Jihoafrická republika
Jihoafrická republika[3] (zkráceně Jižní Afrika,[4][3] zkratkou JAR, někdy také Republika Jižní Afrika)[5] je jedním z nejvyspělejších afrických států. Na hrubém domácím produktu celé Afriky se podílí více než jednou pětinou, je to druhá největší africká ekonomika (34. na světě). Je členem G 20.
Leží na jihu afrického kontinentu. Sousedí s Namibií, Botswanou a Zimbabwe na severu, Mosambikem a Svazijskem na východě. Uvnitř jihoafrického území leží samostatné království Lesotho. Se svou rozlohou je JAR 25. největším státem světa a se svými 57 miliony obyvatel 24. nejlidnatějším. Země má jedenáct úředních jazyků, což je čtvrtý nejvyšší počet na světě. JAR je zemí s nejvyšším podílem bílého a asiatského obyvatelstva v Africe.
Jihoafrická republika jako jedna z mála zemí v Africe nezažila státní převrat a její demokracie má více než stoletou tradici, na druhou stranu v důsledku rasové segregace (apartheidu) zavedené roku 1948 byli z demokratického procesu až do roku 1994 vyřazeni černoši. Od té doby je JAR parlamentní demokracií, byť důsledky apatheidu v podobě rozdělené společnosti a sociální a ekonomické nerovnosti v mnoha ohledech přetrvají a jsou předmětem politických a společenských sporů.[6][7]
Oficiální názvy
Vzhledem k velkému počtu úředních jazyků má Jihoafrická republika více oficiálních názvů.
- Republic of South Africa (anglicky)
- Republiek van Suid-Afrika (afrikánsky)
- iRiphabliki yeSewula Afrika (jižní ndebele)
- iRiphabliki yomZantsi Afrika (xhošsky)
- iRiphabhuliki yaseNingizimu Afrika (zulu)
- Rephaboliki ya Afrika-Borwa (sotho)
- Repabliki ya Afrika-Borwa (jižní sotho)
- Rephaboliki ya Aforika Borwa (setswanštinsky)
- iRiphabhulikhi yeNingizimu Afrika (swati)
- Riphabuḽiki ya Afurika Tshipembe (venda)
- Riphabliki ra Afrika Dzonga (tsonga)
Historie
Obdobně jako jiné africké země má i JAR velice dlouhou historii lidského osídlení. Oblast krasových jeskyní v okolí Johannesburgu je známá jako Kolébka lidstva. Od počátku 20. století jsou tu nalézány početné pozůstatky prvních lidí i jejich předků z rodu Australopithecus, a proto je toto území chráněno jako součást světového dědictví UNESCO.[8] Vyskytoval se tu Australopithecus africanus, Australopithecus sediba i Paranthropus robustus. K nejstarším zástupcům lidí patří nově objevený druh Homo naledi. Dále se na území JAR vyskytoval člověk zručný, člověk vzpřímený i člověk moudrý.
Před příchodem Evropanů na území dnešní Jihoafrické republiky žili Sanové, Khoikhoiové a později také Bantuové.
Evropská kolonizace
V roce 1488 doplul k břehům dnešního Kapska portugalský mořeplavec Bartolomeu Dias. Vylodil se v Zátoce mušlí (Mossel Bay). Dalších sto let zde přistávaly lodě pouze z Portugalska; Portugalci zde však žádné osady po střetech s původními obyvateli nezakládali. Prvními evropskými osadníky v oblasti byli až Holanďané koncem 16. a v 17. století. Tehdy námořní cesty na jihu Afriky od Portugalců převzala holandská Východoindická společnost. Ta vyslala v roce 1652 do Stolové zátoky tři lodě s 90 lidmi různé národnosti, vedené zkušeným obchodníkem a cestovatelem Janem van Riebeeckem. Ti zde vybudovali první osadu (Kapské Město), zahrady, zemědělské plantáže, vinice. Na těžkou práci si přes Východoindickou společnost nechali přivážet otroky ze severu, namísto místních Khoisanů (skupin Khoikhoiů a Sanů). O pár let později začali zakládat v okolí další farmy. Z Evropy přijížděli další osadníci, zejména Němci. V roce 1688 sem dorazila skupina 200 francouzských Hugenotů. V 18. století připlouvalo k jihoafrickým břehům přes 80 lodí ročně; také díky tomu sem byly zavlečeny neštovice, které způsobily zdecimování nejen osadníků, ale zejména domorodců. V 19. století byli Búrové, potomci prvních holandských osadníků, vytlačeni dále do vnitrozemí, kde založili vlastní státní celky Natal, Transvaal a Oranžský svobodný stát, přičemž neváhali místní obyvatelstvo zabíjet ve velkém rozsahu v mnoha válkách.[9] Na počátku 19. století sjednotil zulské kmeny náčelník Šaka a v brutální výbojné politice jeho válečníci zpustošili a vylidnili rozsáhlé oblasti jižní Afriky, čímž ovšem usnadnili následnou búrskou a britskou kolonizaci. Toto období se nazývá mfecane.
