ZH 29

ZH 29 byla samonabíjecí puška vyráběná Zbrojovkou Brno, byla to jediná samonabíjecí armádní puška předválečného Československa, která se dočkala sériové výroby.

ZH 29
verze z testů pro americkou armádu
Typ	samonabíjecí puška
Místo původu	Československo Československo
Historie služby
Používána	viz níže
Války	druhá světová válka
Historie výroby
Konstruktér	Emanuel Holek
Navrženo	1929
Výrobce	Československá zbrojovka
Vyrobeno kusů	> 435
Varianty	ZH 32, ZH 37, ZH 39
Základní údaje
Hmotnost	4,6 kg
Délka	1150 mm
Délka hlavně	545 mm
Typ náboje	7,92 × 57 mm Mauser
Princip střelby	odběr prachových plynů
Maximální dostřel	cca 2000 m
Zásobování municí	zásobník 5, 10 nebo 20
Hledí	otevřené stavitelné

Historie

Emanuel Holek se během svého působení v České zbrojovce Strakonice zabýval konstrukcí samonabíjecích pušek, z nichž vznikla samonabíjecí puška HB (Holek-Beneš). Po dvou letech ve Strakonicích se Emanuel Holek rozhodl přesídlit do zbrojovky Brno za starším bratrem Václavem. Zde dále pokračoval ve vývoji samonabíjecích pušek.

V roce 1929 se Emanuel Holek se svou ZH 29 zúčastnil soutěže na novou samonabíjecí pušku pro americkou armádu. Pro potřeby zkoušek byly zhotoveny dva kusy zbraní v ráži .276 Pedersen, které měly ještě celodřevěné předpažbí. ZH 29 sice v testech nevyhrála, ale byla oceněna její nízká hmotnost a zároveň přispěla ke zvýšení renomé brněnské zbrojovky v zahraničí. Ministerstvo národní obrany si v roce 1930 objednalo 10 kusů zbraně, které srovnávalo s puškami strakonické zbrojovky. Zkoušky zbraní sice nedopadly pro ZH 29 špatně co se týče spolehlivosti, ale MNO s rozhodlo dále vyčkat se zaváděním samonabíjecích pušek do výzbroje. V roce 1930 severočínský militarista Čang Süe-liang koupil 150 kusů ZH 29 a pozdějších letech dalších 125 kusů verze ZH 32. V roce 1931 litevské ministerstvo vnitra zakoupilo 50 pušek pro potřeby četnictva a pohraniční stráže. V roce 1934 si objednala habešská vláda dodávku lehkých kulometů a 100 pušek ZH 32. V druhé polovině 30. let československá armáda ještě několikrát zkoušela novější verze zbraně, ale nepadlo rozhodnutí zavést zbraně do výzbroje.

Důvodem proč ZH 29 nezaznamenala výraznější prodejní úspěch byla neobvyklá a komplikovaná konstrukce zbraně s vyosenými mířidly. Další komplikací byla náročnost zbraně na výrobu a tudíž i její vyšší cena. Pravděpodobně měl i systém uzamčení závěru negativní vliv na přesnost zbraně.

Popis

Zbraň fungovala na principu odběru prachových plynů, které byly vedeny na píst, pevně spojený s nosičem závorníku. Uzamčení závěru bylo zcela neobvykle řešeno horizontálně sklopným závorníkem, který se opíral o výstupek na levé straně pouzdra závěru. Aby se snížilo negativní působení sil při výstřelu na dno nábojnice a závěr byla hlaveň vychýlena o 1° doprava oproti pouzdru závěru. Kvůli vychýlení hlavně vůči pouzdru závěru musela být muška vyosena doprava mimo osu hlavně a hledí zase doleva. Běžně se puška dodávala s pětiraným nebo desetiraným zásobníkem, ale byla schopná pojmout i 20 raný zásobník ze ZB 26. Střelivo bylo možné do zbraně doplňovat z nábojových pásků. Zbraň byla vybavena střeleckou pohotovostí, která se vypouštěla stisknutím spouště po doplnění střeliva. Všechny verze zbraně byly vybaveny děleným předpažbím, jehož přední část byla tvořena duralovým krytem a všechny verze bylo možné osadit bodákem vz. 24.

Uživatelé

foto ze zkoušek zbraně československou armádou v roce 1930

• Čína 285 ZH 29 a ZH 32
• Litva 50 ZH 29
• Habeš 100 ZH 32

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu ZH 29 na Wikimedia Commons