Václav Bělohradský
Václav Bělohradský (* 17. ledna 1944 Praha) je český filosof a sociolog, žijící od roku 1970 v Itálii a působící od roku 1989 též v Česku. Je řazen k postmoderním myslitelům[2] a tzv. autentickým žákům Jana Patočky.[3]
| prof. PhDr. Václav Bělohradský | |
|---|---|
 Václav Bělohradský (2019) | |
| Narození | 17. ledna 1944 (80 let) Praha |
| Povolání | filozof, vysokoškolský učitel, spisovatel, sociolog, esejista a estetik |
| Alma mater | Univerzita Karlova v Praze |
| Ocenění | Medaile Za zásluhy  I. stupeň (2013) |
| Manžel(ka) | Alena Bělohradská[1] |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie
editovatVáclav Bělohradský vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze češtinu a filosofii v roce 1967 (diplomová práce Pozemská nesmrtelnost (markýz de Sade a Ivan Karamazov)). Rigorózní práci (PhDr.) o markýzi de Sade obhájil roku 1969. V roce 1970 po sovětské okupaci odešel do emigrace a působil postupně jako pedagog na Filozofickém institutu v Janově, od roku 1973 byl tamtéž profesorem sociologie. Dlouhá léta spolupracoval s českými exilovými časopisy a nakladatelstvími a českým domácím disentem.
Od roku 1990 je profesorem politické sociologie na univerzitě v Terstu (Università degli studi di Trieste, Dipartimento di Scienze Politiche e Sociali). Působil též jako hostující profesor na Fakultě sociálních věd UK [4]a Právnické fakultě UK v Praze[5]. Svá díla vydával nejprve pouze v Itálii, poté v češtině v exilových nakladatelstvích, v Česku od roku 1991. Publikuje též v Británii, USA a Kanadě.
V souladu se svým dřívějším angažováním v Itálii i v emigračním tisku vystoupil na začátku devadesátých let jako razantní obhájce progresivního, ekologicky zaměřeného liberalismu. Články psané původně pro MF Dnes jsou zahrnuty v knize Kapitalismus a občanské ctnosti (1992). V pozdějších letech však toto pojetí revidoval z levicových pozic. Dnes píše téměř výhradně do deníku Právo, zejména do jeho přílohy Salon.
Dne 28. října 2013 ho prezident Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy.[6]
Politická angažovanost
editovatVe volbách do Senátu PČR v roce 2016 kandidoval jako nestraník za ČSSD a Stranu zelených v obvodu č. 25 – Praha 6.[7] Se ziskem 16,72 % hlasů postoupil z druhého místa do druhého kola, v němž prohrál poměrem hlasů 27,93 % : 72,06 % s kandidátem TOP 09 a hnutí STAN Jiřím Růžičkou. Senátorem se tak nestal.[8][9]
Bibliografie
editovat- 1972 – Interpretazioni italiane di Wittgenstein, Milano
- 1972 – Ragionamento, azione, società. Sociologia della conoscenza in Vilfredo Pareto, Milano
- 1981 – Il mondo della vita: un problema politico, Milano
Česká bibliografie
editovat- 1977 – Kritika banálního zla
- 1982 – Krize eschatologie neosobnosti, Londýn
- 1985 – Myslet zeleň světa
- 1989 – Sborník Hostina, Toronto
- 1991 – Přirozený svět jako politický problém
- 1991 – Člověk bez skrupulí,
- 1991 – Mitteleuropa: Rakouská říše jako metafora, Praha
- 1992 – Kapitalismus a občanské ctnosti, Československý spisovatel
- 1997 – Mezi světy a mezisvěty, Votobia
- druhé doplněné vydání 2013, Novela Bohemica
- 1999 – Eseje o nedávné minulosti a blízké budoucnosti (společně s Janem Kellerem, Jiřím Přibáněm a dalšími), G plus G, Knižní klub
- 2007 – Společnost nevolnosti, SLON
- 2010 – Kritika (depolitizovaného) rozumu (společně s Michaelem Hauserem, Terezou Stöckelovou a dalšími), Grimmus
- 2012 – Vzpoury II (společně s Karlem Hvížďalou a dalšími)
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ https://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/382195-vaclav-belohradsky.html
- ↑ Slovník českých filosofů: Václav Bělohradský
- ↑ FISCHER, Petr. Stísněný filozof: svědek varující davy na agoře [online]. Hospodářské noviny, 2008-01-18 [cit. 2015-01-06]. Dostupné online.
- ↑ IV. Sympozium - Intelektuální reflexe - Bělohradský, Barša, Drulák, Joch, Pick
- ↑ Katedra politologie a sociologie | Právnická fakulta UK. www.prf.cuni.cz [online]. [cit. 2022-10-20]. Dostupné online.
- ↑ PŘEHLEDNĚ: Zeman ocenil vědce, umělce i své podporovatele. iDNES.cz [online]. 2013-10-28 [cit. 2017-10-29]. Dostupné online.
- ↑ Václav Bělohradský chce do Senátu za ČSSD a zelené. Novinky.cz [online]. Borgis, 2016-06-13 [cit. 2016-06-14]. Dostupné online.
- ↑ Výsledky voleb v obvodě Praha 6 [online]. iDNES.cz, 2016 [cit. 2016-10-13]. Dostupné online.
- ↑ Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 7.10. – 8.10.2016, Výsledky hlasování, Obvod: 25 – Praha 6 [online]. Český statistický úřad, 2016 [cit. 2016-10-16]. Dostupné online.
Literatura
editovat- Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 33.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století I. A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 73–74.
Externí odkazy
editovatObrázky, zvuky či videa k tématu Václav Bělohradský na Wikimedia Commons
Osoba Václav Bělohradský ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Bělohradský
- Seznam prací v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
- Větší než malé množství Václava Bělohradského
- Vít Kouřil: Nenechat se uspat do vlastního světa (rozhovor s Václavem Bělohradským), Sedmá generace, č. 6/2007
- Osobnosti na ČT24: "Být velký neznamená růst," říká Václav Bělohradský Archivováno 12. 1. 2010 na Wayback Machine.
- Václav Bělohradský na téma "Česká věda a politika"
- Václav Bělohradský nad svou knihou "Společnost nevolnosti"
- Osobnosti na ČT24: "Do politiky pravda a láska nepatří," říká Václav Bělohradský
- Kniha profesora politické sociologie Václava Bělohradského "Mezi světy". Vybrané ukázky z esejů a rozhovorů doplní rozhovor se samotným autorem. Připravila Michaela Krčmová.
- Filozof Václav Bělohradsky: Smiřme se s tím, že Češi pořád temně mručí
- Václav Bělohradský: Prokletí majdanismu