Britská nadvláda
Během 18. století vyhlásila Nizozemská Východoindická společnost bankrot a vládu nad okolním mořem převzala Anglie. V roce 1796 britský výsadek obsadil kolonii poprvé, roku 1806 pak definitivně. V roce 1820 sem připlulo 4000 britských osadníků. Británie zakázala obchodování s otroky a v roce 1833 zrušila otroctví. Búrům otroci z plantáží utíkali, jejich farmy zanikaly. V první búrské válce (1880–1881) byli Britové poraženi. Konečné ovládnutí oblasti Brity přišlo až po druhé búrské válce (1899–1902), kdy Britské impérium anektovalo nezávislé búrské republiky Transvaal a Oranžský svobodný stát a desítky tisíc vzpurných Búrů a jejich rodin uvěznilo v koncentračních táborech. Dne 31. května 1910 byly všechny provincie sloučeny v Jihoafrickou unii, která získala autonomní statut dominia.
Automaticky spolu s Velkou Británií vstoupila do první světové války. Za války obsadila a okupovala tehdejší Německou jihozápadní Afriku – dnešní Namibii. Spolu s dalšími britskými dominii se účastnila poválečných mírových konferencí, na kterých získala jihozápadní Afriku jako mandátní území.
Nezávislost
Významným přelomem ve vývoji Jihoafrické unie byla rozsáhlá industrializace spojená s objevením ložisek diamantů v Kimberley a zlata ve Witwatersrandu v Transvaalu. Rozvoj průmyslu byl navíc umocněn v době velké hospodářské krize díky vysokým cenám zlata a diamantů. Hospodářský růst trval nepřetržitě až do druhé poloviny 20. století. Tento pozitivní vývoj však byl v příkrém rozporu s trendy vývoje politického.
V roce 1931 přijatý Westminsterský statut učinil z Jihoafrické unie formálně nezávislý stát v personální unii se Spojeným královstvím a dalšími britskými dominii. Suverénní a nezávislý statut země byl o tři roky později dodatečně potvrzen domácími zákony Status of the Union Act 1934 a Royal Executive Functions and Seals Act of 1934.
Jihoafrická unie se jako člen britského společenství národů účastnila druhé světové války na straně spojenců, což nesla s nelibostí především Národní strana. V roce 1948 pak ve volbách zvítězila Národní strana spojená s režimem apartheidu. Tento režim se po celou dobu své existence střetával se značným odporem na mezinárodní scéně.
31. května 1961 byla země po proběhlém referendu prohlášena republikou a změnila název na Jihoafrickou republiku. Parlamentní systém vlády, ale zůstal zachován až do reformy ústavy v roce 1983. Na protest proti nepřátelským postojům některých členů Britského společenství národů JAR z tohoto svazku vystoupila. Od šedesátých let jsou zřizovány takzvané bantustany, samosprávná území vyhrazená pro původní obyvatelstvo.
Mezinárodní olympijský výbor na svém zasedání v Amsterdamu v roce 1970 rozhodl Olympijský výbor JAR suspendovat a tuto zemi vyloučit z olympijského hnutí do doby, než zruší rasovou segregaci barevných sportovců.[10]
V srpnu až říjnu 1975 se jednotky Jihoafrické republiky zapojily do konečné fáze Angolské války za nezávislost na straně organizace UNITA Jonase Savimbiho, ale byla zatlačena zpět vojáky nasazenými z Kuby.
Boj proti apartheidu získal na intenzitě v 80. a 90. letech. Při různých nepokojích a demonstracích byly zabity desítky lidí. Poslední bělošský prezident F. W. de Klerk v listopadu 1989 zrušil část apartheidních zákonů, povolil dříve zakázaný Africký národní kongres a souhlasil s konáním všeobecných voleb v roce 1994. Po nich do úřadu nastoupil Nelson Mandela, se kterým přišel konec apartheidu jako oficiální státní politiky.
Geografie
Jihoafrická republika je nejjižnějším státem Afriky. S rozlohou 1 219 912 km² je 24. největším státem na světě, 9. největším v Africe a 15,5× větším než Česká republika nebo 2× než Ukrajina. Z Afriky zabírá asi 4 % rozlohy.
