Horní Radouň
| Horní Radouň | |
|---|---|
 Budova muzea v centru obce | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Jindřichův Hradec |
| Obec s rozšířenou působností | Jindřichův Hradec (správní obvod) |
| Okres | Jindřichův Hradec |
| Kraj | Jihočeský |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°15′26″ s. š., 15°0′21″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 254 (2024)[1] |
| Rozloha | 15,36 km²[2] |
| Nadmořská výška | 558 m n. m. |
| PSČ | 378 42, 378 43 |
| Počet domů | 207 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 4 |
| Počet k. ú. | 2 |
| Počet ZSJ | 4 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Horní Radouň 109 378 43 Horní Radouň ou@horniradoun.cz |
| Starostka | Jaroslava Šelepová |
| Oficiální web: www | |
  Horní Radouň | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 546381 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Horní Radouň (německy Ober Radaun) je obec v okrese Jindřichův Hradec v Jihočeském kraji. Včetně částí Bukovka, Nový Bozděchov a Starý Bozděchov v obci žije 254[1] obyvatel.
Historie
[editovat | editovat zdroj]První písemná zmínka o obci pochází z roku 1390, kdy zemřela Dorota z Myslkovic a její statky v Radouni král Václav IV. předal Kamarétovi z Lukavce.[4] Nelze s jistotou určit, o které konkrétní části dnešní vesnice se tento historický záznam zmiňuje, avšak pravděpodobně se jednalo o tu část, která později připadla panství Kamenickému, které tehdy Kamarét dočasně spravoval.
Dnešní obec Horní Radouň vznikla spojením celkem šesti původních osad, které měly velmi odlišný historický vývoj. V některých obdobích drželo různé části obce až pět různých šlechtických rodů.
Horní Radouň
[editovat | editovat zdroj]Jižní polovina dnešní vsi, přibližně od mlýnů čp. 23 a 60 (včetně) po proudu potoka.
První historická zmínka výslovně zmiňující přívlastek „Horní“ pochází z roku 1461, kdy dvory po nebožtíku Petru Vlkovi z Horní Radouně král Jiří z Poděbrad přiřkl svému kuchaři Marku Holubovi.[5][chybí lepší zdroj]
Roku 1487 umírá tehdejší držitel vsi Jan Mitrnos z Útěchovic a zápis v deskách dvorských uvádí, že jeho majetek, včetně části Horní Radouně nedávno zakoupené od Jindřicha Olbrama ze Štěkře, připadá na panství kamenické.[6] Roku 1545 při dělení tohoto panství jsou jmenovány jednotlivé dvory a hospodáři, díky čemuž lze určit, o kterou část vesnice se jednalo[7][chybí lepší zdroj] – již tento zápis zmiňuje tři mlýny, které lze identifikovat jako dnešní čp. 23 (mlýn Šebestův), již zaniklé čp. 60 (mlýn Hronův), a také dnešní čp. 15 v Okrouhlé Radouni (mlýn Půlpytlův), který původně náležel k Horní Radouni. Nejpozději roku 1734 lze v Tereziánském katastru nalézt čtvrtý mlýn, dnešní čp. 11 (mlýn Novákův).[8][chybí lepší zdroj]
Ke kamenickému panství bylo roku 1649 připojeno panství Včelnice a Horní Radouň postupem času splynula s Včelnickou Radouní.
Včelnická Radouň
[editovat | editovat zdroj]
Severní polovina dnešní vsi, přibližně od mlýnů čp. 23 a 60 proti proudu potoka.
Tato část obce byla od zbytku vsi oddělena nejpozději roku 1528, kdy ji držel rod Čabelických ze Soutic[9]. Zápis z tohoto roku jmenuje jednotlivé dvory a hospodáře; zmiňuje také jeden mlýn, „na kterém sedí Mašek“ (pravděpodobně dnešní čp. 26, ovšem v žádných dalších zdrojích se zde již mlýn neuvádí).
Nejpozději roku 1601 se stala součástí panství Včelnice v držení rodu Vencelíků z Vrchovišť[10] a se zbytkem vsi byla spojena až roku 1649, kdy bylo celé včelnické panství prodáno a spojeno s panstvím Kamenickým v držení rodu Lasaga y Paradis.[11][chybí lepší zdroj] Nehledě na pozdější několikeré dělení a znovuspojování těchto dvou panství, k opětovnému oddělení této osady od Horní Radouně již nedošlo a název Včelnická Radouň, který je poprvé doložen až v berní rule roku 1654, postupně z historických pramenů vymizel – naposledy se vyskytuje v pozemkových knihách na přelomu 18. a 19. století.[12][chybí lepší zdroj]
Dolní Radouň
[editovat | editovat zdroj]Několik stavení v nejjižnější části vsi, přibližně po čp. 7 (neplést se současnou vsí téhož jména – ta se do roku 1945 nazývala Německá Radouň, německy Wenkerschlag, v nejstarších zdrojích také označována jako Velká Radouň).
