Epitaf
Epitaf (řec. epitafios, náhrobní nápis) je krátký text, který informuje o zesnulé osobě, shrnuje její život a tematicky se vztahuje k mrtvému[1].
Nemusí jít přímo o nápis umístěný na hrobu, naopak epitaf může mít kromě vlastního textu také význam památníku, který není náhrobkem, neboť se za ním nenachází hrob. Lze se s ním setkat zejména v období renesance, bývá umístěn na stěně kostela. Základní význam má architektonicky rámovaná reliéfní deska se jménem zemřelého a datem jeho smrti. Na epitafu je zesnulý zpravidla zobrazen jako klečící před křížem, často s již zemřelými členy rodiny – dětmi, jednou nebo více manželkami.
Příklady vlastních epitafů
Epitaf Jiřího Wolkera, který si napsal sám krátce před svou smrtí:
Zde leží Jiří Wolker, básník jenž miloval svět a pro spravedlnost jeho šel se bít. Dřív než mohl srdce své k boji vytasit, zemřel mlád dvacet čtyři let.
Epitaf Egona Bondyho (vl. jménem Zbyněk Fišer), který napsal ve své knize Invalidní sourozenci (1974):
Na život a smrt se vyser, tady leží Zbyněk Fišer.
Reference
- ↑ Co je epitaf, příklady. velesritual.com.ua [online]. [cit. 2021-06-27]. Dostupné online.
Literatura
- In: Ondřej Jakubec a kol. Ku věčné památce. Malované renesanční epitafy v českých zemích. Olomouc: Muzeum umění Olomouc, 2007. ISBN 978-80-85227-88-8. S. 174.
