[go: nahoru, domu]
Přeskočit na obsah

Wikipedista:Mozzan/Rusko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
< Wikipedista:Mozzan

Historie

Nejstarší kultury na území Ruska

Středověké Rusko

Ruské novověké impérium

Sovětský svaz

Současné Rusko

Geografie

Hlavní článek: Geografie Ruska
Fyzická mapa Ruska
Tajga v pohoří Ural na území Komijské republiky
Louka poblíž řeky Tom
Pobřeží v Soči

Ruská federace je s rozlohou přibližně 17,08 milionů km2 největším státem na světě.[1][pozn. 1] největším státem na světě, rozkládajícím se v Evropě a Asii. Celková hranice Ruska činí 58 562 km, z toho 14 253 km probíhá na pevnině a 44 309 km na vodě. Na západě hraničí ruský stát s Norskem a Finskem, dále na jih s pobaltskými republikami Estonskem, Litvou a Lotyšskem. Výraznou část své západní hranice sdílí s Běloruskem a Ukrajinou. Na jihu sousedí s Ruskem kavkazské státy Gruzie a Ázerbajdžán. Kromě nich se při jižních hranicích Ruska nacházejí dva neuznané státy Abcházie a Jižní Osetie, které jsou v současné době pod silným ruským vlivem.[zdroj?] Směrem na východ sdílí Rusko hranice s Kazachstánem, Mongolskem, Čínou a Severní Koreou. Poblíž ruských hranic na Dálném východě se rozkládá Japonsko a přes Beringův průliv leží aljašské území Spojených států amerických. Vzhledem k tomu, že Rusko vlastní také Kaliningradskou oblast, která je jeho exkláva, jsou sousedy Ruska rovněž Polsko a Litva.

Povrch

Reliéf je převážně rovinatý, mimo pohoří Ural, které tvoří hranici mezi evropským Ruskem a Sibiří a Kavkaz s nejvyšší horou Elbrusem (5642 m).

Na východ od Uralu leží jedna z největších nížin světa Západosibiřská rovina, protékaná veletoky Obu s Irtyšem a Jenisejem. Nejvyšší je Altaj s četnými ledovci na západě, který zasahuje na území čtyř států. Z Altaje vybíhá na východ horské pásmo Sajan a na mongolské hranici vrcholí Východní Sajan. Na severovýchod od něj jezero Bajkal s hloubkou 1637 m představuje největší zásobárnu sladké vody na světě a zároveň jedinečný ekosystém. Za Bajkalem se na rozsáhlém území střídají náhorní plošiny (Vitimská, Aldanská) s dlouhými horskými hřbety (Jablonový, Stanový) až k Ochotskému moři. Nejvýchodnější Čukotské pohoří prostupuje poloostrov Čukotku, kterou necelých 100 km široký Beringův průliv dělí od Aljašky. Podél Beringova moře se na jihovýchod táhne Korjacké pohoří, které na Kamčatském poloostrově přechází v pohoří oddělené sníženinou řeky Kamčatky od pásma vysokých a činných sopek lemujících tichomořské pobřeží.

V Rusku je 23 míst světového dědictví UNESCO, 40 biosférických rezervací UNESCO, 41 národních parků a 101 přírodních rezervací.

Vodstvo

Panorama řeky Něvy od Finského zálivu
Vodní nádrž v Novosibirsku

Co se pobřeží týče, na západě se Rusko rozkládá u vod Baltského moře, přesněji řečeno takzvaného Finského zálivu, na severu pak leží Severní ledový oceán. Dílčí moře při severním pobřeží od západu na východ jsou Barentsovo moře, Bílé moře, Karské moře, moře Laptěvů, Východosibiřské moře, Čukotské moře, Beringovo moře a Ochotské moře.[3] Na jihu se Rusko dotýká Kaspického, Černého a Azovského moře.

Největší řekou Ruské federace je Jenisej, nejdelší Ob spolu s Irtyšem, které společně tvoří sedmou nejdelší řeku světa.[4] Všechny tři náleží do úmoří Severního ledového oceánu, společně se Severní Dvinou, Pečorou, Lenou, Janou, Kolymou. Největším přítokem Tichého oceánu je Amur. K úmoří Atlantiku patří Don a Dněpr (na ruském území pouze horní tok); řeka Ural a hospodářsky nejvyužívanější Volha ústí do bezodtokého Kaspického moře. Mezi známé řeky patří také Moskva, protékající hlavním městem, a Něva, v jejímž ústí do finského zálivu byl vystavěn Petrohrad.

V Rusku se nachází také mnoho jezer rozmanitého původu a velikostí. Největší z nich je slané (brakické) Kaspické moře, ze sladkovodních je nejvýznamnější jezero Bajkal, zároveň nejhlubší jezero světa (1637 m). Na severozápadě země leží jezero Ladožské, Oněžské, Čudské a další. Během 20. století bylo zbudováno také množství přehradních jezer, zejména na Volze, Angaře a dalších řekách.

Podnebí

Hlavní článek: Podnebí Ruska

Ruská federace je rozsáhlou zemí, a proto zde najdeme několik rozdílných klimatických oblastí. Pro počasí v severním a středním Rusku je charakteristické velké střídání teplot v průběhu roku. Jaro a podzim jsou o něco studenější než ve střední Evropě. Na druhé straně jsou zimy podstatně chladnější a to nejen na severu, ale také v centrálním Rusku. Na jihovýchodě, tedy v oblasti stepí jsou velmi nízké teploty v zimě a naopak velmi vysoké v létě, kdy také málo prší. Na černomořském pobřeží jsou zimy mírné a léta příjemně teplá. Pro oblast Sibiře jsou typické velice nízké teploty v zimě, léta jsou krátká a četnými srážkami. Celá Sibiř a Dálný východ se nacházejí v pásmu věčné zmrzlé půdy, která působí značné problémy při výstavbě.

