[go: nahoru, domu]

Přeskočit na obsah

Starý Bozděchov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Starý Bozděchov
Lokalita
Charaktervesnice
ObecHorní Radouň
OkresJindřichův Hradec
KrajJihočeský kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel50 (2021)[1]
Katastrální územíStarý Bozděchov (5,87 km²)
PSČ378 42
Počet domů47 (2011)[2]
Starý Bozděchov
Starý Bozděchov
Další údaje
Kód části obce43940
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Starý Bozděchov (německy Alt Postiechow, Altbostiechow atp.)[3] je vesnice a část obce Horní Radouň v okrese Jindřichův Hradec. Nachází se asi 1,5 kilometru severovýchodně od Horní Radouně. Starý Bozděchov je také název katastrálního území o rozloze 5,87 km². V katastrálním území Starý Bozděchov leží i Bukovka a Nový Bozděchov.

Původně se vesnice jmenovala pouze Bozděchov (psáno také Bostěchov, Boštěchov, Boztěchov atp.)

První dochovaná zmínka o Bozděchově je z roku 1395, kdy ves vlastnil rod rytířů z Bozděchova, kteří zde měli tvrz. Ta se sice nedochovala, avšak pozdější historické publikace ji lokalizují přibližně k dnešnímu čp. 1. Roku 1395 bratři Sudík a Oldřich z Bozděchova drželi polovinu města Kardašova Řečice, později byl Sudík purkrabím na Telči a na Kamenici, zatímco Oldřich zůstal na Řečici a byl také znám jako Oldřich z Řečice.[4] Roku 1415 připojil Hrdoň z Bozděchova svou pečeť pod Stížný list proti upálení Mistra Jana Husa. V letech 1454–1458 je doložen také Bohuslav z Bozděchova, který krátce držel tvrz Hošť u Kostelce nad Černými lesy, kterou vyženil.[5] V letech 1533–1537 je pak doložen Jan Bozděchovský z Bozděchova, jehož synové Jindřich a Jetřich se roku 1545 domáhali svého dědictví po něm – jednalo se o „dvůr, na kterém sedí Pešek“, tedy dnešní čp. 10, největší hospodářství v celé vesnici, které jim měl vydat Oldřich mladší Mezenský z Mezného na Mnichu. Roku 1551 jej získali, zapsali do desk zemských, a Jindřich následně svého mladšího bratra Jetřicha vyplatil a stal se tak jediným držitelem vsí Bozděchov a Dívčí Kopy.[6]

Roku 1552 žaloval Jindřich Bozděchovský z Bozděchova jistého Jana Kamenického za výtržnost, neboť jej v Pelhřimově v městské bráně pokousal Kamenického kůň. Soud však žalobu zamítl a uložil pokutu a náhradu soudních výloh Bozděchovskému.[7] Je pravděpodobné, že neuhrazení těchto pokut a následné penále vedly k tomu, že vesnice propadla zřejmě roku 1575 rodu Malovců z Malovic, držitelům Kamenice nad Lipou[8]. Od této doby byl majetkový vývoj Bozděchova stejný jako u Horní Radouně.

Jindřich Bozděchovský z Bozděchova přesídlil do Dačic, kde byl nejpozději roku 1572 hejtmanem ve službách pánů z Hradce.[9] Jeho syn Jan Bozděchovský z Bozděchova byl v letech 1584–1585 krátce purkrabím na hradě Helfštýně ve službách rodu Rožmberků[10]. Posledním doloženým členem rodu pak byl Jindřich Bozděchovský z Bozděchova, syn zmíněného Jana, který byl služebníkem Karla staršího ze Žerotína, jeho smrtí roku 1606 tento rod zřejmě vymřel po meči[11].

Roku 1673 byl po dělení kamenického panství v Bozděchově založen poplužní dvůr, který vznikl zabavením několika gruntů a jejich polností.[12] K jeho zrušení a rozprodání většiny panského majetku došlo až v letech 1796–1800. To vedlo k prudkému růstu obce – zatímco roku 1785 bylo v Bozděchově pouhých 15 stavení, z nichž tři byla panská, v roce 1825 před rozdělením na Starý a Nový Bozděchov čítala vesnice nejméně 64 obydlených domů.[13]

Grunty náležící k sousední osadě

[editovat | editovat zdroj]

Dnešní čp. 12, 13 a 18 náležela zřejmě až do konce 18. století k sousední Horní, resp. Včelnické Radouni. Poprvé jsou zmíněny v zápisu Prokopa Čabelického ze Soutic roku 1528[14][chybí lepší zdroj] a ještě v soupisech Josefínského katastru roku 1891 jsou tito hospodáři členy obecní rady v sousední vsi, ačkoliv jejich grunty jsou již zapsány v Bozděchově.[15][chybí lepší zdroj]

Naopak nejsevernější část dnešní Horní Radouně, náležící k Jindřichohradeckému špitálu byla ještě roku 1485 nazývána Bozděchova Radouň.[16] Je možné, že původně byla součástí vsi Bozděchova a že roku 1399 Oldřich z Bozděchova, coby signatář zakládací listiny Špitálu, daroval tamní grunty nově vzniklé instituci.[17]

Místní symboly

[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2024 užívá zdejší Spolek přátel Starého Bozděchova, z. s., neoficiální symboly všech tří místních částí obce, které jsou také umístěny na uvítacích cedulích.

