: kopí, chrám, pochodeň, krokodýl nebo drak, pohřební hranice, trnová koruna.
Patronem	vojáků, měst Benátek a Brindisi; proti bouřím, nalezení ztracených věcí
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Theodor Tyron – svatý Theodor (řec.Άγιος Θεοδώρος), také Theodor z Amasey, Theodor Rekrut (řec.Θεοδώρος ό Τήρων) je křesťanský světec a velkomučedník, uctívaný zejména v pravoslavné církvi, ale také v římském katolicismu a starobylých východních církvích.

Život

Theodor byl voják, který sloužil v římské armádě jako rekrut – římské slovo tyron nebo tiron znamená rekrut, nový voják.^[1] Do vojenské služby nastoupil v Marmarite a poté se jeho kohorta přesunula do města Amasya v Pontu na zimoviště.

Křesťanství bylo stále nezákonné a císař Galerius prosadil u spolucísaře Diokleciána další velké pronásledování křesťanů. Theodor však neskrýval svou křesťanskou víru a odmítl obětovat pohanským modlám, k čemuž byli všichni římští vojáci nuceni. Theodorovi dali několik dní na rozmyšlenou, aby změnil svůj názor, během nichž se intenzivně modlil. Poté ho obvinili z vypálení chrámu Kybelé a předvedli před městského správce Publia k soudu. Theodor trval nadále na své víře v Ježíše Krista, načež byl uvězněn a odsouzen k smrti hladem.

Po nějaké době Theodora nalezli stále živým a tak ho správce města opět nutil k modloslužbě. Theodor odmítl a proto ho podrobili mučení: jeho tělo drásali železnými zuby, ale světec i nadále vyznával Krista. Nakonec byl odsouzen k smrti upálením.

Jeho neporušené ostatky později přenesla křesťanka Eusebia do svého domu v Euchaitě, jeho pravděpodobného rodiště. Později byly Theodorovy ostatky převezeny do Konstantinopole a po pádu města jeho hlavu přenesli do italského města Brindisi a potom v Gaetu.^[1] V současnosti se jeho ostatky nacházejí v monastýru Novo Hopovo v Srbsku.

Zázrak svatého Theodora

Podle posvátné tradice odpadlík císař Julián Apostata během své vlády chtěl uškodit křesťanům, kteří nesmí požívat nic, co bylo obětováno modlám nebo potřísněno krví (Sk 15, 29 (Kral, ČEP), a tak v obzvláště přísném postním období – první týden Velkého půstu zvaný Čistý týden – nechal na městských tržištích poskvrnit modlářskou obětní krví všechny potraviny. Theodor Tyron se ve snu zjevil arcibiskupovi Eudoxiovi, varoval ho před císařovým plánem a přikázal, aby se v tyto dny jedlo kolivo – jídlo z pšenice a medu, které měl každý křesťan doma. A tak se křesťané vyhli velikému poskvrnění.^[1]

Na památku té události se v pravoslaví slaví svátek ke cti svatého Theodora také v první sobotu Velkého půstu. V předvečer soboty (v pátek) se po liturgii předem posvěcených darů čte modlitební kánon k velkomučedníku Theodorovi, složený Janem Damašským, žehná se kolivo a rozdává věřícím. Tuto slavnost ke cti Theodora Tyrona popsal již patriarcha Nectarios Konstantinopolský (381-397).

O světci v bylinách

Freska Yılanlı Kilise, na níž svatí Theodor a Jiří zabíjejí draka.

"Příběh o hrdinských činech Feodora Tirinina" je apokryfem o Theodorovi Tyronu, který souvisí s tématem hlavního mýtu: hrdina zde vystupuje jako bojovník s drakem. "Příběh" je typem "mučednictví", nikoli plnohodnotnou životopisnou hagiografií: hrdinské činy svatého Theodora jsou pouze vnějškově spojeny s jeho životem, který jimi začíná. Alexandr Veselovský naznačuje možnou souvislost duchovního verše s bylinou Dobryňa a drak. Tradice pocházející z Kappadokie z 9. nebo 10. století zobrazuje svatého Theodora jako drakobijce spolu se svatými Demetriem a svatým Jiřím.

Uctívání

Svatý Theodor – detail na Campiello dell'Anconeta v Benátkách

Svatý Theodor se stal obzvláště důležitým světcem ve východní pravoslavné církvi, kde se jeho kult velmi rozšířil. Řehoř z Nyssy sděluje, jak Theodorův příběh ovlivnil životy svých posluchačů, a výslovně se zmiňuje o tom, že dokázal zasahovat do bitev. Theodor byl proto jedním z významných vojenských světců Byzance a nakonec měl v Konstantinopoli 15 kostelů na svou počest. Byl také hojně uctíván v Malé Asii, Sýrii a Palestině. Jsou mu zasvěceny chrámy v Jeruzalémě a Damašku.

V západní Evropě byl Theodor patronem Benátek a dóžecí kaple mu byla zasvěcena až do roku 828, kdy ho Benátky na znamení své rostoucí nezávislosti na Byzantské říši z velké části nahradily svatým Markem. San Teodoro v Římě byl papežem Felixem III. prohlášen za kolegiátní kostel a v roce 2000 jej papež Jan Pavel II. zpřístupnil pravoslavným, kteří zde začali sloužit bohoslužby v roce 2004.

Galerie

Theodor Tyron – umučení, Menologium císaře Basileia II.
Svatý Theodor Tyron, chrám svatého Spasitele v Chóře, Istanbul, 12. století
Novo Hopovo, monastýr, Srbsko
Ikona svatého Theodora v římském kostele San Teodoro
Svatí Theodor Stratelates a Theodor Tyron, monastýr Rila, Bulharsko

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Theodore Tiron na anglické Wikipedii a Феодор Тирон na ruské Wikipedii.

↑ ^a ^b ^c MALÍK, Vystavil Marek. Životy Svatých [online]. [cit. 2024-03-01]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Theodore the Tyro na Wikimedia Commons

[:0-1] MALÍK, Vystavil Marek. Životy Svatých [online]. [cit. 2024-03-01]. Dostupné online.

[1]