JAR má 2 500 km mořského pobřeží (na jihovýchodě ji omývá Indický oceán a na jihozápadě Atlantský oceán) a vysokou rozmanitost klimatických podmínek. Na západě země se rozkládá poušť Kalahari, východ země má spíše subtropické klima. Ve střední části se rozkládá náhorní plošina Highveld. Téměř po celé délce od Namibie po Transvaal je JAR lemována Dračími horami, které dosahují výšek až 3 500 m.
Oblast Witwatersrandu představuje největší koncentraci obyvatelstva (Johannesburg, Pretorie). Tato oblast má obrovské zásoby zlata. Velmi známá je Stolová hora, zvedající se z moře do tisícimetrové výšky nad Kapské Město.
V Jižní Africe stále žije velké množství divoké zvěře, avšak její výskyt ve volné přírodě je vlivem civilizačních faktorů ohrožen. Pro tyto účely bylo zřízeno celkem 13 národních parků s velmi kvalitní péčí, z nichž nejznámější jsou Krugerův NP, NP Kalahari Gemsbok a rovněž Addo Elefant v blízkosti Port Elizabeth.
Největší města v roce 2004:
- Kapské Město (2 984 000 obyvatel)
- Durban (2 531 300 obyvatel (i s předměstími 3 800 000)
- Johannesburg (1 975 500 obyvatel (i s předměstími 5 550 000)
- Pretorie (741 600 obyvatel)
Politika
JAR má dvoukomorový parlament: Národní rada provincií s 90 členy a 400členné Národní shromáždění. Zástupci do Národního shromáždění jsou voleni na pětiletá funkční období na bázi proporčního volebního systému (bez jakékoliv vstupní hranice). Do Národní rady je v každé provincii zvoleno deset zástupců rovněž na pět let. Volby do obou komor probíhají vždy současně. Nejsilnější politická strana (příp. koalice) v Národním shromáždění formuje vládu, v jejímž čele stojí prezident republiky. Od května 2009 do února 2018 byl prezidentem republiky Jacob Zuma, který 15. 2. 2018 oznámil svou okamžitou rezignaci. Zumu provází řada korupčních skandálů. Nejzávažnější se týká renovace jeho soukromého majetku ze státní pokladny.[11][12] Do funkce prezidenta Jihoafrické republiky byl Jihoafrickým parlamentem zvolen někdejší viceprezident a předseda vládní strany Africký národní kongres (ANC) Cyril Ramaphosa.[13]
V současné době je místní politická scéna ovládána Africkým národním kongresem (ANC), který ve volbách 2014 získal 62,2 % hlasů. Jeho nejsilnější soupeř, Strana demokratické aliance, získala 22,2 %.
Administrativní dělení
Země se dělí na 9 autonomních provincií (číslo odpovídá číslu na mapě, hlavní město v závorce):
- Západní Kapsko (Kapské Město)
- Severní Kapsko (Kimberley)
- Východní Kapsko (Bisho)
- KwaZulu-Natal (Pietermaritzburg¹)
- Svobodný stát (Bloemfontein)
- Severozápadní provincie (Mafikeng)
- Gauteng (Johannesburg)
- Mpumalanga (Nelspruit)
- Limpopo (Polokwane)
Ekonomika
JAR je v rámci afrického kontinentu stabilně jednou z nejvyspělejších zemí, má dobře vyvinutý obchod se službami a je již dlouho industrializovaná. HDP na obyvatele měl však v 80. a začátkem 90. let let sestupnou tendenci, od konce 90. let zase stoupá.[14] JAR vytváří přibližně 25 % HDP celého afrického světadílu, kde též drží prvenství ve spotřebě i výrobě elektrické energie. HDI, Index lidského rozvoje Jihoafrické republiky, který do poloviny 90. let stoupal, začal klesat, ke stoupající tendenci se vrátil v roce 2005. Na jeho poklesu mezi lety 1995 a 2005 mělo největší podíl drastické zkrácení délky života (1990 - 61,5 let, 2006 51 let[15]) způsobené především pandemií AIDS a selháním vlády v boji proti ní. JAR má velmi bohatá naleziště nerostných surovin, ale nemá ropu.
Zemědělská výroba se soustředí na pěstování kukuřice, pšenice, cukrové třtiny a produkci vlny, kuřat, skotu, ovcí. Zavodňovací systémy nejsou dostatečné a rovněž eroze půdy představuje závažný problém. Převážně jihoafričtí černoši nemají pro sebe dostatek orné půdy a musejí hledat práci mimo své bydliště.
