Malý Kežmarský štít

Malý Kežmarský štít
	Impozantní severní stěna Malého Kežmarského štítu, nazývaná „slovenský Eiger“. (Pohled od „Brnčálky“).
Vrchol	2514,4 m n. m.
Poloha
Světadíl	Evropa
Stát	Slovensko
Pohoří	Vysoké Tatry
Souřadnice	49°12′5″ s. š., 20°13′11″ v. d.
	Malý Kežmarský štít
Prvovýstup	1834 Ján Still
Hornina	diority až granodiority
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jako Malý Kežmarský štít je obvykle označován předvrchol Kežmarského štítu, ale jeho 900metrová severní stěna, nejvyšší v Tatrách, z něj dělá horolezecký pojem první kategorie. Z jihovýchodu je snadno dostupný, zato jeho mohutnou severní stěnou už vede přes 100 horolezeckých tras, z nichž několik má v tatranském horolezectví přelomový význam. Zimní výstupy jsou tou nejlepší přípravou na horolezecké expedice ve světových velehorách. Popularitu této stěny zvyšuje i blízkost chaty pri Zelenom plese, přezdívané Brnčálka.

Topologie

Od Kežmarského štítu ho dělí Horná Kežmarská štrbina, od Kežmarské kopy zase Dolná Kežmarská štrbina v hřebeni Velké Svišťovky. Středem severní stěny se táhne dlouhá lávka - Německý rebrík, často využívaná k sestupu. V samotné stěně rozeznáváme několik věží, např. Kežmarskou kupu na východě, Ušatou vežu na západě a mezi nimi podél Německého žebříku Szczepańského vežu, Pavúkovu vežu (podle bratrů Pochylých, kteří se zabili při zimním sestupu Německým žebříkem) a Bocekovu vežu.

Vysokohorská turistika

Vrchol je dostupný poměrně nenáročným terénem, např. od Huncovského štítu I, hřebenem od Sedla pod Svišťovkou II, jen s horským vůdcem.

Severní stěna s vysneženým *Německým žebříkem*, vpravo skupina Pyšného štítu.

Horolezectví

Roku 1911 Gyula Komarnicki a Gyula Hefty vylezli v horní části stěny (nástup tzv. Německým žebříkem) těžkou cestu (IV - V).

Roku 1912 vylezli Alfréd Grósz, T. Krégczy, Lajos Rokfalusy celou severozápadní hranu (III) na okraji severní stěny z Měděné dolinky až na vrchol.^[1]

V r. 1929 bratři Szczepańští vylezli cestu,^[2] která vede šikmo vlevo (IV).

Prvovýstup celou stěnou udělal W. Stanislawski v r. 1932 (spodek VI, nahoře IV-V), pravda na dvakrát, s jinými spolulezci v dolní a horní polovině. V padesátých letech byl považován za nejtěžší zimní cestu v ČSR. Celou Stanislawského cestu, tzv. Weberovku,^[3] vylezli v r. 1953 A. Puškáš a K. Cerman. V r. 1963 vytvořili direttissimu J. Ďurana, P. Hauschka a P. Pochylý (7 -), v r. 1967 ještě přímější cestu P. Pochylý a J. Unger-Zrůst.^[4]

Dnes k nejtěžším cestám patří "Tulák z nížin" (8 +) bratrů Coubalových a Superdirettissima ještě z r. 1973 Kysilková - Rybička - Šmíd (tehdy VI A4, dnes 9 - / 9). Největším znalcem stěny je P. Jackovič, který vylezl všech 106 známých cest a napsal o nich podrobného průvodce.

Horní část stěny, Vidlové věže a Lomnický štít.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Malý Kežmarský štít na slovenské Wikipedii.

