[go: nahoru, domu]

Přeskočit na obsah

Štěpán Suchý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Štěpán Suchý
Základní informace
Narození20. srpna 1872
Arad
Úmrtí3. března 1920 (ve věku 47 let)
Vinohrady
Povoláníhouslista, hudební pedagog, pedagog a učitel
Nástrojehousle
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Štěpán Suchý (20. srpna 1872 Arad3. března 1920 Praha[1]) byl český houslista a hudební pedagog.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině českého klarinetisty divadelního orchestru v sedmihradském Aradu (pozdější západní Rumunsko). Studoval v Aradu, Bělehradě, Opavě a nakonec v Praze. V letech 1886 až 1890 hrál v orchestru Národního divadla v Brně, poté v Německé opeře (Deutsche Oper) v Praze. V roce 1892 podnikl koncertní turné po britské Jižní Africe,[2] velkého úspěchu dosáhl především na Mezinárodní jihoafrické výstavě v Kimberley.[3] Po návratu z Afriky studoval v letech 1892 až 1897 na Pražské konzervatoři u Otakara Ševčíka[4] a stal se jedním z jeho nejnadanějších žáků.[5]

Od roku 1897 zde začal také vyučovat, nejprve jako Ševčíkův asistent, od roku 1902 pak jako profesor. Mezi jeho žáky patřili zejména Bedřich Voldan, František Kudláček, Emil Goly či Jaroslav Szyszkowski. V letech 1906–1907 u něj studoval hru na housle také Bohuslav Martinů. V letech 1899 až 1903 hrál na housle v jedné z prvních sestav Českého tria, spolu s Karlem Hofmeisterem a Bedřichem Vaškou.

Zemřel 3. března 1920 v Praze.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Сухий, Штепан na ruské Wikipedii.

  1. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u Nejsvětějšího srdce Páně na Vinohradech, sign. SPVIN Z2, s. 216
  2. Ratibor Budiš. Slavní čeští houslisté. — Státní hudební vydavatelství, 1966. — S. 126—127.
  3. Ottův slovník naučný. — J. Otto, 1906. — T. 24. — S. 348—349.
  4. Pražská konzervatoř - díl dvanáctý. Časopis Harmonie [online]. 2012-03-09 [cit. 2024-06-28]. Dostupné online. 
  5. František Žídek. Čeští houslisté tří století. — Panton, 1982. — S. 164.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • URIE, Bedřich a Jaroslav PROŠEK. Čeští violoncellisté: (XVIII.-XX. století). Praha: Práce, 1946, s. 156. Dostupné online

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]