ovládat

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *volděti, from Proto-Balto-Slavic *walˀdā́ˀtei, from Proto-Indo-European *h₂welh₁dʰh₁-, from *h₂welh₁- (“to rule”).

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈovlaːdat]

• Audio:

  (file)

Verb

ovládat impf (perfective ovládnout)

1. (transitive) to control

   Příčně pruhovaná kosterní svalová tkáň je ovládána vůlí. ― The transverse striated muscle tissue is under voluntary control.

2. (reflexive with se) to control oneself
3. to dominate (to govern, rule or control by superior authority or power)
4. to know, to master (to learn to a high degree of proficiency)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	ovládat, ovládati	Active adjective	ovládající
Verbal noun	ovládání	Passive adjective	ovládaný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	ovládám	ovládáme	—	ovládejme
2nd person	ovládáš	ovládáte	ovládej	ovládejte
3rd person	ovládá	ovládají	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive ovládat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	ovládal	ovládali	ovládán	ovládáni
masculine inanimate		ovládaly		ovládány
feminine	ovládala		ovládána
neuter	ovládalo	ovládala	ovládáno	ovládána

Transgressives	present	past
masculine singular	ovládaje	—
feminine + neuter singular	ovládajíc	—
plural	ovládajíce	—

Derived terms

• ovladač m
• ovladatelný m
• ovládání n
• sebeovládání n

 

Further reading

• “ovládati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “ovládati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “ovládat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)