Vývoz představoval v roce 2001 přibližně 30 % HDP, což znamená výrazný nárůst oproti počátku 90. let. Hlavními obchodními partnery země jsou: USA, Velká Británie, Německo, Belgie a Japonsko. Na obchod s ostatními státy v oblasti jižní Afriky má výrazný vliv členství JAR v JACU a JARS. Vyváží se hlavně diamanty, zlato (největší zásoby na světě) a některé rudy, strojírenské výrobky. Dováží se potraviny, výrobky chemického a ropného průmyslu a strojírenské výrobky.
JAR nemá světové prvenství pouze v zásobách zlata, ale také v produkci platiny, rud chromu a vanadia. Významná je těžba černého uhlí i železné rudy.
V zemi jsou největší tepelné elektrárny na světě (v Transvaalu). JAR zajišťuje téměř 2/3 produkce elektřiny pro celou Afriku. V JAR se nachází jediná komerční jaderná elektrárna na africkém kontinentě, JE Koeberg.[16]
Energetická krize
V roce 2007 státem vlastněný dodavatel elektrické energie (Eskom) začal pociťovat nedostatek kapacit v oblasti výroby a rozvodu elektřiny. To vedlo k neschopnosti plnit běžné požadavky průmyslu a spotřebitelů, což vedlo k rozsáhlým výpadkům, které zasáhly celou zemi. Spouštěcím impulsem byla porucha v jaderné elektrárně Koeberg, nicméně od té doby se situace ještě zhoršila. Dodavatel byl široce kritizován kvůli neschopnosti adekvátně udržovat svoje elektrárny, nemluvě o výstavbě nových elektráren, které by zajistily dostačující energetickou kapacitu.
Korupce
Korupce je v Jihoafrické republice velkým problémem. V roce 2017 například bývalý ministr financí Pravin Gordhan v rámci vládního korupčního skandálu odhalil, že lidé z vedení ANC, kteří byli napojeni na jihoafrického prezidenta Jacoba Zumu, zpronevěřili státní prostředky v celkové výši kolem 350 miliard korun.[17] Jacob Zuma byl kvůli korupčnímu skandálu, který se týkal vládních armádních zakázek v hodnotě několika miliard dolarů, odvolán v roce 2005 z funkce jihoafrického viceprezidenta.[18] V roce 2018 musel Zuma kvůli řadě korupčních skandálů odstoupit také z funkce jihoafrického prezidenta.[19]
Zdravotnictví
Problémem je vysoký výskyt HIV/AIDS; počet nakažených dnes dosahuje 5,2 milionů lidí. Jihoafrická vláda vyvinula řadu projektů ke zlepšení této situace, ty ale ve většině nemají žádné výsledky. Podle organizace Human Rights Watch se Jihoafričanky bojí rodit ve státních nemocnicích. V JAR v letech 1998 až 2007 stoupla úmrtnost rodiček čtyřnásobně, ze 150 na 625 na sto tisíc narozených dětí. JAR tak nemá šanci splnit cíl rozvoje stanovený OSN, který předpokládá snížení úmrtnosti do roku 2015 na 38 na každých sto tisíc porodů.[20] Střední délka života byla v roce 2009 71 let pro bílé Jihoafričany a 48 lety pro černé.[21]
Obyvatelstvo
Podle sčítání z roku 2014 tvoří černoši 80,2 % obyvatel země.[22] Mezi ně patří Čwanové, Zulové, Khosové, Matabelové, Sutové, Svazijci, Vendové a jiní. Běloši (resp. Afrikánci) se na složení obyvatelstva podílejí 8,8 %, míšenci (Barevní) 8,4 % a Indové nebo Asiati 2,5 %. Kromě toho v zemi žijí také Khoisanové.
Počet obyvatel Jižní Afriky vzrostl z 11,5 milionů v roce 1946 na více než 52 milionů v roce 2013.[23] V zemi je také odhadem zhruba 5 milionů ilegálních přistěhovalců z okolních afrických států, především ze Zimbabwe (až 3 miliony).[24][25][26]
Označení „barevní“ (Coloureds) je používáno pro obyvatelstvo míšeného bantuského, khoiského a evropského původu. V době politiky apartheidu měli barevní větší práva než černoši.[27] Barevní v letech 1950–1983 neměli volební práva stejně jako černoši, ale roku 1983 jim byla povolena účast v parlamentu.
Náboženství
Křesťanského vyznání je 68 % obyvatel. Islám vyznává 2 %, hinduismus 1,5 % a původní kmenová náboženství 28,5 % obyvatel. Významnou náboženskou osobností byl Desmond Tutu, anglikánský arcibiskup, jenž proslul jako oponent apartheidu a v roce 1984 se stal druhým Jihoafričanem, který obdržel Nobelovu cenu míru.
