[go: nahoru, domu]

Přeskočit na obsah

Cawdor (římská pevnost)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Cawdor
údajná římská pevnost Cawdor
údajná římská pevnost Cawdor
Účel stavby

vojenský

Základní informace
Slohřímská vojenská architektura
Výstavba1. století
Poloha
Adresasever Skotska, poblíž města Inverness, Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Souřadnice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Easter Galcantray, údajná římská pevnost), se nachází v blízkosti skotské vesničky Cawdor (24 km na východ od města Inverness). Pro tvrzení, že jde o římskou pevnost, však chybějí archeologické důkazy, které by ho podpořily.[1]

V roce 1984 byla jihozápadně od vesničky Cawdor objevena údajná římská pevnost, a to pomocí leteckého snímkování.[2]

Na místě probíhaly vykopávky mezi lety 1985 a 1990, ale byl objeven pouze jeden úlomek keramiky, který byl považován za římský na základě jeho podobnosti s fragmentem nalezeným v legionářské pevnosti Inchtuthil.

Další nálezy, údajně římské, však mohou právě tak patřit k stavbám z jiných období. Nejnovější analýza této lokality viz [3].

Kdyby se potvrdilo, že na tom místě skutečně stála římská pevnost, byla by to nejseverněji položená známá římská pevnost na Britských ostrovech, ale je to velmi nepravděpodobné: nejbližší pevnost, Stracathro, je totiž vzdálená více než 160 km.[4]

Římané v severním Skotsku, rok 83 (případně 84)

Žádné nálezy zatím neukazují, že Agricola se dostal tak daleko na sever, navzdory zavádějícím objevům v Portmahomacku[5] a Tarradale na severním pobřeží Beauly Firth[6], ale archeologové, kteří se specializují na římské období, se zatím nevyjádřili.[7]

Easter Galcantray se nachází blízko Invernessu a nikdy nebyl vážně považován za nejsevernější místo, kam se římští dobyvatelé dostali, navzdory tomu, co amatérští historici a zastánci konspiračních teorií tvrdí.

Historicky je známo, že v létě 83 Agricola porazil spojené kaledonské vojsko, kterému velel Calgacus, a to v bitvě u Mons Graupius. Agricola po vítězství získal rukojmí z příslušníků kaledonských kmenů a nařídil své flotile plout kolem severního pobřeží, díky Římané dostali důkaz, že provincie Britannia je ostrov.

Agricola se pak možná přesunul se svou armádou na severní pobřeží Británie[8] a dostal se do okolí Invernessu, poblíž pevnosti Easter Galcantray (Cawdor). V roce 1985 byl „malý kousek římské keramiky“ nalezen spolu se spálenými zbytky na dně příkopu v této lokalitě[9], ale při pozdějším zkoumání byl označen za středověký.[10]

Bennachie, jedno z míst, kde mohlo k bitvě dojít

Další výzkum nutný

[editovat | editovat zdroj]

Lokalita sama

[editovat | editovat zdroj]

Ačkoli radiokarbonová metoda datování nevylučovala možnost, že tamější stavba proběhla během prvního století[11], interpretace zjištění i zde zůstává problematická, protože tato lokalita byla obsazena a potom dosti rychle opuštěna, takže nebyly nalezeny žádné další důkazy.[10]

Místo, kde k bitvě u Mons Graupius došlo

[editovat | editovat zdroj]

Kromě toho zatím nedošlo ke shodě, pokud jde o místo, kde přesně se bitva u Mons Graupius odehrála. Například William Roy (1793)[12], Gabriel Jacques Surenne (1823)[13], Archibald Watt[14] a C. Michael Hogan[15] se domnívají, že se v roce 82 bojovalo dále na jih na pobřeží poblíž římských táborů Raedykes [16] nebo Glenmailen [17].

Vittorio di Martino (autor „Římského Irska“ o možném římském tažení do Irska) se naproti tomu domnívá, že k vítězství Římanů došlo v oblasti od Cawdoru na jihozápad.[18]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cawdor (římská pevnost) na anglické Wikipedii.

