Puštík bělavý
Puštík bělavý | |
---|---|
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
málo dotčený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | ptáci (Aves) |
Podtřída | letci (Neognathae) |
Řád | sovy (Strigiformes) |
Čeleď | puštíkovití (Strigidae) |
Rod | puštík (Strix) |
Binomické jméno | |
Strix uralensis L., 1758 | |
Areál rozšíření | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Puštík bělavý (Strix uralensis) je noční pták z čeledi puštíkovití. Žije v Evropě a Asii, na českém území patří mezi vzácné sovy, i když se jeho počty zvyšují.[2]
Puštík bělavý je po výru velkém naše druhá největší sova dobře poznatelná podle dlouhých ocasních per a charakteristického světlého zbarvení.[3] Můžeme se s ním setkat i během dne nebo za soumraku.[4] V jarních měsících se samec ozývá často už před setměním typickým hlubokým houkáním, které se nese až několik set metrů daleko. Puštík bělavý si v době hnízdění dokáže své teritorium srdnatě bránit. [3]
Rozšíření
Vyskytuje se v jehličnatých i vlhčích listnatých lesích[5] Evropy v její severní a severovýchodní části (Švédsko, Finsko, Pobaltí) a v severní části Asie (Rusko) až po severní[5] Koreu a Japonsko. Izolované populace se vyskytují v Karpatech a jejich blízkém okolí a ve východní a severovýchodní části Alp a jejich předhůří.[zdroj?]
V České republice se vyskytuje jen velmi vzácně ve dvou oblastech: jednak v pralesních rezervacích v Beskydech, jednak bylo zaznamenáno jeho hnízdění v oblasti Šumavy a Českého lesa, kde byl od 30. do 70. let 20. století považován za vyhynulý druh. Současný výskyt v této oblasti je výsledek bavorského i českého reintrodukčního programu. Počet hnízdících párů se v Národním parku Šumava odhaduje na 15 až 20 párů[6], na Slovensku jde o 400–500 hnízdících párů.
Stanoviště
Pro úspěšné hnízdění této sovy mají nezastupitelnou roli staré a přestárlé stromy i jejich polorozpadlá torza. V nepříznivých letech, kdy je nabídka vhodné kořisti minimální, páry nemusejí zahnízdit vůbec. Ve středoevropských podmínkách se vyskytuje v lesích nad 400 metrů nad mořem, v oblibě má zejména staré bučiny.
Vzhled
Puštík bělavý vypadá jako výrazně větší, mohutnější a světlejší puštík obecný (délka těla asi 60 cm) a má ve srovnání s ním zřetelně delší ocas. Rozpětí křídel dosahuje obvykle okolo 120 cm, výjimečně až 170 cm. Zbarven je zpravidla nápadně světle, vyskytují se však i tmavá varianta. Obličej je okrouhlý, oči černohnědé. Samec a samice se navzájem neliší, samice však dorůstají větší mohutnosti (samec 540–730 g, samice 720–1200 g). Sezónní varianty zbarvení neexistují. Většinou je aktivní po setmění, ale občas loví i ve dne.
Chování
Puštík bělavý má velmi charakteristický hlasový projev: divoké „hu-hauhauhau“, resp. „vůhu-hu-hu“ s důrazem na první slabiku (trochu se podobá projevu holuba hřivnáče). Samice reaguje výkřiky „hé“ nebo „ve“, případně (v blízkosti hnízda) „chrú-chru-chru“. Potravu tvoří hlodavci a další drobní savci, ptáci a hmyz. Tato sova je velmi nebojácná a dokáže urputně a agresivně bránit své hnízdo před jakýmkoli vetřelcem. Ve Švédsku dostal puštík pro tento povahový rys jméno „slaugula“ tj. „útočná sova“.[7]
Rozmnožování
Puštík bělavý hnízdí v dutinách stromů nebo starých hnízdech dravců. Samice snáší 1–5 (obvykle 2–4) bílá vejce, na kterých sedí sama po dobu 27–34 dnů (ve středoevropských podmínkách zpravidla v dolní polovině rozptylu). Mláďata krmí rodiče asi 5 týdnů, po vylétnutí je ještě asi jeden měsíc přikrmují. Stejně jako u dalších puštíků rodiče své hnízdo urputně brání před vetřelci, výjimečně napadnou i člověka.