Jazyky
Jižní Afrika uznává oficiálně 11 úředních jazyků. V závorce je uvedeno procento rodilých mluvčích, kteří udávají daný jazyk jako svoji první řeč: zuluština (cca 24 %), xhoština (cca 16 %), afrikánština (necelých 14 %), angličtina (cca 10 %), severní sesothština (cca 9 %), setswanština neboli bečuánština (cac 8 %), (jižní) sesothština (cca 7,5 %), tsongština (cca 4,5 %), siswati/svazijština (cca 2,5 %), tsivendština (více než 2 %) a jižní ndbelština (cca 2 %). Všechny tyto jazyky jsou formálně rovnocenné, nápisy v těchto jazycích se objevují např. na jihoafrických mincích. Většina komunikace však probíhá ve třech nejrozšířenějších jazycích (zulština, xhoština a afrikánština) a samozřejmě zejména v angličtině, která má jako jazyk obchodu a vzdělání v JAR dominantní postavení a je také nejrozšířenějším druhým jazykem. Angličtina v JAR tak obecně plní úlohu lingua franca. Z neoficiálních jazyků jsou v JAR také hojně rozšířeny jazyky přistěhovalců z Indie, konkrétně hindština a tamilština (zejména v přístavních městech) a v souvislosti s čínskou expanzí do Afriky se v posledních letech začíná prosazovat i čínština. Výjimkou není ani používání evropských jazyků, zejména portugalštiny a francouzštiny, černošskými imigranty z bývalých portugalských kolonií (Angola, Mosambik) a ze zemí frankofonní Afriky.
Kriminalita
Podle průzkumu pro období 1998–2000 vypracovaného OSN je Jihoafrická republika celosvětově na druhém místě ve vraždách a na prvním místě v přepadení a znásilnění na jednoho obyvatele. Oficiální statistiky ukazují, že v JAR je každý den zavražděno 50 lidí.[28] Nahlášený počet znásilnění ročně se pohybuje kolem 40 000.[29][30] V roce 2009 se celkový počet znásilnění odhadoval na 500 000 ročně.[31]
Znásilnění je v Jižní Africe častým problémem. Jedna třetina z 4000 žen, které byly v jednom průzkumu dotazovány, uvedla, že v uplynulém roce byla znásilněna. Jižní Afrika je zemí s nejvyšším výskytem dětských a kojeneckých znásilnění na světě. Násilníkům hrozí dva roky za mřížemi.[32][33] Nebezpečná pověra, že sex s pannou léčí AIDS, vede ke znásilňování nezletilých dívek a dětí.[34] Každý rok je v Jižní Africe znásilněno až 200 000 dětí.[35]
Mnoho lidí se proto stahuje do bezpečnějších čtvrtí a střežených zón (tzv. gated communities). Mnoho emigrantů z Jihoafrické republiky také uvádí, že zločin byl rozhodujícím důvodem pro jejich odchod ze země.[36] Vraždy farmářů, bez ohledu na barvu pleti, byly a nadále jsou velkým problémem, zejména jako výsledek nerovného majetkovému uspořádání.[37]
Problémem je velké množství (legálně i ilegálně) držených zbraní a problémy s jejich regulací – země tak drží druhé místo v počtu vražd a zabití způsobených střelnými zbraněmi na 100 000 obyvatel hned za Kolumbií.[38] Denně je střelnou zbraní zabito v průměru 18 lidí.[39]
Nepříjemně to dokazují informace přímo od policie z JAR. Každý den umírá v JAR průměrně jeden až dva policisté. Dalším z problémů jsou únosy automobilů.[40]
Kultura
Nadine Gordimerová získala v roce 1991 Nobelovu cenu za literaturu, v roce 2003 se stejné pocty dostalo jihoafrickému rodákovi Johnu Maxwellu Coetzeeovi. Prozaik Peter Abrahams působil na Jamajce, ale většina jeho knih je zpracováním vzpomínek z jižní Afriky. Prosadil se i spisovatel Alan Paton, k nejznámějším jeho knihám patří Cry, The Beloved Country, která byla i dvakrát zfilmována. André Brink patří k těm autorům, kteří krom angličtiny využívají i afrikánštinu, stejně jako básník Breyten Breytenbach. Ač narozen v Zambii, jihoafrickým spisovatelem se stal Wilbur Smith, autor dobrodružných bestsellerů.
Fotograf Kevin Carter získal za zdokumentování hladomoru v Súdánu Pulitzerovu cenu. Byl členem skupiny fotožurnalistů známé jako Bang-Bang Club. K nejznámějším režisérům patří Neill Blomkamp. Jamie Uys se proslavil snímkem Bohové musejí být šílení. Nejslavnější jihoafrickou herečkou je Charlize Theronová. Film Mumie proslavil herce Arnolda Voslooa.
