dislokovat
Czech
editEtymology
editFrom Latin dislocātiō + -ovat.
Pronunciation
editVerb
editdislokovat impf or pf
Conjugation
editConjugation
Infinitive | dislokovat, dislokovati | Active adjective | dislokující, dislokovavší |
---|---|---|---|
Verbal noun | dislokování | Passive adjective | dislokovaný |
Present forms | indicative | imperative | ||
---|---|---|---|---|
singular | plural | singular | plural | |
1st person | dislokuji, dislokuju (coll.) |
dislokujeme | — | dislokujme |
2nd person | dislokuješ | dislokujete | dislokuj | dislokujte |
3rd person | dislokuje | dislokují, dislokujou (coll.) |
— | — |
When the verb is used in perfective aspect, it does not have present tense and the present forms are used to express future only. When the verb is used in imperfective aspect, the future tense is a combination of a future form of být + infinitive dislokovat. |
Participles | Past participles | Passive participles | ||
---|---|---|---|---|
singular | plural | singular | plural | |
masculine animate | dislokoval | dislokovali | dislokován | dislokováni |
masculine inanimate | dislokovaly | dislokovány | ||
feminine | dislokovala | dislokována | ||
neuter | dislokovalo | dislokovala | dislokováno | dislokována |
Transgressives | present | past |
---|---|---|
masculine singular | dislokuje | dislokovav |
feminine + neuter singular | dislokujíc | dislokovavši |
plural | dislokujíce | dislokovavše |
Related terms
editFurther reading
edit- dislokovati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- dislokovati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989