Idea: Porovnání verzí

{{Možná hledáte|tento=běžném slově|jiné=zkratku IDEA, [[International Data Encryption Algorithm]]}}

{{upravit|slovníkovék věcifilosofii (úvod)}}

'''Idea''' ([[řečtina|řecké]] ''idea'' nebo ''eidos'') znamenáje původně podobupředstava, vzhled;myšlenka vči současné češtiněnápad nejčastějia znamená:záměr. Představovaná nebo zamýšlená dokonalá podoba takového záměru, k níž by praktická realizace měla směřovat nebo jíž se skutečnost poměřuje, se nazývá ideál.

Ve staré řečtině znamenalo slovo ''idea'' původně vzhled, podobu, která ovšem může také klamat. U [[Hérodotos|Hérodota]] a [[Thúkydidés|Thúkydida]] znamená také souhrn charakteristických vlastností, druh. Do filosofického jazyka je zavedl patrně [[Démokritos]], který mluvil o „dále nedělitelných tvarech“, řecky ''atomús ideas''.<ref> Démokritos, Zl. 68 B 5.</ref> V pozdější tradici je slovo nerozlučně spojeno s [[Platón]]em, i když u něho se patrně ještě nejednalo o technický termín a vedle něho používal i jiná slova jako synonyma. Jako skutečný termín jej patrně poprvé použil [[Marcus Tullius Cicero|Cicero]], který o Platónovi píše: „Tyto podoby (formy) věcí nazývá idejemi.“<ref>Cicero, ''Orator ad Brutum'' 3, 10. </ref>

Platón převzal Kratylovu myšlenku, že všechny smysly vnímatelné věci jsou v neustálém pohybu, a tedy se nedají s jistotou a spolehlivě poznávat. Poznat neznamená jen uvidět, ale právě také určit, zařadit a pojmenovat. Tak člověk „pozná“ koně, i když neví, komu patří. Poznává ho podle známé podoby, vzhledu či vidu – podle ideje, kterou už měl. Idea je tedy především to, co nějakou věc činí touto věcí (koně koněm, stůl stolem), co spojuje (Platón ovšem říká „na čem se podílejí“) všichni koně, všechny stoly. Pro Platóna to ovšem není jen [[pojem]], nýbrž i podstata a zejména vzor k napodobení. Poznat jednotlivou věc pak neznamená jen rozpoznat, jaká věc to je, nýbrž také zhodnotit, jak je daleko od své ideje, jak zaostává za svou dokonalostí.<ref>Ritter – Gründer, ''Historisches Wörterbuch der Philosophie'', 4:55 nn. </ref>

Platón také soudil, že idea má jednak svoji vlastní charakteristiku (například koně), jednak se také podílí na jiných. V ''Ústavě'' si klade otázku, co to je, na čem se podílejí ideje, čili co je „nad nimi“; tak nakonec dospívá až k jediné „ideji dobra“, kterou zde přirovnává ke Slunci: tak jako Slunce osvětluje věci a dovoluje je vidět, podobně idea dobra je „to, co dodává poznávaným věcem pravdu a poznávajícímu schopnost ji poznat“, je to „příčina vědění a pravdy“.<ref>Platón, ''Ústava'' 508d. </ref>

Jedna z nejvýznamnějších diskusí, které se táhnou celými dějinami západní filosofie, se týká právě [[bytí]], [[Ontologie|ontologického]] statutu toho, co takto sjednocuje mnohé. Platón byl patrně přesvědčen, že primát patří tomu, co je stálé, a tudíž i pochopitelné a srozumitelné, co lze spolehlivě poznat - a to je právě idea. Nejblíž k ní mají geometrická a matematická jsoucna, jež jsou sama idejemi. Ale i koně se neustále rodí a hynou, a přece jsou to stále koně; ne jako jedinci, ale jako [[Druh (biologie)|druh]] a [[rod (biologie)|rod]]. Je to tedy „idea“ koně, k níž se vztahuje každé jisté a obecné poznání, včetně vědeckého. Odtud pak odvodil i přesvědčení, že „idea“ koně musí být první, protože každý kůň se na ní musí „podílet“, aby byl koněm.

[[Soubor:God-Architect.jpg|thumbnáhled|leftvlevo|200 px|Stvořitel plánuje a rozměřuje svět (francouzský rukopis, kolem 1250)]]

Podstatnou proměnu v chápání idejí způsobil – po vzoru [[Plótinos|Plótinově]] [[Svatý Augustin|Augustinus]], který ideje pokládal za myšlenky, představy Boží, podle nichž tvořil svět. „Ideje jsou jakési základní formy neboli stálé a neměnné důvody věcí v Boží mysli.“ <ref>Augustin, De diversis quaestionibus LXXXIII, 46, 2 (PL 40, 30): Sunt namque ideae principales formae quaedam, vel rationes rerum stabiles atque incommutabiles (...) quae in divina intelligentia continentur.</ref> Na tuto představu světa jako racionálního projektu Božího navazuje už v pozdním středověku představa matematických zákonitostí, podle nichž byl svět stvořen a jimiž se tudíž dá také popsat. Z této myšlenky vychází pak snaha objevit matematické zákony přírody jako ideje, podle nichž byl svět stvořen, matematická přírodní věda. „Kniha přírody je psána matematickými symboly“ ([[Galileo Galilei]]).

V novověkém filosofickém a vědeckém myšlení o přírodě se však už pojem ideje nepoužívá a slovo pak znamená prostě myšlenku. Přechod je patrný například u [[Tomáš Akvinský|Tomáše Akvinského]], který ještě píše o idejích jako představách Božích, jimiž se řídilo stvoření světa,<ref>''Summa theologica'' I. q. 15. a. 1.</ref> používá však slovo idea i v obecném významu „myšlenka“.{{doplňte zdroj?}} Tento význam pak postupně převážil, až u [[René Descartes|Descarta]] „idea“ není nic jiného než prostě jakýkoli obsah mysli. Stejně je tomu u [[John Locke|J. Locka]] a dalších.

Primát „idejí“ před jednotlivými jsoucny v nové podobě (a pod novými názvy) oživila [[genetika]] a evoluční biologie, která nezkoumá jednotlivce, nýbrž pouze [[populace]] a jedince pokládá jen za nositele [[genom]]u jakožto trvalé „ideje“ rodu. [[Richard Dawkins]] tento přístup rozšířil i na nehmotná, kulturní a myšlenková témata, která se reprodukují, šíří a soutěží s jinými, a nazval je [[mem (informace)|mem]].<ref>R. Dawkins, ''Sobecký gen'', kap. 11. </ref>

[[Kategorie:Filosofické pojmyPozorování]]

[[Kategorie:Psychologické pojmyPlatonismus]]