Nejslavnější jihoafrickou zpěvačkou je Miriam Makeba, zvaná též Mama Africa. V roce 1965 byla první zpěvačkou černé pleti, která byla obdržela americkou cenu Grammy. Jako zpěvák se proslavil Troye Sivan.
Věda
Jihoafrická republika má zřejmě největší vědeckou tradici v Africe, o čemž svědčí mezinárodní ocenění řady jejích vědců, byť mnozí se prosadili v institucích v Británii či Spojených státech: Max Theiler získal v roce 1951 Nobelovou cenu za fyziologii a lékařství za vyvinutí vakcíny proti žluté zimnici a stal se tak prvním nositelem této ceny, který se narodil v Africe. Další Nobelova cena za lékařství pro Jihoafričana přišla v roce 1979, kdy ji převzal Allan McLeod Cormack, který položil teoretické základy pro zkonstruování výpočetního tomografu. V roce 2002 stejnou cenu obdržel Sydney Brenner, především za výzkum genetického kódu.
Jihoafrický lékař Christiaan Barnard provedl v roce 1967 jako první na světě úspěšnou transplantaci srdce, a to nikoli v zahraničí, ale doma - v Groote Schuur Hospital v Kapském městě. Informatik Seymour Papert byl průkopníkem umělé inteligence a tvůrcem programovacího jazyka Logo. Antropolog a paleontolog Raymond Dart proslul jako objevitel tzv. Taungského dítěte, tedy první známé lebky hominidů rodu Australopithecus. Objev znamenal průlom a základ teorie o původu lidstva v Africe, který dnes většina vědecké obce považuje za prokázaný. Na Dartův objev vykopávkami navazoval zejména Robert Broom. Na území JAR se narodil v 18. století zakladatel mykologie Christiaan Hendrik Persoon.
Southern African Large Telescope je největším teleskopem na jižní polokouli. V minulosti měla JAR jako jedna z mála afrických zemí i vlastní jaderný program a je jedinou africkou zemí, která dokázala vyrobit jadernou zbraň. Svého jaderného arzenálu se však na počátku 90. let vzdala.
Sport
Nejpopulárnějšími sporty v zemi jsou mezi bílými Jihoafričany kriket a ragby, mezi černošskými obyvateli pak fotbal. Jihoafrická republika pořádala, jako první africká země v historii, mistrovství světa ve fotbale 2010.[41]
JAR má na svém kontě 26 zlatých olympijských medailí (k roku 2018). Jako i jiné africké země je nejúspěšnější v atletice, kde nasbírala devět nejcennějších kovů. Již vůbec první jihoafrická olympijská medaile, z roku 1908, byla atletická. Zlato v běhu na 100 metrů získal Reggie Walker. O čtyři roky později, na hrách ve Stockholmu, vyhrál maratonský běh Ken McArthur. V roce 1920 v Antverpách triumfoval v běhu na 400 metrů Bevil Rudd, v Amsterdamu roku 1928 v běhu na 110 metrů překážek Sydney Atkinson. Esther Brandová vyhrála závod ve skoku vysokém na hrách v Helsinkách v roce 1952. V letech 1964–1992 jihoafričtí sportovci na olympiádu nemohli, a tak další zlato přišlo až roku 1996, maratónský běh v Atlantě vyhrál Josia Thugwane. V Londýně 2012 uspěla běžkyně na 800 metrů Caster Semenyaová, byť zlato převzala až dodatečně, po dopingové diskvalifikaci vítězné soupeřky.[42] Cílem proběhla jasně první také za čtyři roky v Riu, a je tak nejúspěšnější jihoafrickou atletkou (byť jsou její úspěchy hodně diskutované vzhledem k tomu, že je intersex).[43] V Riu sbírku zlatých rozšířil i běžec na 400 metrů Wayde Van Niekerk, a to navíc novým světovým rekordem, který tak uzmul legendárnímu Michaelu Johnsonovi.[44]
V minulosti byl doménou JAR olympijský box (poslední zlatá pochází z roku 1948) a tenis (tři zlaté z meziválečné éry). V novodobé historii pro roce 1996 je to plavání (např. Penny Heynsová má dvě zlaté). Oscar Pistorius se stal první světovou paralympijskou hvězdou, jejíž záře však pohasla v důsledku kriminálního činu.[45]
Gary Player je jeden z neslavnějších golfistů všech dob, třetím v historii, který dosáhl grand slamu.[46] Automobilový závodník Jody Scheckter se stal v roce 1979 mistrem světa ve Formuli 1. Kork Ballington je čtyřnásobným mistrem světa v závodech silničních motocyklů. Jeden titul mají Jon Ekerold a Brad Binder. Boxeři Gerrie Coetzee a Corrie Sanders byli profesionálními mistry světa v těžké váze. V JAR se narodil úspěšný kanadský basketbalista Steve Nash. Jezdec na horském kole Greg Minnaar je trojnásobným mistrem světa. Team Dimension Data je úspěšná jihoafrická profesionální stáj v silniční cyklistice. Tenista Johan Kriek dvakrát vyhrál Australian Open. Tenisté JAR získali v roce 1974 pověstnou „salátovou mísu“ Davis Cupu. Conrad Stoltz je trojnásobným mistrem světa v triatlonu. Jihoafričtí ragbisté získali tři tituly mistrů světa (1995, 2007 a 2019). Danie Craven byl jako první Afričan uveden do mezinárodní ragbyové síně slávy.[47] Anketu o nejlepšího ragbistu světa vyhráli dva Jihoafričané: Schalk Burger a Bryan Habana.