↑ TUREK, Jakub. Severozápadní hrana / Grószův pilíř na Malý Kežmarský štít [online]. UpDown Media, 25.2.2020. Dostupné online.
↑ TUREK, Jakub. Szczepaňští na Kežmarský štít [online]. 15.2.2005. Dostupné online.
↑ Vysoké Tatry - Kežmarský štít Malý Centrum - 2513 m / 29. Weberovka (VI). [online]. tatry.nfo.sk [cit. 2013-01-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-01.
↑ ĎURANA, Ján. RETRO: Superdiretissima na Malý Kežmarský štít [online]. 16.3.2013. Dostupné online. (slovensky) ^{[nedostupný zdroj]}

Literatura

KROUTIL, František. Vysoké Tatry pro horolezce : průvodce. 3. [diel]. Praha: Olympia, 1977. 233 s.
JACKOVIČ, Pavol. Vysoké Tatry horolezecký sprievodca - Malý Kežmarský štít. Poprad: s.n, 2006. ISBN 8096947370. (slovensky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Malý Kežmarský štít na Wikimedia Commons
Popis normálních výstupů (I-II)
Jedna túra s horským vůdcem

[1] TUREK, Jakub. Severozápadní hrana / Grószův pilíř na Malý Kežmarský štít [online]. UpDown Media, 25.2.2020. Dostupné online.

[2] TUREK, Jakub. Szczepaňští na Kežmarský štít [online]. 15.2.2005. Dostupné online.

[3] Vysoké Tatry - Kežmarský štít Malý Centrum - 2513 m / 29. Weberovka (VI). [online]. tatry.nfo.sk [cit. 2013-01-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-01.

[4] ĎURANA, Ján. RETRO: Superdiretissima na Malý Kežmarský štít [online]. 16.3.2013. Dostupné online. (slovensky) ^{[nedostupný zdroj]}

[1]

[2]

[3]

[4]

Tatry (viz také Ochrana přírody v Tatrách)

Podcelky	Západní Tatry (Červené vrchy • Kasprov vrch • Liptovské kopy • Liptovské Tatry • Lúčna • Ornak • Osobitá • Roháče • Sivý vrch) Východní Tatry (Belianské Tatry • Vysoké Tatry)

Vybrané vrcholy Východních Tater	Gerlachovský (2654) • Gerlachovská veža (2642) • Lomnický (2633) • Ľadový (2627) • Pyšný (2621) • Zadný Gerlach (2616) • Lavínový (2606) • Malý Ľadový (2602) • Kotlový (2601) • Lavínová veža (2600) • Malý Pyšný (2590) • Veľká Litvorová veža (2581) • Strapatá veža (2565) • Kežmarský (2556) • Vysoká (2547) • Malá Litvorová veža (2547) • Supia veža (2540) • Končistá (2537) • Baranie rohy (2526) • Dračí (2523) • Veľká Vidlová veža (2522) • Veterný (2515) • Malý Kežmarský (2514) • Zadný Ľadový (2512) • Rysy (2503) • Kriváň (2495) • Snehový (2465) • Slavkovský (2452) • Východná Vysoká (2429) • Kôprovský (2363) • Kozi Wierch (2291) • Jahňací (2230) • Havran (2151) • Ždiarska vidla (2141) • Hlúpy (2061) • Zadné Jatky (2020)

Sedla Východních Tater	Bystré (2314) (Bystrá lávka) • Kopské (1750) • Ľaliové (1952) • Lomnické (2190) • pod Ostrvou (1966) • pod Svišťovkou (2023) • Poľský hrebeň (2200) • Predné Kopské (1780) • Priečne (2353) • Prielom (2290) • Sedielko (2376) • Široké (1826) • Váha (2340) • Vyšné Kôprovské (2180)

Vybrané vrcholy v Západních Tatrách	Bystrá (2248) • Jakubina (2194) • Baranec (2185) • Baníkov (2178) • Plačlivé (2125) • Ostrý Roháč (2088) • Volovec (2063) • Brestová (1903) • Wielki Giewont (1895) • Sivý vrch (1805) • Osobitá (1687)

Sedla v Západních Tatrách	Baníkovské (2045) • Bystré (1960) • Gáborovo (1890) • Jamnícke (1908) • Pálenica (1570) • Parichvost (1870) • Pyšné (1791) • Račkovo (1958) • Smutné (1965) • Tomanovské (1686) • Žiarske (1917)