Podnebné pásy: Polární pás (nejsevernější oblasti), subpolární pás, mírný pás a subtropický pás (pobřeží Černého moře).

Města

Související informace naleznete také na stránce Seznam měst v Rusku.
Hlavní města Ruska

Moskva je s více než 11 miliony obyvatel jedním z největších měst světa a ekonomicky výrazně převyšuje zbytek Ruska. Pětimilionový Petrohrad, někdejší hlavní město, je pak především centrem umění, kultury a turismu. Třetím nejvýznamnějším centrem ruského školství a průmyslu je Jekatěrinburg. Na Volze leží velkoměsta Nižnij Novgorod, Kazaň, Toljatti, Samara, Saratov, Volgograd, Astrachaň. Mezi další významná města a regionální centra v evropské části patří, Perm, Iževsk, Ufa, Voroněž, Jaroslavl, Rostov, Krasnodar, v asijské části pak Čeljabinsk, Novosibirsk, Omsk, Barnaul, Krasnojarsk, Irkutsk, Jakutsk, Chabarovsk či tichomořský přístav Vladivostok.

Menšími městy, avšak strategickými přístavy jsou Novorossijsk, Kaliningrad, Archangelsk a Murmansk, který je největším městem za severním polárním kruhem. Ještě severněji leží Norilsk, který je kvůli těžbě kovů nechvalně proslulý jako jedno z nejznečištěnějších měst světa.

Historickými památkami kromě Moskvy, Petrohradu a povolžských měst vyniká Pskov, Novgorod a tzv. Zlatý kruh Ruska – prstenec historických měst v okolí Moskvy. Rekreačním centrem je Soči u Černého moře, který oproti zbytku Ruska leží v subtropech s horkými léty a písečnými plážemi.

Obyvatelstvo

Náboženství

Politika

Politický systém

Politické strany

Zahraniční vztahy

Administrativní dělení

Lidská práva

Ekonomika

Zemědělství

Průmysl

Služby

Cestovní ruch

Doprava

Infrastruktura

Kultura

Sport

Věda a školství

Obrana a bezpečnost

Ozbrojené síly

Policie a tajné služby

Zdroje na přípravu

  • Insight Guides: Russia, Belarus, and Ukraine. Washington: APA, 2009. Print.
  • BRADSHAW, M. J. A new economic geography of Russia. Routledge, 2008.
  • FOZIKOŠ, Andrej; REITEROVÁ, Taťjana. Reálie rusky mluvících zemí. Plzeň: Fraus, 1998. ISBN 80-85784-76-9. 
  • SKOKAN, L. Rusko : Geografický přehled. Ústí nad Labem: UJEP, 2005.
  • Stěpanová, Ludmila a Vychodilová, Zdeňka. Reálie současného Ruska. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2011.
  • Curtis, Glenn Eldon, ed. Russia: a country study. Washington: Library of Congress, 1998. cvii, 728 s. Area handbook series. ISBN 0-8444-0866-2.
  • Denis J.B. Shaw, Russia in the Modern World: A New Geography (1999).

Historie

Syntézy

  • Perrie, Maureen, ed., Lieven, D. C. B., ed. a Suny, Ronald Grigor, ed. The Cambridge history of Russia. 1st pub. Cambridge: Cambridge University Press, 2006. 3 sv. ISBN 0-521-81227-5.

Středověk

  • Picková, Dana. Počátky slovanských dějin. (III.), Postup na východ. Historický obzor, 1998, 9(5-6), s. 101-104. ISSN 1210-6097.
  • Picková, Dana. Počátky slovanských dějin (1.část). Historický obzor, 1997, 8(9/10), s. 200-207. ISSN 1210-6097.
  • Picková, Dana. O počátcích státu Rusů. Historický obzor, 2007, 18(11/12), s. 253-261. ISSN 1210-6097.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Svou rozlohou zaujímá osminu zemského povrchu,[1] což představuje přibližně rozlohu Jižní Ameriky.[2]

Reference

  1. ↑ a b FOZIKOŠ, Andrej; REITEROVÁ, Taťjana. Reálie rusky mluvících zemí, s. 7.
  2. ↑ PEŠKOVÁ, Michaela et al. Cтрановедение России (Reálie Ruska) [online]. Západočeská univerzita v Plzni, 2006, rev. 2015 [cit. 2016-03-26]. Kapitola География России – положение, площадь, границы. Dostupné online. (rusky) 
  3. ↑ PEŠKOVÁ, Michaela et al. Cтрановедение России (Reálie Ruska) [online]. Západočeská univerzita v Plzni, 2006, rev. 2015 [cit. 2016-03-26]. Kapitola География России – положение, площадь, границы. Dostupné online. (rusky) 
  4. ↑ Encyclopædia Britannica: Ob River

Literatura

  • Library of Congress. Country Profile: Russia [online]. 2006-10, [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

  • Russian Federation - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 – Russia Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009 [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Bureau of European and Eurasian Affairs. Background Note: Russia [online]. U.S. Department of State, 2011-03-16 [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  • CIA. The World Factbook - Russia [online]. Rev. 2011-07-14 [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Country of Origin Research and Information (CORI). CORI Country Report: Russian Federation [online]. 2010-10 [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Library of Congress. Country Profile: Russia [online]. 2006-10 [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Zastupitelský úřad ČR v Moskvě. Souhrnná teritoriální informace: Rusko [online]. Businessinfo.cz, 2011-03-30 [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. 
  • DEWDNEY, John C, a kol. Russia [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 

http://www.ruskerealie.zcu.cz/

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:Mozzan/Rusko&oldid=13498046“