Odkazy
Reference
- ↑ Jihoafrický prezident rezignoval, učinil tak na nátlak své vládní strany. iDNES.cz [online]. 2018-02-14 [cit. 2018-02-15]. Dostupné online.
- ↑ Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online.
- ↑ a b Číselník zemí (CZEM). www.czso.cz [online]. Český statistický úřad [cit. 2019-08-21]. Dostupné online.
- ↑ LIŠČÁK, Vladimír; BOHÁČ, Pavel. Jména států a jejich územních částí. 4. rozšířené a přepracované. vyd. Praha: Český úřad zeměměřický a katastrální, 2009. 111 s. Dostupné online. ISBN 978-80-86918-57-0. S. 28.
- ↑ Jižní Afirka Archivováno 6. 11. 2012 na Wayback Machine., Atlas.netway.cz, [cit. 2012-07-11]
- ↑ SERINO, Kenichi. How Apartheid Haunts a New Generation of South Africans. The Atlantic [online]. 2016-09-21. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SMITH, David. South Africa still a chronically racially divided nation, finds survey. The Guardian [online]. 2012-12-06. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ UNESCO WORLD HERITAGE. whc.unesco.org [online]. [cit. 2016-03-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ING ALEXANDR ZIMÁK. Jihoafrická republika. Praha: Libri, 2003. ISBN 80-7277-184-1. Kapitola Období evropské kolonizace, s. 18.
- ↑ KÖSSL, Jiří; KRÁTKÝ, František; MAREK, Jaroslav. Dějiny tělesné výchovy II.. Praha: Olympia, 1986. Kapitola Mezinárodní sportovní hnutí, s. 207.
- ↑ PLESNÍK, Vladimír. Zuma a jeho klan JAR téměř vyplenili. novinky.cz [online]. Borgis,a.s., 17.2.2018 [cit. 20.2.2018]. Dostupné online.
- ↑ VAN ZUYDAM, Schalk. Jihoafrická vládní strana žádá odchod prezidenta Zumy. ČTK/AP [online]. České noviny, 13.2.2018 [cit. 20.2.2018]. Dostupné online.
- ↑ Cyril Ramaphosa je novým prezidentem JAR. Nahradil Zumu, který rezignoval na svou funkci. zpravy.aktualne.cz [online]. Economia,a.s., 15.2.2018 [cit. 20.2.2018]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ {title}. hdrstats.undp.org [online]. [cit. 21-07-2012]. Dostupné v archivu pořízeném dne 25-06-2012.
- ↑ {title}. hdrstats.undp.org [online]. [cit. 21-07-2012]. Dostupné v archivu pořízeném dne 27-08-2012.
- ↑ Jihoafrická republika: válka o ceny nových jaderných bloků.
- ↑ Zuma a jeho klan JAR téměř zruinovali. Novinky. 17. února 2018.
- ↑ Prezident JAR má problém. Může být obviněn ze stovek případů korupce. Aktuálně.cz. 29. dubna 2016.
- ↑ Nový jihoafrický prezident chce zakročit proti korupci. Sám se ale v politice neváhal obohatit. Český rozhlas. 18. února 2018.
- ↑ http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/afrika/jihoafricanky-se-boji-rodit-ve-statnich-nemocnicich_208962.html
- ↑ Peoples Budget Coalition Comments on the 2011/12 Budget. www.hsrc.ac.za [online]. [cit. 08-11-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 16-05-2012.
- ↑ Mid-year population estimates 2014. Statistics South Africa
- ↑ http://www.scielo.org.za/scielo.php?pid=S0018-229X2011000200001&script=sci_arttext
- ↑ International Herald Tribune [online]. 23 May 2008 [cit. 2011-10-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 21-02-2009.
- ↑ Escape From Mugabe: Zimbabwe's Exodus [online]. Dostupné online.
