From od- + být.
odbýt pf (imperfective odbývat)
- (reflexive with si) to do, to get over
- Už si odbyl zkoušky. ― He has already done the exams.
- to reject
- to do a sloppy job, to skimp
- Synonym: odfláknout
- Tu práci jsi zase odbyl. ― You have skimped the work again.
Conjugation
Infinitive
|
odbýt, odbýti
|
Active adjective
|
odbyvší
|
Verbal noun
|
—
|
Passive adjective
|
—
|
The verb odbýt does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
|
Transgressives
|
present
|
past
|
masculine singular
|
— |
odbyv
|
feminine + neuter singular
|
— |
odbyvši
|
plural
|
— |
odbyvše
|
- “odbýti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “odbýti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “odbýt”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)