[go: nahoru, domu]

Vodák

osoba provozující vodní turistiku, tedy splouvání řek a potoků pro zábavu a rekreaci

Vodáci jsou lidé, kteří provozují vodní turistiku, tedy splouvání řek a potoků pro zábavu a rekreaci. Používají k tomu kánoe, kajaky, pramice, rafty, vory či jiná plavidla, někdy i vlastní konstrukce a výroby.

Vodáci na Bílině u Hostomic
Další významy jsou uvedeny na stránce Vodák (rozcestník).

V Česku je vodáctví mimořádně populární. Nejčastěji se jezdí na dvoumístných kánoích, tradičně laminátových, ve 21. století již převážně plastových. Posádka se skládá z kormidelníka neboli „zadáka“ (sedí vzadu) a „háčka“ (vpředu). Každý pádluje na opačné straně lodi, zadák současně udílí lodi směr. Další osoba na lodi cestuje jen výjimečně, v takovém případě většinou nepádluje a nazývá se „porcelán“. Vodáci jezdící na kánoích nemají žádné specifické označení (pojem kanoista označuje spíše profesionální sportovce), na rozdíl od raftařů nebo kajakářů, používajících méně obvyklá plavidla.

„Pravověrní“ vodáci mají řadu rituálů, zvyků, zásad, rčení a mýtů, které dodržují (např. pozdrav Ahóój! nebo rčení, že „vodák před desátou na řece není vodák, ale přízrak“).[zdroj?] Vodácká kultura souvisí s českou trampskou tradicí.

Vodáci v kultuře

editovat

Literatura

editovat

Existuje poměrně rozsáhlá „vodácká literatura“, která zahrnuje různé příběhy vodáků a popisy jejich plaveb a putování, nebo případně smyšlená a humoristická díla na téma vodáctví.

V české literatuře jsou to například knihy Zdeňka Šmída (Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii a Proč bychom se netěšili aneb Jak se držet nad vodou), Příběhy party kobylího mléka Antonína Stratila a další.

Související články

editovat