Poddruh puštíka bělavého
Biologická systematika rozeznává 7 až 10 poddruhů.[5]
- Strix uralensis daurica
- Strix uralensis fuscescens
- Strix uralensis hondoensis
- Strix uralensis japonica
- Strix uralensis liturata - puštík bělavý severoevropský
- Strix uralensis macroura - puštík bělavý středoevropský
- Strix uralensis momiyamae
- Strix uralensis nikolskii
- Strix uralensis uralensis - puštík bělavý západosibiřský
- Strix uralensis yenisseensis. [8]
Puštík bělavý severoevropský (Strix uralensis liturata)
je chován v ZOO Praha (2015).[9] Na webových stránkách Zoo Praha a Zoo Ústí nad Labem je často uváděn pod názvem puštík bělavý pobaltský.[9][10]
Puštík bělavý středoevropský (Strix uralensis macroura)
Centrum rozšíření tohoto poddruhu puštíka bělavého se nachází v karpatském oblouku. Jeho areál zasahuje na území České republiky západním výběžkem. V České republice se nachází přibližně 50 hnízdících párů a jeho stavy v České republice mírně stoupají. K posílení populace slouží program zastřešený Správou CHKO Třeboňsko a Zoo Hluboká. Na projektu se podílí i další zoologické stanice (např. Zoo Ostrava, Zoo Děčín, ZOO Praha, Zoo Bojnice)[11] a další subjekty (např. Zoopark Chomutov a Stanice Pavlov[11]).[5]
Puštík bělavý západosibiřský (Strix uralensis uralensis)
Populace tohoto poddruhu čítá na 100 až 300 tisíc jedinců, kteří obývají především západní Sibiř. Jeho areál však zasahuje i do evropské části Ruska a na východ až k Ochotskému moři. Zástupce puštíka bělavého západosibiřského je možné shlédnout v ZOO Brno (2016), kteří jsou reprezentanti geneticky čistého poddruhu.[5]
Galerie
-
Puštík bělavý v ZOO Praha
-
Puštík bělavý, mládě
Reference
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ KŘENEK, Daniel. Zhodnocení početnosti puštíka bělavého (Strix uralensis) v letech 2009-2014 v Beskydech a na Moravě. [s.l.]: SOVDS při České společnosti ornitologické, 2015. Dostupné online.
- ↑ a b SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu.. Itálie: Nakladatelství Ševčík, 2012. 2. vydání.
- ↑ MIKULA, Alois. Ptačí svět. Praha: Mladá fronta, 1975.
- ↑ a b c d e Zooreport 02/16, s. 6 [online]. ZOO Brno a stanice zájmových činností, p. o. [cit. 2017-02-04]. Dostupné online.
- ↑ Na Šumavě žije 20 párů puštíka bělavého, ČTK, 28.8.2009
- ↑ KVASNICA, Jaroslav Monte. „Nebojácný lesní duch: Puštík bělavý - ‚neviditelná‘ sova“. Příroda, 7-8/2010, s. 36.
- ↑ Druh taxonu: puštík bělavý
- ↑ a b Nejstarší puštík bělavý v Zoo překvapil
- ↑ Puštík bělavý pobaltský
- ↑ a b Reintrodukce puštíka bělavého středoevropského
Literatura
- Jan Dungel, Karel Hudes: Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Academia, 2001, ISBN 80-200-0927-2. S. 150.
- HANZÁK, Jan; BOUCHNER, Miroslav; HUDEC, Karel. Světem zvířat. II. díl - 2. část. Ptáci, str. 69–70.
- SVENSSON, Lars: Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Nakladatelství Ševčík, Itálie, 2012. 2. opravené a rozšířené vydání, ISBN 978-80-7291-224-7
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu puštík bělavý na Wikimedia Commons
- Galerie puštík bělavý na Wikimedia Commons
- Reintrodukce puštíka bělavého středoevropského
- Nárůst početnosti puštíka bělavého v Beskydech
- BioLib.cz – Strix uralensis (puštík bělavý) [online]. BioLib.cz. Dostupné online.
- Hlas puštíka bělavého