[go: nahoru, domu]

Přeskočit na obsah

Zrcadlovka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Boční řez optickou soustavou jednooké zrcadlovky: Světlo (obraz) prochází objektivem (1) a odráží se od zrcadla (2) na matnici (5). Spojná čočka (6) jej koncentruje do pětibokého optického hranolu (7), odkud prochází do hledáčku (8). Při expozici se zrcadlo zvedne a otevře se závěrka (3), skrz níž světlo promítne na senzor (4) stejný obraz jako do hledáčku
Jednooké zrcadlovky Praktica a Canon EOS 10D
Pentacon Six z NDR byla v Československu jedna z mála dostupných zrcadlovek na střední formát (svitkový film bez perforace šíře 6 cm.)

Zrcadlovka je fotoaparát, používající k zobrazení scény v hledáčku zrcadlo (na rozdíl od aparátů, které mají pro hledáček zvláštní průzor, eventuálně scénu zobrazují elektronicky).

Jednooká zrcadlovka

V dnešní době se pravidla míní zrcadlovka jednooká (v angličtině SLR – Single-lens reflex), u níž je zrcadlo sklopné, a jeden objektiv se tak používá jak pro expozici, tak i pro hledáček, v němž je vždy vidět skutečný obraz. To umožňuje použití výměnných objektivů, filtrů předsádek a konvertorů, aniž je narušena schopnost přesného náhledu výsledné fotografie.

Jednooká zrcadlovka také řeší problém paralaxy, způsobený u jiných konstrukcí rozdílným postavením hledáčku a objektivu. Při běžném fotografování je sice rozdíl zanedbatelný, ale v makrofotografii, kde několikacentimetrový posun znamená zcela jiný snímek, je to velkou výhodou.

Digitální zrcadlovky mají oproti „běžným“ digitálním fotoaparátům dvě nevýhody, plynoucí z jejich konstrukce:

  • Zpravidla nelze fotit „na displej“ – když se neexponuje, je zrcadlo sklopené, na senzor tudíž nedopadá žádné světlo, a tudíž není ani co zobrazovat na displeji. Tento problém zčásti řeší například fotoaparát Fujifilm S3 (a ze starších Olympus E10/E20), u nichž lze díky polopropustnému zrcadlu (resp. hranolu) v omezené míře přes displej fotit. Lepší a technicky složitější řešení přinesl Olympus E-330, který má za polopropustným zrcadlem v hranolu další CCD senzor speciálně pro živý náhled na displeji. E-330 také umožňuje ukazovat náhled přímo z hlavního senzoru, pak ale musí být zrcadlo zvednuté a nefunguje zaostřovací a expoziční automatika.
  • Většina zrcadlovek neumožňuje pořizovat videosekvence – problém opět vyplývá z podstaty zrcadlovky, resp. z faktu, že se dosud nikdo neodvážil zkonstruovat zrcadlo, které by vydrželo třicet zvednutí/sklopení za vteřinu. Většina moderních zrcadlovek ale má funkci pořízení více snímků za sebou, umožňující využít několika alternativ nastavení expozice (tzv. bracketing) nebo zachytit velmi krátký děj s nejasným počátkem (například sekvenci vstřelení gólu ve fotbale). Špičkové modely zvládají frekvenci přesahující osm snímků za vteřinu. Nejnovější zrcadlovky však již videosekvence pořizovat dokážou[1].

Dvouoká zrcadlovka

Dvouoká zrcadlovka

Dvouoké zrcadlovky (TLR – Twin Lens Reflex) na rozdíl od jednokých mají objektivy dva, přičemž horní slouží k zobrazení v hledáčku a dolní k expozici. Uspořádání se používalo v minulosti a bylo vytlačeno klasickými hledáčkovými fotoaparáty, jejichž mnohé problémy sdílí.

Československá značka Flexaret patřila mezi dvouokými zrcadlovkami ve své době k extratřídě

Nepravá zrcadlovka

Jako nepravé zrcadlovky (SLR-like, někdy také označované jako EVF zrcadlovky či elektronické zrcadlovky) se označují digitální fotoaparáty, které na hledáček zobrazují reálný obraz z objektivu, činí tak ale nikoliv optickou, ale elektronickou cestou. Postrádají zrcadlo, a tudíž nejsou zrcadlovkami v pravém slova smyslu. Označení je původně marketingové – mělo naznačit, že zmíněné digitální fotoaparáty poskytují stejnou kvalitu obrazu a komfort používání jako zrcadlovky.

Za objektivem nepravé zrcadlovky je přímo snímací čip, jehož obraz je přenášen do miniaturního displeje v hledáčku. To řeší problém paralaxy a použití předsádkových čoček. Nevýhodou je omezené rozlišení displeje (nelze ostřit „od oka“) a pomalé obnovování obrazu, když elektronika aparátu „nestíhá“ (například zpracovává-li právě exponovaný snímek).

V létě 2008 oznámily Panasonic a Olympus vývoj Micro Four Thirds, miniaturizového systému zrcadlovek a objektivů Four Thirds[2]. Prvním fotoaparátem využívajícím tento systém je Panasonic Lumix DMC-G1[3], který je tak i první nepravou zrcadlovkou s výměnnými objektivy.

Reference

  1. Nová poloprofi třída: Canon EOS 5D Mark II na DIGIarena.cz
  2. Olympus / Panasonic announce Micro Four Thirds, dpreview.com
  3. Panasonic Lumix G1 Review, Simon Joinson, Lars Rehm, Phil Askey a Richard Butler; dpreview.com

Šablona:Portál Fotografie

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu zrcadlovka na Wikimedia Commons