Od zbytku obce byla tato část oddělena ještě před rokem 1487 – zřejmě se jednalo o zbytek majetku, který si ponechal výše zmíněný Olbram ze Štěkře. Roku 1492 byla tato část vsi v držení rodu Doudlebských z Doudleb,[13] následně roku 1500 přešla do držení rodu Rožmberků a roku 1551 do majetku rodu Vrchotických z Loutkova.[14][chybí lepší zdroj] Ti ji připojili ke svému statku Vřesná u Kardašovy Řečice. Po bitvě na Bílé Hoře jim byl majetek zkonfiskován a tyto statky připadly postupně panství jindřichohradeckému, roku pak 1693 panství třeboňskému a nakonec roku 1735 panství Kardašova Řečice,[15] jehož součástí zůstaly až do zavedení obecní samosprávy roku 1850.
Roku 1675 je v urbáři panství jindřichohradeckého uvedeno, že k jednomu gruntu náleží již tehdy zpustlý mlýn (dnešní čp. 2, mlýn Tůmův).[16][chybí lepší zdroj]
Samotný název Dolní Radouň (Nieder Radaun) se pro tuto část vsi používal zřejmě jen zřídka, například v Müllerově mapě Čech či v mapách třeboňského panství, které z ní vycházejí,[17][chybí lepší zdroj] nebo v několika rejstřících a místopisných slovnících.[18] V místních pramenech (gruntovních knihách či seznamech poddaných) jsou tyto statky nazývány prostě Horní Radouň a někdy jsou řazeny také k sousední Okrouhlé Radouni.[19]
Špitální grunty
[editovat | editovat zdroj]Nejpozději od roku 1485 nepřetržitě až do roku 1850 náleželo několik gruntů roztroušených po celé obci (jedná se o dnešní čp. 3, 4, 25 a 39) do správy Ústavu pro chudé v Jindřichově Hradci,[20] tak jako téměř celá sousední obec Okrouhlá Radouň. Tyto statky tak vlastně po celou historii obce stály zcela stranou výše popsaného vývoje.
Přírodní poměry
[editovat | editovat zdroj]Horní Radouň leží na okraji Českomoravské vrchoviny, třináct kilometrů severně od Jindřichova Hradce. Nadmořská výška se pohybuje od 520 do 590 metrů.
Obecní správa
[editovat | editovat zdroj]Části obce
[editovat | editovat zdroj]Obec Horní Radouň se skládá ze čtyř částí na dvou katastrálních územích
- Bukovka (leží v k. ú. Starý Bozděchov)
- Horní Radouň (i název k. ú.)
- Starý Bozděchov (i název k. ú.)
- Nový Bozděchov (leží v k. ú. Starý Bozděchov)
Symboly
[editovat | editovat zdroj]Roku 2024 schválilo místní zastupitelstvo nový znak a vlajku obce Horní Radouň.
Znak i vlajka jsou tvořeny svisle polceným polem – toto rozdělení odráží fakt, že obec vznikla roku 1960 spojením dvou původních obcí: Horní Radouně a Starého Bozděchova. Způsob polcení je převzat z pečeti rytíře Bohuslava z Bozděchova (1454, 1458), který jako jediný z členů staršího pokolení rytířů z Bozděchova měl v pečeti štítové znamení – svisle polcený červeno-bílý štít.[21]
Zlatá pětilistá růže v modrém poli, natočená kolmo k rozštěpení štítu, je převzata z erbu pánů z Hradce. Tato figura v první řadě symbolizuje příslušnost dnešní obce k celému regionu Jindřichohradecka, ale odkazuje také k tomu, že právě pánové z Hradce prostřednictvím Ústavu pro chudé spravovali některé statky v obci. Modrá a zlatá byly také barvami rodů, které držely všechny tři původní osady Horní Radouně: Venclíkové z Vrchovišť (Včelnickou Radouň), Malovcové z Malovic (Horní Radouň) a Slavatové z Chlumu a Košumberka (Dolní Radouň). Tři viditelné okvětní lístky tak odkazují k těmto třem původním osadám.
Stříbrné mlýnské kolo v červeném poli odkazuje k faktu, že mlýny byly nejspíše důvodem k založení samotné vesnice Horní Radouň. V obci je jich doloženo celkem šest (čp. 2, 11, 23, 26, 60 a také čp. 15 v Okrouhlé Radouni), a proto má kolo ve znaku šest ramen. Čtyři mlýny jsou doloženy v zápisech Desk zemských již v 16. století, pátý je doložen v 17. století v urbáři již jako pustý[16] a šestý pak vznikl ve století 18. Do dnešních dnů se dochovaly pouze tři z nich – což je symbolizováno tím, že ve znaku jsou viditelná pouze tři ze šesti ramen mlýnského kola.
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]V obci se nachází kaplička sv. Jana Nepomuckého z 19. století a pamětní deska obětem první světové války na budově bývalé školy. V místní části Bukovka je kaplička a ve Starém Bozděchově také na budově bývalé školy pamětní deska místnímu partyzánskému hnutí.
