Porcelánka Frankenthal

Frankenthalský porcelán
	Alegorie pěti smyslů, porcelánka Frankenthal, kolem roku 1760, autor: Johann Friedrich Lück
Základní údaje
Datum založení	1755
Datum zániku	1799
Zakladatel	Karl Hannong
Sídlo	Frankenthal, Německo, Porýní-Falc
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ukázka servisu z Frankenthalu z roku 1782

Porcelánka Frankenthal (německy Porzellanmanufaktur Frankenthal) byla jednou z největších porcelánek v Německu. Sídlila v německém městě Frankenthal v oblasti Porýní-Falc a vyráběla v letech 1755 až 1799. Od začátku zde vyráběli porcelán z pastovité hmoty, někdy nazývané „pravý porcelán“, tak jak se vyráběl v Číně od 7. či 8. století, a zůstal nejběžnějším typem porcelánu ve Frankenthalu. Vyráběli zde figurky a nádobí velmi vysoké kvality ve francouzském stylu, což je patrné zejména v užití květinového dekoru. Zpočátku byla porcelánka soukromou firmou, ale od roku 1761 byla ve vlastnictví místního vládce, jako většina německých porcelánek v tomto období.

Historie

Porcelánka ve Frankenthalu byla založena v roce 1755 rodinou Hannongů, kteří původně vyráběli nejen porcelán i štrasburskou fajáns. Štrasburská fajáns nebo štrasburská keramika je forma fajánse vyráběná společností Štrasburk-Haguenau ve Štrasburku v 18. století až do doby, kdy Ludvík XVI udělil monopol na výrobu porcelánu továrně v Sèvres a všechny ostatní porcelánky zavřel. Karl Hannong svou firmu přestěhoval ze Štrasburku do prázdných kasáren ve Frankenthalu, hned za Mannheimem, a zaměstnal zde pracovníky ze Štrasburku. Podporoval jej i vládce Porýní-Falc kurfiřt Karel Theodor Falcký. V roce 1757 přišli z porcelánky v Míšni další řemeslníci a v roce 1759 byl Hannong schopen otevřít vlastní obchod ve Štrasburku.

V roce 1760 Karl Hannong zemřel a firma se stala majetkem jeho dvou synů Josepha Adama Hannonga a Petra Antona Hannonga. Nedokázali se shodnout ve vedení firmy a jejich neshody měly vliv na podnikání. Do roku 1761 si od kurfiřta půjčili tolik, že už nedokázali dluh splácet. V roce 1762 proto kurfiřt od Hannongů porcelánku koupil za 40 804 zlatých, plus dalších 10 000 za „arkánum“, tedy tajný návod na výrobu základní hmoty a postupu při vypalování. Továrnu vedli kurfiřtovi úředníci.

Frankenthalský porcelán byl vždy vyráběn z tvrdé pastovité hmoty podle receptu porcelánky ve Štrasburku, neboť obchodní partner Hannonga seniora byl bývalý zaměstnanec porcelánky v Míšni. Říká se, že jeden z jeho synů prodal tajemství výroby porcelánu do Sèvres, když po nějakou dobu nebyli schopni získat správné suroviny.

Roky 1762–1770 byly mimořádně úspěšné: porcelán byl vysoce kvalitní a továrna si získala skvělou pověst. Část výrobků si zachovala francouzský styl. Od roku 1770 byly všechny výrobky označeny značkou. Původní porcelán byl „jemně krémově bílý s barevnou glazurou“, ale od roku 1774 byla základní hmota míchána s místním kaolínem, což mělo za následek nižší kvalitu porcelánu.^[1] V roce 1776 měla porcelánka Frankenthal obchody v Cáchách, Basileji, Frankfurtu nad Mohanem, Livornu, Mohuči, Mnichově a Nancy.

Rozkvět firmy ukončily až napoleonské války. V roce 1794 byl Frankenthal obsazen Francouzi a ti v roce 1799 porcelánku uzavřeli. Výroba od roku 1790 klesala a modely a formy byly přesunuty do Nymphenburgu,^[1] který tehdy také vlastnil bavorský kurfiřt.

Továrna Frankenthal byla v provozu pouze 44 let (provozovaná po dobu 7 let Hannongy a po dobu 37 pod správou kurfiřta), a je tak nejkratší dobu existující porcelánkou v Německu. V porcelánce se za tu krátkou dobu vystřídalo mnoho ředitelů návrhářů. Někteří malíři pracovali v továrně po dlouhou dobu; mytologické scény malované na porcelán byly specialitou této porcelánky.^[1]

Sbírky porcelánu Frankenthal lze mimo jiné vidět v muzeu Reiss Engelhorn Museum v Mannheimu, v Kurpfälzisches Museum v Heidelbergu, ve Falckém Historickém muzeu ve Špýru a Bavorském národním muzeu v Mnichově. Díla bratrů Paula a Johanna Hannonga jsou vystavena v Musée des Arts ve Štrasburku a v Musée du pain d'épice v Gertwilleru.

Galerie

Skupina postav od Johanna Friedericha Lücka, Nový svět, 1758–63^[2]
Dva lovci, Johann Friederich Lück, 1760
Dobrá matka, Carl Gottlieb Luck, kolem roku 1765
Čajník s klasickými postavami, 1771
Konvice na mléko, 1772
Královna Tomyris s hlavou Kýra, 1773
Tři sudičky, 1773
Talíř s krajinou v zelené
Postavy s Karlem Teodorem Falckým v neoklasickém stylu, kolem roku 1792

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Frankenthal Porcelain Factory na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b ^c Battie, 99
↑ A mondo nuovo ("Nový svět") byl italský výraz pro pouliční představení, viz White, Jonathan, Italian Cultural Lineages, s. 36, 2007, University of Toronto Press, ISBN 0802094589, 9780802094582

Literatura

Battie, David, ed., Sotheby's Concise Encyclopedia of Porcelain, 1990, Conran Octopus. ISBN 1850292515
(německy) Schwarz: "Zur Geschichte der Frankenthaler Porzellan-Fabrik, nach den Akten des Kreisarchivs"; Mitteilungen des Historischen Vereins der Pfalz, vol. 12, 1884

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Porcelánka Frankenthal na Wikimedia Commons
Beyars.com: Kunstlexikon Archivováno 29. 1. 2015 na Wayback Machine.
Höfisches Leben Frankenthaler Porzellan des 18. Jahrhunderts
Vor 250 Jahren: Frankenthaler Porzellanmanufaktur gegründet

[#1-1] Battie, 99

[2] A mondo nuovo ("Nový svět") byl italský výraz pro pouliční představení, viz White, Jonathan, Italian Cultural Lineages, s. 36, 2007, University of Toronto Press, ISBN 0802094589, 9780802094582

[1]

[2]