|
== Historický vývoj pojmu ==
Pojem ''teologie'' nepochází z křesťanského náboženství, ale ze [[Starověké Řecko|starověké řecké]] [[Kultura|kultury]]. Nejstarší užití slova nacházíme v [[Platón]]ově ''Ústavě'' (379a). Platón se zde kriticky staví k [[mytologie|mytologickým]] vyprávěním o bozích a hledá [[pravda|pravdu]] o jednom, dobrém a neměnném. [[Aristotelés]] užívá též pojmu teologie, označuje ji za nejvyšší z teoretických [[věda|věd]], která má za svůj [[Předmět (filosofie)|předmět]] [[první příčina|první příčinu]] (''Metafyzika'' 1064a/b).
teologie nemá nic společného s BOHEM jdi pryč
Od [[2. století]] začínají užívat pojmu křesťanští autoři, tzv. [[Patristika#Apologeti|apologeté]], kteří teologii staví do kontrastu k mytologii [[pohanství|pohanského náboženství]]. [[Eusebeios z Kaisareie]] užívá pojmu ve smyslu „křesťanského chápání Boha“. U žádného z [[Církevní otcové|církevních Otců]] neoznačuje pojem celek křesťanské víry, ale pouze tu jeho část, která je vztažena k Bohu; to, co se týká božího spásného jednání vůči člověku, označovali Otcové pojmem ''oikonomia'' (ekonomie spásy).
Zatímco mezi [[teolog]]y ve [[starověk]]u patřili většinou [[biskup]]ové, ve [[středověk]]u hrají v teologii prim [[řeholník|řeholníci]]. V rámci [[univerzita|univerzit]] vznikají teologické [[fakulta|fakulty]], na nichž je studována křesťanská nauka systematicky. U [[Petr Abélard|Petra Abélarda]] a sv. [[Svatý Bonaventura|Bonaventury z Bagnoreggia]] získává konečně pojem teologie rozsah posvátného vědění, který zahrnuje celou křesťanskou nauku. Na teologii se nyní pohlíží v tomto smyslu jako na spekulativní a teoretickou vědu, jejímž vrcholným dílem je ''[[Teologická suma]]'' sv. [[Tomáš Akvinský|Tomáše Akvinského]].
S [[protestantská reformace|protestantskou reformací]] je opět posílen aspekt praktického rozměru teologie. [[Martin Luther]] se tímto chápáním staví do [[Monastická teologie|monastické teologické]] [[tradice]], kterou ve středověku zastupuje např. sv. [[Anselm z Canterbury]] či sv. [[Bernard z Clairvaux]]. Praktickou vědou je teologie v tom smyslu, že se celá zabývá [[spása|spásou]] člověka v Bohu, která zahrnuje i praktické počínání věřícího. [[Luterství|Luterští]] teologové proto považovali teologii za ''scientia practica'', praktickou vědu. K dalšímu posilování praktických aspektů teologie na úkor teorie a spekulace přichází v době [[osvícenství]] ([[Johann Salomo Semler]] a [[Friedrich Schleiermacher]]).
Na [[katolictví|katolické]] straně se dnes chápe rozdělení na teologickou teorii a praxi jako svým způsobem fatální, neboť na základě samotných teologických principů nelze prakticky rozlišovat lidské poznání o Bohu a jeho postoj vůči Bohu a světu. V tomto chápání nemůže být v životě teologa rozděleno, co o Bohu vypovídá a jak před Bohem žije.
== Rozdělení teologie ==
|