- ↑ More illegals set to flood SA [online]. Fin24 [cit. 2011-10-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-14.
- ↑ HORÁKOVÁ, Hana. Národ, kultura a etnicita v postapartheidní Jižní Africe. Vyd. 1. Hradec Králové : GAUDEAMUS, 2007. 275 s. ISBN 978-80-7041-836-9.
- ↑ How dangerous is South Africa?. BBC News. 17 May 2010. Dostupné online.
- ↑ zem. Sexuální násilí v Jihoafrické republice se stalo národní krizí, varoval prezident. ČT24 [online]. Česká televize, 2019-01-13 [cit. 2019-01-13]. Dostupné online.
- ↑ South Africa's Cyril Ramaphosa urges action against 'rape crisis'. BBC News [online]. BBC, 2019-01-12 [cit. 2019-01-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SOUTH AFRICA: One in four men rape
- ↑ PERRY, Alex. Oprah scandal rocks South Africa. TIME. 5 November 2007. Dostupné online [cit. 15 May 2011].
- ↑ Baby rapes shock South Africa. BBC News. 11 December 2001. Dostupné online.
- ↑ IRIN. SOUTH AFRICA: Focus on the virgin myth and HIV/AIDS. www.irinnews.org. IRIN, 2002. Dostupné online.
- ↑ South Africa's shame: the rise of child rape. www.independent.co.uk. independent.co.uk, 2010-05-16. Dostupné online.
- ↑ Independent Newspapers Online. SA's woes spark another exodus [online]. Iol.co.za, 6 October 2006 [cit. 2011-05-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 21-08-2010.
- ↑ Counting South Africa's crimes, Mail and Guardian, Retrieved 2 October 2012.
- ↑ {title}. www.sacc-ct.org.za [online]. [cit. 12-12-2013]. Dostupné v archivu pořízeném dne 24-06-2012.
- ↑ http://www.policymic.com/articles/60561/18-people-get-murdered-every-day-in-south-africa-now-tell-me-how-guns-don-t-kill-people[nedostupný zdroj]
- ↑ ISS. Crime in South Africa: A country and cities profile [online]. Institute for Security Studies [cit. 2013-03-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 26-01-2013.
- ↑ Fotbalový šampionát začíná, poprvé na africkém kontinentu. ČT sport. Dostupné online [cit. 2018-11-29].
- ↑ Savinovová přijde kvůli dopingu o tituly z OH, MS a ME, zlaté medaile získá Semenyaová. Aktuálně.cz. 2017-02-10. Dostupné online [cit. 2018-11-29].
- ↑ Semenyaová je podle testů hermafrodit. Nemá vaječníky, ale varlata. www.sport.cz. Dostupné online [cit. 2018-11-29].
- ↑ Bolt mu gratuloval a překonaný rekordman žasl: Byl to masakr. iDNES.cz [online]. 2016-08-15 [cit. 2018-11-29]. Dostupné online.
- ↑ Pistorius byl za zabití z nedbalosti odsouzen k pěti letům vězení | Svět | Lidovky.cz. Lidovky.cz [online]. [cit. 2018-11-29]. Dostupné online.
- ↑ Gary Player | Biography, Titles, & Facts. Encyclopedia Britannica. Dostupné online [cit. 2018-11-29]. (anglicky)
- ↑ https://www.world.rugby/halloffame/inductees
Literatura
- HULEC, Otakar. Dějiny Jižní Afriky. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010. ISBN 978-80-7106-039-5.
- ZIMÁK, Alexander. Jihoafrická republika. Praha: Libri, 2003. ISBN 80-7277-184-1.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jihoafrická republika na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo Jihoafrická republika ve Wikislovníku
Kategorie Jihoafrická republika ve Wikizprávách
- South Africa - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International [cit. 2011-08-18]. Dostupné online. (anglicky)
- South Africa (2011) [online]. Freedom House [cit. 2011-08-18]. Dostupné online. (anglicky)
- Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — South Africa Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009 [cit. 2011-08-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-20. (anglicky)
- Bureau of African Affairs. Background Note: South Africa [online]. U.S. Department of State, 2011-06-02 [cit. 2011-08-18]. Dostupné online. (anglicky)
- CIA. The World Factbook - South Africa [online]. Rev. 2011-07-05 [cit. 2011-08-18]. Dostupné online. (anglicky)
- Zastupitelský úřad ČR v Pretorii. Souhrnná teritoriální informace: Jihoafrická republika [online]. Businessinfo.cz, 2011-02-15 [cit. 2011-08-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-11.
- BUNDY, Colin J, a kol. South Africa [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-18]. Dostupné online. (anglicky)
Autoritní data  |
|
|---|