Osobnosti
[editovat | editovat zdroj]- Karel Vondrák (1898–194?) – malířský mistr, účastník válečného odboje, zemřel v koncentračním táboře v Německu
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Dům č.p. 99
-
Poutač muzea
-
Kaple u silnice
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ Desky dvorské Království Českého, svazek 13, fol. 76', Národní archiv. || FRIEDRICH, Gustav. Archiv český, čili, Staré písemné památky české i moravské, sebrané z archivů domácích i cizích, Díl XXXI: První kniha provolací desk dvorských z let 1380-1394. Praha: Domestikální fond český, 1921, s. 113. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:7697e440-9b8d-11e8-93fd-5ef3fc9bb22f
- ↑ Desky dvorské Království Českého, svazek 16, fol. 137; svazek 23, fol. 239; svazek 26, fol. 155, 156; Národní archiv. || FRIEDRICH, Gustav. Archiv český, čili, Staré písemné památky české i moravské, sebrané z archivů domácích i cizích. V Praze: Domestikální fond český, 1941. sv. 1, s. 754. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:6aac82c0-b5ec-11e8-b888-5ef3fc9bb22f
- ↑ Desky dvorské Království Českého, svazek 17, fol. 194', Národní archiv.
- ↑ Desky zemské Království českého, kvartern 48, fol. E9, Národní archiv; dostupné online na: https://vademecum.nacr.cz/vademecum/permalink?xid=c4406181-8b65-46ed-8359-bc1ced51744b&scan=256a9db057c75c7450a6fdca525f184a
- ↑ Tereziánský katastr český, Sv. 2: Rustikál (kraje K-Ž). Praha: Archivní správa ministerstva vnitra ČR, 1966, s. 355. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:317b8560-4501-11e4-bf02-5ef3fc9ae867
- ↑ Desky zemské Království českého, kvartern 2, fol. H21, Národní archiv
- ↑ Desky zemské Království českého, kvartern 130, fol. K28', Národní archiv
- ↑ Desky zemské Království českého, kvartern 257, fol. D9, Národní archiv; dostupné online na: https://vademecum.nacr.cz/vademecum/permalink?xid=51f39d48-dae8-4762-ae40-b500b3311cf7&scan=f21bc5d7aefe681ae77597b138e4a0ee
- ↑ Státní okresní archiv Jindřichův Hradec – pracoviště Zámek; Velkostatek Kamenice nad Lipou; sign. Os Kamenice nad Lipou 151; kniha 31.
- ↑ STERNECK, Tomáš. Mezi měšťany a šlechtou: dějiny rodu Daublebských ze Sternecku. Brno: Statutární město Brno, 2009. 78 s. ISBN 978-80-86736-12-9.
- ↑ Třeboň, Státní oblastní archív, Cizí statky Třeboň (1205-1797) 342, in: Monasterium.net, URL </mom/CZ-SOAT/CizyStatky/342/charter>, accessed at 2024-07-08+02:00
- ↑ HRUBÝ, Jaromír. Řečice Kardašová a bývalé panství řečické. Praha: J. Pištěk, 1893. 273 s. S. 251.
- ↑ a b Státní okresní archiv Jindřichův Hradec – pracoviště Zámek; Rodinný archiv Slavatů z Chlumu a Košumberka, Jindřichův Hradec; inv. č. 293; sign. IV H 2; karton 102. Urbář statku Vřesná. Datace 1675. In: DigiArchiv Státního oblastního archivu v Třeboni [online]. Státní oblastní archiv v Třeboni, © 2007–2024, poslední aktualizace 27. 9. 2018, [cit. 2024-07-08]. Dostupné z: https://digi.ceskearchivy.cz/133107
- ↑ Státní oblastní archiv v Třeboni; Velkostatek Třeboň; inv. č. 2; sign. IA Nro 1c. Mapa třeboňského panství a okolního území. Datace asi 1709–asi 1729; dostupné online na: https://digi.ceskearchivy.cz/540002/1
- ↑ Schaller, J. (1790). Topographie des Königreichs Böhmen: darinn alle Städte, Flecken, Herrschaften, Schlösser, Landgüter, Edelsitze, Klöster, Dörfer, wie auch verfallene Schlösser und Städte unter den ehemaligen, und jetzigen Benennungen sammt ihren Merkwürdigkeiten beschrieben werden. Rakousko: Schönfeld-Meißner.
- ↑ např. Státní oblastní archiv v Třeboni; Cizí statky Třeboň; inv. č. 613; sign. II. 438-No.12; karton 213. Urbář statku Vřesná. Datace 1645; dostupné online na: https://digi.ceskearchivy.cz/770222/13
- ↑ TEPLÝ, František. Dějiny města Jindřichova Hradce. Svazek Dílu 1. sv. 2. Dějiny města za vlády pánů z Hradce linie Telecké (1453-1604). Jindřichův Hradec: Obec Hradecká, 1927. 459 s. Dostupné online. S. 129.
- ↑ SEDLÁČEK, August a Vladimír RŮŽEK. Atlasy erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty. Praha: Academia, 2001. sv. 1, s. [1a]. ISBN 80-200-0933-7. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:763be590-7a40-11e4-bda2-5ef3fc9ae867
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Horní Radouň na Wikimedia Commons
- Horní Radouň v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