Znak i vlajka Starého Bozděchova jsou tvořeny svisle polceným polem, které je převzato z pečeti rytíře Bohuslava z Bozděchova (1454, 1458), který jako jediný z členů staršího pokolení rytířů z Bozděchova měl v pečeti štítové znamení – svisle polcený červeno-bílý štít.[18]

Kovkop (dle jiných popisů mnich či prostě jen muž s červeným plnovousem) vlevo hledící, držící zlatý krumpáč s červenou násadou, oblečen v červené kápi se zlatým opaskem – je převzat z nejstarších pečetí Sudíka a Oldřicha z Bozděchova (1397–1402).[19]

Stříbrný jelen ve skoku se zlatou zbrojí vpravo hledící – je převzat z erbu Jindřicha Bozděchovského z Bozděchova (1572), který měl v erbu půlku stříbrného jelena v červeném poli.[20]

  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
  2. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  4. SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek IV. Vysočina a Táborsko. Praha: František Šimáček, 1885. 425 s. Dostupné online. S. 187. 
  5. Desky dvorské Království Českého, svazek 61, fol. 400, Národní archiv.
  6. Časopis Rodopisné společnosti československé v Praze. Praha: Rodopisná společnost československá, 20.12.1941, 13(4), s. 124. ISSN 1805-6490. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:5106b340-4ad0-11ed-b073-005056822549
  7. Dobiáš, J. (1954). Dějiny královského města Pelhřimova a jeho okolí. (n.p.): Nakl. Musejního spolku.
  8. Desky zemské menší, kvartern 2, fol. M13' a následující, Národní archiv
  9. Pečeti šlechty české, moravské a slezské. Praha: nákladem Společnosti přátel starožitností českých, 1911(1). Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:ef9deebf-0347-4d7c-b7e2-414eb76d8744
  10. KAHLÍK, Isidor. Hrad Helštýn na Moravě. V Praze: I. Kahlig, 1897. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:d00e1440-99ef-11dd-883a-000d606f5dc6
  11. Karel ze Žerotína a Vincenc BRANDL. Spisy Karla staršího z Žerotína. (Tiskem národní kněhtiskárny Josefa Šnaidra), 1871. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:62195730-00c8-11dd-b8a8-000d606f5dc6
  12. Státní okresní archiv Jindřichův Hradec – pracoviště Václavská; Archiv obce Starý Bozděchov. Obecní kronika obce Starý Bozděchov. Datace (1899) 1935–1941.
  13. Státní okresní archiv Jindřichův Hradec – pracoviště Zámek; Velkostatek Kamenice nad Lipou; sign. Os Kamenice nad Lipou 151; kniha 22.
  14. Desky zemské Království českého, kvartern 2, fol. H21, Národní archiv
  15. Státní oblastní archiv v Třeboni; Josefínský katastr (triplikát) Jihočeský kraj; inv. č. 207; karton 260. Horní Radouň. Datace 1787–1791. In: DigiArchiv Státního oblastního archivu v Třeboni [online]. Státní oblastní archiv v Třeboni, © 2007–2024, [cit. 2024-07-08]. Dostupné z: https://digi.ceskearchivy.cz/338372
  16. TEPLÝ, František. Dějiny města Jindřichova Hradce. Svazek Dílu 1. sv. 2. Dějiny města za vlády pánů z Hradce linie Telecké (1453-1604). Jindřichův Hradec: Obec Hradecká, 1927. 459 s. Dostupné online. S. 129. 
  17. TEPLÝ, František. Dějiny města Jindřichova Hradce. Svazek 1, část 1. Od nejstarší doby až do vymření rodu pánů z Hradce. Jindřichův Hradec: Obec Hradecká, 1927. 248 s. Dostupné online. S. 147. 
  18. SEDLÁČEK, August a Vladimír RŮŽEK. Atlasy erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty. Praha: Academia, 2001. sv. 1, s. [1a]. ISBN 80-200-0933-7. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:763be590-7a40-11e4-bda2-5ef3fc9ae867
  19. SEDLÁČEK, August a Vladimír RŮŽEK. Atlasy erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty. Praha: Academia, 2001. sv. 1, s. [1a]. ISBN 80-200-0933-7. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:763be590-7a40-11e4-bda2-5ef3fc9ae867
  20. PILNÁČEK, Josef. Staromoravští rodové. Ve Vídni: Josef Pilnáček, 1930, s. 404. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:b10d481e-a118-4308-9d66-5b6d38ec1f69

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]