Nindža

Nindža (také v anglickém přepisu ninja, japonsky 忍者) byl pro špionážní účely speciálně vycvičený jedinec ve feudálním Japonsku. První zprávy o nindžích se objevují od 6. století, tedy v období vlády císařovny Suiko. Konec období nindžů je spojován se začátkem období Edo, kdy Japonsku vládla rodina Tokugawa.

Nindžové byli mistry v umění dříve zvaném šinobidžucu (šinobi - vkrádat se), dnes známém jako nindžucu. Toto umění v sobě zahrnovalo jak různé druhy boje (ať už se zbraněmi či holýma rukama), techniky nenápadného pohybování se v krajině, tak třeba různá řemesla, zpěv či tanec.

Praktiky a schopnosti

Legendy (některé nepochybně rozšířeny samotnými nindži) a moderní filmy připisují nindžům až nadpřirozené schopnosti:

Rychlost převyšující sledovací schopnost oka.
Schopnost ukrást naprosto cokoliv (například nošené spodní prádlo) bez povšimnutí okradeného.
Prorážení zdí rukou (i když v případě tenkých dřevěných zdí mohlo jít o skutečnou schopnost).
Rovnováhu umožňující nejen běžet po provaze (nataženém mezi budovami) a stát na meči, ale také se odrážet od stěn budov
Neuvěřitelně dlouhé skoky, připomínající létání.
Někdy i optickou neviditelnost (viz technika skrývání).
Opět optická chůze či běh po vodě (ve vodě jsou zapíchnuty kůly na které si ninjové stoupli a vypadalo to jako chůze po vodě.
Také někdy ovládání živlů (ohnivé bomby, skrývání v zemi..) a technika využívající tok čakry - pokud se ninja soustředí dokáže dokonalé věci.
Patrně největší fikcí je nošení černého oblečení. Nindžové nosili obleky různé barvy, podle prostředí ve kterém zrovna operovali (bílé ve sněhu, hnědé či tmavě zelené v lesích). Černé oblečení nosili velice spoře.

Nindžové byli vybaveni mnoha skrytými zbraněmi a nástroji. Za legendami o létání patrně stojí používání něčeho jako moderní rogalo (samozřejmě bezmotorová varianta). Používali rovněž jedy. Zbraně byly jen účelové, nedbali na krásu a propracovanost. Většinou měla jedna zbraň až 5 funkcí. Byli také vycvičeni v zacházení s ohněm, používali primitivní granáty a zápalné bomby.^[zdroj?]

Nindžové podle legend používaly 4 druhy technik:

taidžucu - umění boje rukama nebo zbraní,
nindžucu - umění provádějící schopnosti založené na základním elementu, např. ohni,
gendžucu - umění iluze a zkreslení reality,
dokudžucu - umění jedu.

Nindžové v historii

Na konci 16. století byla jedna ze škol ninjutsu například v provincii Iga, tu však vyplenil daimjóa Nobunagy Ody, navíc vzdal rozkaz na vyvraždění všech, včetně žen, dětí i mnichů. V odplatě se o zavraždění Nobunagy neúspěšně pokusil ninja z Igy: Po proniknutí do Nabunagova hradu, kde se dajmjó cítil relativně v bezpečí pod ochranou mj. i svých najatých ninjů (z jiného klanu než z Igy), se ninja pokoušel použít jed (akonitin) z oměje, spuštit ho Nabunagovi do úst po niti, skrz škvíru ve stropě, ten se ale nenadále probudil. Příprava na akci vyžadovala spolupráci spřátelených sluhů a mnoho příprav, prozrazenému a pronásledovanému ninjovi se pak podařilo uprchnout, i za pomoci ježků rozhozených na klíčová místa cesty.

Nindžovských skupin bylo vícero, po rozprášení nindžů z Igy ze zbývajících mužů jich Iejasu Tokugawa 100 najal jako svou osobní ochranku, když se vracel poražený z bitvy, oklikou přes hory a les.

Nindžové ve fikci

Knihy

Ninji zmiňuje např. James Clavel (dokonce dvě různé skupiny) v knize Šógun (zfilmováno jako "Zajatec japonských ostrovů"), kde jedna skupina cizích ninjů zaútočila na hrad, pak zas jeden Tokugawův ninja Anginovi zapálil jeho rozestavěnou loď.

Filmy

Je možné, že nindžové byli mistry bojových umění Džú-džucu a kendžucu. Ve filmech ovšem používají i čínské kung-fu nebo modernější karate, džudó a kendó.

Anime

Nindžové se taky objevují v japonských animovaných seriálech. Nejznámější v ČR je Naruto.

Zbraně a nástroje

Ašiko - lezecká pomůcka
Ašiko- lezecká pomůcka
Šikomizue - meč v holi
Manriki.
Tecu biši - kovoví ježci
Kaginawa - vrhací kotva s lanem ke šplhání
Bo šuriken - vrhací šipky
Bo šuriken - vrhací šipky
Kusarigama - srp na rýži se závažím na řetězu, k obmotávání kolem nohou nepřátel
Manriki.
Kusari katabira.
Čigiriki.

Reference

Jay Sensei: Tygří svitek nindžů z Koga, Fighters Publications, Praha 2004, ISBN 80-903079-3-0
Stephen Turnbull: NINDŽA Kult japonského tajného boje bez příkras, Naše vojsko, Praha 2003, ISBN 80-900511-0-3

Související články

Hwarangdo