  1. Easter Galcantray | Canmore. canmore.org.uk [online]. [cit. 2020-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. G.D.B. Jones & I. Keillor, "Easter Galcantray", Discovery & Excavation Scotland 1984 (1984), p. 14: "On south bank of river Nairn, straight cropmark with gap in middle and suggestion of two more sides, truncated by river, at right angles to main mark."
  3. A Tibbs, Beyond the Empire: A Guide to the Roman Remains in Scotland (2019), p. 190.
  4. EWART, Gordon; GALLAGHER, Dennis. The fortifications of Fort George, Ardersier, near Inverness: archaeological investigations 1990–2005. Post-Medieval Archaeology. 2010-06, roč. 44, čís. 1, s. 105–134. Dostupné online [cit. 2020-08-16]. ISSN 0079-4236. DOI 10.1179/174581310x12662382629210. 
  5. Port A' Chaistell | Canmore. canmore.org.uk [online]. [cit. 2020-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. CARVER, M. O. H. Portmahomack : monastery of the Picts. Edinburgh: Edinburgh University Press 1 online resource (xvi, 240 pages, 8 unnumbered pages of plates) s. Dostupné online. ISBN 978-0-7486-3046-2, ISBN 0-7486-3046-5. OCLC 649628434 
  7. MAXWELL, G. S.; WILSON, D. R. Air Reconnaissance in Roman Britain 1977-84. Britannia. 1987, roč. 18, s. 1. Dostupné online [cit. 2020-08-16]. ISSN 0068-113X. DOI 10.2307/526438. 
  8. LIFENG, Kao. Sacred Order: Cosmogonic Myth In The Chu Silk Manuscript. [s.l.]: BRILL Dostupné online. ISBN 978-90-04-21480-4, ISBN 978-90-04-21480-4. 
  9. PARNELL, John. Evidence for evaporites in the ORS of northern Scotland: replaced gypsum horizons in Easter Ross. Scottish Journal of Geology. 1985-02, roč. 21, čís. 3, s. 377–380. Dostupné online [cit. 2020-08-16]. ISSN 0036-9276. DOI 10.1144/sjg21030377. 
  10. a b FIRTH, CALLUM R. Late Devensian raised shorelines and ice limits in the inner Moray Firth area, northern Scotland. Boreas. 2008-01-16, roč. 18, čís. 1, s. 5–21. Dostupné online [cit. 2020-08-16]. ISSN 0300-9483. DOI 10.1111/j.1502-3885.1989.tb00365.x. 
  11. MACKILLOP, Andrew; MUNRO, Jean; MUNRO, R. W. Campbell family of Cawdor (per. 1511–1821), highland chiefs, landowners, and politicians. [s.l.]: Oxford University Press (Oxford Dictionary of National Biography). Dostupné online. 
  12. MACDONALD, George. VII.—General William Roy and his ‘Military Antiquities of the Romans in North Britain’. Archaeologia. 1917, roč. 68, s. 161–228. Dostupné online [cit. 2020-08-16]. ISSN 0261-3409. DOI 10.1017/s0261340900008584. 
  13. Sir Walter Scott and Charles Robert Maturin. Příprava vydání Fannie E. Ratchford, William H. McCarthy. [s.l.]: Routledge Dostupné online. ISBN 978-0-429-02464-1. S. 1–119. 
  14. Index. Oxford, UK: Wiley-Blackwell Dostupné online. ISBN 978-1-118-24432-6, ISBN 978-0-470-67425-3. S. 276–289. 
  15. PRICE, Michael. Were Europe’s megalithic societies patrilineal?. Science. 2019-04-15. Dostupné online [cit. 2020-08-16]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.aax7059. 
  16. SEMPREBONI, Diego; VIGANÒ, Luca. MMM. In: Companion of the The Web Conference 2018 on The Web Conference 2018 - WWW '18. New York, New York, USA: ACM Press, 2018. Dostupné online. ISBN 978-1-4503-5640-4. DOI 10.1145/3184558.3191613.
  17. L. Septimius Severus (Imperator Caesar L. Septimius Severus Pertinax Augustus). Příprava vydání Timothy J. Cornell. [s.l.]: Oxford University Press Dostupné online. ISBN 978-0-19-927704-9. 
  18. WARNER, Richard; MARTINO, V. Di. Roman Ireland. Britannia. 2004, roč. 35, s. 360. Dostupné online [cit. 2020-08-16]. ISSN 0068-113X. DOI 10.2307/4128646. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]